Nazdar bazar !

Nazdar bazar

Pořádat cyklistické bazary není myšlenka nijak nová. První, v porevoluční éře, se u nás konaly v Praze, na prostranství před budovou velodromu na Třebešíně. Konaly se několikrát a mezi organizátory byl například „Kony“ Jiří Konárek, ještě donedávna majitel cyklistické prodejny ve Skořepce. Společně s těmito cyklistickými trhy se konaly i cyklistické závody, kdy prostor pro nákupy nejrozmanitějšího zboží se časem přesunul na pečlivě zastřiženou trávu uprostřed velodromu. Byla to doba začátečnická, kdy ještě nebylo takové množství cykloobchodů a kdy ještě nebylo zboží zcela dostupné a dostávalo se k nám všelijak. A také bylo potřeba ho všelijak prodat, dostat k zákazníkovi. Na těchto prvních bazarech se také poprvé představila veřejnosti značka Cannondale, kdy tehdejší dovozce, Michal Vokolek, si vyhradil prostor, aby předvedl vůbec poprvé tyto duralové skvosty. Mnozí zde na ně hleděli doslova s otevřenými ústy.Účast bývala více než slušná a rostla s každým novým termínem bazaru. Rázem však vše utichlo okamžikem, kdy tehdejší provozovatel cyklistické dráhy, TJ Kovo Praha, začal požadovat poměrně vysoký poplatek, který ovšem nešlo zajistit ani ze vstupného, ani z pronájmu prodejní plochy. A navíc se otevíralo stále více cykloobchodů, kde bylo postupem času možno koupit vše, co na tomto třebešínském bazaru. Akce utichla a bylo otázkou času, kdy jej někdo oživí. Pokusy a myšlenky zde byly, ale nerealizovaly se.

Oživen byl v neděli 18. prosince, kdy se v prostorách sokolovny v pražských Riegrových sadech konal první Velomarket. Na místě cyklistikou dost značně postiženém, neboť se zde, v těchto sadech, konalo v roce 1972 první mistrovství světa v cyklokrosu na našem území, a kde získal Miloš Fišera svou první medaili – stříbrnou.

Nedá se předpokládat, že se na akci nahrnou davy prodejců a nakupujících. Přeci jen už je vše trochu jinak, než tomu bývalo před dvaceti lety. Když jsme se vydali na Velomarket podívat, přemýšleli jsme, co kdo vůbec bude prodávat. Účast pro běžný maloobchod s novým zbožím by byla tak trochu jeho degradace, mladším ročníkům starší, retro součástky, mnohdy nic neříkají a ani je, až na malé výjimky, nevyhledávají. A ti, kteří se zaobírají sběratelstvím, mají své sběratelské kanály a orientují se na věci, jejichž ceny jsou mnohdy nepochopitelné a na zboží, které se na takovémto bazaru asi příliš často neobjeví. Přesto jsme byli rádi, že se něco podobného koná. Každá podobná akce mívá svou atmosféru a srocují se na ní lidé, kteří mají rádi kolařinu, kteří si mají vždy co říci, i když si neodnáší plné tašky součástek a nejrozmanitějšího cyklistického haraburdí, které pro ně ale haraburdím není.

První Velomarket nebyl příliš obsazený. Napočítali jsme sedm stánků, sedm prodejců a jednoho dalšího, obtěžkaného velkou taškou, jsme viděli přicházet kolem jedenácté hodiny, když my jsme odcházeli. Návštěvníků jsme také příliš nenapočítali. V nabídce bylo asi šest kol, vesměs dnes moderní festky, což se dalo očekávat. Mnozí stavitelé těchto strojů, které často nemívají brzdy (v oblibě u dárce orgánů), musí mít „furtošlap“ a které bývají v retro designu, staré součástky a rámy pro dráhovou cyklistiku s radostí využívají. Ale i když prodejci nebyla akce přecpána, byly vidět zajímavé kousky, které znalec ocení.

První Velomarket byl malý, ale pokud pořadatelé vydrží, rozhodně se bude účast zlepšovat. Chce to jen lépe dát maximálnímu počtu cyklistických lidiček na vědomí, že se něco podobného koná. V tomto případě o akci asi moc lidí nevědělo. Podle slov pořadatele se předpokládá, že akce by se měla konat jednou za čtvrt roku. Tak už pročesejte sklepy, bude kde prodávat.

Akce, byť skromná, byla příjemná. Nezbývá, než ji uvítat izerovským pozdravem NAZDAR BAZAR.

V sokolovně bylo dostatek místa pro všechny, kteří chtěli prodat. Mezi bílými puntíky pro cvičence si postavilo své prodejní stánky sedm prodejců.

Za třicet korun vstupného jste si mohli nejen prohlédnout nabízené zboží, ale třeba si i protáhnout záda na žebřinách. Cena prodejní plochy byla 100 Kč za metr čtvereční. Ceny více než lidové. A navíc jste jako malou a milou pozornost ke vstupnému dostali hezky zabalený perníček ve tvaru jízdního kola. Vždyť se blíží vánoce!

I když to nevypadalo, že prodeje jsou nějak dramatické, bylo příjemné si s podobně postiženými lidmi popovídat. A věřte tomu, že takové popovídání s živým člověkem vám dá víc než nějaké blbé psaní na facebooku.

Kdosi nabízel sedla, mezi kterými byly i Rollsy. Legendární model sedla, na kterém se vyhrávala i Tour de France. Bylo příjemné si tento skvost pro sedací partie alespoň pohladit.

Ve stánku ekolo.cz byly k mání baterie do elektrokol. Třeba i za patnáct stovek. Zajímavý artikl. Rozhodně v nejbližší době bude ještě zajímavější. Třeba budou specializované bazary i na elektrokola.

Tak se na to podívejte. Takto dnes vypadá uzavřené nádvoří u budovy třebešínského velodromu. Prostor, kde se konaly cyklistické burzy. Již deset let, možná více, se zde staví jakýsi hotel. Architektonický skvost, který si lze lehce splést s budovou vojenských kasáren z šedesátých let. Cyklisté se přestěhovali do nevábných stavebních buněk a do baráku, který má hodně daleko do budovy, která kdysi stála na tomto místě a která byla původně pro ně.