Jízda v Matrixu, Shimano Di2

V oblasti elektroniky a mechatroniky jsme se od dálkově řízených sedlovek a „inteligentních“ vidlic nebo tlumičů dostali k tomu podstatnému, tedy řadicím systémům. Nahrazení lanka silným servomotorkem je totiž co do masovosti rozšíření asi největším milníkem cyklistické techniky, ať už v silničním segmentu nebo ve světě MTB. Vývoj tady probíhá neustále, takže i zde se ke slovu dostala automatizace, kdy systém umí řadit za nás, ale to už příliš předbíháme.

Digital Integrated Intelligence – Di2

Přeskočme v prvním dílu zmíněné historické pokusy Mavicu a pojďme k tomu, co rozhýbalo celou tuhle oblast, tedy shimanovské elektronice pro silniční kola, protože ta je v současnosti nejrozšířenějším systémem, a přestože mají své elektronické sady Campagnolo, FSA i Sram a další menší výrobci, jsou Japonci dominantní.

Shimano své elektronické řazení předvedlo naplno na kolech týmu Euskaltel v roce 2010, ale světlo světa spatřila tato technologie oficiálně už o rok dříve, a ještě dávno předtím v roce 2001 na „městské“ sadě NexaveC910. Tam kontrolovala nejen automatické řazení, ale i odpružení. Elektronika, jak ji známe dnes, má hlavně odstranit případné zanášení bovdenů nečistotami, a tudíž nepřesnosti v řazení. Nenutí jezdce vyvíjet pro přeřazení sílu jako při ovládání mechanické páky - tlačítka takovou sílu nepotřebují, a také nabídne automatické doladění přesmykače v krajních pozicích, takže to jezdec nemusí provádět manuálně, případně umí řadit automaticky. V roce 2009 došlo k představení sady Dura-Ace 7970 Di2, logicky tedy toho nejlepšího, co značka nabízí. Hovoříme ještě o řadicích/brzdových pákách pro ráfkové brzdy, protože nástup kotoučových brzd do silničního pelotonu je ještě daleko před námi, a rozsahu 2x10. Servomotorek v přehazovačce i přesmykači byl ovládaný od řadicích pák kabelem, jenž umí jednak přenášet patřičný protokol, ale současně i napájecí proud od baterie umístěné na rámu kola. Kromě klasických řadicích pák, v podstatě jak je známe dodnes, existovaly ještě další specifické triatlonové nebo časovkářské brzdové páky se dvěma tlačítky nad sebou na vnitřní straně nebo podobně koncipované ovladače pro montáž do nástavců řídítek. A pak ještě samostatné přídavné ovladače pro umístění třeba na horní plochu řídítek. Zásadní ale bylo to, že vše propojovaly kabely, buď pro vnější, nebo vnitřní vedení, takže bylo nutné je někudy vést. Tudíž vznikla postupně celá řada Di2 kompatibilních řídítek a představců, aby bylo možné táhnout kabel vnitřkem do rámu a samozřejmě z rámu k přehazovačce a přesmykači. Pokud jezdec chtěl, mohl zařazené převody a funkce sledovat na computeru Flight Deck, a třeba sprinteři dostali miniaturní ovládací tlačítka pro umístění pod omotávku. Vývoj ale neustal, takže v roce 2011 je tu Ultegra 6770 Di2 2x10 a v roce 2012 dostala Dura-Ace 9070 Di2 11 pastorků, větší rozestup mezi řadicími tlačítky pro snazší ovládání při spodním úchopu i tom za páky. Časovkářské ovladače dostaly jen jedno tlačítko. Vývoj ale nepoznamenal jen hardware, protože platforma dostala jméno E-tube a stala se flexibilnější. Bylo možné připojit další příslušenství a celkově vše snadněji naprogramovat, takže jezdec si mohl nastavit sám celou řadu funkcí. Baterii se podařilo integrovat postupně do rámu, tedy sedlové trubky, jak to známe dnes. Přišla jedenáctková Ultegra Di2 R6870, dokonce ve verzi s delším GS ramínkem přehazovačky pro největší 32zubý pastorek, a rok 2016 znamenal milník v podobě Dura-Ace R9150 s kotoučovými brzdami. Funkce Synchronized Shifting nabídla možnost ovládat řazení kromě klasického způsobu oběma pákami ještě dalšími dvěma způsoby. Synchro Shift dovolí řadit pouze vzadu a podle zařazení zvolených pastorků se automaticky přeřadí vpředu na větší nebo menší převodník a následně vzadu přehazovačka sama vrátí řetěz částečně zpět, aby byl zachován optimální převod. Semi Synchro Shift je opačný princip a méně používaný, kdy jezdec řadí jen vpředu a adekvátně tomu pak vzadu přeřadí přehazovačka, opět pro ideální převod, aby nebyl skok tak výrazný. Aby toho nebylo málo, lze samozřejmě ovládací tlačítka na řídítkách přiřadit měničům klidně i opačně, nebo to jinak přizpůsobit, třeba pokud má jezdec nějaké fyzické omezení. O rok později technologie přešla i na sadu Ultegra Di2 R8070 s kotoučovými brzdami a s 34zubým pastorkem už to byl jen krůček ke vzniku sady GRX v roce 2019 a širšímu rozsahu převodů nebo příchodu jednopřevodníku. Shimanovská elektronika na silnici prošla celou řadou fází a dnes je to o bezdrátovém přenosu dat z páček, které mají vlastní baterie a kabely od vnitřní baterie vedou jen k přehazovačce a přesmykači, máme sadu 105 Di2, standardem se stalo 2x12 převodů.

Co je ale zásadní, je vždy dokonalé propojení konektorů kabelů, protože ty lze snadno poškodit bez použití speciálního nástroje TL-EW02 pro jejich nacvaknutí. Bezdrátové provedení pák odstranilo propojovací krabičku všech řídítkových ovladačů, umístěnou třeba pod představcem, a celek je uhlazený a maximálně vychytaný. Možná někomu trvá, než si zvykne na blízkost ovládacích tlačítek na řadicích pákách, a občas nechtěně přeřadí na opačnou stranu, nám se to někdy při testování stává. Ale celková ergonomie pák a šíře nabídky elektronických silničních či gravel sad i jejich variant je v segmentu štíhlých plášťů bezesporu dominantní.

Abyste mohli přejít z mechaniky na elektroniku, musíte kromě pořízení obou měničů, řadicích pák, baterie a kabeláže také mít kudy táhnout kabely skrz rám, takže ten by měl být Di2 kompatibilní, takže pozor na to. Tenkou teflonovou trubičkou určenou lanku přehazovačky těžko protáhnete kabel s koncovkou, naopak otvorem pro bovden kabel projde snadno. Nastavení systému, kalibrace, seřízení dorazů i mikroposunu pro jemné doladění kroku je tradičně shimanovsky jednoduché a precizní, vlastně dnes elektroniku považujeme za běžnou součást silničních kol i ve vyšší střední cenové hladině, není to výsada jen těch nejdražších modelů, a platí to v případě konkurence i napříč bikovým světem, kde ovšem japonská značka své pozice v takovém rozsahu rozhodně nezískala.

MTB, StePS i automatizace

Logicky s vývojem silniční elektroniky následovala i ta biková, takže pro sezónu 2015 už byla dostupná sada XTR Di2 M9050 s dvoj či trojpřevodníkem a jedenácti pastorky. Opět kabelové propojení řadicích páček, baterie na rámu a obou měničů plus informačního displeje. I tady Japonci ponechali řadicím páčkám Firebolt částečně tvar a princip shodný z mechanického provedení, protože ergonomicky jsou jejich páčky optimální a jezdcům to vyhovovalo. Jen objímka řídítek s krytem byla masivnější, protože se v ní páčky pohybovaly. Navíc páčkám zůstal mechanický odpor, takže každá změna převodu je na páčkách zřetelná, a samozřejmě ji provází zabzučení servomotorku v měničích. Víc než na silnici tady kabely účelně odstranily neduhy bovdenů zanesených nečistotami, ale zase byla kabeláž v terénu víc náchylná na poškození, což jsme v reálu občas viděli. Na displeji bylo snadné nastavit programovatelné režimy řazení S1, S2 či manuál, takže opět variace na Synchronized Shifting, a leckdy se objevila kola vybavená pouze pravou řadicí páčkou, kdy zbytek byl jen v automatice. Díky E-Tube ale možnost dokoupit levou řadicí páčku a nastavit manuální řazení nebyl problém. Technologie pak přešla i na sadu Deore XT Di2, jenže s nástupem jednopřevodníku a kazet 10-50 se celá tahle technologie stala v bikovém světě zastaralou, a Shimano ji do budoucna využilo v podstatě jen pro elektrokola a jejich automatické řazení.

Rozmach elektrokol totiž dovolil Shimanu propojit jejich pohony STePS s E-Tube technologií, a tudíž všemi jejími vymoženostmi, takže řadicí páčka uměla na levé straně řídítek přepínat režimy pohonu a displej se stal informátorem o funkcích pohonu. Přehazovačka pak mohla klidně řadit mechanicky, nebo byla elektronika i zde. Vývoj elektrokol přinesl možnost automatického řazení v závislosti na optimální kadenci, krouticím momentu a výkonu, takže se z elektronické jedenáctkové sady XT stal pomocník pro elektrokola, schopný řadit automaticky díky technologii Auto Shift. Navíc díky motoru řadí technologií Free Shift i bez šlapání při jízdě z kopce. Jezdec může přeřadit a motor otočí převodníkem, aby systém vzadu zařadil na lehčí převod a byl připraven na následující výjezd. Vše lze v aplikaci přizpůsobit třeba preferované kadenci, ale samozřejmě je možné řadit i manuálně, možností je hodně. Jenže to nefunguje jen v případě řazení Deore XT Di2, ale pro trekingová nebo městská kola má Shimano elektronickou sadu CUES Di2 nebo vícerychlostní náboj Nexus Inter 5E, takže i tady může jezdec spoléhat na automatiku nebo manuální ovládání přenosu signálu.

Přestože všichni netrpělivě vyhlížejí jakoukoliv informaci, zda a kdy se objeví nové dvanáctkové elektronické „erko“, tedy sada XTR 1x12 ovládaná nikoliv lanky, ale ať už kabelem, nebo bezdrátově, zatím je klid. Shimano sice nabízí díky své elektronice celou řadu dalších možností propojení třeba měřičů výkonu na klikách, vylepšuje elektropohony pro ještě agresivnější jízdní styly v e-MTB světě, ale bikový svět řazení, dat a mechatroniky zcela ovládl Sram s jeho bezdrátem AXS. A na ten nebo silniční elektroniku tohoto amerického soupeře japonského gigantu se podíváme příště.

(už)