Milujeme kombo!

Jednodílné kombo řídítek a představce není ničím novým, v silniční ani horské cyklistice. Podíváme-li se do dávnější minulosti, musíme vzpomenout třeba legendární provedení Mission Control od Kleinu z úplného začátku devadesátých let, případně „véčkové“ titanové kombo M-bars od domácího Morati. My se ale přesuňme do plnohodnotného jedenadvacátého století, do doby luxusně zpracovaného karbonu a především do období, kdy se podobná řídítková komba stále častěji prosazují v silničním profipelotonu. Model SoloStreem značky Ritchey v sobě spojuje puristický design s vynikající tuhostí, nízkou váhou a ergonomicky maximálně zvládnutým úchopem. My jsme jej důkladně vyzkoušeli zásluhou kola Eddy Merckx, jehož test jste již na stranách Cykloservisu mohli v nedávné době nalézt.

Začněme technickými detaily, a sice monokokovou konstrukcí, doplněnou o integrovanou stahovací objímku z kované slitiny hliníku. Úhel představce činí u všech variant osmdesát čtyři stupňů, přední předsazení k pákám má hodnotu pětasedmdesát milimetrů a trojice nabízených šířek řídítek (400, 420 a 440 mm) je kombinována celkem se šesti délkami představce, konkrétně od 80 do 130 mm. Tím nám vzniká skoro nekonečný počet různých kombinací, byť nejužší řídítka jsou logicky kombinována pouze s představcem do 100 mm. Hmotnostně většinou podobná komba nebývají na úplně špičce tabulek s popiskem „superlight“, ale námi zkoušený model v nejběžnější konfiguraci (420 mm x 100 mm) váží skvělých 350 gramů, takže i gramhoniči budou jistě spokojeni. Tolik tedy k technice a variantám, ale co si budeme nalhávat, po podobném kombu většina z nás touží kvůli jeho vzhledu. Model SoloStreem je v reálu opravdu nádherný a asi není nutné rozpitvávat také jeho aerodynamický přínos. Středová část řídítek s profilem totožným s průřezem křídla letadla si s optimálním obtékáním vzduchu rozhodně umí poradit, přesto je nabízený úchop pohodlný. Tom Ritchey má ve své kolekci samozřejmě ještě výrazně komfortnější modely silničních oblouků, ale jen málokterý budeme svírat v rukou s takovým zalíbením, jako právě SoloStreem. Zkrátka je to nádherný kus karbonu.

Co se nám na testovaném modelu nejvíce líbí, to je jeho univerzalita. Jediné pevně dané nastavení sklonu řídítek je sice primárně závodní, ale rozhodně ne nepohodlné. Spodní konce dolního oblouku se totiž směrem dopředu lehce zdvihají, což logicky nahrává také o něco vyšší pozici brzdových pák, a z toho pramenícího pohodlného držení i v případě, že patříme mezi silniční hobby jezdce, nebo dokonce maratonce trávící v sedle dlouhé hodiny. Hodně důležité je v tomto ohledu nejen optimální předsazení pák, ale především „compact“ oblouk umožňující mnohem častější využití spodní části řídítek, aniž bychom právě museli být v sólo úniku. Navíc i samotný plynulý oblouk bez lomů je v tomto směru výhodou a přestože popisujeme dojmy z ultramoderních řídítek, tak tvar oblouku můžeme označit za absolutní letitou klasiku, což je jen dobře.

Mezi ultimativními kombo modely patří Ritchey SoloStreem k těm nejpohodlnějším a současně skvěle tuhým – torzní tuhost vynikla dokonce i u testované varianty s nejdelším možným představcem (130 mm). Pochvalu zasluhuje také schopnost řídítek pohlcovat citelnou část rázů, na čemž se logicky podílí právě použitý, výrazně zploštělý profil horní části. Integrace bovdenů řazení a brzd, případně hadic hydrauliky, je zde také dokonalá a ani trochu nenarušuje samotný úchop. Kabeláž navíc z útrob řídítek vychází v ideálním úhlu, bez jakýchkoli sklonů k ostrým ohybům či dokonce lomům, což je také výhoda. Perfekcionismus konstruktérů dokládá třeba i trojice stahovacích šroubků objímky, tedy řešení maximálně citlivé ke karbonovému sloupku vidlice.

Tolik tedy k řídítkům Ritchey SoloStreem, jejichž cena je 12 900 korun.

(kad)