Sto šedesát milimetrů zdvihu už Merida na svých enduro modelech sice měla, ovšem zcela nová koncepce rámu nabídne s tímto zdvihem mnohem vyšší odolnost a sjezdové schopnosti. Lze tedy tvrdit, že značka přivedla na svět plnohodnotné enduro bez kompromisů.
Nový rám ctí nejmodernější trendy, takže na něm nalezneme jak kónickou hlavovou trubku nebo vedení bowdenů vnitřkem trubek, tak i skryté vedení hadičky teleskopické sedlovky. Jediné, co vede po vnější stěně, je hadička zadní brzdy, což je logický a praktický krok, ze starších řešení chválíme klasické závitové středové pouzdro.
Přední trojúhelník s výrazně prohnutou horní trubkou kvůli lepšímu manévrování má nad středovým pouzdrem navařenou výztuhu nesoucí spodní ramínko zavěšení zadní stavby. Merida totiž letos u zdvihů 140 a 160 mm přešla na nový systém odpružení VPK, tedy virtuální závěs na dvojici vahadel. Zadní stavbu tvoří masivní trojúhelník s pevnou 142mm osou na šroubovací táhlo DT Swiss a křížovou výztuhou v přední části za vahadly. Zatímco to spodní má už obecně celkem zažitou podobu, horní tvoří zároveň přepákování k tlumiči. Velká ložiska, masivní profily trubek a celkově robustnější dojem navozují pocit nezničitelnosti. To potvrzuje i přední vidlice Lyrik s pevnou osou.
Když hovoříme o enduru, určitá univerzalita je zde nutná, takže nechybí dvojpřevodník, ovšem s vodítkem řetězu nebo pro lepší stoupavost možnost snížení zdvihu vidlice pouhým otočením kolečka. Teleskopickou sedlovku jsme již zmínili, co se týče výpletů Fulcrum a plášťů Schwalbe, jde také o robustnější kousky.
Bike svojí novou koncepcí vyvolával řadu otázek, na něž postupně odpověděla samotná jízda. Předně je to posed, který umístí jezdce mírně dozadu, s rukama nepříliš nataženýma a spíše v nižší pozici. Při jízdě v sedle tedy docela příjemná záležitost, ze sedla je třeba trochu zvyku. Položený úhel vidlice nabízející docela slušnou točivost totiž v kombinaci s výškou řídítek a délkou představce umocní dojem, že jakmile se jezdec zvedne na rovině či v mírném sjezdu ze sedla, musí přesunout těžiště více vzad. V mírném sjezdu totiž převládal pocit, že jsou řídítka blízko u těla, a hmotnost jezdce tak není dostatečně vzadu, a naopak by nebylo těžké dostat se po zabrzdění přes řídítka. Tenhle dojem je hodně podobný špičkovým sjezdovým speciálům, které mají posed nastaven spíše na prudké sjezdové pasáže, kde má jezdec těžiště přesunuté dozadu a je nalehlý za řídítky. V těžkých sjezdech byla pozice řídítek opravdu výhodou a navýšila sjezdové schopnosti, nicméně v mírném sklonu a na rovině je třeba trochu zvyku.
Odpružení nastavené na hmotnost jezdce a nejvyšší citlivost dalo vpředu pocítit mírný kompresní odpor k nejmenším nerovnostem, zatímco vzadu byl začátek zdvihu citlivý, ovšem už od poloviny přišel nárůst komprese. Systém VPK tedy nepatří mezi houpačky s pocitově příliš hlubokým zdvihem, naopak je chod zadní stavby kultivovaný a od poloviny tužší. Se záběrem do pedálů je znát její přituhnutí, ale jakmile dojde na lámání chleba v náročném sjezdu, zadek pracuje spolehlivě, nicméně vyčerpat celý zdvih lze opravdu jen na tvrdém doskoku. Dlouho jsme si hráli s nastavením tlumiče a povolovali odskok či ladili tlak, ale výraznější citlivosti zadní stavby jsme nedosáhli. Snad spíše sjezdový posed a bytelnost rámu zapříčinily ono podvědomé hledání hlubšího a citlivějšího zdvihu, stále však hovoříme o určité univerzalitě ve všech směrech jízdy a té projev odpružení odpovídal. Drobnou výtku máme jen ke zvukovému projevu vodítka řetězu, což nebylo ve sjezdech zrovna nejpříjemnější.
Imunita vůči zbytečnému houpání a hluboké reakci na střední rázy se ukázala plusem na rovině, kde bike i přes svoji hmotnost a šířku plášťů celkem rozumně jede, ale i ve stoupáních jezdce zbytečně netrápí. Tam zadek v záběru lehce tuhne a se sníženým předním zdvihem bylo vidět, že bike s duší sjezďáka dokáže docela příjemně stoupat. Ve výjezdech tedy sice trochu brzdí hmotnost a šířka plášťů, ale systém odpružení, tuhý rám a posed dovolí vyjet na start sjezdu bez přehnaného úsilí, takže jsme tak často nemuseli sahat po páčce lockoutu na tlumiči.
To pravé ovšem začíná směrem dolů, protože sjezdové pasáže jsou kolu šité na míru. Velice přesné ovládání nabídlo dobrou odezvu na každý povel do řídítek, vidlice je sice položená, ale nikoliv přehnaně, aby nedovolila hbitě manévrovat po úzkých stezkách, stejně jako dobře vést v rychlých pasážích. Čím větší sklon tratě, tím lépe, což jsme už zmínili v souvislosti s posedem. Jen mírné sjezdy ze sedla prostě neumožní kolu ukázat ten pravý potenciál. Není to prostě trail bike, ale enduro zaměřené na tvrdší pojetí jízdy a to směřuje z kopce dolů. Díky délce představce bylo hračkou odskakovat si z každé hrany lehkým přitažením řídítek, bike si v tomto směru nechal líbit cokoliv.
Pokud bychom měli bike charakterizovat podle jednotlivých „módů“ jízdy, pak v sedle je to výborný univerzál všemi směry. Ze sedla vyžaduje strmější sklon sjezdových pasáží, ve výjezdech ale problémy nemá. Do zatáček je poslušný a nechá si hodně líbit, kdo se ale rád hodně houpe, bude kvůli kultivovanému projevu odpružení lehce zklamaný. Změna konstrukce tohoto modelu oproti předchozí verzi, lehce inklinující k trail kategorii, přinesla to hlavní, nárůst sjezdových schopností a jednoznačné zakotvení v enduro třídě.
Rám: One-Sixty VPP A-Link, 160 mm
Tlumič: Rock Shox Monarch Plus RC3 HV
Vidlice: Rock Shox Lyrik R 2P, 140-160 mm
Kliky: Sram X.9, 24-38
Brzdy: Avid Elixir 5
Řazení: Sram X.0, 2x10
Přehazovačka: Sram X.0
Přesmykač: Sram X.0
Kola: Fulcrum Red Zone
Pláště: Schwalbe Fat Albert, 2.4“
Kazeta: Sram PG1030, 11-36
Sedlo: Prologo Scratch X14
Sedlovka: Rock Shox Reverb Stealth
Řídítka: FSA Gravity
Představec: FSA Gravity
Hmotnost: 14,67 kg
Značka Rotwild je u našich západních sousedů od svých počátků vnímána jako kultovní záležitost. A musí se jí nechat, že i v době, kdy si je…
Letošní novinku v podobě karbonového sjezdového biku Demo fanoušci značky netrpělivě očekávali a popravdě je jasné proč. Nárůst tuhosti a…