Stará dobrá ocel - RITCHEY

Ritchey P-Team

V současné překarbonované době dokáže ocelový retro rám zapůsobit leckdy mocnějším dojmem. Zcela určitě to platí pro edici ocelových rámů Ritchey, které stvořil ke svému čtyřicetiletému výročí působnosti v cyklistice zakladatel značky Tom Ritchey. Sice je v nabídce devětadvacítka i sedmadvacet a půlka, my jsme ale vzhledem k tradici otestovali to, co je historii nejbližší, tedy šestadvacítkový model P-Team.

ritchey_team_test

Frischiho odkaz

Design ocelového rámu vychází z původního originálu, na kterém v devadesátých letech získával své vavříny ve světovém poháru švýcarský závodník Thomas Frischknecht. Samozřejmě, že dnešní doba má zcela jiné nároky, takže rám je částečně uzpůsoben moderním trendům. Třikrát zeslabovaná stěna tepelně upravovaných ocelových trubek je věrná kruhovému průřezu. Klasická hlavová oversize trubka nese integrované hlavové složení, takže její konce jsou tvarovány a rozšířeny pro usazení samotných Ritchey WCS ložisek. Proti klasice je spodní trubka lehce prohnutá pod hlavou, jiných designových ohýbání je rám téměř prost. Tedy vyjma sedlových vzpěr zadní stavby, které mají výrazný oblouk nad patkami, což by mělo přinést mnohem citlivější absorpci rázů od terénu. Elegantně je vyřešeno uchycení brzdového třmene ve vnitřním prostoru zadní stavby na postmount úchytech, které navíc kombinují i vnitřní navařenou výztuhu této partie. Doslova titěrné zadní patky jsou pro rámy s logem TR typické už od devadesátých let. K tomu patří i podobizna svářeče Toma Ritcheyho na spodní trubce nebo klasické závitové středové pouzdro se šířkou 68 mm.

ritchey_team_test

Přestože bude v nabídce samostatný rám, kompletní bike byl velice zajímavě osazený, jak jinak než v drtivé většině vlastními komponenty. Vidlice Marzocchi nám historicky docela ladila a její projev byl odpovídající určení kola. Nešlo o žádnou extrémně citlivou žehličku, ale jezdci nabídla slušnou míru komprese a vnímavost spíše až od středních rázů. Kola Ritchey WCS Vantage s karbonovými ráfky doháněla svým výkonem nepatrné ztráty ocelového základu a pláště s nízkým vzorkem byly na suchém podkladu naprostými raketami, ovšem na blátě s nimi jezdec tolik jistoty mít nebude. Osazení X.0 s dvoupřevodníkem jako by evokovalo Ritcheyho dávný pokus s prosazením převodů 2x9, nicméně v tomto případě je zde o pastorek víc, a funkci nelze nic vytknout, stejně jako účinnosti brzd Formula.

Geometrie se od devadesátých let diametrálně změnila, což platí i v tomto případě. Rám nabídne lehce natažený sportovní posed s rukama na pomezí XC a maratonského módu, takže jezdec je sice natažený, ale nikoliv extrémně, a posed bude pohodlný i pro celodenní maraton. Ocel má své klady v pružnosti a komfortu, ovšem negativum v podobě menší tuhosti bylo znát i na tomto rámu. Při rozjezdu ze sedla je cítit lehká flexe rámu, ovšem vzhledem ke stavebnímu materiálu byla spíše podprůměrná. Dovolíme si tvrdit, že jsme jezdili mnohem měkčí duralové nebo karbonové rámy, takže tuhost vzhledem k materiálu zvládli konstruktéři na jedničku.

ritchey_test

Lehkost jízdy byla díky kolům až nadstandardní, a co jezdce okamžitě nadchne, je tlumení rázů zadní stavbou. Jednak samotné sedlové vzpěry pohltí velkou porci nárazu a pak karbonová WCS sedlovka průměru 27,2 mm dokáže prohnout svou konstrukci docela slušně, takže záda jezdce nebudou trpět ani v rozbitém terénu. V této kombinaci u devětadvacítkové verze to bude téměř jako na softailu.

Ovladatelností je kolo určeno spíše zkušenějším jezdcům, a vyžaduje delší osvojení. Úhel vidlice nabídne sice pohodlné zatáčení a mírně delší stopu předního kola, ale ve vyšších rychlostech si jej jezdec musí chvilku osahávat, aby bylo více čitelné, než z něho dokáže dostat maximum. Snad je to dáno i 420mm zadní stavbou, která dělá zadek mnohem obratnější, a tudíž by měl být předek klidnější a mít rozhodující slovo. Geometrie prostě není z těch tuctových, které padnou hned, ale ve výsledku si ji jezdec oblíbí, protože do zatáček se nechá bike dobře navádět, těžiště dovolí točit pohodlně bez přemlouvání a ve výjezdech nabídne kolo skvělé vlastnosti bez nechtěného nadzvedávání předního kola. Na druhou stranu, ve sjezdech je předek spíše níž a i když je zadek kratší, nemá geometrie snahu ulehčit jezdci nějaké odskakování hran pouhým přitažením řídítek. Na dovádění na technických trailech nebo skákání ze strany na stranu nemá v genech tolik hravosti, ale dostat jej do vzduchu při přeskoku nerovností není problém.

ritchey_test_1

Pro sběratele?

Tento bike určitě nebude jen pro sběratele retro kousků, ale dokážeme si na něm představit maraton nebo XC na rozbité trati, kde bude přemíra komfortu rámu výhodou. Ovladatelnost a výborná stoupavost uspokojí i náročnější jezdce toužící po oceli se všemi jejími klady a zápory a hlavně po typickém TR designu.