Legendy, Nezapomenutelná „kytara“

Schválně si zkusmo vyjmenujme všechny biky z devadesátých let, jež bychom označili za nezpochybnitelné legendy. Cannondale Super-V či Mountain Cycle San Andreas? Jistě! Co třeba Klein Mantra nebo GT RTS, případně LTS? Jednoznačně také! Všechny tyto počiny byly nádherné, lehké, stály majlant a snili jsme o nich své sny. Zkrátka to byla ona kola z plakátu, jež jsme si věšeli nad postel, hned vedle nejmodernějšího Porsche a Lamborghini. V této nóbl společnosti nesměl chybět ani Trek, který se tehdy ve svých reklamách označoval za „nejmladší americkou legendu“. A jistě mi dáte za pravdu, že tím konstrukčně nejvýjimečnějším modelem značky z Waterloo ve státě Wisconsin, alespoň v kontextu své doby, byl dodnes nezapomenutelný model „Y“ všemi lidově označovaný jako „kytara“. Tvar jeho rámu byl opravdu nezaměnitelný a nahrazení standardního rámového trojúhelníku kompaktním dílcem se stalo inspirací i pro další výrobce.

Trek v případě modelu Y, poprvé představeného v kolekci 1995, dokázal spojit několik důležitých aspektů v jeden celek. Za prvé se jednalo o lehký bike určený pro běžné XC ježdění a koncepce s tehdy módním plovoucím středem byla celkem pádným argumentem, že nám zadní pružení nebude zbytečně ubírat síly při jízdě ze sedla. Ještě důležitější však byl samotný vzhled a fakt, že byl k výrobě přední části rámu použit karbon, tehdy stále vnímaný jako něco převratného a výjimečného, co původně vzniklo spíše pro NASA nežli pro potřeby nás - bikerů. Všechno dohromady zapůsobilo na naše zraky a především srdce téměř jako Panna Maria Lurdská, zkrátka zjevení, jehož se oči nemohly nabažit. Treku se podařil mistrovský tah, protože o novém fullu si povídali snad všichni. Aniž by tušili… Ale o tom až později.

Podívejme se na konstrukci modelu, jak jsme jej znali v jeho prvních generacích. Tehdejší trekova technologie nazvaná OCLV Carbon, jíž úspěšně používal na silničních kolech, byla u nového celoodpruženého modelu aplikována na předním rámovém „trojúhelníku“. Optimum Compaction Low Void konstrukce však kombinovala kompaktní karbonový díl s menšími duralovými částmi, což byl určitý kámen úrazu. Ani ne tak v případě zadní stavby z Al slitiny, ale především v místě uchycení tlumiče, kde byl do sevření karbonového „véčka“ vlepen malý dílec s okem. Na tento spoj byly při zpětném chodu tlumiče vyvíjeny nemalé rázy a v okamžiku odlepení kol od země na něm visela zadní stavba se středem a zadním kolem. Zkrátka poddimenzovaný díl, na který nemalá část modelů Y doplatila. Možná ale není úplně fér začínat od neduhů, protože v mnoha směrech byla „kytara“ přelomová a inspirativní, dokonce získala i pár ocenění v oblasti průmyslového designu.

Vraťme se ke zmíněné koncepci, nejčastěji označované jako plovoucí střed. Trek zdaleka nebyl jediný, kdo na ni vsadil karty, naprosto zásadní však bylo co nejlépe propočítat umístění hlavního čepu. Takže zatímco některá kola s tímto řešením byla celkem funkční a k XC jezdci přátelská, jiní to špatně odhadli a z hlediska jízdního projevu byly jejich produkty nevalné. Třeba takový Klein - přestože je dodnes naší srdcovkou, tak již výše zmíněný typ Mantra byl sice nádherný, ale kvůli extrémně vysoko umístěnému čepu jízdně doslova příšerný. Kdo naopak dokázal z plovoucího středu ve své době vytěžit maximum, to bylo české RB a jeho model Fun, posléze Author Sovereign.

Co bylo na plovoucím středu tak zajímavé, že se touto cestou konstruktéři rozhodli vydat? Byla to určitá nezávislost pružení na silovém záběru do pedálů při jízdě ze sedla – pakliže jsme seděli, užívali jsme si výhod celoodpruženého stroje. Ze sedla se pak koncepce stala výrazně méně aktivní, což měl být hlavní argument pro všechny zatvrzelé pochybovače o přínosu kompletního odpružení. Takto před dvaceti lety skutečně vypadala představa o ideálním XC fullu. Stejně tak zdvih šedesát milimetrů u první generace dnes může působit skoro neuvěřitelně, na tehdejší dobu se však jednalo o solidní hodnotu.

S použitou koncepcí souviselo nejen nepřetržité lehké pohupování, z nějž by dnešní maratonci zcela jistě zešíleli, ale i určité zkracování vzdálenosti mezi středem a sedlem při pohybu zadní stavby směrem vzhůru. Každé propružení tak znamenalo lehkou změnu výšky sedla, případně předozadní pozice klik vůči sedlu. Nicméně v tomto ohledu na tom byla „kytara“ ještě dobře, ve srovnání s celoodpruženým Kleinem a pár dalšími.

Řada detailů karbonových modelů Y se nyní může jevit dost poddimenzovaně, což je nejvíce patrné u zadní stavby a provedení jediného čepu. Přestože na něm viselo téměř vše a prakticky kolo dělil na dvě podobně velké části, ve srovnání s dnešními fully tento čep působí asi jako brčko proti hlavni děla. Jako špatný vtip vypadá také šířka čepu a celkové provedení zadní stavby. Mnohá dnešní hypermarketová rádoby celoodpružená kola mají zadní stavbu zpracovanou pečlivěji a třeba dvojice plochých dílů spojujících středové pouzdro s čepem vypadá velmi ekonomicky. Přitom mnozí současníci „kytary“ konstrukci kompletního odpružení nepodcenili, stačí si vybavit precizně řešené čepy prvních Super-V od Cannondalu, kde byla šířka čepu i mohutnost zadní stavby z hlediska tuhosti až extrémně předimenzována. Subtilnost zadních partií modelů Y vedla také ke vzniku prasklin, nejčastěji v napojení řetězových vzpěr na střed.

Opět zabředáváme do problémů, takže zpět ke konstrukci. K pěkným detailům rámu patřilo třeba boční vedení lanek evokujících struny kytary a především designy. Tmavě modrá či vínová metalíza s hlubokým leskem prvních ročníků byla v následných sezónách vystřídána polomatným efektem nebo čirým lakem. Zajímavostí (a dnešní sběratelskou perlou) byla dvoubarevná týmová verze formace Trek Volkswagen, jež byla z jednoho boku žlutá a z druhého černá.

Jak šel čas…

První generace modelu Y se vyráběla v letech 1995 až 1997, a to v provedeních Y33, Y22 a Y11. Od sezóny 1998 se lehce změnila podoba přední části rámu, u níž byl nosník tlumiče přímo zakomponován do karbonového dílce, a jakési podélné středové žebro tvarově plynuleji navazovalo na linii tlumiče. Byť se tato úprava promítla do výrazně vyšší odolnosti a životnosti, z hlediska zájmu sběratelů jsou dnes více ceněné původní modely. Zajímavostí přepracované „kytary“ byly také modely označené YSL, jejichž „honeycomb“ konstrukce přední části rámu zajistila nižší hmotnost a údajně i vyšší odolnost vůči nárazu zboku.

Krátce po uvedení karbonových modelů Y se na trhu objevila také jejich podstatně ekonomičtější duralová verze s názvem ST, která se však úplně nepovedla, takže o prodejním úspěchu nemohla být řeč. O výhodách plného odpružení byli totiž v té době přesvědčeni pouze opravdoví entuziasté, kteří logicky chtěli některý z karbonových topmodelů. Navíc rám ST svařený z klasických trubek do přibližného tvaru svého karbonového vzoru působil dost ohavně, což naštěstí od sezóny 1997 napravily modely Y5 a Y3. Ty sice také vsadily na dural, ale obrovské ploché profily byly skutečně vzhledově poměrně blízko karbonovému předobrazu. Poslední roky výroby byly už pouhou labutí písní původního modelu Y, kdy se vyráběly jen vyloženě ekonomické duralové modely, jejichž pouť skončila kolekcí 2001.

Během vývoje se samozřejmě střídaly použité tlumiče, u vyšších modelů vzduchové, u dostupnějších verzí pružinové. K typickým znakům karbonových „kytar“ vždy patřila určitá provozní hlučnost, kdy se rám zasloužil o podobnou rezonanci, jakou známe třeba z vysokých karbonových ráfků.

Trek Y11, model 1996

Kolo, které vidíte na fotkách, pochází z kolekce 1996. Jedná se o základní karbonovou variantu Y11 v barvě Dry Ice Blue. Kolo je ve zcela autentickém stavu a nepůvodní jsou na něm pouze pláště, sedlo a gripy. Do naší redakční sbírky tento bike přibyl loni na jaře a odhadem má najeto sotva pár tisíc kilometrů. Nejenže je bez jakýchkoli odřenin, ale i pružinový tlumič Fox Vanilla či přední vidlice Rock Shox Judy chodí jako nové. Ráfky Matrix Swami jsou doplněny o náboje Trek System 2 a Deore LX, přičemž mohutnost přední náby s průmyslovými ložisky připomíná superluxusní White Industries. Logo Trek System 2 najdeme také na představci či řídítkách a namísto sedla Ritchey by zde měl být rovněž model s logem Trek, původem pocházející od italské značky Vetta. Sestava komponentů je převážně Deore LX, což se týká obou měničů i řadicích pák Rapidfire Plus. Jejich tvarování bylo v sezóně 1996 velmi inovativní a inspirovalo se dražším ikstéčkem. Na rozdíl od něho však třetí nejvyšší biková sada Shimano ještě spoléhala na brzdové čelisti typu cantilever, neboť v kolekci 1996 představenými V-brzdami disponovalo zatím pouze XTR a Deore XT. Jedinými ekonomičtějšími komponenty jsou pak kliky Shimano STX a do téže sady náležící brzdy. Jejich výkon není valný, neboť použité páky neznají mechanický posilovač servo-wave. Nabízené převody 3x8 jsou naprosto univerzální, pouze největší pastorek s pouhými osmadvaceti zuby může v dnešní době vypadat trochu vtipně. Naopak hmotnost 12,45 kilogramu ve velikosti 17“ (včetně pedálů) je i na dnešní dobu nízká, zvlášť uvážíme-li, že se jedná o základní model řady. Nápis „Manufactured in USA“ už na mnoho kolech také nenajdeme...

Kolu na fotografiích bylo loni dvacet let. Nějak to uteklo, protože jistě nejsem sám, kdo má představení této novinky stále v živé paměti. Každopádně, pokud pokukujete po nějaké ojeté „kytaře“ do sbírky, ceny pěkných kusů dnes klidně převyšují dvacet tisíc korun. A to se bavíme o přepočet z dolaru, neboť většinu inzerovaných kol najdeme za oceánem. U nás na pěkný model Trek Y natrefíte spíše náhodou. Pokud se tak stane, neváhejte ani chvilku!

Jan Kadečka