Vraťme se na hardtaily!

alespoň na chvilku...

Přiznám se, že již od poloviny devadesátých let neznám jinou cestu, v případě biku, nežli tu nazývanou full suspension. Kompletní odpružení nám ve srovnání s pevným rámem skutečně dokáže nabídnout naprosto nesrovnatelný požitek z jízdy. V mnoha úsecích s členitým, hodně nerovným podkladem, kde se uživatelé hardtailů doslova perou se zkrocením svého neposedného kola, stačí v případě opravdu funkčního plného odpružení pouze sedět a šlapat. Zadní tlumič nám většinou nepřinese jen vyšší rychlost, alespoň u technicky zdatných jedinců, především nám však poskytne daleko větší jistotu a bezpečnost jízdy. Největší přínos je tedy v potlačení rizika vyplývajícího z podstatně lepší adheze zadního pláště i kola jako celku. Minimálně stejně důležitý aspekt je ale rovněž v potlačení únavy jezdce, které více než vykompenzuje určitou nadváhu, již s sebou musí uživatel zadního odpružení rámu chtě nechtě tahat. V neposlední řadě je pak jezdec sedlající kvalitní full rychlejší na rovinách s kamenitým či jinak nerovným podkladem a nemalou výhodu pocítí i v technických výjezdech, v nichž je lepší adheze kola, dokonale kopírujícího terén, k nezaplacení.

Výhod, které nám kompletní odpružení přináší, je tedy více než dost a nelze nad nimi polemizovat. Souvisí s ním ale i určitá negativa, ostatně jako u všeho. Vedle náročnějšího a dražšího servisu je nevyhnutelné zhýčkání jezdce, kterého funkční odpružení již nenutí volit tak precizně jízdní stopu, protože technologie full suspension je v tomto ohledu tak trochu blbovzdorná. A uživatel, původně odkojený hardtailem, jako by najednou ztrácel, nebo si přinejmenším otupoval vrozené návyky. Pokud si jedinec léta sedlající celoodpružený bike s odstupem času sedne na závodně koncipovaný hardtail, může mu to přinést téměř psychickou újmu. Najednou totiž může mít pocit, že snad ani neumí jezdit na kole...

Sám jsem se podobným myšlenkám nedávno neubránil. Přestože řadu let testuji kola všech kategorií, svého stodvacítkového XC fulla sedlám drtivou většinu tréninkových i závodních kilometrů. Pro letošní léto jsem byl však nedobrovolně přinucen vyměnit jej za superlehký karbonový hardtail a absolvovat na něm i pár závodů, ať už bikemaratonů či standardních cross-country. A mé první dojmy při větší dávce kilometrů se skutečně podobaly tomu, co jsem nastínil výše. Tedy, že má jezdecká technika díky kompletnímu odpružení tak trochu otupěla. Vlastně jsem měl párkrát téměř pocit, jako bych se znovu učil jezdit v tvrdším terénu, osvojoval si práci s těžištěm, jako bych se musel učit odlepit obě kola od země a co nejvýše vyskočit, aniž bych k tomu mohl využít obě pružicí jednotky, respektive sílu jejich zpětného chodu. Bylo toho opravdu celkem dost, co jsem si musel při vyšší kilometrové dávce a dlouhodobém používání hardtailu po letech osvojit a oprášit jeho ovládání.

Upřímně, přišel jsem lehoučkému karbonovému biku s pevným rámem opět na chuť a přemýšlel jsem dokonce, zda si jej nepořídit. V čem jsem ale našel hlavní přínos mé letošní nedobrovolné hardtailové anabáze? V tom, že jsem si následný přechod na mého osvědčeného fulla užil plnými doušky. Po návratu zpět jsem si skutečně nějakou dobu, než opět kompletním odpružením trochu zdegeneruji, vychutnával každý metr jízdy a pociťoval přínos, který dokáže zadní odpružení nabídnout. A co víc, byl jsem najednou nejspíš také o něco rychlejší. Proč? Protože mě nekompromisní hardtail připomněl, abych byl stále ve střehu a abych řešil optimální jízdní stopu, vždy a všude, s co největší přesností. Když pak s tímto supercitlivým nastavením pozornosti přesednete na skutečně vyspělý celoodpružený bike, prostě musíte být rychlejší, ať už chcete, nebo ne. A to vám vydrží až do okamžiku, dokud si váš mozek opět nezvykne na to, že toho za vás vaše kolo mnoho vyřeší samo. Tedy, dokud vaše pozornost opět nezleniví. Aspoň já to tak mám. Takže si do budoucna čas od času, možná i několikrát do roka, naordinuji ne úplně příjemnou léčebnou kůru zvanou hardtail, a to vždy alespoň čtrnáctidenní. Vaší hodné ženy si totiž budete také o to víc vážit, když v životě poznáte pořádnou mrchu. A je pravda, že celoodpružený bike je na svého uživatele hodný již ze své podstaty a že se jeho povaze snadno přivyká. Zatímco závodní hardtail je onou mrchou, s níž musíte být neustále ve střehu...

Jan Kadečka