Test KTM Revelator Master

KTM Revelator Master

Rakouské KTM to s karbonem zkrátka umí. Již v minulosti to dokázal náš test elitního karbonového hardtailu a nyní se nám totéž potvrdilo v případě jízdních vlastností silničního typu Revelator Master, modelu pro rok 2009. Přestože je název Revelator v kolekci KTM pro příští rok novinkou, v reálu je totožný s letošním modelem Renegade. Takže došlo pouze k přejmenování a po technické stránce zůstalo vše beze změn. A u KTM jistě vědí, proč na rámu nic neměnili. Letošní verze Renegade se mohla pochlubit visačkou Eurobike Award 2007 a náš test potvrdil, že zisk tohoto ocenění byl zasloužený. KTM Revelator Master je jednoznačně jedním z nejlepších kol ve své kategorii. Dokázal totiž výborně skloubit to, co se od současného závodního kola čeká, totiž velice nízkou hmotnost, vysokou tuhost a skvělou ovladatelnost. Ale nepředbíhejme…

Do testu se nám dostala verze Master za 90 990 korun, jejíž hmotnost bez pedálů se vyšplhala na pouhých 6,9 kilogramu. Nejvyšší varianta Prestige se sadou Dura-Ace je pak ještě téměř o půl kila lehčí. Přestože výrobce přesnou hmotnost samotného rámu neuvádí, z celkové váhy kola vyplývá, že rám atakuje hranici jednoho kilogramu, či ji ještě dokonce pokořuje. Vzhledem k velice dobré torzní tuhosti rámu je proto možné dosaženou hmotnost považovat za opravdu hodně nízkou. Ostatně zkonstruovat lehký měkký rám, to není žádné umění.

Revelator Master je osazen sadou Shimano Ultegra SL, k níž snad ani nelze mít výhrady. „Prestižáci“ by zde asi raději viděli duru, odlehčená verze ultegry ale funguje dokonale a stejně vydařený je i její vzhled.

Letecký den s KTM

Revelator je prostě letadlo. Již první metry jasně ukazují jeho nekompromisní akceleraci, danou nejen celkovou váhou, ale také nízkou obvodovou hmotností kol Mavic Ksyrium SL. Tu ještě umocňují superlehké pláště

Schwalbe Ultremo o váze pouhých 195 gramů za kus. Asi se nelze divit, že takto osazené kolo vyrazí vpřed jako střela a ani se jezdec nemusí příliš namáhat. Vše je podtrženo velice dobrou torzní tuhostí rámu. Ta ovšem není vyloženě extrémní a snaží se zohlednit i další důležitý aspekt jízdy, a sice komfort. V praxi rám přenáší energii takřka beze zbytku a v testované největší velikosti rámu je celková tuhost rozhodně nadprůměrná. Lehký, téměř neznatelný boční úhyb středové partie je znát pouze při vyloženě silovém nástupu.

Od takto tuhého rámu by však jezdec nečekal zde nabízenou míru komfortu. Svůj díl na tom jistě má i integrovaná sedlovka, nebo spíš protažená sedlová trubka, s nepříliš silnou stěnou. Celá zadní partie rámu si s otřesy od povrchu vozovky poradí více než dobře, jejich částečné zahlazení je při jízdě dobře patrné. Skoro jako by bylo toto KTM konstruováno přímo na české silnice a ne na ty dokonale udržované rakouské…

Oproti tomu, jaká panuje výborná symbióza mezi tuhostí a pohodlím rámu, je určitá menší disharmonie znatelná v nabídce komfortu u přední a zadní části kola. Zatímco integrovaná sedlovka a zadní stavba odvádějí po této stránce velký kus práce, přední vidlici se příliš pružit nechce. Přenos otřesů zde tedy není nijak výrazně utlumen, což se na nekvalitním povrchu může projevit o něco rychlejší únavou rukou jezdce. Je to samozřejmě dáno

konstrukcí vidlice, která je zcela nekompromisní po stránce torzní tuhosti a je jí vlastní dokonale jisté vedení směru. Celkovou pevnost konstrukce navyšuje i proměnlivý průřez sloupku, kde jsou nahoře použita ložiska klasického rozměru 1⅛ a dole 1¼ palce. Spodní část sloupku i korunka tedy přílišné pružení celku nedovolují a plynulé zúžení spodní části nohou vidlice to již nenapraví. Od vidlice se určitě nedá očekávat nepříjemné rozvibrování při silném brzdění, ovšem ani výraznější dávka pohodlí. Konstrukce vidlice je celokarbonová, tedy včetně patek.

Ovladatelností si nás však testované „kátéemko“ plně získalo. V případě námi testovaného kousku posed výrazněji natahoval hodně dlouhý představec, jenž však jízdu zároveň celkově uklidňoval a zlepšoval vedení přímého směru. Dalo by se tedy hovořit o nadprůměrné stabilitě, která ovšem nebyla na úkor ovladatelnosti. Na požadavky jezdce kolo reaguje okamžitě, geometrie je po této stránce stoprocentně závodní. Pro položení do zatáčky není nutné revelator nijak přemlouvat. Ochota zatáčet, která opět jakoby přímo pasovala na naše silnice s nutností proplétat se mezi výmoly, ale nevyústila v přetáčivost. Plynulé průjezdy zatáček se zcela čistě „vykrojeným obloukem“ jsou dalším znakem testovaného stroje. Rychlá jízda je mu ale souzena a jezdce k ní doslova vybízí. A to nejen svou chutí akcelerovat, ale i o něco tvrdším předkem. Méně kvalitní asfalt jezdec nemusí ve vysoké rychlosti až tak řešit, naopak při té pomalejší dá vidlice pocítit každou nerovnost. Za to jisté vedení směru to ale určitě stojí.

Cestou jednoduchosti a dokonalé funkce

Již pohled na celokarbonový monokokový rám jasně ukazuje víru KTM v konstrukční jednoduchost. S profily trubek není nijak přehnaně experimentováno a jediný konstrukční prvek zde není použit jen tak na efekt. To platí nejen u předního rámového trojúhelníku, ale i u zcela rovných vzpěr zadní stavby, u nichž byla jasným cílem maximální tuhost celku. Dokonale minimalistické jsou patky rámu, naopak hodně široká, a to opět pro maximální boční tuhost, je monostay vzpěra zadní stavby. Integrovaná sedlovka je zezadu vybavena stupnicí pro snazší naměření před zaříznutím na optimální délku. Samostatný typizovaný zámek pak pochází od značky Ritchey.

Na Ritchey bylo vsazeno i v případě představce WCS 4Axis a řídítek. Standardně montované sedlo Selle Italia SLR v našem případě nijak výrazný komfort nenabídlo, proto jsme jej při testování vyměnili za námi oblíbené, výrazně pohodlnější arione od Fi’zi:ku.

Po stránce převodů je výhodou možnost volby konkrétního zájemce. Náš revelator měl převodníky Compact, v nabídce je ale i klasická verze 39/53 pro závodníky či naopak trojpřevodník pro hobíky. Přestože je tedy KTM Revelator Master vyloženě závodním kolem, může si jízdu na něm vychutnat i nadšenec-nezávodník. Možnost výběru je zde tedy jasným plusem.

Plusy: kombinace nízká hmotnost/tuhost, ovladatelnost

Minusy: menší komfort předku