Test, Merida Scultura 6000

Jaký je univerzální závodní stroj, který je už v páté generaci, vyvinuté k dokonalosti jak v kopcích, tak na rovinatých úsecích nebo ne zrovna hladkém povrchu? Scultura je skvělá, a pokud je osazená dvanáctkou v podobě nové sady 105 Di2, těžko hledat slabiny.

Aero, komfort a výkon

Scultura si prošla designem rámu několika stádii vývoje, ale vždy šlo o maximálně schopné závodní silniční kolo, které nabídne výkon v kopcích a současně dostatek komfortu i ovladatelnosti pro ne úplně nejzkušenější jezdce. Testovaná novinka pak sice spoléhá na aktuální provedení UCI schváleného rámu, které už je dva roky součástí nabídky, jenže bonbonkem je v našem případě osazení elektronikou, navíc ve dvanáctirychlostním provedení. Ale zpět k rámu, který je v tomto případě v dostupnější ze dvou nabízených variant, tedy CF3. Spojuje v sobě prvky převzaté z aero modelu Reacto s požadavky na univerzalitu a nízkou hmotnost (993 g - vel. M), pro zdolávání náročných výjezdů. Aerodynamicky zeštíhlený profil hlavové trubky je patrný zepředu, zatímco zboku je hlava poměrně masivní kvůli integraci kabeláže do horního ložiska. Klasický kruhový sloupek vidlice tak ukrývá kabeláž před sebou uvnitř velkých plastových podložek, do nichž ji navádí plastovým adaptérem pod představcem. Integrace, ale jen s minimálním omezením případné změny výšky řídítek. Navíc absence kabelů od řadicích pák s dálkovým přenosem signálu je zde rovněž výhodou a změna řídítek třeba za nějaká profilovaná s integrovaným vedením brzdových hadic bude jednodušší.

Aero profil hlavy se promítl i do tvaru korunky vidlice, takže vše dokonale navazuje, ovšem každé ostřejší zatočení pohledově odhalí její horní černou karbonovou plochu. Větší boční vyhnutí, prostupnost i pro širší pláště, aerodynamický tvar a Flat Mount úchyt brzdy s adaptérem Disc Cooler vybaveným ochrannou chladicí mřížkou na boku. Vidlici nelze cokoliv vytknout a to platí i pro míru komfortu, jakou je schopna poskytnout třeba na kostkách, byť stále hovoříme o závodní orientaci kola, takže to s poddajností zase nijak nepřehání. Rám pak spoléhá na masivnější profil horní trubky hned za hlavou, zatímco k sedlovce se zeštíhluje a ve spodní výztuze ukrývá stahovací mechanismus. Úhel výztuhy i lakování zde korespondují se sklonem sedlových vzpěr, jejichž nižší pozice napojení a velkorysejší vnější vyhnutí rovněž pracují pro celkový komfort, aniž by ale utrpěla boční tuhost zadní stavby, spíše naopak. Pro celkovou torzní tuhost, která je i při silovém záběru do pedálů naprosto perfektní, pracuje rám jako celek už směrem od hlavové trubky vzad a spodní trubka to svým štíhlejším předním profilem, který se směrem dolů razantně rozšiřuje, jen potvrzuje. Není sice v celém rozsahu šíře středového pouzdra, ovšem přechod do řetězových vzpěr je výrazný jak nad středem, tak pod ním, takže vlákna směřují plynule bez nějakých hran od spodní trubky až na zadní stavbu. Tohle je srdce tuhosti rámu a tady se opravdu ani nehne. Výška řetězových vzpěr je za středovým pouzdrem značná, ale k patkám, které jsou v podstatě jen neznatelným přechodem do sedlových vzpěr, se sníží na polovinu. Nechybí samozřejmě ochranný plech v úrovni zubů převodníků a vnitřní vedení napájecího kabelu přehazovačky nebo hadice zadní brzdy. Ramínko patky přehazovačky a její tvar už jsou sice na hony vzdálené silniční eleganci let minulých, ale technokraty potěší a rozsah dvanáctkové sady je svojí mírou schopností na rovině i v kopcích perfektní. Tedy pokud nedáváte na rovinách přednost nejtěžším převodům a „Compact“ je pro vás sprosté slovo.

Abychom byli kompletní ve výčtu detailů, tak zmíníme naladění rámu až pro 30mm pláště, a přestože sériově jsou obuty osmadvacítky, přední vidlice určitě a zadní stavba až na prostor v profilaci sedlové trubky nebo průchod řetězových vzpěr by snad zvládly i širší než 30mm maximum. Objemnějším kouskům je ale určena řada Scultura Endurance, tedy verze posazená někam mezi tuto Scultura Race a gravelový Silex, to jen odbočka. Kabel přesmykače pak vystupuje právě z aero profilace sedlové trubky, takže tady nebude radno experimentovat s nedovoleným objemem obutí. Jelikož jde i přes elektronické osazení o model ze středních až nižších pater hierarchie své řady, karbonová je pouze sedlovka, kdežto řídítka s kruhovým profilem jsou hliníková, takže prostor pro tuning by byl, ale to už jsou jen taková „kdyby“.

Závodníkem snadno a rychle

Scultura má závodní geny v krvi, a přestože rám z karbonu CF3 nenabídne oproti top verzi CF5 takovou tuhost a současně nízkou hmotnost nebo tlumicí schopnosti, pokud nejste zkušený jezdec a neporovnáte oba modely bezprostředně po sobě, těžko poznáte rozdíl. Tohle je závodní geometrie, geny, ochota jet kupředu a zpracovat rázy od terénu v ekonomičtějším balení pro ty, kdo chtějí hodně, ale ne za každou cenu. Testované elko má sedlovou trubku dlouhou 52 centimetrů, takže jezdec s výškou 190 cm už byl lehce na hraně, a úvaha jestli nepořídit raději XL zde možná bude na místě. Každopádně potěší výška řídítek s možností snížit je skoro o 30 mm demontáží podložek. Pohodlně nastavený kokpit pro dlouhé jízdy a přitom šance „zostřit“ vše pro závodní naladění a ostřejší sklápění do zatáček. Díky pozici řídítek bylo elko pro zmíněnou výšku testera příjemné a vytažená sedlovka si pak vynutila několikerý pohled dolů, zda něco neprasklo, nebo to opravdu zadní stavba a sedlovka tak mocně pracují pro pohodlí jezdce. Pozice v sedle, mimochodem příjemného tvaru a navíc s vlastním pouzdrem na multiklíč vespod, je přirozená, rozmazlující a na kostkách bylo pohodlí v sedle opravdu vyšší než v pozici ze sedla. Přesto ale zadní stavba i přes vynikající míru boční tuhosti a nepoddajnosti i při „zobání“ ze sedla dokonale zpracovává nerovnosti, takže naladit výkon a komfort se podařilo na skvělé úrovni. Boční tuhost je ale dominantní, a i když rám není pocitově tvrdý, může se do toho jezdec ve výjezdech opřít silou a necítí žádné ztráty. Přitom napojení sedlové trubky na středové pouzdro není z pohledu profilace nijak extrémně naddimenzované, navíc do toho promlouvá zezadu vybraný profil sedlové trubky, přesto to ale funguje, a nejvyšší podíl na tom tak bude mít nejspíš ono plynulé vedení spodní trubky do řetězových vzpěr.

Výkon rámu si žádá patřičný výkon jezdce, takže nalehnout na řídítka a makat, což úchop brzdových pák nebo i spodních konců řídítek jednoznačně podporuje. Omotávka je příjemná a s dostatečným tlumením, ale plochá řídítka by přece jen byla komfortnější. Geometrie je vybalancovaná jak pro držení směru na rovině, tak naprosto bleskové reakce při zadání povelu k jeho změně. Jak sklápění do zatáček, tak změna směru v nižší rychlosti, obojí je rychlé, ale současně přirozené a předvídatelné. Ani ve vyšší rychlosti kolo nevyžaduje nějak extrémně zkušeného jezdce, aby jej udržel tam, kde potřebuje. Jistě, není to rekreační stroj s dlouhým rozvorem a položenou hlavou pro začátečníky, ale i přes závodní geometrii je tady cítit vyváženost ve vedení a změně směru. A přejezd železničních kolejí? Vytáhnout kolo do vzduchu a skočit je radost, stejně tak nechat rám a vidlici zkopírovat tuhle nepříjemnost. Samozřejmě, že svůj díl na pohodlí nesou osmadvacítkové pláště, které jsou sice na duších, ale ráfky už počítají s konverzí na bezduše. Pětadvacítky a lehčí výplety by sice navýšily akcelerační schopnosti kola, ale i tak jsou sériové obutí a kola v rychlostech poměrně schopné, a především pak udržení svižného tempa nečiní jezdci žádné obtíže, kolo si o to vyloženě říká. Pro akceleraci pak hovoří zmíněná tuhost rámu, takže k výkonu opravdu nemáme připomínky, a to jak na rovině, tak hlavně v kopcích, tam je Scultura hodně silná. Převody jsou na to jak dělané a kazeta 11-34 v kombinaci s klikami 50-34 je opravdu nástrojem spíš do kopců než spurt v balíku, prostě univerzál laděný pohonem spíš pro sportovní a „celodenní“ silničáře než závodníka.

Oběma ale udělá radost ovládání nové dvanáctkové sady 105 Di2, kdy po prvotním návyku na pozici odřazovacích páček pod skvěle uchopitelnou brzdovou pákou a přehmatávání hlavně při spodním úchopu budou maximálně spokojeni. Bezdrátové provedení řadicích pák má baterie s výdrží až čtyři roky, takže nabíjet bude třeba jen hlavní baterii pro přesmykač a přehazovačku. Ty jsou s ní samozřejmě spojené kabely, přesmykači pak nechybí funkce automatického dořazování podle vzadu zařazeného pastorku. Zařadíte tedy vzadu a od horní poloviny kazety se přesmykač stáhne ještě trochu níž, a naopak. Nestalo se nám, že by řetěz v krajních pozicích někde škrtal o vodítko, automatika funguje skvěle. Přidržením řadicí páčky pokračuje řazení plynule přes všechny pastorky, a byť by mechanika s rychlým tahem rukou byla asi rychlejší, páčky ovládající tlačítka šetří síly, a není to zase o tolik pomalejší, aby to rozhodlo výběr. Výkon brzd na 160mm kotoučích je pak rovněž precizní a adaptér s chladičem v dlouhých sjezdech funguje, byť alpská klesání by jistě byla řádnější prověrkou. Co tedy dodat, když řazení funguje na jedničku, převody jsou univerzální i pro kopcovitý terén, ovládání kola i výkon jsou brilantní a porce komfortu rozmazlující?

Nic. Scultura se prostě povedla jak rámem, tak geometrií, a ať už vsadíte na verzi s mechanikou, nebo nové provedení na elektronické sadě, budete mít pod sebou kolo schopné obstát jak v závodech, tak při celodenním švihu v kopcích. Jednoduše univerzál s geny závodníka.

Technické specifikace

Rám: Karbon, Scultura CF3 V, 142x12

Vidlice: Karbon, Scultura CF3, 100x12

Kliky: Shimano 105, 175 mm, 50-34 z.

Brzdy: Shimano 105, 160 mm

Řazení: Shimano 105 Di2, 2x12

Přehazovačka: Shimano 105 Di2

Přesmykač: Shimano 105 Di2

Kola: Merida Expert

Pláště: Continental Grand Sport Race, 28C

Kazeta: Shimano CS-R7100, 11-34

Sedlo: Merida Expert SL

Sedlovka: Merida Expert CC, karbon

Řídítka: Merida Expert SL, Alu, 420 mm

Představec: FSA SMR ACR, 120 mm

Hmotnost: 8,65 k