Test, s Yamahou do terénu

Giant nabízí také dostupnější verze svých čistě terénních e-biků, takže paralelně se řadou Fathom E+ najdeme v jeho kolekci rovněž modely nazvané Talon E+. Oproti první jmenované řadě nemají baterii plně integrovanou do spodní trubky, v tom spočívá nejviditelnější rozdíl. Ovšem současně musíme uznat, že u Giantu zvládli tvarové zakomponování akumulátoru i bez jeho plné integrace, takže sestava spodní trubky a baterky působí až nečekaně kompaktně a moderně. Tím nejdůležitějším je však samotný pohon pocházející již tradičně od Yamahy, konkrétně jde o středový motor „Giant SyncDrive Core powered by Yamaha“ s lehkou konstrukcí a poměrně minimalistickými rozměry. Točivý moment 50 Nm sice nepředstavuje žádného trhače asfaltu, ale zase to více než jen vynahrazuje solidním dojezdem a velmi tichým, dokonale kultivovaným projevem. My jsme otestovali Talon E+ 2 s cenovkou 61 699 korun a během tří týdnů mu dali řádně co proto v terénech na jihozápadním okraji Prahy. A již výrazná, vyloženě líbivá modrá metalíza přitahovala pohledy zvědavců, nicméně v nabídce najdeme i mnohem méně vyzývavou černou variantu.

Jak nejlépe charakterizovat danou modelovou řadu? V nabídce Giantu je sice základní linií MTB elektrokol s důrazem na příznivou cenu, přesto se ale nechtěla vydat cestou znatelnějších kompromisů, a to především z hlediska samotného středového pohonu. Jedná se o osvědčenou Yamahu, ovšem úplně novou, a to s baterií o dnes nejběžnější kapacitě 500 Wh. Nejzajímavější funkcí je zde takzvaný Smart Assist, což znamená možnost plně automatického režimu, jenž se přizpůsobuje nejen našemu výkonu, ale především terénu, konkrétně sklonu výjezdu, v němž se právě pohybujeme. A ačkoli býváme k podobným automatickým režimům celkem často skeptičtí, musíme uznat, že u Giantu fungoval bezvadně a většinu z najetých několika set kilometrů jsme nakonec absolvovali právě v tomto módu. Inu, i tak může vypadat ryze terénní „biking“ 21. století, kdy se stroj stará úplně o všechno namísto nás.

Yamaha, zkrátka funguje

O velmi plynulý nástup a spojení mezi námi a motorem se stará šestice senzorů systému PedalPlus. Technologie ke čtyřem základním senzorům přidává ještě senzor zrychlení, takzvaný akcelerometr, a především senzor náklonu, zcela klíčový pro výše zmíněný automatický režim. Výsledek je příjemný, jezdec neregistruje jakékoli nežádoucí prodlevy a zkrátka vše funguje, jak má. Sice jsme zprvu měli dojem, že jízda v automatickém režimu není právě plynulá, ale posléze, jak kilometry přibývaly, jsme naše dojmy přehodnotili k maximální spokojenosti. Jak již bylo zmíněno, výkon 250W motoru s krouťákem 50 Nm logicky nemůže být vyloženě razantní, ale označili bychom jej jako zcela dostačující – pokud tedy e-bike neosedlá 130kg jezdec. S necelými devadesáti kily našeho testera bylo z hlediska poskytovaného výkonu vše v pořádku. I když i v případě tělesné hmotnosti někde mezi devadesátkou a stovkou musíme počítat s tím, že budeme během jízdy nejčastěji využívat jeden z dvojice nejsilnějších režimů, případně pak ten automatický.

Na ovladači RideControl, umístěném bezprostředně u gripu, tedy v dosahu prstů levé ruky, si vybíráme z pětice nabízených módů, doplněných o zmíněný automatický, jenž aktivujeme delším přidržením horního ovládacího tlačítka a o jeho nastavení nás informuje jediná svítící dioda uprostřed světelného pásku. Ovládací jednotka navíc umožňuje dodatečnou instalaci kompatibilního displeje, který je nabízen jako volitelné příslušenství. Nechybí funkce walk assist a vše si díky aplikaci Giant RideControl můžeme spárovat se smartphonem. Z našeho pohledu ale není taková věc potřeba a i bez jakékoli další přidané elektroniky je systém dokonale funkční a hlavně naprosto intuitivní. Jinými slovy, ovládání e-biku během pár vteřin vysvětlíme i osmdesátiletému dědečkovi, který se jinak zuby nehty brání jakýmkoli moderním elektronickým hračkám.

Jsou zde ale ještě další detaily, které dokazují kvality systému Yamaha. Například se to týká zdánlivé drobnosti, jakou je dobíjecí konektor, kdy jsou zásuvka i zástrčka vesměs kovové a působí nejen bytelně, ale navíc i zcela blbovzdorně, pokud by se někdo snažil nacpat silou konektor do zásuvky chybně. Také samotný rám působí hodně propracovaně a totéž můžeme říci o systému uchycení baterie. Čím si nás ale Talon E+ 2 získal skoro nejvíce, to byla faktická bezhlučnost jeho pohonu. Jistě, při jízdě o něm víme, ale i v nejsilnějším či plně automatickém režimu je bzučení tak slabé, že náhodný kolemjdoucí podle zvukového doprovodu skoro nepostřehne, že okolo něj do prudkého výjezdu právě profrčelo elektrokolo.

Vycení Talon drápy?

Název Talon znamená v překladu Dráp. Je to výstižné pojmenování, umí se tento e-bike zadrápnout do terénu? Ve výjezdech nás rychle přesvědčí o tom, že ano, hrubší pláště Maxxis Rekon šíře 2,4 palce se skvěle zakusují i do lehce rozmoklého podkladu a zvlášť v nejsilnějším či automatickém režimu si vychutnáváme rychlou jízdu terénem vzhůru. Sice bychom občas uvítali ještě lehčí převod než 1:1, tedy 36 zubů převodníku vůči největšímu pastorku se shodnými 36 zuby, ale to je jediné, co nám v hodně prudkých stoupáních maličko chybělo. Naopak nejtěžší převod 36-11 je bez připomínek a v táhlých sjezdech valí tento e-bike velmi srdnatě.

Čistě terénní jízda je z hlediska výkonu motoru zcela bezproblémová, nicméně musíme počítat s tím, že chceme-li si ji opravdu užít, budeme mít naprostou většinu času aktivovaný nejsilnější či ještě lépe plně automatický mód. Slabší režimy jsou sice použitelné, ale po jejich aktivaci se budeme zbytečně ochuzovat o to hlavní, co nám má e-bike nabídnout, tedy o výkon. Byť samozřejmě druhý či třetí nejsilnější mód vyhoví těm jedincům, kteří chtějí i nadále aspoň trochu sportovat a od sestavy motor/baterie si nechat pomáhat v jen omezené míře. Nicméně když už si někdo kupuje vyloženě terénní e-bike, počítá s tím, že mu stroj hodně uleví a nejslabší módy v tomto případě dokáží vykompenzovat spíše jen hmotnost stroje, bez znatelnějšího výkonového bonusu.

Z hlediska geometrie je vše v pořádku a Talon E+ 2 se snaží být co možná nejuniverzálnější. Není tedy ani elektro-trailbikem, ale ani nudným turistickým elektro-hardtailem. Ovladatelnost je přesně taková, aby nabídla kombinaci nezbytné směrové stability pro nezkušené jezdce a příjemné točivosti pro ty, kteří si chtějí terén i v sedle e-biku užít. V tomto směru nemáme k modelu připomínky a naladění geometrie považujeme za promyšlené. Zkrátka takové, aby neurazilo žádného potenciálního zájemce, ať už je jím bývalý biker, či naopak úplný necyklista.

Použité osazení bylo samozřejmě voleno s ohledem na koncovou cenu, takže musíme počítat s určitými kompromisy. Pokud si chceme užívat terénní elektro-biking bez kompromisů, bude lepší sáhnout po vyšší řadě Fathom E+, nebo alespoň po topmodelu dané série (model Talon E+ 1), jenž je navíc o pouhopouhé čtyři tisíce korun dražší nežli testovaná dvojka. Píšeme o tom z důvodu, že Talon E+ 1 je vybaven odpruženou vidlicí Suntour XCR s pevnou osou náboje, zatímco testovaný stroj vsadil na ještě obyčejnější vidlici XCM se standardním nábojem s rychloupínákem. Právě vidlice je totiž největším a možná jediným handicapem zkoušeného e-biku. Zdvih sto milimetrů je celkem dostatečný, ale projev levnější pružinové vidlice a především určité rezervy v torzní tuhosti sestavy vidlice a předního kola by byly důvodem, že bychom určitě sáhli po nejvyšším modelu řady Talon E+, jenž s doplatkem čtyři tisíce korun nabídne třeba i lepší brzdy či znatelně větší převodový rozsah. Z našeho pohledu by tedy nebylo co řešit a Talon E+ 1 by v našem rozhodování zvítězil. Z hlediska rámu a ovladatelnosti je ale jinak s dvojkou identický, rozdíly jsou pouze v detailech, někdy však důležitých.

A jak jsme si stáli s dojezdem tohoto 23 kilogramů vážícího Gianta? Talon E+ 2 je na tom z hlediska výdrže na jediné nabití dobře. O sto či dokonce ještě více kilometrech bychom asi nehovořili, to bychom se museli už hodně snažit a hlavně nevyužívat dovedností a možností, které nám Yamaha poskytuje, ale budeme-li aspoň trochu přemýšlet a neždímat baterii ve výjezdech naplno, bez problémů se přiblížíme nějakým osmdesáti kilometrům. Ona i ta stovka je reálná, pokud se ovšem hodně uskromníme, pojedeme aspoň z části i svou vlastní silou a hlavně, nepostaví li se nám do cesty přílišné kopce.

Pohodový, rozvážný elektrobiker, kterému jde hlavně o dojezd a je ochoten celkové kilometráži obětovat mnohé z lákadel elektropohonu, se klidně může přiblížit i maximálním hodnotám udávaným výrobcem. Nás však zajímal především opačný extrém, a sice výdrž baterie, když e-biku v terénu opravdu naložíme a budeme výkon využívat naplno. Ostatně právě tak vypadala naše úplně první jízda – venku sotva pět stupňů nad nulou, trochu mokrý terén, před námi většina kopců v okolí Točné a hlavně rozhodnutí se k baterii chovat doslova macešsky. Tedy zprvu aktivovaný nejsilnější a posléze už pouze automatický mód, který je vlastně obdobou toho nejsilnějšího a výkon nám reguluje nikoli pro maximální možný dojezd, ale pro maximální možnou zábavu. A výsledek jízdy, kdy jsme skutečně nic neřešili, záměrně jsme hledali delší výjezdy i extra prudká stoupání a ždímali motor na maximum? Konečných 32 kilometrů, což je na pohyb výhradně mimo asfalt i nízkou vnější teplotu velmi dobrý výsledek. Naopak nejvíce jsme na jediné nabití najeli necelých osmdesát kilometrů, ale to byla vyloženě ekonomická, nepříliš zábavná jízda s preferencí rovinatějšího profilu. Nic o radosti a terénním dovádění, spíše něco ve stylu ekonomické automobilové rallye zaměřené jen a pouze na spotřebu (kdy bychom nudou snad i rozkousali volant….). Taková zvěrstva s dojezdem elektrokol dělat určitě nehodláme a jízdu si chceme primárně užít. Ostatně právě z toho důvodu vznikly čistě terénní e-biky, jež ze své podstavy nejsou ani tak cestovními stroji jako spíše náčiním pro radost, byť o sportu jako takovém v souvislosti s elektrokolem hovoříme opravdu neradi.

Takže náš finální verdikt? Nový dostupnější pohon od Yamahy se povedl, jak z hlediska kultivovanosti, tak i tichého projevu. Talon E+ je dobrá volba, ale připlatili bychom si pár tisíc na nejlepší verzi této modelové řady, vyplatí se to.