Filozofie značky Pells se spolu se změnou jejího majitele navrátila k elektrokolům jako plnohodnotnému náčiní pro cyklisty a v letošní kolekci najdeme hned trojici variant devětadvacítkového e-biku se středovým pohonem. Nejdostupnější verzi s typickými konstrukčními prvky jsme tedy otestovali, abychom zjistili, kam Pells elektrifikaci nasměroval.
Ctít tradice
Už řadu let je v kolekci cítit honba za maximální torzní tuhostí a přitom komfortem pod sedlem, což neminulo ani elektrifikovaný model. Jeho rám nese typické konstrukční prvky, byť v provedení adekvátním vyššímu zatížení. Hlavová trubka je kónická, a byť není ta spodní zrovna legendární „Rhombus“ verze, masivní profil napojení na hlavovku, výrazné rozšíření před sníženým profilem pro baterii a z toho plynoucí celková tuhost si s ní v ničem nezadají. Hranatý průřez napojení na šasi motoru je čistý a dostatečně široký, takže i přes použití štíhlé sedlovky a nižšího profilu sedlových vzpěr rám rozhodně netrpí nedostatkem tuhosti. Tu by naopak mohl ve své největší testované 22“ velikosti vyučovat a snad na tom má zásluhu i profilovaná horní trubka s nakrčením v přední části.
V detailech pak zadní stavba kopíruje své bezmotorové vzory, takže řetězové vzpěry mají výrazné patky s výměnnými dílci pro pevnou rychloupínací osu. Ta nabízí snadné nastavení síly dotažení, pro libovolnou pozici páčky, takže i méně zkušený uživatel si zde bude vědět rady. Postmount standard na vnitřní straně patky už je tak nějak normou, stejně jako nižší profil sedlových vzpěr. Ty sice nejsou tak tenké jako u běžných razzerů, ale na komfortu se podílejí dostatečnou měrou. Pouze jsme postrádali závity pro košík na sedlové trubce, u této velikosti rámu už by se tam bidon přece jen vešel.
Co se týče komponentů, nedošlo zde k úspoře na těch hlavních místech, jako jsou vidlice a náboje. Naopak vzduchový Recon se 120 mm zdvihu je v boostovém provedení a má pevnou osu, takže je dostatečně tuhý a pojme i širší obutí, než jsme měli k dispozici. Lockout z řídítek asi nebude příliš často v permanenci, ale je to praktičtější než ušetřit verzí na korunce. Náboje Deore pak s pevnými osami představují spolehlivý základ kol, která sází na standardní šíři ráfků a nesnaží se zbytečně cokoliv naddimenzovat. Mimochodem i světlost pláště v zadní stavbě je výrazně větší, než zde použité „smart samy“ vyžadují, takže lze navýšit komfort širším obutím. Brzdy na stošedesátkových kotoučích fungují polehlivě, ale přece jen bychom vpředu viděli raději o 20 mm větší průměr. Cenový kompromis zde představuje řazení, kdy vzadu je pouze devět pastorků, navíc s rozsahem 11-34, což není v kombinaci s osmatřiceti zuby vpředu zrovna výhra do strmých stoupání. Dva dražší modely už na tom jsou s desítkovou a jedenáctkovou sadou výrazně lépe.
Středový pohon Bafang je zde logickou volbou, jelikož je jedním z nejobsazovanějších v této třídě a nabízí spolehlivost spolu s nižší střední mírou hlučnosti provozu. Motor má kompaktní kryt a jediný převodník s vnějším hliníkovým rockringem. Baterie v rámu se pak upevňuje jednoduchým nasunutím do držáku na spodní trubce, v němž je jištěná zámkem. Jediný kabel od baterie k motoru nijak neruší celkový design, stejně jako vnitřní vedení řadicího bovdenu, kabeláže snímače či hadice zadní brzdy vnitřkem rámu. Od řídítek vše pokračuje skrz spodní trubku vstupem na boku hned za hlavou a za pomyslným středovým pouzdrem pak vychází jak hadice brzdy a bovden řazení, tak kabel snímače rychlosti. K celkovému provedení kola, tedy vyjma absence košíku a použití těžších převodů, nemáme výhrady.
Pohodlně kamkoliv
Tenhle e-bike necílí na výkony v terénu, je spíše komfortním společníkem, což potvrzuje geometrie i posed. Jezdec má totiž řídítka pohodlně vysoko a testovaná velikost zvládne jak 190, tak 200cm postavu. Rám není přehnaně dlouhý, i když vypadá vyšší, což je dáno nakrčením horní trubky působící dojmem menšího slopingu. Jezdec sedí více vzadu a šlape spíše před sebe, tedy žádné sportovní nalehnutí na řídítka, ale zároveň ani přehnaně „výletní“ posed. Aktivaci pohonu předchází zapnutí baterie a následně displeje tlačítkem blízko gripu. Před sebou máme naklápěcí rozměrnou obrazovku s nadstandardním znázorněním hodnoty okamžité rychlosti i výkonu motoru ve špičce. Obojí zelenou kružnicí uprostřed. V horním rohu pak jsou hodiny a kapacita baterie v procentech, dole pak úroveň asistence motoru (0-9) a základní údaje jako najeté kilometry, průměrná a maximální rychlost, denní kilometry, stopky, kalorie a předpokládaný dojezd v závislosti na dosavadním charakteru jízdy.
Jízda bez pomoci motoru není nějak namáhavá a kolo má chuť jet dopředu i bez asistence, pouze je cítit hmotnost navíc. Se zapnutým pohonem je to pak o minimálních rozdílech mezi jednotlivými stupni, kdy by nám klidně stačila jen pětice možností. Na základní trojici je to spíše takový „eco“ režim, znatelný spíše jen v kopcích, a jezdec jede hodně za svoje. Čtyřka až šestka už jsou na tom lépe a tahle úroveň výkonu bude asi nejčastější při delších výletech s cílem najet co nejvíc, ale bez větší námahy. Od sedmičky výš je to pak o komfortu, kdy si jezdec prostě užívá, aniž by se musel moc snažit do výjezdu. Akcelerace je i na nejvyšší stupeň spíše plynulý vyšší střed, než abychom cítili nějakou přehnanou terénní dravost.
Volíme tedy pro začátek rozmazlovací devítku, metrákový tester absolvuje s plně nabitou baterií rovnou dvoukilometrové stoupání, které ukrajuje deset procent z kapacity. Na rovině je to výrazně méně, ovšem další výjezd ukazuje podobnou spotřebu, tedy co kilometr stoupání, to pět až šest procent kapacity. Po šestadvaceti kilometrech v hodně kopcovitém terénu ukazuje displej 38 % zbývající kapacity baterie a na nule jsme po nájezdu dalších deseti kilometrů, z toho poloviny do kopce. Signalizace zbývajících deseti procent baterie ale vydržela jen kilometr po rovině a pak najednou stopka a do cíle za svoje. To vše ale na nejvyšší stupeň asistence, kde ani do hodně strmého stoupání nebylo 34 zubů vzadu žádný problém. Při testu v méně kopcovitém terénu na šestý stupeň asistence byl nájezd 83 km, což je slušné, ale ve výjezdech už jezdec musí trochu víc zabrat. Na nejslabší režimy pak je hodně strmý výjezd o touze po lehčím převodu, ale je otázkou, zda se do takových kopců bude uživatel kola pouštět.
Každopádně na rovině a z kopce je příjemná plynulost odpojení motoru, kde nic necuká a frekvence šlapání je rozumná zhruba do 45 km/h. Ovladatelnost kola nevyžaduje zkušeného jezdce, přece jen je zde stabilita dominantní vlastností a bike nemá zrovna touhu dovádět na trailech. Příjemné vedení směru má na svědomí položenější vidlice, takže bike dobře vede i ve sjezdech. Nechybí ochota plynule zatočit a s výraznější pobídkou řídítek se protáhnout i utaženější zatáčkou, ale tady se jasně ukáže delší zadní stavba, která je brzdou hravosti. Má na svědomí i výborné stoupací schopnosti, ovšem dostat předek do vzduchu, nebo třeba i celé kolo, na to se tady nehraje. Ve sjezdech je výhodou vyšší pozice řídítek i přední zdvih, kdy vidlice krásně kopíruje i menší nerovnosti a dík pevné ose jezdec nemá ani pod brzdou dojem z „houbovitého“ řízení. Doma je ovšem tenhle e-bike především ve výjezdech, byť tam lehce strádá zmíněnými převody, ale dokáže neohroženě šplhat strmým stoupáním. Kdo pořizuje elektrokolo hlavně pro snadné zdolávání kopců, tady bude určitě nadšený. Vzorek plášťů sice není neohrožený v měkčím a rozbitém terénu, ale je to rozumný kompromis, který dobře jede i na silnici. Jako univerzálně střižené elektrokolo tedy eRazzer ve své nejdostupnější variantě spolehlivě zvládne lehký terén i silnici.
Vybavení kola
Rám: Pells Custom Al 6061, Boost
Vidlice: Rock Shox Recon RL, 120 mm, Boost
Kliky: Miranda, xxx zubů
Brzdy: Shimano BR-M396/395
Řazení: Shimano Alivio, 1x9
Přehazovačka: Shimano Deore XT
Náboje: Shimano Deore, 110x15, 148x12 mm
Ráfky: Mach Neo Disc
Pláště: Schwalbe Smart Sam, 29x2,1“
Kazeta: Shimano HG400, 11-34
Sedlo: Pells Tourer
Sedlovka: Pells XR2
Řídítka: Pells RX57 OV
Představec:Pells RX67 OV
Motor: Bafang MaxDrive, 250 W
Baterie: Panasonic, 36V, 504 Wh
Hmotnost: 21,8 kg
Cena: 53 490 Kč
Občas je docela oříšek ubránit se při psaní testu subjektivním dojmům, ale když se v případě elektrobiku Overvolt AM 700i dva testeři…
Zdá se, že aktuálním trendem výrobců elektropohonů není honba za co nejvyšším točivým momentem jejich sportovně orientovaných motorů, ale…