Unikátní 3F Jumbo

S velkoplošnými zorníky brýlí domácí značky 3F už jste se v našich testech setkali a díky HD provedení to byla v terénu vždycky hodně „ostrá“ podívaná. Jenže co když se skříží HD a fotochromatika? Tohle unikátní spojení by mělo být dle zástupců značky evropskou premiérou a najdeme je právě na novinkových brýlích Jumbo.

Princip fotochromatiky spočívá v tom, že se zabarvení skel umí změnit v závislosti na intenzitě světla a HD skla nabídnou díky krystalům v čočkách vynikající kontrast ve vysokém rozlišení. Model Jumbo je v několika variantách zabarvení skel a buď v čistě fotochromatickém provedení nebo právě kombinaci HD skel s fotochromatickou vrstvou. Zásadní rozdíl je v tom, že samotná fotochromatika je s cenou 1799 korun schopná přecházet mezi slunečním filtrem 0-3, tedy čirým až tmavým zabarvením, kdežto HD fotochromatika za 2499 korun má filtry 1-3, navíc s vymoženostmi HD, tedy zvýrazněním detailů a rozlišení. Fotocitlivá vrstva reagující na intenzitu slunečního záření mění odstín zabarvení z růžové či oranžové do šedé a současně reguluje množství propouštěného světla v rozmezí 41% - 12%.

My jsme během léta otestovali dvoje brýle s HD fotochromatikou, konkrétně varianty Jumbo 1941 a 1937. Brýle se liší jednak barvou rámečku z Grilamidu TR90, ale především samotným zabarvením skel. Typ 1941 má lehce růžové zbarvení, z něhož při zatmavení přejde do šedé a typ 1937 do ní přejde ze základního oranžového zbarvení. Zásadní rozdíl tak byl v tom, že růžová byla pocitově uklidňující a spíše tmavší už v základu, kdežto oranžová spíše rozjasňovala a byla ostřejší, takže pojďme na test jedněch brýlí, které jsou ovšem dost rozdílné.

Oboje spojuje maximální možná míra UVA, UVB a UVC ochrany na hodnotě UV 400, zmíněný rámeček z houževnatého pružného materiálu a samozřejmě měkčené a dokonale adhezní konce nožiček nebo stavitelný pryžový nánosník. Velké zorníky lze z horního rámečku vycvaknout a rovněž spodní nosník je vyjímatelný. Plocha zorníků patří mezi současná trendy provedení a maximální šířka 150 mm spolu se 70mm výškou opravdu slušně zakryjí i širší obličej. Nánosník lze perfektně tvarovat, širší kořen nosu už možná dosedne na hrany plastového nosníku, ale jak nánosník, tak nožičky drží brýle na obličeji skvěle, nic se nepohne a současně netlačí, neobtěžuje. Rámeček je nahoře zcela mimo výhled, takže o něm opravdu nevíte, držák nánosníku je při pohledu víc pod sebe přece jen trochu znatelný, stejně jako spodní hrana zorníků, která rozhodně nemá šanci dosednout na tváře. Prostoru pro ventilaci je dole i nahoře dostatek, na nepříjemné zafoukávání pod brýle ale zapomeňte, i tady je vše naprosto v pořádku. Rozměrově pak brýle přece jen lépe sedí k silniční či méně hluboké přilbě, tam s ní horní partie rámečku nepřijde do kontaktu, ale třeba redakční enduro přilba MET Terranova s výrazně hlubokým tvarem už občas narazila spodní obrubou na hranu nožiček, které pod ní byly v místech pantů trochu utopené. Tady se ale opravdu sešly dva extrémy, s jinými přilbami to bylo v pohodě.

A teď k tomu hlavnímu, tedy vlastnostem zorníků, kde začneme růžově zbarveným modelem 1941. Ten má rozsah zabarvení 50 % -16 %, je pocitově tmavší, ale v podstatě jen v přímém srovnání se svým sourozencem, jinak by vás to ani nenapadlo. V šeru je přes skla skvěle vidět a vykreslení detailů terénu je hodně podobné klasickým HD sklům, ovšem tady se slabším zatmavením, takže viditelnost je v mnohem širším rozmezí světelných podmínek. Když vezmu test za ostrého slunce, zatmavení je natolik účinné, že se nedostavil pocit potřeby tmavších skel na silnici a proti slunci. Současně ale kratší průjezdy křovím a pod stromy nebyly o šoku z příliš tmavých skel. Přechod do slabšího zatmavení byl plynulý bez nějakého razantního skoku, ale v podstatě jsme nezaznamenali, že bychom chtěli rychlejší a razantnější změnu směrem k vyšší viditelnosti. Tyhle zorníky opravdu můžete mít na očích celý den a zatímco klasické HD provedení bylo občas už moc ostré svým rozlišením, tady nám přišla fotochromatická funkce jako přívětivější k očím. Detaily a kontrasty jsou sice ostré, ale tak nějak víc přirozeně, takže oči byly i při delších jízdách víc v klidu. Ostřejší nízké podvečerní slunce už sice bylo občas na čistý třetí stupeň zatmavení, ale to mluvím o extrému. Naopak jízda v hustším lese v terénu nenutila k sundání brýlí a tady by nás hodně zajímalo srovnání s čistou fotochromatikou schopnou nulového zatmavení (propustnost Jumbo 1939 je 81 % -17 %, tedy kategorie 0-3). Využít tyhle brýle do bikeparku se na tratích schovaných v hustším lese ukázalo přece jen už trochu moc a nejtmavší místa byla ve vysoké rychlosti tak trochu nad jejich síly. Tam má čiré provedení své jasné místo. I když právě tam bylo zajímavé srovnání s druhým modelem, tedy 1937 s oranžově zabarvenými skly a propustností 67 % - 11 % . Tyhle brýle byly pocitově lepší za šera a v terénu trochu víc rozjasňovaly, ačkoliv oranžové zbarvení bylo nejpatrnější právě v tmavých místech. O něco lepší na traily v lese, ale na sjezd opět raději čiré zorníky. Oranžová ale ztratila na slunci na své intenzitě a zatmavení pak bylo naprosto přirozené a zorníky příjemné, takže tohle srovnání růžového základu s oranžovým nakonec přineslo jasný verdikt. Pokud chci HD fotochromatiku pro perfektní vykreslení detailů spíš na silniční kolo či otevřenější terén, sáhli bychom po Jumbo 1941 s příjemně růžovým uklidňujícím základem. Jestli to bude víc o bikování v lese a při menší sluneční intenzitě, vyhraje Jumbo 1937 s oranžovým zbarvením, které pocitově víc rozjasní okolí. Ve výsledku to není těžká volba, protože obě provedení jsou na očích příjemná a za chvilku si zvyknete. Ten drobný rozdíl spíš jen napoví po kterém sáhnout, pokud preferujete víc silnici či naopak terén.

(už)