Seřízení Shimano ořechu

Ořech povolíme imbusem 1 ve směru proti otáčení hodinových ručiček, jisticí šroub má standardní pravý závit. Imbusový šroub ale nepovolíme úplně, jen jej lehce uvolníme, abychom se ujistili, že jde opravdu povolit, a ořech tak můžeme demontovat.

Následně přijdeme k povolení samotné kuličkové dráhy, která zakrývá vnitřní prostor ořechu. Na vyšroubovaném ořechu by to nebylo možné, takže to musíme provést ještě na náboji. Je k tomu zapotřebí speciální klíč na rozborku ořechu se dvěma zobáčky 2, ovšem nově se objevuje také provedení ořechu na čtveřici zobáčků.

Klíč nasadíme těmito zobáčky do dvojice zubů v ložiskové dráze a povolíme ji ve směru otáčení hodinových ručiček 3, protože má levý závit.

Opět ji jen lehce uvolníme, nevyšroubujeme ji úplně, to provedeme, jakmile demontujeme celý ořech z těla náboje vyšroubováním imbusu 4.

Ořech máme sundaný z náboje, takže opatrně nad miskou nebo hadříkem vyšroubujeme ložiskovou dráhu ven 5 a vyjmeme vnitřní část z vnějšího pláště.

V tu chvíli se nám vysypou kuličky a vymezovací podložky. Všechny součásti pečlivě vyčistíme 6, můžeme sejmout pružinku jisticí praporky a i ty vyčistit a opět nasadit.

Následuje usazení kuliček na spodní dráhu vnitřního dílu 7, které usadíme do vazelíny. Pozor ale, abychom ji zbytečně nenanesli na praporky, ty mažeme jen řídkým mazacím olejem. Následuje nasazení vnějšího pláště ořechu tak, aby dosedl přesně na kuličky na spodní dráze, a přitom nevyvrátil záběrové praporky. Při nasazování tak vnějším pláštěm lehce otáčíme proti vnitřnímu dílu ve směru proti otáčení hodinových ručiček, což simuluje šlapání dozadu na volnoběh, a praporky tak snadno zapadnou do zubů v plášti.

Jakmile jsou oba díly vzájemně usazené, můžeme nasadit dovnitř vymezovací podložky 8. Ty sedí na osazení vnitřního dílu a kolem nich do oleje nasázíme kuličky do horní ložiskové dráhy.

Právě vymezovací podložky 9 jsou tím, co určuje, jak velkou provozní vůli bude ořech mít. Zpravidla tvoří sestavu jedna silnější a několik setinkových, takže když v případě vůle v ořechu jednu setinkovou nepoužijeme, dosedne nám šroubovací ložisková dráha hlouběji a vůle se tak stáhne, a naopak.

Nevýhodou celé operace je to, že musíme celý ořech zkompletovat, našroubovat opět na náboj 10 a dotáhnout ložiskovou dráhu pořádně klíčem, stejně jako když jsme ji povolovali, jen opačným směrem. Až potom zjistíme rukou, jestli je v ořechu vůle, či nikoliv.

Drobná vůle by v něm měla být vždy, aby byl zaručen jeho hladký chod bez odporu, jinak by se totiž kazeta při volnoběhu zasekávala a namotávala řetěz. Ořech se opravdu musí točit naprosto volně bez jakéhokoliv znatelného odporu, jediný odpor tvoří praporky klouzající přes zuby vnějšího pláště. Pokud bychom se u nového ořechu setkali s tím, že je příliš utažený a kazeta se zasekává, je nutné přidat jednu nebo více setinkových podložek. Ty lze sehnat buď z nějakého starého poškozeného ořechu, nebo je možné vystřihnout odpovídající velikost z plechovky od piva.

Každopádně si ořech zaslouží jedenkrát ročně kompletní rozborku a vyčištění, takže úprava případné vůle kvůli přesnosti řazení by měla být samozřejmostí. Kazeta hýbající se i s ořechem do stran totiž přesnému řazení moc nesvědčí.

(už)