Retro, Pro-Flex 856 – 1996

Americká značka Pro-Flex je dnes už záležitostí pro bikové pamětníky, ve své době však patřila k úspěšným průkopníkům kompletního odpružení. Již v první půlce devadesátých let minulého století totiž přinesla skutečně funkční a lehké zadní odpružení na závodní XC tratě. Lidé od Pro-Flexu byli od počátku přesvědčeni, že pouze takové řešení je jedinou možnou cestou vývoje horského kola, a byla to cesta správná, i když trnitá. Důkazem byla i vlastní stáj BMW Pro-Flex, jež dokázala sbírat cenné vavříny, především díky fenomenálnímu Henriku Djernisovi či Beatu Wabelovi.

Vraťme se však na okamžik ještě trochu více do historie. Konstruktér Bob Girvin, duchovní otec pozdějšího Pro-Flexu, se nejprve vydal cestou odpružených představců Flex-Stem, a to již v roce 1987, čímž značně předběhl dobu. (Téměř identické představce se v jen lehce upravené, či spíše „okopírované“ modifikaci prodávaly později také u nás pod značkou Knob, pozn. aut.) Girvin své představce následně doplnil poměrně jednoduchými odpruženými zadními stavbami, spoléhajícími na sestavu elastomerů s nastavitelným předpětím. Již na přelomu osmdesátých a devadesátých let však dokázal propočítat umístění hlavního čepu tak, jak jsme to znali o celá desetiletí později, tedy s naprosto minimálním vlivem šlapání na pružení a naopak. Dovolíme si napsat, že právě v tomto ohledu byl dále nežli Cannondale a o mílové kroky před konkurencí od GT i Kleinu, jejichž RTSka či Mantry byly jízdně doslova příšerné, byť designově bezchybné.

To, co dělalo několik let Pro-Flexe výjimečným, však byly také přední odpružené vidlice nazvané Vector, pracující na bázi paralelogramu, a tudíž tak trochu inspirované předválečnými motocyklovými konstrukcemi. Cesta to jistě nebyla špatná z hlediska váhového, také tuhost a citlivost patřila na špičku a úplně mimo mísu nebyl ani pohyb kola lehce vzad při propružení – rozdílnou délkou ramen paralelolgramu se dala jednoduše naladit přesná trajektorie pohybu kola při nájezdu na nerovnost. Kamenem úrazu většiny podobných řešení, ať už na nich byl nápis Girvin nebo AMP, byl ale poměrně rychlý vznik nežádoucích vůlí. Takže zatímco rámy Pro-Flex mnozí brali jako skutečně funkční řešení pro závodní cross-country, vidlice Vector sice jedni milovali, ale jiní zatracovali. A právě druhá skupina si tak na své Pro-Flexy posléze montovala standardní teleskopické vidlice, což je rovněž případ kola na fotografiích.

Samotný základ tohoto kola pochází z roku 1996, a to včetně pružinového tlumiče Girvin ODS, jenž byl hned v následujícím roce u všech výš postavených modelů značky nahrazen tlumiči Noleen s nastavitelným zpětným útlumem. Naopak základní stroje rodiny Pro-Flex ještě ve shodné době využívaly dvojici rozměrných žlutých elastomerů. Postupný tuning kola na fotkách začal pravděpodobně někdy v roce 1998, z něhož pochází přední vidlice Rock Shox Judy 100, což byla poslední „americká judyna“ před tím, než výrobce na nějakou dobu přesunul svou produkci na Taiwan. Právě tato generace vidlic RS byla v danou dobu považována za naprostý vrchol kultivovanosti chodu, a to především zásluhou otevřeného systému tlumení Hydracoil, jenž současně zajišťoval permanentní dokonalé mazání všech kluzných ploch. Tehdejší entuziasté vždy „americkou Judy“ poznali také podle kovových, červeně anodizovaných regulačních koleček. Model se stovkou v názvu byl vlastně jen standardní verzí XC s prodlouženým zdvihem.

Další vylepšování kola na sebe nenechalo dlouho čekat, přibyly hydraulické brzdy Magura HS-33 Tomac, které měly na rozdíl od předešlých modelů praktický „vyhazovák“, umožňující vyndání kola bez nutnosti demontovat jednu z čelistí či vypouštět kolo. Modulace brzdného účinku přímo na páce a vysoký výkon - takto vypadal bikerův sen devadesátých let, byť příchod prvních V-brzd od Shimana v roce 1996 tak trochu potlačil smysl hydraulických ráfkových brzd Magura. Véčka nabídla prakticky tentýž výkon v mnohem lehčím a jednodušším balení.

Klasický zástupce značky

Nyní ale již k rámu, jehož přední trojúhelník byl po pár sezon takřka neměnný. V rámci posunutí horního úchytu tlumiče a s tím spojeného navýšení zdvihu došlo k zalomení sedlové trubky směrem vpřed, do místa nepřehlédnutelného průhybu horní trubky, na niž vzadu navazoval nosník sedlovky s navařenými pláty duralu po obou bocích. Výrazněji vytažená sedlovka představovala pro tuto rámovou partii značnou páku, takže vzadu nechyběl informační otvor, nad nějž nebylo dovoleno sedlovku vysunovat. Na spodním konci se zevnitř trubky nacházel návarek, díky němuž nebylo možné sedlovku zasunout níže natolik, aby zasahovala do tlumiče. Jedním z nejzajímavějších řešení však byla průchozí sedlová trubka, jíž byl tažen centrálně vedený bovden k zadnímu cantileveru. V rámci montáže hydraulických brzd však byl celý šroubovaný nosník s opěrkou bovdenu demontován, takže je otvor v rámu nevyužit.

Zatímco přední rámový trojúhelník se meziročně zas až tolik neměnil, se zadní stavbou probíhaly větší experimenty, podobně jako třeba u konkurenčního Super-V. Předchozí modely měly totiž hlavní čep umístěný na spodní trubce, přibližně ve výši zubů prostředního převodníku - tedy řešení ideální pro co nejpřímější trajektorii pohybu zadní osy při propružení. V půlce devadesátých let se však Bob Girvin rozhodl zadní stavbu zkrátit, z důvodu navýšení její tuhosti a současného snížení váhy. Hlavní čep otáčení se proto přesunul výrazně vzad, téměř až před plášť zadního kola, byť zůstal v podobné výšce a nadále disponoval jednoduchými a snadno servisovatelnými kluznými čepy. Jelikož jsme však v průběhu devadesátých let testovali většinu koncepcí Pro-Flexu, můžeme zodpovědně říci, že z hlediska průběhu pružení to byl krok zpět. To si velmi rychle uvědomili také u Pro-Flexu, a většina modelů následujících sezon již opět spoléhala na osvědčený čep na spodní trubce, u topmodelů kolekce 1997 dokonce doplněný o karbonovou kyvku zadní stavby. Zajímavostí námi představeného modelu je třeba i vnitřní vedení řadicího lanka útrobami zadní stavby nebo ocelové vzpěry vedoucí k tlumiči, tedy kombinace materiálů, jaká se dnes už nevidí.

Jaké jsou jízdní vlastnosti? Možná mnohé překvapí, že i z dnešního pohledu až nečekaně moderní. Nejde jen o bezvadně naladěné úhly a s tím spojenou ovladatelnost, ale rovněž o akceleraci. Výborná tuhost rámu, společně s celkovou váhou jen lehce přes třináct kilo a nízkou obvodovou hmotností kol, logicky vykonají své. Já jsem měl hodně podobný bike (model 857), byť s karbonovou kyvkou, v sezoně 1998 na přibližně dvanácti kilech. Samozřejmě za pomoci nákladné odtučňovací kúry, zahrnující díly XTR, Syncros nebo Race Face. Na něž jsem tvrdě dřel po brigádách, místo abych se připravoval k maturitě…

Na kole, jež jsme vám tentokrát představili jakožto ohlédnutí do zajímavé bikové historie, je většina dílů originální nebo alespoň dobově autentická. Původní jsou oba měniče Deore XT, jež v této podobě poprvé spatřily světlo světa v kolekci 1994 a s jen minimálními úpravami byly aktuální několik následujících sezon. Tehdy populární „anti-shimanovská“ snaha konstruktérů je patrná z klik, byť ty sériové mají být stříbrné s logem Girvin. Původní řazení Grip-Shift bylo během let nahrazeno páčkovým Shimano a svědkem doby jsou také úzká řídítka s nepostradatelnými rohy. Jen pro zajímavost, šířka řídítek 56 centimetrů tehdy patřila k těm robustnějším - na závodní XC jsme mnozí vozili ještě užší provedení. Naopak zdvih vpředu sto milimetrů a vzadu o nějaké tři centimetry méně by ani dnes nebyl na rychlé maratonské nasazení nepoužitelný. Převody 3x8 jsou nyní možná považovány za pravěk, ale vězte, že rychlejší ani lehčí převod nikomu nechyběl, všechny jsme si vezli stále s sebou. Což se v době jednopřevodníků dá říci jen stěží.

Žluto-červené Pro-Flexy patřily neodmyslitelně k tratím Světového poháru v XC a mohli jsme je spatřit třeba i na trati legendárních Pražských schodů. Ke konci milénia byla značka pohlcena koncernem K2, což jí však minimálně v prvních sezonách vůbec neublížilo. Naopak. Díky tomuto spojení spařily světlo světa unikátní elektronické tlumiče Smart Shock, byť značně poruchové. A původní idea Boba Girvina byla dotažena na maximum tehdejších technologických možností. Ostře žlutý K2 ProFlex 5000, s karbonovou zadní stavbou od Eastonu a elektronickým pružením, byl dokonce ještě v roce 2002 jedním z redakčních biků. Dlužno dodat, že nezapomenutelných.

Jan Kadečka