Silniční průměr 32 palců?

Silniční průměr 32 palců?

aneb od mistra světa k elektrokolům

Je to již dvacet let, kdy se značka Apache objevila na českém trhu. Netrvalo dlouho a domácí výrobce slavil jeden z největších úspěchů, jaký si může producent kol vůbec přát – zisk titulu mistra světa v roce 2003. Jarda Kulhavý tehdy vybojoval nejcennější kov, byť zatím ještě juniorský, na světovém šampionátu a jeho hardtail Apache ve válečných barvách je dodnes ve sbírce českobudějovické centrály značky, kde si jej mohou zákazníci prohlédnout. Co vše se za dvě desetiletí změnilo v technice i v požadavcích zákazníků, jak vypadá výroční kolekce a jaké jsou plány značky do budoucna? A napadlo by vás, čtenáře, že se Apache zapojil třeba i do vývoje vybavení pro běžecké lyžování a že má patentovaný unikátní systém otočné mazací komory běžek? I o této technické zajímavosti budou následující řádky, stejně jako o zamyšlení nad budoucími průměry kol především v silniční cyklistice.

Vydali jsme se do budějovického sídla Apache, abychom vyzpovídali majitele značky Míru Míku a hlavního produkt-manažera Tomáše Trčku. Sedíme na vyvýšené terase nad prodejnou, která i v době pandemických opatření žije obvyklým jarním frmolem, neboť servis a internetový prodej jedou na plné obrátky. Vedle vlastních kol Apache jsou zde třeba i luxusní Cannondaly, KTM a mnohé další značky. Nemalá část rozlehlé prodejní plochy náleží logicky elektrokolům a zákazníci, kteří se teprve rozhodují, si zde mohou bezplatně na celý den zapůjčit vyhlédnutý model e-biku a vydat se s ním například na nedaleký vrchol Kleť.

Nyní ale již předejme slovo zástupcům značky Apache. Značky, která do toho začíná pořádně šlapat a v kolekci

2021 představila celou řadu špičkových karbonových modelů, celoodpružených, hardtailů nebo i gravelů. A my během následujícího rozhovoru neustále třímáme v rukou běžky a stále dokola si hrajeme se systémem vyjímatelné desky skluznice. Na tuhle hračku, kterou už otestovala řada špičkových běžkařů, jsme obzvláště zvědavi.

Asi nelze začít ničím jiným než aktuálním směřováním Apache. Vypadá to na úplně novou filozofii značky?

Je to tak, skutečně je to pro nás úplně nové směrování. Současně je to ale návrat k původní filozofii, takhle jsme vlastně před dvaceti lety začínali. Chtěli jsme od počátku dělat primárně vyšší střední třídu, měli jsme již tenkrát své vlastní konstrukční prvky, unikátní diamantový profil spodní rámové trubky, který neměl nikdo jiný. Samozřejmě pro nás bylo obrovským štěstím, že jsme se v dané době spojili s Honzou Slavíčkem, u něhož v týmu jezdil nejen Jarda Kulhavý, ale i Jirka Friedl a další špičkoví kluci. Vyhrávali skoro všechno, mistrovství světa i Evropy, Světový pohár, byla to pro nás od začátku naprosto fantastická reklama a díky nim jsme začali dělat i závodní XC modely.

Míra Míka

Byli jste hodně vidět i v cyklokrosu.

Kamil Ausbuher vyhrál na kole Apache i Světový pohár v cyklokrosu. Na svěťáku v Táboře v sezóně 2004 vyhráli závodníci na našich kolech všechny kategorie, od kadetů až po elitu, to se ještě nikdy v historii nestalo. Prostě rozjezd snů, dodnes jsem za to těm klukům moc vděčný, byla to fakt paráda. S nástupem karbonu jsme pak ale zjistili, že se takový tým v našich podmínkách prakticky nedá ufinancovat, takže jsme se postupně posunuli k běžné produkci, ale i tak jsme chtěli značce zachovat vlastní tvář, což se nám snad povedlo.

Byli jste první z domácích značek, kdo se naplno vydal cestou elektrokol.

Měli jsme zase obrovské štěstí. Elektrokolům, jako jednomu z důležitých budoucích směrů vývoje cyklistiky, jsme věřili již v době, kdy o nich většina značek nechtěla ani slyšet. Prostě jsme byli ve správný čas na správném místě.

Co bylo pro vás oním zlomovým bodem, který rozhodl o elektrokolech?

Letěli jsme tehdy pracovně na Tchaj-wan na veletrh klasických kol, bylo to myslím v roce 2007. V letadle jsem četl nějaký článek o holandském cyklistickém trhu, v němž uváděli, že se tam elektrokola blíží téměř čtvrtině celkových prodejů, což mě skoro zarazilo, a začal jsem o tom přemýšlet jako o možném budoucím směru. Už při mezipřistání v Abú Dhabí a pak na tchajwanském veletrhu jsme jim, tehdy vůbec poprvé, věnovali víc pozornosti. Největší zásluhu na tom má Pavel Bárta.

Takže to byl onen zásadní moment?

To ještě ne. Úplným zlomem pro mě pak byla dovolená v Toskánsku v roce 2008, kde jsem potkal partu kluků na celopérech, kteří měli na kolech něco podivně vypadajícího. Tak jsem se jich šel zeptat, co že to je, a oni na mě, že jsou to elektromotory. Když jsem se otázal, na co je to dobrý, tak mi říkali, že jsou sice sportovci a dost trénují, ale že chtějí denně ujet víc jak sto kilometrů v horském terénu. Měli podomácku „zbastlená“ elektrokola se zadním motorem, k tomu úplně pekelnou baterku. Tehdy nám došlo, že je to fakt dobrý nápad, že na takovém kole můžou jezdit úplně všichni.

Takže jste již zvažovali jejich zařazení do kolekce.

To se pojí s jedním docela vtipným zážitkem. Motorové kolo jsme měli již někdy v roce 2003, když jsme fotili naši novou závodní kolekci. Postavili jsme si ho spíš z hecu, pro legraci, bylo to klasické dámské city-kolo s přídavným spalovacím motorem nad zadním kolem. Tehdy se na něm Jarda Kulhavý, budoucí mistr světa, při onom focení v zatáčce vyválel, měl hadry na cucky, kolena odřená. To se tenkrát úplně nepovedlo, ale dneska na to vzpomínáme jako na vtipnou historku. (smích...)

Z počátku jste jako určití pionýři, v rámci českého trhu rozhodně, nemohli mít lehkou situaci, abyste lidi přesvědčili o výhodách.

Je to pravda, všichni skalní cyklisti na nás koukali skrz prsty. A dnes je vše jinak – elektrokolo je nyní skoro tím, co určuje trendy i v běžné cyklistice.

V současné době (rozhovor vznikl na počátku dubna, pozn. red.) už asi máte dávno vymyšlenou podobu modelů 2022.

To už je skutečně dávno. Jsme v tomto již posunuti o více než rok. Když se nás budete ptát na nové modely, tak novinky pro nás představuje kolekce 2023. Na té právě pracujeme. Letošní kolekce je již prakticky vyprodaná, ta je pro nás minulostí.

Letošní kolekce je ale přelomová i z hlediska designů.

Ano, vše je úplně nové, nejen kola, ale i podoba katalogů a vše další. Po devatenácti letech jsme vyměnili grafika. Je to hodně šikovný kluk, jeho grafické studio dokáže vymyslet neskutečné věci. Pro nás třeba vymysleli zcela autentické písmo, které se dá různě naklánět, roztahovat, ztenčovat – je to ten font, který vidíte na letošních modelech. Každá kategorie našich kol jej má v trochu jiné podobě, v jiném sklonu, v závislosti na požadované designové dynamice modelu, ale i na profilu trubky. Je to font vyrobený přímo pro nás, ve stejné podobě ho nenajdete nikde jinde na světě. Je to vlastně kompletní mapa znaků, našich autentických, s kterými se dá i normálně psát. A to jsou věci, které nás baví, s kterými si hrajeme, vedle samotné techniky, přirozeně.

Váš aktuální designový směr působí hodně minimalisticky, třeba i díky logu na hlavových trubkách.

Změna loga byla u nás ve firmě největším oříškem a bodem mnoha diskuzí. Původní logo s pírkem a nápisy bylo složité, třeba při potřebě jeho natištění na komponenty či u výšivek. Každopádně současný kruh je za prvé dokonale jednoduchý a představuje vlastně vše, co chceme – je to prostě KOLO! No ne? (smích…)

Takže v jednoduchosti je síla?

To určitě ano, na současné kolekci nejsou žádné pruhy ani nic jiného, jen základní odstín, loga a název modelu. A bílé kolečko vpředu. Jedu na trénink a proti mně kolo s bílým puntíkem na hlavové trubce – a už v ten okamžik vidím, že proti mně jede naše kolo. Nový designový směr se prolíná celou naší kolekcí, tedy standardními sportovními modely i elektrokoly.

Modely 2021 jsou hodně barevné.

Barvy si ladíme sami na základě aktuálních trendů, byť nám grafici dávají své doporučení. Barevná kola nás ale hodně baví, letos je tam třeba ostře zelený odstín, hodně červené. Kolekce 2023 bude z našeho pohledu designově ještě mnohem přelomovější – už máme hotové designy nových karbonových silničních kol a myslíme si, že budou naprosto unikátní.

Zmínil jsi nového designéra, od toho pochází všechny nové kolekce počínaje tou letošní?

Ano, design jízdních kol i elektrokol bude navazovat na kolekci 2021. Na provedení spolupracujeme s vítězem European Design Awards Lukášem Kijonkou, oceněným mimo jiné také na Czech Grand Design. Unikátní písmo na míru našim kolům navrhl typograf Jakub Hojgr ve spolupráci právě s Lukášem.

Nejde jen o změnu designů, po deseti letech se vracíte ke karbonu a k celoodpruženým modelům. Posledním fullem byl až doposud model Scalp.

Na Scalp rádi vzpomínáme. Hlavně jeho duralová varianta s virtuálním zavěšením zadní stavby byla fantastická. Asi jsme s ní tehdy trochu předběhli dobu a zákazníci ani obchodníci před deseti lety takové kolo nedokázali docenit, možná ještě neměli takovou důvěru v českou značku. Dneska už je situace jiná a mnohé zákazníky o to víc baví, že mají kolo české značky. Dřív, co nebylo americké či aspoň německé, tak to nebylo dobré. Mám radost, že se tohle přesvědčení postupně mění.

Aktuálně máte v nabídce tři karbonové maratonské / cross-countryové fully.

Jsme z nich nadšeni, zatím i v odborných testech dopadly hodně dobře. Navíc mě vždycky potěší, když si k nám zákazník přijde pro celoodpružený bike známých světových značek, a nakonec odchází s naším kolem. To snad znamená, že náš návrat k původním kořenům značky je správný. Vracíme se k závodním a sportovním kolům, hardtailům, celopérům, karbonu. Máme štěstí, že je v našem týmu můj zeť Vašek Bouška, což je opravdový nadšenec a fanda trendů i špičkové techniky. A právě jeho zkušenosti, a také veliké zkušenosti jeho kolegy Filipa Mašínského, se promítly do podoby aktuální kolekce, ale i do těch budoucích.

Zdá se, že s trendy nejdete za každou cenu. Gravely sice ano, ale trailbike v nabídce zatím nenajdeme. Je to záměr?

Ano, je to záměr. Naší top kolekcí jsme zacíleni vyloženě na sportovní jezdce a amatérské závodníky, tedy na takové ty, z našeho pohledu, ryzí cyklisty. Trailové ježdění je super, naprosto to chápu, ale není to náš směr, alespoň tedy ne mezi klasickými modely bez elektropohonu, do budoucna však chystáme endurový celoodpružený e-bike. Gravely nás baví a připravujeme už zmíněné karbonové silničky. Takže skutečně návrat ke kategoriím, v nichž jsme už v minulosti figurovali. Pominu-li e-biky, kde půjdeme i do trochu vyšších zdvihů, tak chceme dělat klasické modely primárně pro sportovce. Standardní část kolekce připravujeme pro naše fanoušky. Neživí nás, v současnosti jsou tím, co nás živí, elektorokola. Sportovní kola děláme taková, na jakých chceme sami jezdit.

Vaše nové karbonové rámy působí hodně dospěle, jak dlouho jste vybírali a testovali různé dodavatele či prototypy?

Naše aktuální karbonové rámy mají opět na svědomí zmiňovaní Vašek a Filip, kteří se spojili s holandsko-tchajwanským výrobcem. Spolupráce dokonale funguje, spokojenost je oboustranná. Pro sezónu 2022 společně připravujeme dalšího nového fulla, ale nic detailního o něm zatím prozrazovat nechceme.

Například na gravelu Gila máte karbonové kombo řídítek s představcem a karbonové sedlovky. To jsou díly od stejného dodavatele jako karbonové rámy?

Ano, jedná se o stejného dodavatele, od nějž bereme Gilu jakožto kompletní rámový set právě s těmito superlehkými komponenty. Pro příští sezónu budeme mít ale i na těchto komponentech své logo.

Pokud se nepletu, tak jste změnili také společnost, kde probíhá finální montáž kol Apache.

To je pravda, před novináři se evidentně nic neutají. (smích…) Pouhé čtyři roky jsme montovali běžná kola a elektrokola ve východních Čechách, tyto modely jsme nově přesunuli k renomovanému italskému výrobci. Všechna elektrokola Bosch vyrábí BPS v Šumperku, což je dceřiná společnost rakouského KTM. V tomto bodě musím vyzdvihnout spolupráci s Viktorem Čičákem, top manažerem BPS. Je to především on, kdo nás dostal tam, kde teď jsme.

Kde montujete ten zbytek?

Zbytek tvoří naše karbonové topmodely, což jsou „jen“ stovkové série. Montují se ručně, každé kolo vzniká na jednom stojanu pod rukama špičkového mechanika, a to tady u nás v Budějovicích. Jedná se o stoprocentní montáž, kdy odchází v obrovské krabici 100% připravené kolo již konkrétnímu obchodníkovi. A v tomhle chceme dál pokračovat. Za prvé to tak vyžaduje západní trh, tedy kompletně připravené kolo v obří krabici, a za druhé, a to primárně, už nechceme mít kolo jako položku. Při vlastní montáži se navíc dostaneme i na příznivější koncovou cenu. Pokud si díly nakoupíme sami a celé kolo sami postavíme, odpadá tam jedna marže, kterou chce mít na použitých dílech výrobce. Každopádně i do budoucna chceme veškerá naše kola dělat jen a pouze v Evropě.

S tím vším souvisí i určité zúžení vaší kolekce?

Přesně tak. Nechceme mít sto šedesát modelů v pěti barvách a pěti velikostech, což když vynásobíme, dostaneme ukrutné číslo. V takových případech neprodáváš kola, ale jednotky. Nechceme, aby to znělo jako klišé, ale rádi bychom kola dál dělali tak, aby nás to pořád bavilo. A aby to bavilo i naše zákazníky.

Kolik modelů tedy ve vaší kolekci nově najdeme?

Řádově desítky. V příštím roce to bude ale už „jen“ kolem čtyřiceti modelů, přibližně polovinu z toho tvoří elektrokola.

Preciznost montáže je asi podmínkou i pro dodavatele elektropohonů.

To je pravda, z toho důvodu, a i díky objemům prodaných elektrokol, jsme jedním z hlavních partnerů značky Bosch. To je hodně prestižní záležitost a jistě na to má vliv i zmíněný fakt, že montáž e-biků Apache probíhá pod hlavičkou BPS.

Bosch je na vašich modelech dominantní?

Určitě, je a bude jím vybavena drtivá většina modelů. Bosch je prémiový evropský motor se špičkovými parametry a z našeho pohledu jej chce naprostá většina uživatelů kvalitních elektrokol. Ve vyšší kategorii nabízíme výhradně Bosch i z toho důvodu, že nechceme přidělávat starosti našim odběratelům ani koncovým zákazníkům. V kategorii okolo padesáti tisíc máme i středový pohon Bafang, ale ten bude do budoucna jen na čtyřech modelech. Všechno ostatní bude Bosch a hlavně kompletní kolekce bude se středovými motory.

Pokud se zaměříme na nejbližší budoucnost, co nás čeká?

Modely 2022 dorazí snad ještě letos. Grafika bude hodně podobná té letošní, změny proběhnou spíš jen v detailech. Kolekci 2023 jsme již lehce nakousli třeba u silničních modelů či fullů, ale zásadní novinky budou hlavně u elektrokol. Zatím se na to vztahuje informační embargo, ale půjde o úplně nové systémy, nové a silnější baterie. Bude to z našeho pohledu naprostá pecka, ale informace si musíme zatím nechat pro sebe.

Kolik máte v současné době prodejců?

V Čechách a na Moravě je to skoro tři sta prodejců, kompletní přehled prodejen je na našem webu apache-bike.cz. Český trh pro nás je a vždy bude prioritní. Jsme česká značka a všechny modely koncipujeme primárně právě pro Čechy, byť jde část produkce samozřejmě ven.

Budete rozšiřovat kolekci doplňků?

Vyložených doplňků asi ne, ale zaměřili jsme se na kvalitní oblečení Apache, prostě aby naši fanoušci mohli jezdit v našich hadrech.

Přesuňme se od cyklistiky k běžkám, konkrétně k vašemu patentu s otočnou částí skluznice. Takže otázka hlavně na Míru. Jak to celé vzniklo?

Původně jsem běžec na lyžích a nějakou dobu jsem dělal i biatlon. Kvůli zdravotním problémům jsem s tím skončil jako poměrně mladý a až po letech jsem se k běžkám vrátil. Vnuk a vnučka jsou mimochodem velmi úspěšní závodníci na běžkách. A jak jsem se navrátil k běžkám, ale už v hobby pojetí jízdy, od začátku mi přišlo, že mají obrovský potenciál takzvané skiny, tedy ony, jak se říká, „chlupaté“ běžky (se systémem na bázi tzv. tuleního pásu, pozn. red.). Jenže nikdo je moc nechtěl, bylo zásadní lidem vysvětlit jejich výhody. Největší otrava je totiž mazat běžky, zvlášť pokud se takhle máme starat o lyže celé rodině. Prostě skiny mi přišly ideální, jenže jsem chtěl jezdit i skate, takže co s tím? Otočná část skluznice? A nápad byl na světě. Patentovaný ho máme, je to náš Nordic Revolution.

Takže jediné, absolutně univerzální běžky?

Přesně tak. Třeba pro hobíky, kteří pojedou Jizerskou padesátku. Když budeš mít na lyžích tento systém, tak pod Smědavou desku otočíš, vyběhneš nahoru, tam ji opět otočíš a jedeš soupaž až do cíle…

„Skialpy jsou podle mě tím nejlepším pro využití naší patentované technologie, byla by to absolutní revoluce. Nasazovat a sundávat tulení pásy na skialpech je neskutečně otravné, otočná deska skluznice by zde byla dokonalým řešením.“

Od nápadu k funkčnímu prototypu je asi hodně daleká cesta.

To jo, trvalo mi to asi čtyři roky. Mraky prototypů, množství párů zničených běžek, rozhodně desítky párů na vyhození. Každý nápad něco stojí. Nejvíc práce bylo s vymýšlením velikosti otočného dílce, s jeho uchycením i tloušťkou. Tak, aby to fungovalo, ale nezasáhlo se do pevnosti konstrukce běžky. A také s vytvarováním přední i zadní části tohoto dílu, kdy se jako ideál ukázal půlkruh.

Dá se mluvit o skutečném univerzálu použitelném i na skate?

Je to spíš univerzál na klasiku, kde není nutné řešit stoupací vosky. Řeší se jen skluz, takže se maže podobně jako na skate – a stoupání tam zaručí ony skiny, kdy se jede na „chlupech“, pokud se otočí deska středu skluznice vzhůru nohama. Na bruslení se to použít logicky dá a oproti klasickým běžkám namazaným pod patou je to super, ale skateová lyže je samozřejmě kratší a tužší, má jinou charakteristiku. Nicméně já na tom jezdím i skate a jde to poměrně slušně. Hlavní přínos má být ale při klasice, tedy ve stopě.

Jako výchozí při tvém vývoji tedy posloužila běžka na klasiku nebo combi lyže?

Běžka na klasiku.

Dá se tato část skluznice otočit, aniž bys vystupoval z běžek?

Musíš být hodně šikovný a ohebnější, ale jde to. Děti to umí, já už to neudělám.

Může se systém použít na lehkou závodní běžku s voštinovým jádrem?

Lze ho použít s malou úpravou skluznice na všechny konstrukce běžek. Není to systém určený pro vyložené závodníky, ale pro sportovnější jezdce i turisty. Na „chlupu“ ale trénují i někteří profíci. Sice na tom logicky nepojedou závod, z hlediska univerzality je to ovšem naprostý ideál. „Chlup“ nabídne ideální záběr skoro na jakémkoli myslitelném sněhu, což se hodí třeba při oteplení, kdy je ve stínu sníh zmrzlý, a na otevřených úsecích naopak mokrý. A ve chvíli, kdy už nebudeš potřebovat záběr, ale jen skluz, tak střed skluznice otočíš vzhůru nohama.

Takže největší přínos přichází ve chvíli, kdy je na trati rozdílný sníh?

Přesně tak, a to je skoro vždycky. Většinou se na jedné trati, zvlášť když je trochu sluníčko, vystřídají tři až čtyři druhy sněhu. Namazat na to, aby se ti na každém z nich jelo dobře, prakticky nelze. Na „chlupu“ to objedeš všechno. Neříkám, že dokonale, ale velmi slušně. Právě z toho důvodu jezdí někteří profíci, ať už na trénink, či na vyklouzání po závodu, právě na lyžích s „chlupem“.

Uchycení otočného dílce je na magnetech?

Ano, je tam několik magnetů. K tomu pak menší plastové tlačítko shora lyže, vpředu, těsně před vázáním. Tedy tak, abychom neriskovali, že nám třeba někdo spodní desku vyšlápne, když nám náhodou před hospodou najede na lyže. Jenom tohle tlačítko vymyslet tak, aby skutečně fungovalo, znamenalo hrozně práce a asi dva roky zkoušení. Přitom taková blbost. (smích…)

Kolik párů těchto běžek s logem Apache jezdí zatím po světě?

Vyrobili jsme omezenou sérii pro otestování, v tento moment jezdí asi osm párů, něco ve Francii, něco v Norsku a ve Finsku. Je to ale hlavně rozeslané po velkých výrobcích, kterým bych dal svůj patent rád k dispozici. Původně se o náš vývoj hodně zajímal Fischer, což byl pro mě velký impuls. Nakonec se ale zdá, že pro velké výrobce je to trochu kontraproduktivní nápad z hlediska podpory prodeje, protože potřebují zákazníkovi ideálně prodat troje různé lyže, a nikoli jedny univerzální. Tak uvidíme, zda se nápad někde uchytí, nebo zda už budou jezdit jen ony testovací prototypy s naším logem.

Na jak dlouhou dobu máte systém patentovaný?

Na patnáct let, to je standard. Ještě máme jedenáct let, abychom jej někomu udali – abychom lidi přesvědčili o výhodách.

Pokud bys patent neudal, vyrobíte nějakou sérii sami, s logem Apache?

Jsem přesvědčený, že kdyby se vyrobila třeba tisícikusová série, tak se po běžkách jen zapráší. Ale jsem současně realista, děláme kola a baví nás to, to je naše cesta. Nelze se věnovat úplně novému odvětví. Navíc už jsem v důchodovém věku a čas není nafukovací. Každý den potřebuju aspoň hodinu, radši dvě hodiny sportovat, ať už jsou to kolečkové lyže, paddleboard, kajak nebo kolo.

Jsou běžky to jediné, kam lze váš systém zakomponovat? Co skialpy?

To je přesně ono, čteš mi myšlenky. Právě skialpy jsou podle mě tím úplně nejlepším pro využití naší technologie. Byla by to absolutní revoluce. Nasazovat a sundávat tulení pásy na skialpech je neskutečně otravné, otočná deska skluznice by zde byla dokonalým řešením. Samotná deska navíc není nijak těžká, takže by bylo možné mít v batohu s sebou ještě pár náhradních, třeba pro extrémní stoupání. Mít s sebou různé šířky a délky „chlupu“, možností se nabízí celá řada. Teď jsme akorát v jednání s jedním menším finským výrobcem orientujícím se právě na skialpy. Projevili o naše řešení zájem, chtěli by jej použít na lyže někde na pomezí skialpů a běžek.

Systém už je úplně hotový nebo ještě postupně dolaďujete za pochodu detaily?

Už je to finální, ale dá se ještě pracovat s detaily v závislosti na použití. Na jednom z posledních prototypů mám po obvodu výřezu skluznice navíc vyfrézovanou malou hranku, aby se mi nemohla deska přilepit k lyži, pokud ji budu mít namazanou klistrem, a zacvaknu-li ji právě tím klistrem nahoru. To je další z možných řešení, kdy deska nebude s „chlupem“, ale na jedné straně bude namazaná na skluz a druhá třeba se zmíněným klistrem.

A nějaké další využití otočné desky?

Už jsme měli zpětnou vazbu od servismanů, že pro testování nových vosků by naše řešení bylo dokonalé. Že prý při testování nových vosků mají třeba sedmnáct variant a pro ně to znamená s sebou táhnout sedmnáct párů běžek někam na kopec. V případě využití našeho systému by jim stačilo mít s sebou jeden pár běžek a k tomu šestnáct párů výměnných, vyjímatelných desek. Nebo třeba jen osm párů, pakliže by na každém páru desek měli na obou stranách rozdílný vosk.

V tom by pak ale měli docela guláš.

Neměli. Sám mám na skluznici i na konkrétní desce vždy vyražené maličké číslo, takže přesně vím, která deska je od kterých lyží a na kterých je co namazáno.

Vymýšlíš nápady a technická vylepšení při tom kterém sportu?

Na kole často nebo na běžkách. Poslední dobou se mi pořád honí hlavou, jak vymyslet, aby kolečkové běžky brzdily. Bavíme o běžkách na skate, ne na klasiku. Ve sjezdech jsou to ukrutné rychlosti, není zde jakákoli brzda, hodně lidí, třeba i hodně zkušených běžkařů a závodníků se na tom ve sjezdu přizabije. Pokud se ti na asfaltu rozsekají reprezentanti, to je velký průšvih. Když jsem viděl tréninky třeba v Ramsau, tak tam se dojíždí ke střelnici z kopce asi padesátkou. Závoďáci tam jezdí v létě v trenkách, bez ničeho, bez helmy. Osobně jsem ani neměl odvahu si tamější trať projet. Tohle je téma, které mi leží v hlavě. Spojit rychlost, nízkou váhu a nějaké funkční, bezpečné brzdění.

Jak vůbec vypadají závody na kolečkových běžkách? Vždyť tam jsou veliké rozdíly v rychlosti koleček, jako na in-linech?

Řeší se to tak, že všichni závodníci vyfasují stejné, aby to bylo spravedlivé měření sil. Jednotliví jezdci si zde lyže losují.

Je velký rozdíl v rychlosti ve sjezdech u skateových a klasických kolečkových běžek?

Je, klasické zdaleka tolik nejedou, takže nejsou tak nebezpečné. Na druhou stranu, na techniku jízdy jsou kolečkové lyže pro klasiku mnohem náročnější. Je zde složité udržet balanc, i fakt dobrý lyžař s tím může mít dost problémy.

Nějaké další nápady, které se ti honí hlavou při tréninku na kole?

Přijde mi překonaný systém změny převodu, přehazovačky a přesmykače. Jediná placka a k tomu ukrutně se křížící řetěz, to se mi jako strojaři fakt nelíbí. Budoucnost je podle mě ve vícerychlostních zadních nábách.

A elektronické řazení?

Vždycky mě bavilo zkoušet nové věci. Kdysi dávno jsem byl asi prvním u nás, kdo měl na kole vůbec první elektronické řazení Mavic. Ale s tím, jak dokonale dnes funguje mechanika s klasickými lanky, mi přijde elektronické řazení trochu zbytečné. Zvlášť když si představím, že by se mi třeba při závodě vybilo, neb bych jej zapomněl včas dobít. To se běžně stává, neznám asi žádného majitele elektroniky, kterému by se to už aspoň jednou nestalo. Elektronické věci se mi líbí ve spojitosti s elektrickým kolem, jinak moc ne.

Kterým směrem by se měl podle tebe ubírat nejbližší vývoj, ať už v horských, či silničních kolech?

Mé úvahy se týkají ukrutné konzervativnosti silničářů a třeba i výrobců silničních kol. U biků přišly logicky devětadvacítky, znamenají mnohem lepší adhezi, stabilitu, ale i pohodlí. A právě u silničních kol mi přijde dávno překonaný průměr 28 palců. Když vidím skoro dvoumetrového závodníka na klasickém silničním kole, třeba při Tour či jiných podnicích, nemůžu se zbavit dojmu, že je to úplně strašné. Tenhle průměr se ustálil někdy v roce 1880, bude mu tedy už brzy sto padesát let. Od té doby se velikost kol nezměnila, přitom populace v průměru vyrostla o nějakých skoro třicet centimetrů. Tehdy byla průměrná výška mužů 165 centimetrů, dneska i dvoumetroví chlapi jezdí na takhle malých kolech. Přijde mi to absurdní. Takové kolo jede ve srovnání s většími ráfky zbytečně pomalu, je méně pohodlné, díky menší kontaktní ploše s asfaltem hůř brzdí. Takže nechápu, proč se pro vysoké jezdce dávno nevyrábí třeba kola průměru 32 palců.

„U silničních kol mi přijde dávno překonaný průměr 28 palců. Ten se ustálil někdy v roce 1880, proč se pro vysoké jezdce dávno nevyrábí třeba kola průměru 32 palců? Silniční cyklistika je obrovský celosvětový trend a skoro všichni mají blbá kola!“

To je věc, která se nám také honí hlavou už nějakou dobu. Zkoušel jsi to řešit s některými velkými výrobci?

Zkoušel. Většinou mi bylo řečeno, že už tak nestíhají klasický vývoj a výrobu, takže na podobné věci nemají čas.

A ideální průměr silničních ráfků, podle tebe?

Rozhodně přes třicet palců. Fakt bych si přál, aby to někdo vyrobil, a ideálně, aby to hned na to z UCI zakázali. Podobně jako se to stalo s kotoučovými brzdami u silničních kol. Prostě by to v ten moment všichni chtěli, zákaz od UCI vlastně udělal silničním kotoučovkám tu nejlepší možnou reklamu. Zdá se to hodně vtipné – silniční cyklistika je obrovský celosvětový trend a skoro všichni mají blbá kola! (smích…)

Vznikne silniční Apache s velkými koly?

Honí se mi to hlavou. Prototyp rámu by mohl svařit třeba Roman Bartosz od RB, jen je nutné promyslet geometrii, s níž pak bude určitě potřeba ještě hodně pracovat a ladit ji. Nelze jen poměrově zvětšit délky trubek, to by nefungovalo. S ráfky by problém nebyl, ty by jistě dokázal vyrobit Remerx. Ale velká starost může být s obutím, jde o to oslovit velké výrobce, zda jsou ochotni vyrobit takové pláště. Mám již potvrzeno, že galusky vyrobit lze. Určitě by to vše stálo za zvážení. Pomůžete nám s tím?

Rádi. Díky za rozhovor a větším silničním kolům zdar!

Jan Kadečka