Americký výrobce je jedním z několika málo vyvolených, kteří si dodnes zachovali punc originality a jakési kultovnosti. Přesto ale dokázal přinést do konstrukčního pojetí nové prvky, které jej řadí mezi ty nejschopnější. U testované devětadvacítky SB95 v modifikaci Race je to díky Switch technologii odpružení splněno dokonale.
Technologii závěsu zadní stavby na pohyblivém excentru nazvanou Switch jsme již okusili na modelu SB66, který se ukázal jako velice senzitivní ke všem podnětům terénu a byl jedním z těch kol, která by chtěl mít ve své garáži asi každý milovník trail a enduro stylu v hodně svižném pojetí. Větší sourozenec sází na tentýž základ, tedy duralový rám s nízko posazenou horní trubkou, hranatými profily a proměnným bodem otáčení zadní kyvky. Ten má za úkol jednak zamezit nechtěnému propružování, což bylo hlavně při silovém záběru ze sedla nejvíce patrné, ale přitom poskytnout jezdci maximální komfort při pohlcování nerovností. Obojí je splněno do puntíku, i když v sedle bylo při frekvenčním šlapání znatelné citlivější pohupování a občas jsme tedy využili střední z trojice kompresních režimů tlumiče. To platilo hlavně na rovině, ve výjezdu bylo při silnějším záběru znát mírné přituhnutí zadní stavby a ze sedla pak byl tlumič na záběr téměř imunní. Chod odpružení v opačném gardu, tedy ve sjezdech, byl o vysoké citlivosti na malé rázy, částečný nárůst progresivity před střední fází zdvihu, která byla pak sama o sobě pocitově dost hluboká a zdvihové maximum na velkých rázech nabídlo odpor až v opravdu finální části své kapacity. Systém odpružení tedy rozhodně patří mezi ty nejvyspělejší, které jsme jezdili. V prudkých výjezdech totiž naopak vše hovoří proti zanořování, tedy úměrně intenzitě tahu řetězu, jinak lze pro větší výkon využít trojici režimů CTD.
Tuhost závěsu a celé partie kolem středového pouzdra ale patří spolu s celkovou tuhostí rámu mezi ukázková provedení, takže konstrukčně je to vzhledem k výkonu zcela bez připomínek. Jedinou výtku máme k šířce sedlových vzpěr, které svým rozchodem občas přijdou do kontaktu s patou tretry, na což si jezdec prostě musí zvyknout. Je to dáno i rozvorem patek na osu 142x12 mm, ale kdo nejezdí s patami tolik k sobě, nebude s tím mít problém. Šířka zadní stavby a celkové zpracování rámu s čepy excentru a rameny přepákování na tlumič budí i přes střední mohutnost profilů opravdový respekt. Yeti má prostě dokonalé charisma, které podtrhuje masivní hlavová trubka s plastickým hliníkovým štítkem. Pro vyznavače klasiky je potěšující standardní závitové středové pouzdro a vnější vedení bovdenů, kdy se jen poslední část bovdenu k přehazovačce ukrývá do zadní stavby.
Testovaný model se zdvihy 127 mm vzadu a 120 mm vpředu na obou pevných osách nabídne po usednutí vyšší pozici řídítek, takže žádné XC či maraton, ale poctivý trail styl, hraničící s enduro kategorií. Samozřejmě lze vše upravit podložkami pod představcem, ale výrazně terénní geny namixované hlavně pro technickou jízdu potlačit nelze. I tak si ovšem bike ponechává vynikající výkonnost, která by dovolila absolvovat i nějaký ten maraton či etapák na slušné úrovni. Slušná akcelerace a přirozený švih jsou na první dojem hodně příjemné, takže negativa devětadvacítek jsou zde docela slušně potlačena na minimum. Se zapojením režimů komprese CTD na tlumiči i vidlici je pak možné ze stroje vyždímat ještě víc, ale i tak je vše primárně zaměřeno na ovladatelnost a jistotu v terénu, ne na honbu za nejlepším časem.
V terénu jasně vede chod odpružení, který si jezdce okamžitě získá a nabídne mu dokonalý zážitek. Geometrie kola ovšem na rozdíl od menšího vzoru disponuje o něco vyšším těžištěm, takže je třeba si zvyknout na pomalejší reakci v zatáčkách. To si žádá razantnější povely do řídítek a výraznější náklon, ale i tak je znát, že je kolo ve vyšší rychlosti do zatáčky o něco pomalejší. Je to dáno i úhlem přední vidlice, který není tak strmý, aby dohnal celkovou točivost, ale je zaměřen na podporu stability ve vyšších rychlostech. Tam bike dokonale vede a jezdce maximálně podrží i v nejprudších úsecích. Rozbitý terén a strmý sklon nabídnou perfektní ukázku ovladatelnosti, kdy si lze téměř kdykoliv odskočit do vzduchu nebo si udělat nějakou tu parádičku. Jen přechod do ostřejší zatáčky znamená zmiňovanou citlivější práci s těžištěm.
Ve výjezdech pak platí totéž, co pro sjezdy, tedy výborný mix výkonu a ovladatelnosti, kdy jen v hodně prudkých stoupáních musí jezdec přesunout těžiště na špičku sedla. Celkově tedy všechny úseky za jedna, jen plynulý přechod z jedné zatáčky do druhé nutí jezdce k včasnější pobídce.
Sice to zní trochu jako kritika, ovšem ve srovnání s ostatními biky je to zcela v normě, jenže jde o Yeti, lahůdku, na které jde uživatel za všemi detaily, protože od ní automaticky očekává maximum. A to zde téměř ve všech případech dostane vrchovatou měrou.
Rám: Alloy
Tlumič: Fox RP 23, CTD
Vidlice: Fox F29 34, Kashima, 120 mm, QR 15
Kliky: Shimano XTR, 26-38
Brzdy: Shimano Deore XT
Řazení: Shimano Deore XT
Přehazovačka: Shimano Deore XT
Přesmykač: Sram X.9
Kola: DT Swiss 350/XR400
Pláště: Schwalbe Racing Ralph
Kazeta: Shimano SLX 11-36
Sedlo: WTB Yeti
Sedlovka: Thomson
Řídítka: Easton Haven Carbon
Představec: Thomson
Hmotnost: 13,7 kg
Cena: 119 050 Kč
Oblíbenost osobních automobilů typu SUV je v mnoha směrech logická, nicméně využitelnost zavazadelníků a celková praktičnost oproti…
Specialized S-Works Enduro 29 neznamená nic jiného než velmi rozporuplný vývojářský počin značky, která na našem trhu hraje v některých…