Sting, výplet jako z fabriky

Snad při každé reportáži z nějaké montáže kol jsme navštívili naplétárnu a centrovací linku, jimž bylo většinou společné to, že kola se zaplétají hezky v sedě a na speciálních stolicích, kde ráfek leží vodorovně. Osobně už přes pětadvacet let zaplétám také v sedě, ale ráfek držím svisle bez jakéhokoliv přípravku. Test zaplétacího stojanu Sting ST-WAS301, tak měl znamenat novou zkušenost po opravdu hodně letech.

Tenhle stojan v podstatě vychází z principu poloautomatických zaplétaček, kde mechanismus dotahuje niply na dráty, které do ráfku nasune lidská ruka. Hliníkový stojan je skládací, takže se vejde i do dílenského šuplíku, kde zabere plochu s rozměry 41 x 37 x 12 cm. Sestavení je bleskové, stačí vyklopit dvě ze tří ramen podstavce, zajistit aretačními kolečky a je hotovo. Podle průměru zaplétaného ráfku pak každé z ramen umožňuje posunutí vertikální vzpěry směrem ke středu přesně podle vyznačené stupnice. Stojan tak zvládne ráfky pro kola 12 až 28 palců, takže dětské i devětadvacítkové výplety. Po prvotním nastavení stačí nasadit ráfek na plastové rolny otáčející se na ložiskách a případně doladit všechny tři stojny napřesno, aby ráfek seděl těsně i mezi vnějšími rolnami. Tím je zajištěna jeho pevná pozice a pak stačí jen nasadit náboj na středový sloupek. Ten je rovněž výškově stavitelný a podle typu osy náboje (rychloupínák, 12, 15 a 20 mm), jeho šíře a šířky ráfku se dle přiložené tabulky vypočítá vysunutí středového sloupku. Tenký vodicí trn je určen nábojům na rychloupínák a pro pevné osy slouží k aretaci spodní a horní stupňovité redukce. Jednoduché a snadné na obsluhu, poměrně bytelné, ale s hmotností příjemných 2966 gramů. Za 6775 korun praktická pomůcka do dílny, kde se často naplétá jeden typ kol a ráfků, ale i tam, kde se typy výpletů střídají, jen bude nutné častěji nastavovat adekvátní výšku středového sloupku.

Náš testovací výplet byla šestadvacítka s probrzděným ráfkem, takže původní náboj na rychloupínák, původní dráty, nové niply a ráfek. Je to jak dětská hračka, když nasadíte ráfek na nosné kladky a otáčíte s ním. Počítání pozice náboje usnadní výsledné napletení kola přesně na střed, ale stejně je nutné vše doladit v centrovací stolici, tady je to napletení spíše nahrubo, ty nejmenší detaily se ladí v centrovací vidlici. Jednoduché je tady nasázení drátů shora do příruby, zespodu to jde hůř, ale není problém si celý výplet po napletení jedné řady pro usnadnění vždy otočit. Pohled shora nabídne dobrý přehled o tom, zda jsou dráty tažené správně a někde jsem „neujel“ o díru. Aku šroubovákem je pak snadné dotahovat z boku niply, ale nejsou vidět tak dobře, jako když to děláte v klasické centrovací vidlici, prostě mají obě řešení své výhody a nevýhody. Pohodlné otáčení ráfkem a jeho pevné usazení ve stolici je tady o něco jistější než při naplétání jen na klíně v ruce nebo v centrovací vidlici. Výsledek při lehkém dotažení drátů odhalí nepřesnosti tím, že se náboj netočí na vodicím trnu lehce a rovně, nebo se ráfek na kladkách nadzvedává. Tady lze napnutí drátů ještě korigovat, ale nakonec vše putuje do centrovací vidlice pro přesné dokončení. Tenhle naplétací stojan tak zařídí komplet napletení a asi 70 procent vycentrování, zbytek už chce vidlici s přesnými měrkami. Je ale pohodlným a opravdu hodně variabilním řešením, kdy nic neodkládáte bokem, výplet ve stojanu drží stabilně, dráty visí svisle a nemíchají se, prostě je práce přehlednější. Samozřejmě, že kdo vyplete dvě kola za rok, asi jej nevyužije, ale pro častější využití a třeba pro ty, kdo se zaplétáním začínají, je ideální pomůckou.

(už)