Minule jsme zahájili náš malý seriálek o cyklistickém slangu. Tak trochu jsme oživili některé z mnoha cyklistických výrazů, které používali cyklisté v době ještě nedávno minulé a z nichž některé přetrvávají i do dnešní doby, ale pomalu zanikají. Oživme si některé další výrazy, které popisují buď nějakou součástku, nebo dění kolem cyklistiky.
Tak se ještě dnes mezi cyklisty nazývají silniční řídítka. Cyklista by asi nikdy neřekl , že má "berany". Tento děsivý název ale přetrvává dodnes. Bohužel. Zrovna nedávno jsem četl na jednom cyklistickém fóru, že "s rovnými řídítky na horské kolo se kolo kormidluje lépe než s „beranama". Dotyčnému bych chtěl vzkázat, že kormidluje se ta věc, která pluje po vodě a která se nazývá loď.
To je stav, který nemá rád žádný cyklista. Cyklista, který se pohybuje na ocase skupiny a bojuje s tím, jestli ho skupina utrhne, nebo ne, je na gumě. Vlastně, jako by na gumě byl. Chvíli je v háku, když skupina zpomalí, zase ji dojede a pořád dokola. Skoro vždy ale dojde k tomu, že cyklista po několika kilometrech vidí skupinu v dáli před sebou. Ujeli mu.
Speciální výraz pocházející z doby, kdy se konaly na velodromech závody za motorovými vodiči. Motocykl měl vzadu nad zemí rolnu (trubka o průměru asi 5 cm, která se otáčela), za kterou v těsném závěsu jel cyklista. Zpravidla se rolny nedotýkal, ta sloužila jen jakýsi nárazník, když se cyklista příliš přiblížil. Jakmile vodič cyklistu utrhnul (ten šel od rolny), musel zpomalit a čekat, až se cyklista zase připojí do těsného závěsu. Výraz šel od rolny se přenesl i do dráhové a občas do silniční cyklistiky, kdy cyklista se neudržel v závěsu cyklisty před ním.
Neznamená nic jiného, než představec, který spojuje řídítka s rámem kola.
Tak to se dnes už opravdu neříká, protože technika poskočila dopředu. Výraz se týkal ocelových klik, které se ke středové osičce připevňovaly klínky. Klínky bylo třeba protáhnout otvorem v klice správným směrem. Na obou klikách protisměrně. Pokud jste protáhli klínky na klikách stejným směrem, kliky nebyly navzájem v jedné přímce, ale svíraly navzájem malý úhel. Tomu se říkalo za pět minut dvanáct, jako by v takové poloze byly hodinové ručičky. Ale zajímavé je, že správněji by to byla poloha zhruba půl dvanácté a pět minut. Ale to nikdo neřešil. Vždy to bylo za pět minut dvanáct.
Tento výraz není o tom, že by někdo olizoval v řeznictví háky, ale říkalo a říká se tak cyklistovi, který se zoufale drží ve skupině tím, že se úpěnlivě drží v co nejkratším závěsu (háku) za ostatními cyklisty, aby ho ze skupiny neutrhli. Nebo je tak technicky zdatný, že jede vždy ve velmi těsném závěsu a šetří tím síly. Někteří cyklisté to dokážou dokonale.
Jedná se vlastně o tréninkovou situaci sprinterů. Občas tak trénují absolutní rychlost i specialisté na jiné dráhové disciplíny. Podstata je v tom, že dva sprinteři se rozjedou z pomalé jízdy pomalu až postupně do větší rychlosti při vnějším okraji cyklistického velodromu. Krouží u hrazení cyklistické dráhy. Zadní cyklista mívá od prvního rozestup až deset metrů. Rozestup je podle výkonnosti jednotlivých cyklistů. Říká se mu také odlep. Na konci zatáčky, kde zatáčka klesá do rovinky, oba cyklisté nastoupí ke spodnímu okraji cyklistické dráhy a rozjedou se do největší rychlosti. Využijí při tom sklonu dráhy. Zadní cyklista se přitom přibližuje k přednímu a snaží se co nejrychleji dostat do vzduchového pytle předního cyklisty, který ho nasaje, zrychlí ho až za záda předního cyklisty, nabere tak větší rychlost a předního cyklistu předjede. Jako by ho vzduchový vír hodil dopředu. Tento efekt využívají sprinteři při závodech a často to bývá jediná možnost, jak výkonnostně rychlejšího cyklistu porazit. Pokud se to umí. Při tréninku je důležité, aby si zadní cyklista dal takový rozestup, při kterém vůbec prvního dojede. Pokud si dá rozestup velký a prvního cyklistu vůbec nedojede, ostatní se mu smějí, že si nedal odlep, ale rozlep. Talián se dá použít i na silnici, což je patrné při dojezdech v etapách, kde do cíle spurtuje velká skupina. Mnozí silničáři jsou výborní bývalí dráhaři, a tak to znají.
Dnes již nepoužívaný výraz, nebo minimálně. Ježek byl výraz pro kazetu (vícekolečko), která byla odstupňována po jednom zubu. Výraz se používal hlavně v době, kdy byla k mání pouze pětikolečka, později šestikolečka. Klasický ježek měl 13, 14, 15, 16 a 17 zubů. Taková kazeta se montovala na kriterijní městské závody v ulicích, kde nebyly kopce, kde se jede velkou rychlostí a kde záleželo na jemném řazení. Ježek se také používal při časovkách. Dnes se samozřejmě také montují kazety se skoky mezi pastorky po zubu, ale že se jim říkalo ježek, si už asi vzpomene málokdo.
To je opravdu speciální výraz, který se používal zřejmě jen mezi cyklisty v Praze, zásluhou místních trenérů. Cyklista, o kterém se říkalo, že pašuje melouny, jede s koleny hodně od sebe. Jako by mezi nimi měl meloun. Správně se má samozřejmě šlapat rovnoběžně s rámem kola.
Tento výraz jsem zařadil ne pro to, že se jedná o slangový výraz, ale že se jedná o známý a častý výrok rozhodčího pana Šťastného. Vlastně ani do slangových výrazů nepatří, ale má svou historii. Pravidla cyklistiky nařizují mít otvory v řídítkách zajištěny tak, aby nemohlo dojít při pádu zabodnutí řídítek do těla cyklisty. V řídítkách musí být záslepky. Byly bohužel i smrtelné případy, kdy si cyklista zabodnul řídítka do břicha. Dříve u nás cyklisté na svém kole tuto povinnost občas přehlíželi. Nebyla ani taková nabídka vhodných špuntů - záslepek. Někteří si z nouze do řídítek zasunuli opravdu korkový špunt od vína, který však šel lehce palcem zastrčit dovnitř. O tom, že okraj řídítek byl pořád nebezpečný, ani nemá cenu hovořit. Rozhodčí Šťastný to věděl a byl specialista na to, že když se cyklisté na velodromu seřadili na startu, obešel je, třetině z nich zatlačil špunt do řídítek, což nebylo přípustné, a cyklistu vyhnal ze startu se slovy: "Nemáš špunty, odchod". Startovní pole tak ještě před startem prořídlo. To samé prováděl při silničním závodě. Jakmile pan Šťastný začal na startu obcházet peloton, mnozí se klepali strachy, že na ně přijde. A přišel. Nejvíce ho vytočil cyklista, který neměl ani nepoužitelné korkové špunty a otvory v řídítkách maskoval jen přelepením sportpáskou. Ten dostal i pohlavek. Pan Šťastný bohužel tragicky zahynul v osmdesátých letech při etapovém závodě Lidice. I když byl pro cyklisty postrach, byl to velmi oblíbený a nadšený cyklistický rozhodčí a funkcionář. Vždy dbal na jejich bezpečnost.
(kany)
Máte nadváhu, chcete s tím už něco udělat, zhubnout a ještě k tomu vyhrát kolo v hodnotě 35.000 Kč? V tom případě máte jedinečnou možnost…
(AKTUALIZOVÁNO) TOMÁŠ PŘIBRAL ! Velmi nepříjemné. Má hubnout! Mít nadváhu ještě neznamená nejezdit na kole. Kolo je pro tento hendikep…