Apache Hawk C1

Devětadvacítky tvoří velice důležitou součást nabídky značky Apache, která pro letošní rok celou svou 29" MTB kolekci pojmenovala shodně Hawk. Naším testem tentokrát prošla vůbec nejlepší modifikace této řady, konkrétně model Hawk C1. Písmeno "C" v dodatku názvu samozřejmě značí použití karbonu, přičemž majitel kola může počítat nejen s příznivou hmotností, ale především s hodně nadstandardní nabídkou jízdního komfortu. Ten je sice pro daný segment typický, ale nejlepší 29" Apache posouvá výraz "pohodlí" ještě o nutný kus dále, téměř na pomezí mezi standardní devětadvacítky a celoodpružené maratonské modely.

Apache se snaží nabídnout uživateli pokud možno co nejmenší velikost rámu, která dokáže nejen do jisté míry eliminovat větší rozměry kola, ale především zlepší ovladatelnost a zajistí sestavě rámu a sedlovky daleko lepší pohlcování otřesů. Testovaná osmnáctka, přestože se na první pohled kvůli velkému slopingu tváří spíše menší, bez problémů pasuje jezdci s výškou přes sto osmdesát centimetrů. Druhá nabízená velikost rámu 20" tak bude adekvátní i pro postavu s výškou přes sto devadesát centimetrů, což je ostatně prototyp uživatele 29" biků.

Pokud se zaměříme na karbonový rám s materiálovým označením MC 709 Carbon, máme před sebou doslova zhmotnění všech konstrukčních trendů. Snad vyjma závitového středového pouzdra, které Apache používá jako reakci na požadavky mechaniků, často preferujících klasiku namísto integrovaných ložisek. Na rámu najdeme jak kónickou hlavu s 1,5" spodním ložiskem, tak i Post Mount úchyt brzdy, předsunutý před osu zadního kola. Typický je především tvar rámu se sníženou a obloukovitě prohnutou horní trubkou, na níž plynule navazují sedlové vzpěry zadní stavby, rovněž vybavené průhybem. Ty se na sedlovou trubku napojují bez monostay prvku, patrné je pouze jejich vzájemné odsazení navyšující jednak tuhost při záběru a současně zvětšující světlost zadního pláště. I při nabalení bahna by mělo mít kolo dostatek prostoru, což platí také u partie bezprostředně za středovým pouzdrem. Všechny detaily vypovídají o tom, že se při konstrukci tohoto rámu hodně přemýšlelo - rozestup dolních ramen zadní stavby odpovídající šířce středového pouzdra je opět prvkem navyšujícím boční tuhost. Snad jediným detailem, u nějž se zdá, že zvítězil designový efekt, je vnitřní vedení řadicích bovdenů, nicméně i zde je vše vyřešeno s ohledem na praktičnost. K přehazovačce totiž vede bovden vcelku, takže netrpí sklony k zanášení a přitom v rámu nijak nerezonuje, s čímž některá kola s tímto řešením marně bojují.

Adekvátní osazení

Vidlice Rock Shox Reba se stomilimetrovým zdvihem, pevnou osou a dálkovým ovládáním lockoutu je pro bike ideální volbou. Nenabídne sice tak supercitlivou charakteristiku, jíž při správném nastavení disponoval dříve používaný systém Dual Air s pozitivní a negativní komorou, nicméně k její práci ani tuhosti nemáme výhrady. Větší progresivita je znatelná až ke konci zdvihu, téměř všech sto milimetrů je tedy v praxi i při běžné jízdě využito. Pouze ovládání lockoutu vyžaduje chvilku zvyku, stlačená páčka totiž znamená plnou aktivitu, kdežto odjištěná naopak uzamčení - tedy obráceně, než by říkala logika.

Zapletená kola Shimano WH-MT55 jsou dobrou volbou, a to z hlediska pevnosti i celkem příznivé hmotnosti. Váha páru lehce nad dva kilogramy není zase o tolik vyšší než třeba u ikstéčkových kol a přibližně odpovídá modelu Red Power 29 SL italského Fulcrumu. Bytelně se tváří jak náboje s hvězdicovitými přírubami, tak i ráfky. Sázku na jistotu, příznivou obvodovou hmotnost a dobré odvalování představují pláště Schwalbe Racing Ralph. Z hlediska funkce pak není co vyčíst řazení SLX, přehazovačce Deore XT a především brzdám SLX. Poslední generace kotoučovek Shimano je naprosto dokonalá a jejich vysoký výkon byl podtržen i 180mm kotouči. Lehkou kritiku si neodpustíme u klik - přítomnost plastového krytu velkého převodníku kolu opticky ubližuje. Naštěstí stačí malý křížový šroubovák a kryt je během okamžiku pryč, zbudou po něm jen čtyři menší otvory.

Pohodlí a zase pohodlí

Z hlediska jízdního projevu máme před sebou klasickou, závodně orientovanou devětadvacítku. Tuhost rámu byla ve velikosti 18" naprosto bezproblémová a stejně tak akcelerace tohoto 11,6 kilogramu vážícího biku je velice dobrá, není totiž výrazně horší než u cenově adekvátní šestadvacítky, přestože rozdíl zde samozřejmě cítit je. Posed byl v sériovém nastavení laděný vyloženě komfortně, výše umístěná řídítka a nepříliš dlouhý představec usazují jezdce do trochu vzpřímenější polohy. Ta přijde vhod v prudších sjezdech, kdy po přesunutí za sedlo není problém sjet skutečně extrémní sklony terénu, ale nijak extra neomezuje ani ve výjezdech. Kdo chce, může samozřejmě kolu přidat na sportovnosti ubráním podložek pod představcem, ovšem vrozená imunita předku vůči nežádoucímu zvedání a především ideální záběrová plocha zadního pláště umožňují zdolat i s výše umístěnými řídítky výjezdy, které zvládne vyjet závodně nastavená šestadvacítka. Hawk C1 je tedy klasickým příkladem, že devětadvacítka se i s komfortnějším, nijak nataženým posedem lépe popere i s extrémnějšími nástrahami terénu, snad vyjma vyloženě ostrých vraceček. Hmotnost testovaného biku pak byla jeho trumfem, a to v případě nutnosti odlepení obou kol od země. Nejdůležitější veličinou byl však již zmíněný jízdní komfort. Nejenže velká kola zajistí lepší záběr a poskytnou více jistoty třeba při sjezdu schodů, ale ve spojení se zde použitou konstrukcí rámu se zasloužila o skutečně precizní žehlení nerovností. I přes použití "obyčejné" duralové sedlovky byla její schopnost pracovat v předozadním směru hodně nadprůměrná, což byl samozřejmě především důsledek skvělého rámu. Právě v tomto je ten největší přínos elitní devětadvacítky značky Apache.