Fox nabral na objemu

Vezměte si čtyřicítkové vnitřní nohy sjezdové vidlice, jen lehce je zeštíhlete, uberte jednu korunku, sloupek zesilte do oválného profilu a všemu dejte to nejlepší tlumení, přidejte odvzdušňovací ventily a nový spojovací můstek či provedení pevné osy a dostanete v současnosti asi nejlepší vidlici pro enduro. A nalepte na to samozřejmě samolepku s liščím ohonem v logu. Tohle je Fox 38, nejlepší jednokorunka pro závodní enduro, seznamte se, prosím!

Není to jen o průměru

Osmatřicítku značka Fox představila už na jaře 2020 a popravdě to byl asi nejlépe utajený projekt, který všechny docela překvapil. Konkurence sice rovněž nezaspala a v minulosti už jsme tu měli brutální jednokorunku Totem se 40mm průměrem vnitřních noh, ale to už bylo příliš a současnost se ustálila na osmatřiceti milimetrech (třeba to v rámci konkurenčního boje povede výš, podobně jako zuby u dvanáctkové kazety) a v devětadvacítkovém či sedmadvacítkovém provedení to nevypadá tak obtloustle, jako starý Totem na šestadvacítkách. Osmatřicítka má novou korunku a sloupek má zevnitř díky zesílení stěny vpředu a vzadu oválný profil pro vyšší tuhost. Vnitřní nohy jsme měli díky Factory provedení v Kashima úpravě a když už jsme u barev, vidlice je černá nebo oranžová. Vnější nohy prošly hlavní změnou, takže mají nový obloukový můstek, jenž je kvůli objemnějším hlavovým složením více předsunutý dopředu a jeho tvar cílí nejen na tuhost, ale také lepší reakci na síly působící v průběhu zdvihu tak, aby celek byl co nejpevnější. Osmatřicítka je tudíž schválena i pro 230mm brzdové kotouče, což aktuálně platí i pro šestatřicítku. Závit pevné 15mm osy s trochu vyšší hmotností je v levé noze a chybí vložka v patce pro seřízení pozice páky upínáku, protože ta se řeší uvnitř samotné osy. Pravá patka nese vložku jištěnou svěrnou objímkou, s jejíž pomocí lze doladit přesně rozteč patek podle boostového náboje a šroubovací krytka ovladačů odskoku nechybí ani u tohoto modelu. Netradičním prvkem je dvojice odvzdušňovacích ventilů na zadní straně vnějších noh, řešících vyrovnání tlaku uvnitř prostoru vidlice tak, aby neovlivňoval funkci pružení, a navíc nové provedení kluzných pouzder dovoluje nejen snadnější průchod nežádoucího přetlaku uvnitř k odvzdušňovacím ventilům, ale i průtok oleje až k molitanovým kroužkům nahoře pod stíracími gufery.

Konstrukce samotná tak opravdu řeší každý detail a Fox uvádí, že tenhle model má o 38 % vyšší torzní tuhost než model 36. Nicméně nové je to i uvnitř a v podstatě shodné patronou Grip 2 s VVC ventilem s námi již testovaným modelem 36. Budeme se opakovat, ale patrona má vnější regulaci rychlého i pomalého odskoku na spodku nohy a nahoře pak kolečko rychlé a pomalé komprese, kdy ta rychlá disponuje právě VVC (Variable Valve Compression) ventilem. Ten by měl umět nabídnout výraznější rozsah při menším počtu otáček regulátorem a dosáhnout tak v nastavení hodnot, které byly dříve umožněny v podstatě jen vnitřním přestavěním pístku.

Podívejme se ještě na základní hodnoty, kdy vidlice je v provedení pro 29/27,5+ kola nebo průměr 27,5 palce, offset je standardně 44 mm, volitelně 37 mm (27,5") nebo 51 mm (29"), obě velikosti v boostovém provedení a jen na 15mm osu, kdy lze použít rychloupínací nebo „imbusovou“ Kabolt-X. Zdvihy jsou ve variantách 160 až 180 mm, vzduchovou komoru Evol pak lze doplnit až šesti tokeny (pro 160mm zdvih) a naše testovací vidlice ve 29“ Factory provedení vážila včetně osy (115 g) a sloupku zaříznutého na 200 mm přesně 2419 gramů. Cena 42 790 korun řadí vidlici v podstatě k tomu nejdražšímu, co si lze pořídit, ale variabilita naladění, tuhost a projev by to vše měly plně vyrovnat. Daří se jim to?

Brutality vítány

Osmatřicítka není pro amatéry, tedy pokud nechtějí utratit hodně peněz za to nejlepší jen proto, že to budou moct předvádět někde na cyklostezce. Tahle vidlice si doslova říká o to, abyste jí pořádně naložili a v podstatě sjezdové vlastnosti zabalené v jednokorunkovém provedení to při jízdě potvrdí. Už pohled na masivní nohy oproti průměru trubek rámu budí respekt, a jelikož jsme vidlici dostali už zajetou, překvapil příjemně jemný a máslový chod, jenž bychom s pohledem na průměr noh a plochu těsnění čekali o pár procent slabší. První test předcházelo vyjmutí dvojice tokenů ze vzduchové komory a ponechání pouze jednoho. Nahuštění na tabulkový tlak, nastavení odskoků podle předepsaného počtu kliknutí směrem od maxima (obojí uvedeno v tabulce na spodní noze vidlice) a dostáváme vidlici s projevem maximálně tak na krátkou brutální erzetu v závodním pojetí, kde zanořování do zdvihu není vůbec žádoucí. Upouštíme tlak a posouváme se k tabulkovému nastavení s ohledem na jezdce hmotnostně o stupeň níž, respektive spíše na spodní limit tohoto nastavení. To už je znatelně lepší a vidlice není tak ostře nekompromisní vůči zanoření a hlubšímu zdvihu, dosažitelnému předtím opravdu jen při extrémním zapíchnutí do dopadu předkem. Sportovní projev už není tak razantní a ochota jít do zdvihu už je více znatelná, občas až moc. Citlivost vůči malým rázům se zlepšila, ale i přes povolenou kompresi to stále není úplná žehlička, co by v sedě dokázala kopírovat každou větvičku. Jakmile ale přijde větší náraz odspodu, není problém dosáhnout tří čtvrtin zdvihu. Záměrně píšeme odspodu, protože vůči houpání a zanořování vlivem šlapání i hmotnosti jezdce je vidlice i s povolenou kompresí docela chladná, takže jen trochu přitahujeme pomalou kompresi, abychom pod brzdou zůstali výše ve zdvihu. Hlubší zdvih je pro dopady ze skoků příjemný, ale přece jen to třeba na kořenech a v ostřejších zatáčkách není úplně ideální. Přidáváme dva tokeny (klidně bychom nakonec dali celkem 4) a s tlakem nastaveným výš na 95 PSI pro 97kg jezdce (tabulkově má mít okolo 110 PSI) nacházíme optimum pro sportovní jízdu v tvrdším terénu i pro přesuny v sedle. V zatáčkách se opora pod zátěží přesunula trochu výš, takže se vidlice tak nenoří a navýšení progresivity díky tokenům nabízí mnohem agresivnější projev s jednodušším a čitelnějším odpíchnutím na hranách či dopadech. Sice je to v rozbitém terénu trochu o unaveném předloktí, protože vidlice je stále dost sportovní, ale nikde nehoupe zbytečně a jakmile dostane náraz, je krásně vidět, jak jej dokáže ihned pohltit a zase pracovat v maximálním zdvihu. Pro pohodlnější naladění by stačil asi onen čtvrtý nebo i pátý token a lehké upuštění tlaku, aby zůstala finální progresivita a polovina zdvihu stejná, ale navýšila se citlivost z kraje zdvihu. V kombinaci s laděním kompresí i odskoků lze ovšem vidlici nastavovat opravdu po drobných krůčcích až k finální dokonalosti. Sice to zní paradoxně, že velká vzduchová komora je tady od toho, abychom ji nakonec zmenšili tokeny, ale to je právě ta možnost dokonalého naladění křivky pružení. Když máte dokonale tuhou konstrukci, kdy se můžete doslova odpíchávat v zatáčkách i na nerovnostech od předního kola, tak by byla škoda nenaladit k tomu dokonale i vnitřnosti pro optimální chod.

(už)