Test, Felt Surplus 70

Na vlně pevných trailbiků na pluskových sedmadvacítkách se začíná vozit stále více značek a ani Felt tomuto pokušení neodolal. U nejdostupnější verze z nové řady Surplus jsme prověřili, jak je to s tou schopností být zábavným hravým univerzálem do těžšího terénu.

Typicky i netradičně

Asi nepřekvapí, že bike nese typické rysy většiny hardtailů této značky, které charakterizují jednotlivé rámové uzly. Kónická hlavová trubka má jednoduchý střih a co se týče spodní i horní rámové trubky, hydroforming se podepsal především na přední partii, kdežto směrem dozadu je to u spodní oválná klasika a u horní lehce hranatý průřez. Typické je napojení sedlových vzpěr kolem dole prohnuté sedlové trubky až na horní a celá tato partie vypadá poměrně masivně. Totéž pak platí pro spodní i horní můstek zadních vzpěr, jež bývají u některých značek vynechány, kdežto zde je jim naopak přiznán docela razantní průměr. Kdybychom pak měli rám úplně bez laku a nápisů, určitě bychom příslušnost ke značce potvrdili po zhlédnutí zadních patek, které jsou i přes provedení na pevnou boostovou osu prostě typicky feltovské. Dokonce jim nechybí ani závit pro možnost uchycení nosiče, jemuž nahoře odpovídá závit na spodní straně můstku sedlových vzpěr.

Nenápadným, ale o to propracovanějším místem je partie kolem středového pouzdra a napojení řetězových vzpěr. Masivní odlehčený díl, na nějž řetězové vzpěry navazují, je tím, co nese na bedrech výraznou tuhost zadní partie, a nebýt dvojpřevodníku, byl by lépe vystaven na odiv. Jen dodejme, že i přes moderní prvky, jako je příprava na vedení bovdenu teleskopické sedlovky a vstupní otvor do sedlové trubky, zůstalo uchycení zadní brzdy hezky na horní straně sedlové vzpěry, a není uvnitř trojúhelníku.

Design rámu rozhodně neudělá majiteli ostudu a nic nevadí, že vedení bovdenů je prakticky umístěné pod horní trubkou. Všechny jsou jednodílné, což příznivě ovlivní funkčnost a hlavně pak jednoduchost servisu. Konstruktéři neobtěžují montážním bodem na přesmykač, ale použili na něj odpovídající objímku, protože dražší verze už mají jen jediný převodník.

Rám tedy nese typické feltovské konstrukční prvky a totéž platí i pro lehce delší geometrii s výrazným slopingem a ne nějak extrémně položenou hlavou. Osazení pak odpovídá pluskovému standardu, takže boostovou osu vzadu doplňuje totéž v diametru patek 110 mm u vidlice Suntour Raidon. Široké ráfky, neošizená šíře plášťů a samozřejmě odpovídající rozměr řídítek pro spolehlivé ovládání. Funkce pohonu Deore, brzd Tektro i univerzálnost vzorku plášťů, ničemu z toho nelze cokoliv vytýkat. Dokonce i Raidon je díky pevné ose hodně tuhým kouskem a jeho křivka odpružení je ukázkou toho, že Suntour udělal v posledních letech opravdu skok kupředu.

Netradiční je pak na tomhle kole všechno, jakmile jej osedláte, tedy s výjimkou posedu, jenž patří k těm, které doslova padnou na první osahání. Příjemná pozice řídítek, ideální kompromis mezi sportovním a komfortním sklonem zad, šlapání lehce před sebe a na sedle ničím nerušený dojem, že máte pod sebou stroj, jenž vám skvěle sedne. Testovaná dvacítka tak bez problémů usadí až 190cm jezdce, který rozhodně nebude mít pocit, že má pod sebou přehnaně dlouhou geometrii.

Jak si kdo nahustí, tak pojede, dalo by se volně upravit pořekadlo o ustlání a ulehnutí, protože stejně jako na vypasenějším bratranci fatbiku, i tady je to hlavně o tlaku v pláštích. Tvrdší pneumatiky od začátku nabídnou při jízdě v sedle slušné odvalování a téměř nic nenasvědčuje, že máte pod sebou šíři 2,8 palce. V sedle bike slušně vyrazí vpřed, ovládání je velice lehké a jen hmotnost a lehká dominance stability daná délkou rozvoru a přední stopy vám napovídá, že to není úplně standardní kolo. Pokyny od řídítek plní bike až překvapivě ochotně, takže jen hukot širokých plášťů a jim odpovídající akcelerace prozrazují rozdíl proti klasice.

Rozdíl nastává v okamžiku nástupu ze sedla a agresivnější jízdy, kdy se projeví úhel hlavy, styčná plocha plášťů a délka rámu. Tady se najednou z beránka stává beran a jezdec jednak musí při zatáčení překonat v náklonu lehčí odpor široké pneumatiky, ale také cítí, že délka rámu ani zdvih vidlice nejsou z kategorie šviháckého XC, ale mají blíž k trail či enduro strojům. Zatímco v sedle lze docela obstojně zvládat klikaté cestičky i docela ostré zatáčky, kam bike ochotně navádí a dokáže se v rámci této kategorie až překvapivě hladce prosmýknout, ve stoje vybízí k agresivnějšímu točení, jízdě více pod plynem a nutnosti dát všemu větší razanci. Za to se ale odmění schopností překonat těžké pasáže doslova s prstem v nose, kdy pneumatiky zvládnou část toho, co jinde dělá zadní odpružení, a i ve vysoké rychlosti nenechá jezdce na holičkách. Stabilita kontra hravost se tak zde snoubí v ideálním poměru a jde jen o navyknutí si na jiný projev, aby to jezdec dokázal využít. Díky technickým vlohám a ochotě rvát se ve sjezdech s každou výzvou pak jezdec lituje, že nesedlá dražší model s teleskopickou sedlovkou, aby nebyl vůbec ničím omezen.

Přitom i přes schopnost odskočit hranu po zadním nebo s razantnějším záběrem do řídítek zvednout předek kdykoliv v případě potřeby, netrpí bike odlepováním předního kola v prudších výjezdech. Tam se totiž objevuje se záběrem do pedálů lehký přítlak na přední kolo, typický spíše pro větší devětadvacítky. Proti nim ale nejde bike do vzduchu oběma koly tak lehce, přece jen jsou delší geometrie a pneumatiky určitou limitující veličinou.

Na hraní?

Surplus je v podstatě kolem na hraní, na hraní si s nástrahami terénu, a přitom zmáčknutí se k výkonu, který by celoodpružený stroj s podobnou geometrií možná lehce omezoval. Ve sněhu je to hračka podobná fatbiku, ale s diametrálně vyšší univerzalitou v případě jízdy na suchém, travnatém či rozbahněném terénu. Řezání zatáček sice není tak ostře čitelné jako u běžné šíře plášťů, ale je bohatě vykoupené tlumicími schopnostmi obutí a ochotou kola převalit přes všechno, aniž by o tolik utrpěl samotný výkon stroje. Surplus umí valit po rovině, protáhnout se po stezkách i vyjet prudký kopec, jen nebude tak rychlý jako devětadvacítka na „dvadvojkách“, zato si na něm lze kdekoliv zaskákat, poslat to mimo stezku a ve sjezdu se opravdu nebát.

Fotogalerie kola ZDE

Technické specifikace

Rám: Al 6061D.B.

Vidlice: SR Suntour Raidon, 120 mm

Kliky: Shimano Deore, 22/36

Brzdy: Tektro Auriga, 180/160 mm

Řazení: Shimano Deore, 2x10

Přehazovačka: Shimano Deore

Přesmykač: Shimano Deore

Pláště: Schwalbe Rocket Ron, 27.5x2.8“

Ráfky: Shining X40

Náboje: Alu, 15x110, 12x148 mm

Kazeta: Shimano, 11-36

Sedlo: Felt

Sedlovka: Felt

Řídítka: Felt

Představec: Felt

Hmotnost: 13,75 kg

Cena: 34 990 Kč