Velodromy z ptačí perspektivy

Naše velodromy z ptačí perspektivy

V naší republice je dosud několik funkčních otevřených velodromů, na kterých se dosud pořádají závody. Jsou to velodromy v Praze, Brně, Plzni a Prostějově. Dále také existuje velodrom v Lounech, jehož betonový ovál je však ve špatném stavu a tak se na něm pořádají závody maximálně v krajském přeboru.

I když sláva dráhových závodů dávno pominula, podívejme se na ně z ptačí perspektivy, jako oživení mezi čtením o velotechnice, o kterou se především náš portál zajímá, to bude možná i příjemné.

V současné době se dráhová cyklistika přestěhovala převážně pod střechy na kryté dřevěné ovály, které jsou pro jízdu rychlejší, než venkovní, betonové velodromy. A také z toho důvodu, že dráhová cyklistická sezóna se odehrává převážně v zimních měsících, kdy venkovní velodromy nelze využívat. U nás je krytá dráha jediná, v Praze Motole o délce 153,846 metrů. I přes přesun dráhové sezóny do chladnějšího zimního období jsou i u nás venkovní velodromy využívány. Nepořádá se sice na nich již takové množství závodů, ale svým způsobem žijí. Jsou také vhodné pro výchovu cyklistické mládeže, která si na nich může osvojit správné šlapání, taktiku, rychlost, pohyb v pelotonu atd. Ale v kalendáři pořád nalezneme i několik velkých a tradičních závodů. V Brně to je například závod 500+1 kolo, Přilba Moravy a v Praze závod Framar.

Představme si postupně naše velodromy z ptačí perspektivy.

Velodrom Praha – Třebešín

Vybudován byl v roce 1941 jako 400 metrů dlouhý ovál na „Viktorce“. O několik desítek let později byl přebudován na modernější 333,33 metrů dlouhý velodrom, který tehdy odpovídal mezinárodním parametrům. Současně byla postavena nová budova, která sloužila nejen cyklistům jako zázemí (šatny, ošetřovna, jídelny, dílny, sklady, posilovna, sauna) ale plnila i funkci hotelu „Velodrom“. Postupem času se do areálu nastěhovali cyklisté Vrcholového střediska Dukla Praha, odkud se rekrutovali i mistři světa (Penc, Černý, Buchta atd.) Dukla využívala hotelové pokoje jako noclehárnu a přilehlé prostory jako technické zázemí. Postupně však prostory opouštěla (z finančních důvodů a s požadavky provozovatele velodromu na větší kapacitu hotelu). Závodníci byli ubytováváni v upravených stavebních buňkách až později areál opustila a vrátila se do centra Dukly na Julisce. Budovu samozřejmě využívali i ostatní závodníci z Prahy, kde bylo více oddílů, které se zabývaly dráhovou cyklistikou. I tyto oddíly se však postupně stěhovaly do buněk a přilehlého tesco baráku. Provozovatel potřeboval většinu prostor pro hotel. Před několika lety začala přestavba hotelu a pro cyklisty byl na protilehlé straně areálu vybudován nový objekt a postaveny nové buňky, které slouží jako šatna a sklady kol. Do někdejšího stavu to má sice daleko, ale pro současnou mini základnu zřejmě dostačující.

Cyklistické závody

Velodrom na Třebešíně se může dodnes pyšnit jedním z nejstarších dráhových závodů na světě. Je to sprinterský závod Framar, jehož zakladatelem byl od roku 1938 pan František Martínek (odtud FRAMAR). Nenechte se zmást tím, že velodrom byl vybudován až tři roky po založení závodu. S ohledem na absenci dráhy v Praze byl závod nejdříve pořádán v pražských ulicích na Pankráci. V místě, kde se nyní najíždí na Nuselský most na magistrále. Martínek byl až do konfiskace firmy majitelem velkoobchodu s barvami a do závodu věnoval nemalé prostředky. Po revoluci v roce 1989 byla firma obnovena jeho synem a existuje dodnes. Stejně jako závod Framar, který má více jak šedesátiletou historii. Na tomto závodě startovali opravdu ti nejlepší světoví závodníci, mistři světa a olympijští vítězové. Jmenujme alespoň legendárního Daniela Morelona, Nicholsona, Hesslicha, Tkáče, Kučírka, Vačkáře, Vymazala a další. Dodnes se při něm schází vynikající závodníci.

Konaly se zde mezinárodní šestidenní závody, mistrovství republiky a další velké závody. Nechyběly ani pravidelné čtvrteční (později úterní) závody, na nichž se pravidelně scházelo v kategorii mužů více jak 50 amatérských závodníků, převážně z Prahy. I mládežnický peloton byl početný. Občas přijeli i závodníci z Brna, Plzně atd. O takovém počtu se nám může dnes jenom zdát. S příchodem Dukly do Prahy ( před tím sídlila v Pardubicích)však začali amatérští závodníci odpadat, neboť je nebavilo soupeřit v nerovném boji se státními profesionály Dukly. Nakonec mezi sebou závodili jen závodníci Dukly. Honba za medailemi nebyla příliš milosrdná k amatérské základně.

Na velodromu v Praze byl také třikrát překonán republikový rekord v hodinovce. Nejprve v roce 1944 Svobodou a posléze v roce 1947 a 1952 Jaroslavem Cihlářem. Cihlářův rekord z roku 1952 měl hodnotu 42,111 km /hod. Svoji rekordní jízdu na 100 km zde absolvoval i tehdejší člen Dukly Praha Karel Randák. Tehdejší nejlepší světový výkon sice překonal , ale chybou rozhodčích i funkcionářů rekord nemohl být zapsán. Chyběla oficiální časomíra a mezinárodní rozhodčí. Pro účastníky Randákova pokusu je legendární dodnes jeho zoufalé volání v průběhu jízdy „dejte mi něčeho najíst“. Dietolog, který naordinoval Randákovi před pokusem stravu, se lehce spletl. A tak byla rekordmanovi podána za jízdy houska. Takže rekord na housku. Na třebešínském velodromu bylo samozřejmě překonáno mnoho dalších rekordů v nejrůznějších disciplínách.

Zajímavostí pražského velodromu byly také v jeho ranných dobách i pravidelné, tehdy populární, závody chrtů. Nebohým psům byla uprostřed oválu na trávě vytyčena dráha a tažena před nimi kožka. Takovu rychlostí, aby kožka byla rychlejší. Se šíleným nápadem přišel i jeden cyklista. Přivázal si kožku za kolo a začal kroužit po betonovém klopení. Důsledky a smyky drahých zvířat na betonu si dovedete asi představit.

Po roce 1989, ještě v době nedostatku velomateriálu, byl velodrom také známý tím, že se zde několikrát pořádaly cyklistické burzy. S nápadem přišel Jiří Konárek, později majitel cyklistického obchodu Konysport v pražské Skořepce. Mnoho lidí burzy navštěvovalo a prodávaly a kupovaly se zde domácí přebytky. S přísunem zboží do obchodů burzy zanikly. Na první burze poprvé předvedl několik kol Cannondale na malé výstavce tehdejší dovozce této značky Michal Vokolek.

vlodrompraha