XLC brzdí hliníkem

U brzdových kotoučů jasně vládne nerezová ocel, případně kombinace duralového jádra s ocelovým potahem v případě shimanovské „Ice“ technologie. Karbonové kotouče se sice objevují, ale to je spíše rarita, teď tu máme i hliníkovou slitinu. Konkrétně brzdový kotouč XLC BR-X76 s hliníkovým unašečem a nanýtovanou brzdnou plochou rovněž z hliníkové slitiny.

Někdo se možná chytá za hlavu při představě životnosti takové kombinace, ale výrobce podmiňuje používání tohoto kotouče výhradně s vlastními brzdovými destičkami, určenými právě pro kotouče řady M**, tedy destiček BP-M** v několika provedeních podle výrobce brzd. Hliníková slitina řady 7075 tvoří nosnou část a na ni je velkými nýty upevněna napevno, nikoliv jako plovoucí, brzdná plocha ze stejné slitiny, ovšem s tajuplnou úpravou M.A.O. Přitom výrobce slibuje o padesát procent nižší hmotnost, než je tomu u nerezového kotouče, navíc při stejné životnosti. Jistě, hliník vede teplo úplně jinak než ocel, zmíněné destičky mají samostatný nosný plech s chladičem a do něj se pouze nasadí do prolisu před samotnou montáží, takže vše by mělo fungovat. Navíc výrobce udává, že díky menšímu přenosu tepla na náboj nedochází k jeho zahřívání, a tudíž netrpí ložiska, ale to už je faktor, nad nímž jsem snad neviděl nikoho se zamýšlet. Takže nezbývá než to vyzkoušet v praxi.

Otestovali jsme 160mm průměr kotouče na šestiděrové uchycení, který vážil 79 gramů. Dodává se i 140mm průměr nebo dražší a nepatrně lehčí verze s karbonovým unašečem. Náš celoduralový model stojí 1190 korun a byl v modrém eloxu nosné části, ale dodává se i v černém provedení. Destičky se až na žlutou barvu podkladového plechu tváří standardně, takže montáž nevyžaduje žádné zvláštní schopnosti. Nasazeno na zadní náboj a brzdu a můžeme vyrazit. První dojmy jsou na rozdíl od nerezu výrazně hrubší a destičky pocitově brousí matný povrch kotouče. Dojem, že takhle se obložení obrousí za jednu vyjížďku ale po pár kilometrech mizí. Jestliže na začátku byl na kotouči vidět nažloutlý film z obložení, následně se jeho povrch jakoby vyleštil a zůstal hladký. Výkon brzdy už nebyl pocitově tak brousivý, jako na začátku, ale plynulejší, ovšem s pozdějším nástupem účinku. Brzda se sice zajela, ale pocitově nebyla moc ostrá, přestože destičky určitě nebudou mít nějakou tvrdou směs. Výkon narůstá spíš postupně, ale má určitou hranici, za níž nejde a brzda se prostě nekousne, ani když jezdec vezme za páku. Účinek brzdy je v této kombinaci spíš plynulý a i když jsme dostali zadní kolo do smyku, není to tak ostré a hned povel. Za mokra je pak výkon nepatrně slabší a nenarůstá nijak výrazně ani se zahřátou brzdou. Tady bychom viděli použití hliníkového disku spíše jako řešení v honbě za gramy pro lehkého jezdce či dítě, kde nebude třeba ostrý výkon brzdy, aby kolo stálo doslova „ na fleku“. Na druhou stranu nějaké viditelné opotřebení destiček či kotouče nebo povolení nýtovaného spoje po pár desítkách kilometrů jsme nezaznamenali, takže s životností výrobce asi nepřehání. Pro gramážisty tedy cenově zajímavé řešení, ale pokud někdo chce od brzd, aby opravdu ostře brzdily za každého počasí, tak tady je to za mokra spíše o plynulém a méně ostrém účinku.

(už)