Beskid MTB Trophy nebo vodácká akce? (1. reportáž)

Beskid MTB Trophy 2010, aneb mohla to být pěkná vodácká akce

Redaktoři Cykloservisu o velotechnice nejen píší, ale pomáhají i jako mechanici

Někteří z vás si možná vzpomenou na reportáž z loňského čtyřdenního závodu v polské části Beskyd, kterou jsme nazvali „Bahenní Beskidy“. To měkké i v názvu pohoří je správně, protože takhle je to polsky a v Polsku se jede i převážná část závodu.

A protože jsme se vloni účastnili tohoto podniku jako servisní tým, rozhodli jsme se nevynechat jej ani letos. Cykloservis se prostě věnuje technice, a to nejen teoreticky, ale hlavně prakticky a kde jinde dostanou komponenty lepší prověrku, než při několikadenní jízdě tvrdým terénem, navíc za neustálé přítomnosti bláta a deště. Předpověď počasí sice slibovala vydatné deště v prvních dnech závodu, ale letos prší skoro pořád, takže nás to nerozhodilo a začaly přípravy.

To znamenalo zajistit kolegy mechaniky z firem Mr. Sport z Police nad Metují a Kola Mikeš z České Skalice, objednat brzdové destičky celkem za padesát tisíc korun, přibližně 140 metrů bowdenu, převážně řadicího, lanka a pak dvě desítky středových os pro systém Hollow Tech II, protože ty odcházejí tak lehce, jako rozvedená manželka po úspěšném majetkovém vyrovnání.

Naládovaná dodávka ještě pobrala deset litrů vyjetého oleje pro průběžné promazávání řetězů obalených směsí bláta, písku a vody, stánek Cykloservis a raději i gumáky a pláštěnky. V Beskydech se totiž počasí mění každou minutu a většinou k horšímu.

Cesta z Náchoda do městečka Istebna trvala po dálnici přes Ostravu pět hodin a absence deště nás příjemně naladila. Bohužel první kapky před Ostravou, provazy v Třinci a vytrvalý liják v Istebně už nás dostaly do reality a bylo jasné, že kolegové Zákopčaníka nelhali. Areál v Istebně leží u řeky, ale ta se tvářila klidně a o nějakém povodňovém stupni nemohla být řeč. V klidu jsme tedy šli lehce po půlnoci na lůžko a boty si ukryli pod dodávku, tohle mrholení nás prostě nerozhází.

Je ráno 2.6.2010 přibližně osm hodin, probouzím se v autě, na chodidle mám i přes spacák otlačený třmen brzdy Avid BB7 z kamarádova kola, které bylo těsně u mého lůžka. On má na spacáku zase obtisk kazety, takže jsme vyrovnaní. Další „příjemné“ zjištění je to, že déšť vytrval a řeka stoupla asi o metr. Už nám není moc do smíchu, zvlášť když jsme dnes chtěli jet na vyjížďku ještě před tím, než se čtyři dny nehneme od montážních stojanů. V klidu tedy snídáme vedle polských zedníků, kteří si na stavbě přes zapnutý generátor udělali proud pouze pro rychlovarnou konvici a pak odjeli někam na svačinu. V dešti se prostě nedělá, toho se chopíme i my a po snídani jedeme autem na obhlídku okolí. Musíme jet v gumácích, protože boty pod autem nám přes noc o kousek odplavaly, takže se nám do nich nechce. Na bulváru ve městě Wisla sice budíme trochu rozruch, ale co, jsme tu na závodech a ne na přehlídce. Cesta kolem řeky nás několik kilometrů ujišťuje o tom, že spíše než na kolo by to bylo na loď, takže namísto dnešního bikového fiaska to mohla být pěkná vodácká akce.

Přestává pršet, ale všude teče tolik vody, že se nám ani nechce tahat kola z auta, takže se pomalu přesouváme ke škole v Istebně, kde bude prezentace a první servis pro závodníky, kteří si tradičně přes půl Evropy přivezou na závod kola v dost bídném stavu. Tedy alespoň někteří, ti si snad na tyhle etapáky jezdí pouze nechat udělat generálku kola grátis a ne si kvalitně zazávodit na funkčním kole.

Stavíme stan, trojici stojanů chystáme do pohotovosti a očekáváme první vlaštovky, které využijí našich služeb. Prvotní ostych ale bude stejně jako vloni překonán potřebou a nutností, takže si užíváme volnější tempo a hrozíme se front zoufalých závodníků hned zítra od rána a hlavně večer po dojezdu do cíle. Poláci, Ukrajinci, Litevci, Dánové, Belgičané, Němci a Češi si budou v tomhle počasí opravdu rovni, bahno jim nikomu nic nedaruje a my jsme zvědaví, jak si tady povedou novinky jako BB30, PressFit, Sram XX nebo spousta dalších technických vymožeností, které v náročných podmínkách doslova trpí. První večer jsme totiž dělali klasické opravy, jako uvolnění zaseknutých pístků brzd, výměny lanek a bowdenů a seřízení takřka všeho. Po zítřku to ale bude horší. Teď už ale hurá do hajan, ráno bude perné a zítra večer si zase přečtete, co se komu polámalo.

Jiří Uždil

Plné auto dílů, kol, plášťů a oblečení samozřejmě muselo pobrat i něco na zub.

Prvním kolem v jednom z našich stojanů byl tenhle S-Works, který trápil zanesený bowden a také ohnutý kotouč, který v letadle prostě někdo nešetrně uložil i s kolem v apartním vaku. I tak se dá z Ukrajiny cestovat na závody, letadlem.

Mít na gripech pohodlí je důležité, ale takhle namotaná páska na řídítkách už bude zítra asi dole, je totiž navinutá přesně tak, aby se s prvním úchopem povolila.