Zbraň pro Megavalanche

Značka Suntour je významným partnerem francouzských sjezdových podniků Megavalanche, tedy dlouhých sjezdových maratonů s hromadným startem, a její řada vidlic Durolux je prezentována právě jako ideální pro závody podobného typu. V našich podmínkách můžeme vidlici Suntour Durolux TA RC2, kterou jsme důkladně prověřili, přirovnat k nářadí pro hodně náročné enduro, případně lehčí sjezd a freeride.

Durolux v testované verzi disponuje, proti variantám s neměnným zdvihem, možností jeho plynulé změny na hodnoty 140-180 mm. Vyšší zdvih už ale kvůli celkové výšce vidlice nesnese bez lehké změny geometrie hned každý rám, a třeba nastavených 140 mm odpovídá standardním 160 mm vidlice Rock Shox Domain. Konstrukce vidlice sází na 35mm vnitřní nohy ze slitiny Alu 7050, sloupek z téže slitiny a korunku z hliníku řady 6061. Vnější magneziové nohy mají předsazené patky pro 20mm pevnou osou Q-Loc, která se velmi jednoduše ovládá, a jsou vybavené Postmount úchytem brzdy. Konstrukčně tedy vidlice sází na maximální odolnost, což téměř roční test s účastí třeba na endurovém etapáku Specialized MTB Trilogy jen potvrdil.

Uvnitř vidlice pruží vzduch uzavřený v patroně a tlačítkem na korunce se jednoduchým stiskem délka této patrony přizpůsobí požadovanému zdvihu. Pravá strana korunky nabídne dvojici ovladačů tlumení nízko a vysokorychlostní komprese a na spodní straně pak regulátor odskoku. Na vnitřnosti se můžeme podívat blíže, protože jsme vidlici po roce rozebrali a provedli servis. V první řadě bylo i přes ježdění v blátě v docela slušné kondici těsnění, které udrželo většinu nečistot mimo vnitřní prostory. Stírací gufera mají uvnitř pod sebou ještě kožené stírací kroužky napuštěné mazivem, podobně jako mají některé konkurenční vidlice molitanové kroužky. Tlumicí hliníková patrona je rozebíratelná a vnitřnosti obsahují maximum hliníkových a ocelových dílů a jen minimum plastu. Právě výměna oleje v patroně udělala po roce provozu vidlice znatelný zásah do citlivosti ovládání komprese, která byla během následujícího testování jednak citlivější z kraje zdvihu, ale zároveň byly výraznější rozdíly mezi minimálním a maximálním přitažením obou kompresí. Svůj díl na citlivosti přinesly i v oleji namočené vnitřní kožené kroužky, takže vidlice po servisním zásahu nabídla následující projev.

V první řadě je při spíše komfortní hodnotě tlaku 110 PSI odpovídající osmdesáti kilogramům jezdce znatelná nižší citlivost na nejmenší rázy. V sedle tedy vidlice nekopíruje ve výjezdu každý kamínek, ale zanoří se až na středním rázu. Ze sedla nebo ve sjezdech je pak znatelné výrazné zanoření do střední části zdvihu, které nabídne progresivitu až ve finální fázi, takže jezdec na dopadu nebo při průjezdu klopenkou nemá problém zatlačit vidlici dost hluboko. Přitažení komprese ale tento neduh částečně odstranilo, takže bylo zanoření při průjezdu dolíkem či při zapření ze sedla o něco nižší. S vyšším tlakem to bylo rovněž o něco lepší, schopnost pobrat velké rázy zůstala, progresivita se lehce zlepšila, ale zároveň se opět lehce odsunula laťka citlivosti na malé nerovnosti.

Ve sjezdech vidlice dokázala pobírat jak rychle za sebou jdoucí rázy od kořenů, tak dopady ze skoků, ale je to hodně o nastavení obou kompresí a tlaku, aby při velkých rázech pod brzdou nedocházelo k vyčerpání příliš velké části zdvihu. Každopádně Durolux za cenu pod dvanáct tisíc korun nabídne perfektní tuhost, hodně hluboký zdvih s bleskovým snížením pro výjezdy a hlavně, vzhledem ke konstrukci, i slušnou hmotnost, v našem případě 2300 gramů. Na trail bike nebo lehké enduro bychom jej asi nenasadili, ale pro hodně náročné enduro a koketování se sjezdovou tratí nebo dovádění v bikeparku bude jeho zdvih a konstrukce, navíc s jednoduchým servisem, dobrou volbou.

(už)