Test, Scapin Oraklo

Kola značky Scapin jsou svým designem tak čitelná, že je lze jen těžko zaměnit s něčím jiným. Platilo to pro testovaný full Geko, tak i pro aktuálně prověřený devětadvacítkový hardtail Oraklo. Ten přitom spoléhá nejen na charakteristické konstrukční prvky rámu, ale i typickou závodní XC geometrii nebo obě boostové osy.

Vše pro XC

Tenhle model se rozhodně nesnaží zaškatulkovat do více kategorií jako nějaký univerzál, jasným zadáním zde bylo závodní XC a tomu bylo podřízeno vše. Design rámu nabízí na první pohled prolínání různých struktur vrchní pohledové vrstvy karbonu, což je nejvíce patrné u přechodu hlavové partie do spodní trubky. Zatímco masivní kónická hlava s výrazně prodlouženým spojem vrchní a spodní trubky nese hladký lak, spodní trubka nabízí syrovější hrubý dojem, přecházející přes řetězové vzpěry až k zadním patkám. Design ovšem nejezdí, zato výrazné zalomení obou hlavních trubek ve třetině délky by mělo přinést mnohem lepší reakce na pohlcování rázů od terénu při zachování torzní tuhosti. Na tuhost cílí i středové pouzdro PressFit umožňující táhnout vlákna do řetězových vzpěr mnohem příměji. Navíc partie kolem středového pouzdra a napojení sedlové trubky disponuje profilacemi a výztuhami. Krom toho i profilací pro případné vodítko přesmykače, s nímž rám i přes osazení jediným převodníkem počítá. Řetězové vzpěry jsou poměrně vysoké a možný kontakt s řetězem se snaží eliminovat snížením před patkami, které kvůli tuhosti spoléhají na 148mm rozteč. Elegantně zakomponovaná patka přehazovačky se závitem pro pevnou osu, horní vývod řadicího bovdenu nebo PM úchyt třmene brzdy uvnitř trojúhelníku na levé straně, tady nelze cokoliv vytknout. Sedlové vzpěry přitom míří poměrně strmě vzhůru, kde se zalomí směrem k sedlové trubce a přechází ve výrazně plošší profil. Ten by měl přinést lepší pohlcování rázů, ale jelikož obchází sedlovou trubku hezky zeširoka, zároveň nabízí i výraznou boční tuhost. To ostatně platí pro celý rám a především oblast středového pouzdra, při šlapání se hlavně zde nic nehne.

Vnitřní vedení bovdenů i hadice zadní brzdy už je tak nějak standardem, rám ale počítá i s bovdenem přesmykače SideSwing, pro nějž má spodní trubka vstup chráněný šroubovací hliníkovou krytkou. Zajímavý je pak detail zadní stavby při pohledu zezadu, kdy má plášť u sedlových vzpěr výrazně vyšší světlost než u řetězových vzpěr. Obutí se šířkou 2,25 palce ale mělo dostatek místa, a není předpoklad, že by někdo vozil ještě objemnější pneumatiky.

Nic než závod

Vypůjčit a upravit si jedno z oblíbených hesel různých pravicových skupin se zde vyloženě nabízí, protože na tomhle kole nechcete jezdit na celodenní výlety, na něm chcete jet na maximum, závodit. Testovali jsme z nabízených sedmi specifikaci S2E, která kombinuje odpružení Fox, pohon Sram a brzdy Shimano, navíc s kotouči Avid a zapletená kola Noxon, takže pestrá směsice, ve výsledku nabízející perfektní funkčnost.

Velikost L se ukázala jako ideální pro 188 cm vysokého jezdce, jenž měl na sedlovce k dobru ještě čtyři centimetry do rysky maximálního vysunutí. Rám je ideálně dlouhý, žádný přehnaně natažený posed, i když počet podložek pod představcem byl trochu vyšší, než by si ortodoxní závodník asi přál. Takhle jsme ale měli geometrii naladěnou do relativní pohody i na delší tratě a větší jistoty ve sjezdech. Jinak lze nasadit představec tak dolů, že kolo bude vyloženě XC raketa s převahou ve výjezdech, a naopak směrem dolů bude muset jezdec předvést pořádnou porci zkušeností. Ale nepředbíhejme a začněme hezky od nasednutí a prvního šlápnutí do pedálů.

Řídítka Ritchey s výrazným zahnutím k jezdci rozhodně nepotrápí zápěstí ani při dlouhé jízdě, což tak úplně neplatí pro kombinaci sedlo/sedací partie, ale je to XC raketa, takže komfort musí lehce stranou. Posed díky představci výš padne hned do ruky a jezdec není zbytečně natažený, ale ani nemá dojem jako na maratonském stroji. Navíc při pohledu před sebe je jasně vidět, že rám leží trochu víc na předku, takže žádné koketování s trailovými geny, ale zalehnout a makat. V našem komfortnějším nastavení řídítek jezdec má docela pohodlí, a zmíněné závodní geny vnímá spíše při navádění kola do zatáček a manévrování, kde je cítit potřeba určité porce jezdeckých zkušeností. Vidlice totiž působí postavenějším dojmem a jezdec je situován více nad ni, takže i když je rám dostatečně dlouhý, předek se chová ostřeji a je nutné mít vše pod kontrolou. Přitom v některých zatáčkách působí vidlice dojmem, že má přední kolo tendenci se „zamknout“, takže celý tenhle projev vyžaduje určité osvojení, aby jezdec mohl bleskově točit, ale přitom mít jistotu jak v ostrých točkách, tak ve vyšší rychlosti. Zadní část kola se prostě za předkem kdekoliv protáhne a pozice jezdce nalehnutého na řídítka je tady jasně daná, žádné průjezdy po zadním, odskakování hran a podobně, vše v XC rytmu obou kol současně do vzduchu a zatížit předek pro výkon.

Toto všechno lze dokonale využít ve stoupáních, kde rám díky tuhosti a geometrii využívá všechnu jezdcovu energii k jízdě vpřed. Komu je vidlice příliš komfortní, využije páčku lockoutu pod řídítky a může bleskově akcelerovat směrem vzhůru. Pevné osy, plošší úhel výpletu, to vše nahrává výkonu. V opačném směru už bike vyžaduje více jezdeckých schopností a geometrie se nenechá ošálit, takže zadek za sedlo a všechno mít pod kontrolou. Brzdy to bezpečně zvládnou, a i když nejde o kombinaci kotouč a brzdič od jedné značky, výkonem nezklamaly. Vidlici pak v citlivosti vůči menším rázům i absorpci ostřejších dopadů není co vytknout, a pokud hledáme v rámu ukryté absorpční vlastnosti, pocitově zahlazenější rázy od terénu, byť jsme už jezdili komfortnější zadní stavby, jsou toho jasným důkazem.

Cokoliv vytýkat nelze výpletům ani obutí, které je dostatečně univerzální na většinu povrchů, a asymetrické ráfky pak nabídly vyrovnanější napnutí drátů na obou stranách, a tudíž tužší výplet. S ohledem na zamyšlené používání kola máme jedinou výtku k velikosti převodníku, jenž sedí na karbonových klikách. Řetěz drží perfektně a do výjezdů je to v kombinaci s největší padesátkou lahoda, ale na rovinu a z kopce bychom kvůli frekvenci šlapání raději dva zuby přidali, závodník to hravě zvládne.

Tím jsme u konečného verdiktu, komu je tenhle model určen, a opět říkáme, závodníkům. Rekreační jezdec potřebuje více jistoty ve sjezdech a vzpřímenější posed, naopak XC chrt zde získá tuhý a výkonný rám, schopný dokonale stoupat, ostře zatáčet a s dostatkem jezdeckých zkušeností i rychle sjíždět.

Fotogalerie kola ZDE

Vybavení kola

Rám: Carbon Monocoque HiMod, Toray, Boost

Vidlice: Fox F32, Performance SC, 100 mm

Kliky: Truvativ Descendant Carbon, 34 z.

Brzdy: Shimano Deore XT, 180/160 mm

Řazení: Sram GX , 1x12

Přehazovačka: Sram GX

Kola: Noxon Nitro

Pláště: Vittoria Barzo, 29x2,25“

Kazeta: Sram GX, 10-50

Sedlo: Selle Italia

Sedlovka: Ritchey WCS

Řídítka: Ritchey WCS

Představec: Ritchey WCS

Hmotnost: 10,15 kg