Blog: Tour de France bývala ještě větší očistec

Tour de France býval ještě větší očistec

Jistě mnozí sledujete současné dění na Tour de France. Špičkové vybavení, kvalitní oblečení a doslova dokonalé zabezpečení závodníků. Sluchátka v uších, maximální mechanická pomoc, karbonové stroje jako pírko, asfaltové silnice, mašinky na měření tepů a týmová spolupráce a stále se zkracující vzdálenosti. To vše způsobuje neustále se zvyšující rychlostní průměr vítězného závodníka.

Ale podívejme se blíže do historie tohoto závodu, který byl poprvé odstartován v roce 1903. V tomto roce měla Tour 2.428 km, ovšem rozdělená do pouze 6 etap. To je průměr na etapu 404 km (!). Vítěz Maurice Garin absolvoval závod v průměru 25,7 km/hod. Na tehdejší poměry, vzhledem k délce etap, vybavení závodníků a prašným, nekvalitním silnicím dost neuvěřitelný rychlostní průměr.

Nejdelší Tour byla v roce 1926, kdy měřila 5.745 km a byla rozdělena do 17 etap. To znamená průměr na etapu 338 km. Vítěz L.Buysse dosáhl průměru 24,273 km/hod.

Naposledy měl tento závod více jak 4.000 km v roce 1987 (4.231 km), kdy zvítězil Stephen Roche průměrem 36,645 km/hod.

Od roku 2000 se pohybuje délka závodu mezi 3.500 až 3.662 km a průměrná rychlost vítěze je na hranici 40 km/hod. V letošním roce je průměrná délka etapy 166 km.

Tolik říkají statistiky závodu. Ale rozhodně je to na zamyšlení a porovnání výkonů současných let a minulých. Porovnání tehdejší techniky, vybavení, zázemí závodníků, stravy a jiných vlivů oproti dokonalosti, které se v současné době dosahuje. Jistě, absolvovat závod průměrem 36 km/hod (poprvé nad 35km/hod v roce 1956 vítěz Walkowiak) a 40 km/hod je rozdíl. Stačí si sednout na kolo a vyzkoušet si to. Sedněte si na kolo přes 40 let staré a jeďte alespoň jednu etapu přes 200 km dlouhou. V době, kdy i to nejlevnější silniční kolo na trhu je trochu jinde než tehdy. Nebo, zkuste si pořídit kolo 20 kg těžké, odmontujte si přehazovačku, oblečte si vlněný svetr, na nohy si dejte boty, které se při každém šlápnutí ohýbají kolem pedálu, omotejte si náhradní galusku kolem ramen, na hlavu bekovku a jeďte devětadvacítkou alespoň 300 kilometrů, jako vítěz v roce 1910 O.Lapize. A jeďte jako on, stejným průměrem po dobu 162 hodin za 15 dnů (v současné době se doba závodu pohybuje kolem 90 hodin). Pro většinu to je nemyslitený výkon. Ani se vám nemusí postavit do cesty nějaký horský velikán.

Já osobně smekám pře výkony tehdejších cyklistických „gladiátorů“. Smekám při pohledu na tehdejší dobové fotografie na kterých jsou patrné stroje, na kterých by dnes nikdo z nás nejel ani na pivo do vedlejší hospody.

Tehdejší výkony závodníků jsou neméně podivuhodné, jako těch současných, kteří se do cíle řítí padesátkou.

Odkazy na dobové fotografie: ZDE

(kany)