Absolutní ovál

Přiznejme si, že optimálnímu kruhovému šlapání se z nás v reálu přibližuje jen málokdo, a funguje to většinou, jen pokud se na něj vyloženě soustředíme, nikoliv automaticky. Eliminace mrtvého bodu při šlapání vyřešená materiálem, a nikoliv schopnostmi jezdce, je tu už roky v podobě eliptických převodníků, častěji označovaných jako oválné.

Do testu jsme tentokrát nasadili oválné provedení od značky Absolute Black, která se na převodníky specializuje, i když v nabídce nemá pouze elipsy, ale celou řadu klasických kruhových provedení pro různé systémy uchycení na klice. Na kliky Sram se tříšroubovým zajištěním převodníku jsme nasadili elipsu s osmadvaceti zuby a 3mm offsetem, určenou pro boostovou rozteč náboje, což je věc, o níž píšeme v tomto vydání v článku o řetězové lince. Nicméně tenhle převodník se vyrábí i v nulovém offsetu pro kliky s ložisky BB30, kde je kratší řetězová linka, takže není nutné 3mm přiblížení převodníku ose rámu. Testovaný převodník z hliníkové slitiny 7075 má hmotnost 47 gramů a jeho cena se pohybuje kolem devatenácti set korun, bez ohledu na to, jakou zákazník zvolí velikost, tedy přesněji počet zubů. Dodává se v provedení 28, 30, 32, 34 a dokonce i 36 zubů v černém, červeném nebo zlatém eloxu a je kompatibilní s jedenácti i dvanáctirychlostními pohony.

Na redakčním mulletu putoval převodník na sramovské kliky s DUB osou a montáž díky trojici Torx šroubů na vnitřní straně kliky není nijak složitá. Profil přesně zapadl do protistrany na klice a zahloubení pro šrouby rovněž pasovalo. Osmadvacítka si v kombinaci s dvanáctkovou kazetou 11-50 vyžádala zkrácení řetězu, přece jen vpředu vozíme standardně 34 zubů, takže řetěz byl najednou moc dlouhý na to, aby přehazovačka mohla fungovat. Osmadvacítku nejspíš zvolí majitel jedenáctkové sady s kazetou rozsahu 10-42, kde má malý počet zubů vpředu smysl pro dosažení lehkého převodu pro výjezdy, jinak přijde ke slovu spíše o dva nebo raději čtyři zuby větší provedení převodníku, aby nebyla vysoká frekvence šlapání na rovině či ve sjezdech tak na hraně. Nicméně hlavní je tvar převodníku a jeho vliv na šlapání, což jsme mohli otestovat i s vyšší frekvencí šlapání, ne zrovna ideální pro třicítku v hodině po asfaltu.

Je to jiné, nezvyklé, lehce „tahající za kolena“, ale jen do momentu, než si na to jezdec zvykne a přijme elipsu jako něco samozřejmého. Postupně totiž onen nerovnoměrný pocit záběru do klik, jenž je ale nerovnoměrný jen pocitově pro nohy jezdce, při šlapání mizí a přijde vám to jako naprosto samozřejmá věc. Když jsme zkoušeli šlapat do kruhu, působilo to paradoxně dost nepřirozeně, a projev záběru byl lepší při šlapání „do čtverce“, tedy tak, jak šlape většina a pro co je primárně elipsa určena. Tady bylo překonání mrtvého bodu na klikách jasně znatelné a hlavně ve výjezdech v nízké rychlosti, kdy je nutné zachovat tempo a kontinuální záběr zadního kola, abychom vyjeli v rozbitém terénu některá technicky náročná stoupání. Plynulejší tah řetězu byl pro překonávání některých úseků lehce na hraně výrazným přínosem. Samozřejmě, že „vyprošťovák“ v podobě osmadvacítky vpředu a padesáti zubů na kazetě by vyjel snad i zeď, limitem bude jen geometrie rámu a schopnost jezdce ustát tak nízkou rychlost jízdy, ale princip plynulého záběru bude fungovat stejně i na větším počtu zubů vpředu. Pocitově to tedy tahá za kolena, ale naopak to v podobných stoupáních méně tahá za řetěz a méně působí na propružování zadní stavby. Výhody jsou prostě jasné, i když třeba nemožnost zkombinovat elipsu s vodítkem řetězu montovaným na rám do jediné pevné pozice může někomu vadit. Profilace zubů ale držela řetěz naprosto jistě a výrobce zde kromě širokého a úzkého zubu přidává i speciální profil a hrany pro lepší vytlačování bláta a navýšení životnosti. Ta logicky záleží na frekvenci včasné výměny řetězu, ale tohle není ocelový kousek za pár stovek, nýbrž lehké závodní náčiní, kde je primární nízká hmotnost a precizní funkce. Životnost jsme s ohledem na testování v průběhu dvou set kilometrů mohli prověřit v podstatě, jen co se týká odolnosti povrchové úpravy, ta samozřejmě trpí v místě nejtěsnějšího kontaktu s řetězem, kde zuby dávají černému eloxu sbohem rychleji, ale zbytek převodníku si svůj odstín drží perfektně, stejně jako držely zuby a jejich hrany po celou dobu testování.

(už)

Dodává: www.cykloprofi.cz