Test, Pluskový rychlík Pells

Rozměr 27,5+ je obecně přiřazován spíše trailbikům, ať už pevným či celoodpruženým, nebo také elektrokolům. Ale co takový téměř ryzí XC hardtail na třípalcových pláštích, jaké ten může nabídnout svezení? Rychlé, dostatečně zábavné a tak trochu jiné. Přesně o tom je testovaný Pells Razzer Race7 Plus, jenž vychází z osvědčené platformy razzerů, ovšem trochu nám nakynul.

Známý, a přesto jiný

Rámový základ přebírá tenhle model od řady Razzer, kde je zásadním konstrukčním prvkem ultratenké provedení sedlových vzpěr, což jsme k plné spokojenosti s výsledným komfortem testovali již před dvěma lety. Aktuální verze kromě 12mm vzpěr nese i plošší horní trubku s výztuhou před napojením na sedlovou, přičemž přechod v nízké sedlové vzpěry vypadá opravdu dokonale, a to včetně grafického provedení tenkých linek. Naopak pro zachování torzní tuhosti má rám osvědčenou spodní Rhombus trubku s masivním profilem od kónické hlavy až ke středovému pouzdru. Navýšit tuhost si také vzala za cíl pevná zadní osa boostového rozměru. Širokému rozchodu patek samozřejmě odpovídá i celkový rozestup štíhlých řetězových vzpěr, které nabídnou dostatečnou průchodnost i pro 3,2 palce široký plášť. Snížení vzpěr vzadu u patek má za cíl snížení kontaktu s řetězem, takže opět praktické řešení. Rychloupínací osu Maxle chválíme, protože jde o elegantní, vysoce funkční a hlavně co do pozice páčky snadno nastavitelné řešení. Výměnná patka přehazovačky je sice k rámu jištěna jen dvěma malými imbusy, ale toto řešení používá více značek a máme odzkoušeno, že bezproblémově drží i v hodně náročném zatížení.

Co se týče vedení bovdenu nebo hadičky, vše je řešeno vnějškem, a tudíž praktické pro servis. Třmen zadní brzdy je na vnitřní straně patky, logicky by totiž tenké sedlové vzpěry nadměrně namáhal. Mimochodem, vtipné logo – volně přeloženo „nejtenčí ocas ze všech“ si Pells neodpustil na vnitřní straně levé sedlové vzpěry ani na tomto modelu. Závity na montáž nějakého nosiče zde ale nehledejme, jde o ryze sportovní model a toto se zde nenosí.

Co se týče osazení, většina odpovídá pluskovému charakteru, tudíž se zadní stavbou drží basu i přední vidlice Reba, rovněž boostového provedení. Naskýtá se otázka, zda lze tlusté sedmadvacítky nahradit devětadvacítkovými výplety. Lze, ovšem zatímco zadní stavba to zvládne bez omezení, vidlice pojme spíše štíhlejší plášť do rozměru dvou palců. Naopak je možné rám osadit i standardními sedmadvacítkami, pokud by někdo nechtěl jezdit tak objemné balóny. Zmíněná vidlice pak kromě pevné osy na 6mm imbus nabídne i lockout z řídítek a tradičně citlivý chod. Komponenty pohonu kombinují kliky SLX s přehazovačkou XT a vše funguje zcela bez problémů, i když někdo by možná ocenil k jedenáctkové kazetě i dvojpřevodník. Sedlová trubka i přes prohnutí sice umožňuje montáž přesmykače s objímkou, ale musí mít opěrku bovdenu, rám s tím totiž už nepočítá. Náboje jsou rovněž z produkce Shimana a totéž platí pro brzdy, které se ovšem i přes dostatečný výkon tak nějak vezou na aktuální vlně používání nejlevnějších shimanovských hydraulik i na dražších kolech. Naopak obutí je od Schwalbe a perfektně sedí na 30 mm širokých ráfcích Mach s elegantním nízkým profilem. Výtku nemáme ani k sedlu, jež patří k pohodlným sportovním kouskům z kolekce Pells, navíc na 27,2mm sedlovce tento komplet ještě navyšuje už tak nadstandardní komfort zadní stavby.

Má plusko minusy?

V podstatě by se dalo říci, že ne, tedy pokud jsme ochotni jezdit stylem „manometr a hustilka jsou můj nejlepší kamarád“. Vše je o nastavení tlaku v pláštích, protože jejich naladění na požadavky - nízký valivý odpor/vysoké tlumení zásadně ovlivňuje celý jízdní projev. Základem je ale vždycky geometrie rámu a tady jde pluskový Razzer, jak jsme zmiňovali v úvodu, tak trochu proti proudu. Geometrie je střižená vyloženě v XC duchu, takže rám v testované devatenáctce nabídne hodně dlouhou horní trubku a přední trojúhelník. Přestože to zde doplňuje krátká zadní stavba pro navýšení hravosti, a ani vidlice nemá nejstrmější úhel, geometrie je prostě xcéčková a navíc ještě poměrně sportovně střižená. Jezdec totiž sedí více vzadu a šlape lehce před sebe, navíc s rukama nataženýma hodně dopředu, tak trochu v závodním módu. Celkovou délku ovšem dohání vyšší točivost přední vidlice, takže ovladatelnost i určitá obratnost zde jsou nabídnuty v odpovídající míře, ale stále jsme v duchu XC, nikoliv trailového hraní si v terénu. Délka rámu a posed pak klidně zvládnou i 190cm jezdce – jemuž bude posed připadat stále dost sportovně natažený, ovšem sedlovka mu bude trochu kratší, takže je třeba zvážit, zda velikost 19 nebo ještě větší 21,25, případně vyměnit sedlovku za 400mm provedení, klidně i s přímým zámkem.

Pro první jízdu jsme pláště nahustili na vyšší tlak, abychom se dostali do terénu rychleji, vůči čemuž bike vůbec neprotestoval. Naopak je až překvapivé, jak solidní je míra akcelerace i přes objemné pláště, když jezdec upřednostní výkon před komfortem. Bike jede krásně lehce – tedy v dané kategorii, a v podstatě by předčil i leckterou devětadvacítku. Vyšší tlak ovšem znamená i slabší tlumení, přesto ale stále na vyšší úrovni než u běžných šířek plášťů. Tady nemáme jedinou připomínku a asfalt či polní cesta nebo louka znamenají dokonalé a hlavně rychlé svezení, navíc díky posedu a výkonu stále tak trochu v lehce závodním režimu. Třicet dva zubů na převodníku ovšem na silnici na rovině nebo z kopce není zrovna adekvátních nejmenší jedenáctce vzadu, takže vyšší frekvence šlapání je zde nutností. Vzhledem k více XC zaměření kola by tedy převodník mohl být větší, naopak u trailbiku bychom to ještě přešli jako akceptovatelné.

Každopádně, nájezd do terénu znamená lehké upuštění tlaku, abychom navýšili adhezi plášťů, která byla s původním tlakem třeba na volném jehličí znatelně slabší. Najít optimální tlak pak znamená nejen neprůstřelné spojení vzorku s terénem, ale také dokonalé žehlení nerovností a maximální komfort v sedle. To vše pak s jen nepatrným nárůstem odporu při šlapání na tvrdším podkladu.

Díky geometrii a posedu je kolo naprosto fenomenální vrchař, a to jednak zásluhou dokonalého spojení pláště s povrchem a neochotou jakkoliv podklouznout v záběru, ale také přítlakem předního kola. Sice lze i přes delší rám dostat bike na zadní, ale lehce nad povrchem se objeví přítlak známý z děvětadvacítek a zase předek dostane hezky na zem, aniž by jezdec musel nějak výrazně přesouvat těžiště dopředu. Ze sedla jsou pak stoupací schopnosti ještě znatelnější, takže směrem nahoru je to o výzvách, kterým kombinace převodů i možnost zamknout vidlici celkem nahrává.

Na rovině je to díky točivému předku hlavně o bleskové změně směru, ovšem zase v XC režimu, tedy zalehnutí na řídítkách a obě kola na zemi, nikoliv takové to trailbikové „flow“ s výstřelem ze zatáčky po zadním. Hbitě se proplétat po stezkách a držet tempo na maximu, to je hlavní cíl geometrie, podpořený izolováním rázů od terénu tlustými plášti, aby se jezdec mohl více soustředit na výkon. Ve sjezdu pak pro tlumicí a adhezní schopnosti platí totéž co jinde, ovšem geometrie nenahrává nějakému odskakování hran po zadním, tady je to vyloženě buď obě kola ve vzduchu, nebo téměř nic. Na druhou stranu má jezdec pod sebou i přes slušnou míru točivosti dostatečně stabilní stroj, aby nemusel mít ve sjezdech nějaké extra velké zkušenosti.

Pluskový Razzer je prostě jiné plusko, než jsme většinou zvyklí, a je třeba s tím počítat. Není univerzálem pro každého, kdo touží po objemných pláštích a vysokém faktoru zábavy a hravosti v terénu, ale cílí spíše na výkonnostně zaměřené vyznavače objemných plášťů. Pokud jej takto pochopíme, pak si užijeme příjemné ježdění.

Fotogalerie kola ZDE

Vybavení kola

Rám: Pells P6 T.B., Boost

Vidlice: Rock Shox Reba RL-R, Boost, 100 mm

Kliky: Shimano SLX, 32 z.

Brzdy: Shimano M395/425, 180/160 mm

Řazení: Shimano SLX, 1x11

Přehazovačka: Shimano Deore XT

Ráfky: Mach Trucky, 30 mm

Náboje: Shimano Deore, Boost

Pláště: Schwalbe Nobby Nic, 27,5x2,95“

Kazeta: Shimano CS-M7000, 11-46

Sedlo: Pells Shark 136

Sedlovka: Pells XR2

Řídítka: Pells XR68 OV

Představec: Pells RX67 OV

Hmotnost: 12,42 kg

Cena: 39 990 Kč