Press Camp Merida. Z Mallorky téměř živě (3. den)

Press Camp Merida. Z Mallorky téměř živě (3)

Je neděle, půl desáté večer, spouštím hotelový internet s rychlostí podobnou té, jakou jezdím na kašpárka strmé kopce, a když konečně naběhne Seznam, pohled na počasí doma mi vyvolá úsměv na tváři. Ten vzápětí kazí Facebook, protože kamarádčina fotka z brazilské pláže plné koupajících se lidí mě jasně trumfuje, tady dneska vlezli do vody jen angláni, a to pouze po kolena. No nic, snažím se vstřebat čtyři chody opulentní hotelové večeře při psaní dnešního reportu, ale jde to dost ztuha. Hvězda týmu, Gunn-Rita Dahle Flesja totiž zrovna dnes v neděli slaví čtyřicáté narozeniny. To by jí vzhledem k její formě, kdy se po mateřské dokázala letos dostat opět na vrchol světového MTB, hádal málokdo a večeře byla tedy i takovou malou oslavou. Zástupci jednotlivých zemí zazpívali tradiční gratulace v rodném jazyce a stoly zdobily i lahve vína. Ale nepředbíhejme událostem, dnes se totiž představoval celý tým Multivan-Merida, jejich kola a také se fotilo v terénu.

Devátá ranní znamenala téměř nabitý hotelový bar, kde se celá prezentace měla odehrávat. Jezdci seděli poslušně po stranách promítacího plátna a čelili objektivům fotografů, z nichž někteří jsou opravdoví maniaci. Hlavně asijští zástupci tisku jsou schopni nahrávat celou prezentaci na kameru GoPro upevněnou na hlavě a zároveň ještě fotit. Tlačenice před podiem a strkanice o lepší místo pro fotku byla místy dost divoká. Vše zahájil druhý nejvýše postavený muž firmy Merida, který představil strategii firmy a nové logo. Tradiční symbol hory a zaměření na slogan MORE, tedy více, ať už úspěchu, sportu, souznění a hlavně bikingu, vytlačil dosud tradiční Green Flames. Zelené plameny symbolizující žhavou závodní tvář značky. Představení sponzorů sklidilo úspěch hlavně u značky VW, která týmu dodala 14 vozů a hlavně na zítřek na testování kol poskytla pro testování i vůz Multivan a Amarok. No snad jim to nikdo z novinářů nenabourá.

Prezentaci týmu zahájila jediná žena, Gunn-Rita Dahle, která je dle slov ředitele firmy vzhledem k jejímu dlouholetému partnerství s meridou jakousi dcerou Taiwanu. Kytice růží k jejím dnešním narozeninám a „happy birthday to you“ pak uvolnily místo pro největšího showmana, José Antonia Hermidu, který je už deset let ve světovém „top five“ žebříčku jezdců a až po deseti letech se dočkal svého velkého vítězství. Mimochodem jeho věk, délka setrvání v týmu a dlouhá doba čekání na velký triumf byly terčem narážek dalších jezdců. Rudi Van Houts řekl, že jeho cílem je získat nějaké velké vítězství, ale ne za tak dlouho jako José. Dva nejmladší nováčci v týmu jsou po odchodu Ralpha Nafa svěžím větrem, který by prý měl staré mazáky trochu vyprovokovat a zároveň od nich získat zkušenosti. Thomas Litscher ze Švýcarska se předvedl vloni hlavně v nové disciplíně sprint eliminátor no a tím pro nás zajímavějším, je Čech Ondřej Cink. Jeho jméno nepatřilo mezi novináři mezi neznámá, spíše naopak, určitě se můžete těšit na rozhovor s ním, který uvedeme v tištěném vydání, Ondra má rád pizzu a plzeň.

Před obědem byl dostatek času k nafocení týmových kol, karbonové hardtaily Big Nine na devětadvacítkách bude sedlat právě Ondra, Thomas nebo Rudi a zároveň budou mít k dispozici i celoodpruženou verzi Big Ninety-Nine. José bude testovat novinku Big Seven pro rok 2014, což je hardtail na kolech 650B, který jeho menší postavě více vyhovuje. Ondra Cink byl nakonec rád, že vůbec utekl na oběd, když na něm chtěl rozhovor ještě italský novinář a dvojice Japonců. Ti dostali prostor až po obědě, během focení v místních kopcích.

Tři autobusy převezly účastníky na hřeben na pobřeží, kde vedle parkoviště s vyhlídkou proběhlo focení jak pro magazíny, tak do týmového katalogu. Na ploše 300 čtverečních metrů se tísnili novináři, proti nim jezdci a ti na povel vyrazili proti objektivům. Takhle několikrát za sebou, ruka, hlava, noha stativ a kdoví co ještě se pletlo před objektivy snažícími se zachytit ten nejvhodnější záběr. Někdo to raději fotil shora ze skály, ale díky slunečnému počasí a teplotě přes patnáct stupňů to celé byla jedna velká zábava. Tedy hlavně pro mě a slovenského kolegu, kteří jsme si chvilku počkali, až se šílenství utiší, asijští novináři totiž byli opravdu všude a měli talent vstoupit před objektiv v nejkritičtějším okamžiku. Ještě že nerozumí česky a slovensky. Tatáž jména, kterými jsme je obšťasňovali v češtině dostávali i v němčině náhodní turisté či cyklisté, kteří se prostě přišli podívat co se děje a motali se také v záběru. Manažer týmu je tedy rozháněl a usměrňoval na pokyn fotografa, kde můžou a nemůžou postávat. Jeden by se až divil, že akční záběry do katalogů vznikají za takovýchto podmínek, ale když je fotograf profík, což Daniel Geiger rozhodně je, jsou obrázky dokonalé. Fascinovaně jse sledovali reportérku jakési středozemní televize, jejíž účast naprosto nechápeme, ta totiž stála celých pět dní vždycky tam, kde neměla, mluvila, když neměla a vlastně byla sama sobě hvězdou. Krom svých autoportrétů si ještě libovala ve focení se s hvězdami, s Gunn-Ritou dnes zvládla celkem sedm společných okamžiků pro obrázek. Naproti tomu při interview si vždycky kvůli rýmě „ potáhla až z paty“ a když začala, dostala záchvat smíchu, profesionálka každým coulem, takže se brzy stala terčem vtípků naší česko-slovenské skupiny, protože jejími výkony se bavil i kolega z MTBS. Z hor jsme se vrátili druhým autobusem na hotel, když jsme cestou ještě škodolibě minuli první autobus, pokutovaný zrovna příslušníky za rychlou jízdu. Po pauze a procházce na pláži hurá na večeři a zbytek už vlastně znáte, snad jen doplním, že dvojice pečených selátek, hned vedle lososa, rozložená asi osm metrů od suši koutku, hned vedle palačinkového a ovocného stolu, byla opravdu delikátní. Takže zase zítra, to se půjdu konečně svézt do terénu. Jsou uchystané biky one-forty, one-sixty, big nine, big ninety-nine a big seven, takže zůstaňte naladěni.

Jiří Uždil