Test, Pells Razzer Elite 9

Kdybychom v našem archivu vyhledali všechny testy hardtailů Razzer, určitě bychom se přistihli, že se trochu opakujeme a postupně také přidáváme tomuto XC stroji přívlastky jako tužší, lehčí, rychlejší a komfortnější. Tahle stálice v nabídce totiž prochází vývojem, jehož jsme za poslední roky pravidelnými svědky, a zatímco je v bikovém světě obecně znát příklon k více trailově pojatým strojům, Razzer si stále drží ryzí sportovní XC charakter a nesnaží se být jakýmsi univerzálem.

O stupínek dál

Novinka v nápadném žlutém laku nenechá už na pohled nikoho na pochybách, kam je určena, tedy ryzí XC a maraton, maximální výkon na rovině a do stoupání, sjezdy s těžištěm za sedlem, a když do vzduchu, tak nejlépe oběma koly naráz. Ač žijeme v trailově a endurově „postižené“ době, závodní XC a výkonnostně pojatý biking rozhodně nejsou mrtvé, čehož si je Razzer plně vědom. Jeho rám spoléhá na osvědčenou profilaci trubek, kdy nechybí legendární masivní spodní Rhombus trubka s pagodovitým průřezem, aktuálně ukrývající ve svých útrobách kompletní vedení kabeláže. Naopak subtilně působící horní trubka s obloukovým prohnutím už jako by poukazovala na to, že rám i přes svůj masivní základ tam „dole“ hodlá ve zbývajících partiích nabídnout výraznou míru komfortu. Ten totiž zaručuje lahůdka v podobě 12 mm silných, nebo spíš tenkých sedlových vzpěr, které dokážou spolu se sedlovkou průměru 27,2 mm pohltit výraznou porci rázů od terénu a jízdu tak značně zklidnit. Zadní stavbě nechybí horní i spodní spojovací můstek a samozřejmostí jsou originálně pojaté profilované patky s vnitřním odlehčením a boostovou roztečí. Řetězové vzpěry pak při pohledu shora rovněž nabídnou razantní profilaci v podobě zploštění ve středové části, tedy prvek korespondující s požadovanou pružností sedlových vzpěr.

Jelikož jsme zmínili zaměření kola vyloženě na XC, tak musíme dodat, že této myšlence odpovídá i komponentové osazení. Vzduchová vidlice s pevnou osou nepostrádá dálkový lockout z řídítek, dlouhý představec pak jasně ukazuje, že na nějaké dovádění ve sjezdech se tady nehraje, a vzorek plášťů rovněž není tím, co by kolo směřovalo do těch největších brutalit. Vše hezky pro výkon a rychlou jízdu, byť v případě pohonu upřednostnil výrobce univerzalitu před aktuálně častěji vídaným řešením s jediným převodníkem. Pohon 2x10 totiž v tomto případě nabízí opravdu možnost vyrazit jak na závodní XC okruh, tak klidně absolvovat nějaký etapový podnik ve více kopcovitém terénu, který díky převodovému rozsahu bezpečně zvládne. Někdo tohle řešení může považovat za archaické, ale s ohledem na cenu kola bude dvojpřevodník spíše přínosem. Pojďme si ale raději natáhnout upnuté lycrové oblečení a vyrazit na trochu ostřejší švih, Razzer k tomu totiž vyloženě svádí.

Hlavně závodně

Hláška z filmu Snowboarďáci se k testovanému biku vyloženě hodí, protože i když nemá vyloženě závodní osazení a pohon 1x12, stejně je svým pojetím geometrie a posedu zaměřen vyloženě tímto směrem. Testovali jsme největší velikost XL, jejíž palcové označení 21,5 přesně sedí a 190 cm vysokému jezdci svojí horní trubkou a 100mm představcem pěkně prohnula záda. Posed je vším, jen ne rekreačním a trailovým, tohle je ryzí sportovní až závodní XC charakter, takže sedlo vzadu, šlapání lehce před sebe a ruce opravdu slušně natažené dopředu. Možná bychom tuhle velikost doporučili od 190 cm výš a vsadili klidně na o číslo menší velikost L, případně nasadili o 20 mm kratší představec. Jenže i tohle provedení, ač se zdá být střižené až ortodoxně pro XC, překvapí už od prvních metrů ochotou zatáčet a naslouchat všem podnětům jezdce. Kratší zadní stavba spolu s ostřejším úhlem vidlice už od začátku překvapila vynikající manévrovatelností, kdy se kolo dokáže protáhnout doslova každou zatáčkou, aniž by za to jezdec musel nějak výrazněji vzít. Jistě, vše je v duchu závodního XC, takže hezky řídítka v optimální výšce, hlava víc na řídítkách a průjezdy se zatíženým předním kolem. Žádné strhnutí do zatáčky a výjezd po zadním, ale vše čistě v XC rytmu s oběma koly na zemi, a pokud se zadek někde nemá šanci bleskově protáhnout, pak se musí prosmýknout s pomocí zadní brzdy. I přes výraznou točivost přední partie ale kolo překvapivě nestrádá ve sjezdech ve vyšší rychlosti a je poměrně stabilní, navíc s poměrně slušnou porcí ochoty k okamžité změně směru.

Do vzduchu jde díky příznivé hmotnosti poměrně ochotně, byť spíše s oběma koly naráz, než jen s přitažením řídítek a předkem výš. Tady ale občas Razzer překvapil, protože razantnější přitažení řídítek dovolilo dostat předek do vzduchu, což je zásluhou kratší zadní stavby. Když bylo třeba, stačilo přišlápnout a přitáhnout řídítka a kolo hravě zdolalo přejezd potoka po zadním, nebo jsme nějakou hranku rovněž zdolali s předním kolem ve vzduchu. Není to samozřejmě v nějakém trailovém duchu, ale od velikosti XL a XC posedu bychom podobnou ochotu k těmto hrátkám nečekali. Na druhou stranu se tato schopnost částečně projevila ve výjezdech, které jsou jinak parádní disciplínou tohoto stroje. Tam totiž občas bylo nutné lehce pokrčit lokty a zatížit víc předek, případně nastavit již v základu pozici sedla mírně dopředu, což se nakonec ukázalo jako ideální a navýšilo to stoupací schopnosti, aniž by utrpěl posed nebo ovládání v opačném směru. Díky rychlejším plášťům a tuhému rámu kolo doslova bleskově akceleruje a do výjezdu má chuť se poprat se sklonem terénu v maximální možné míře. Trochu jej v rozletu brzdí ochota vidlice jít hlouběji do zdvihu, což jsme častěji řešili jejím lockoutem. Přece jen by sofistikovanější řešení tlumení komprese navýšilo závodní ambice směrem vzhůru, a totéž jsme pak pro sjezdy vyřešili nakonec o něco vyšším tlakem, ale stále se bavíme o kole do třicetitisícové hranice, takže v tomto ohledu je vzduchové odpružení svým provedením adekvátní.

Co se týče komponentů řazení a pohonu, k funkčnosti nemáme výhrady, vše šlapalo na jedničku, a je znát, že občasné přeřazení na menší převodník vpředu je bleskovějším řešením než několikeré cvakání pravou páčkou v případě sad 1x12. Převodový rozsah byl dostatečný a výrazně komfortní především ve výjezdech, na hodně rychlé roviny či do sjezdů bychom vpředu uvítali ještě o dva zuby větší převodník. K výkonu brzd nemáme připomínky, stejně jako k tuhosti výpletů či schopnostem plášťů na tvrdším podkladu. Bláto jim sice úplně nesvědčí, ale je to daň za jejich minimální odpor. Co se týká kokpitu, šíře řídítek i silikonové gripy byly k jezdci poměrně vstřícné, sportovnější sedlo pak šíří padne spíše jezdcům s menším rozestupem sedacích kostí, jinak je ale mírou polstrování a tvarem poměrně příjemné. Sedací partie jezdce ale rozmazluje štíhlejší sedlovka a zmíněná 12mm tloušťka sedlových vzpěr, protože zadek opravdu v sedle nedostává tak na frak. Skloubit výkon, ochotu měnit směr a přitom nabídnout jezdci i přes závodní zaměření kola maximum pohodlí, to se v případě Razzeru povedlo, takže se opět můžeme tak trochu opakovat. Je zase rychlejším, poslušnějším a ještě komfortnějším.

Fotogalerie kola ZDE

Technické specifikace

Rám: Pells P6 Ultralite, 3x Butted, Boost

Vidlice: Rock Shox Judy Gold RL, 100 mm, Boost

Kliky: Shimano FC-MT500, 26/36

Brzdy: Shimano BR-MT400, 180/160 mm

Řazení: Shimano Deore, 2x10

Přehazovačka: Shimano Deore

Přesmykač: Shimano Deore

Ráfky: Mach Neo Disc

Náboje: Shimano Deore, Boost

Pláště: Schwalbe Rapid Rob, 2,1“

Kazeta: Shimano CS-HG500, 11-42

Sedlo: Pells Orca, 136 mm

Sedlovka: Pells XR2

Řídítka: Pells XR68, 700 mm

Představec: Pells RX67, 100 mm

Hmotnost: 12,9 kg

Cena: 29 990 Kč