Velmi netradiční tandem

Dvojkolo je pro mnoho cyklistických párů lákavou možností, jak smazat rozdíly ve výkonnosti. Klasických tandemů jsme v minulosti již pár představili, tentokrát zde však máme jeden hodně výjimečný. Vznikl totiž jako odpověď na požadavek společné jízdy otce, konkrétně našeho kamaráda Mirka, a jeho pětiletého synka Edy. Výška spolujezdce jen těsně přes jeden metr byla naprosto nedostatečná pro standardní tandem, takže se muselo jít na věc trochu jinou cestou. Navíc zde byl nikoli nedůležitý požadavek, aby dvojkolo v zadní části do budoucna nejen rostlo s postupně dospívajícím synem, ale aby po odmontování „nadstavby“ zbyl v podstatě úplně běžný tandem, na němž budou moci bez složitějších úprav jezdit dva dospělí cyklisté.

Zadání ne jednoduché, díky šikovným rukám a nápadům majitele pražské prodejny Bikemarast však dotažené ke skvěle funkčnímu výsledku. Základem tohoto unikátního systému je trojice řetězů - tedy o jeden řetěz více, než jsme zvyklí z běžného tandemu. Posuvný díl, v němž jsou uchyceny další (v pořadí již třetí) kliky, je stažený k sedlové trubce a v závislosti na délce vertikálního řetězu posuvný po sedlové trubce. Nadstandardní variabilita skutečně umožňuje, aby zadní část kola rostla s jezdcem. Lehká korekce výšky posedu se ladí klasicky vysunutím sedlovky, výraznější změna výšky (třeba s každým novým jarem) se provede snížením třetí sestavy klik, zkrácením řetězu a současným, třeba jen lehkým snížením či naopak vytažením sedla. Vše bude v podobném sledu pokračovat až do stádia, kdy při nejnižší pozici zadního sedla jezdec dosáhne na běžné kliky, které se v ten okamžik vymění za „neuříznuté“ provedení. Jednoduché a dokonale funkční.

Inspirujte se!

Jak je z fotek dobře patrné, celá atypičnost použitého řešení vychází ze samostatného dílu, který lze nejen výškově nastavovat, ale i jednoduše odejmout. Tentýž systém je proto aplikovatelný na téměř jakýkoli tandemový rám a jednoduše tak vyřeší společnou tandemovou jízdu dospělého a dítěte. Která bude pro oba zúčastněné výrazně pohodlnější a především plnohodnotnější než při využití tažné tyče. Z našeho pohledu je totiž systém použitelný i pro mladší než pětileté zadní jezdce.

Není třeba pochybovat o rychlosti tohoto tandemu, kdy nejeden tatínek uvítá, že se i z jízdy s ratolestí může stát plnohodnotný trénink a jízdní dosah odpovídá běžnému kolu – tedy že nejsme u délky vyjížďky příliš omezeni fyzickými dispozicemi dítěte, běžně jedoucího na vlastním malém kole. Jak nám Mirek sdělil, jeho syn na tandemu vydrží klidně i dvě hodiny, aniž by se nudil. Maminka to sice nesmí vědět, ale ve sjezdech běžně překračují šedesátku a po rovinách kolikrát letí čtyřicítkou, přičemž běžná cestovní rychlost kolem třiceti kilometrů za hodinu odpovídá normálnímu sportovnímu kolu. Malý Eda jde dokonce natolik v cyklistických šlépějích táty, že si vyprosil, aby měl vzadu namísto rovných bikových řídítek silniční oblouky a na pedálech klipsny. A jak jeho pyšný táta vzápětí dodává: „Když se do toho Eda opře a jede ze sedla, tak hodně cítím, že mi pomáhá a ve výjezdech jsme skoro k neporažení!“

I přes montáž rychlých krosových 1,5“ plášťů Schwalbe Marathon je tento stroj použitelný v lehkém terénu. Samozřejmě že tandemy nepolíbenému uživateli vyvstane řada otázek souvisejících s praktickým používáním. Mirku, co třeba nasedání a rozjíždění? „Úplně jednoduché. Já nasednu první, Eda rychle vyšplhá po zadních řetězových vzpěrách a po redukci (jíž použije jako stupačku) do sedla a snadno se rozjedeme. Se stabilitou nemáme jakékoli problémy, byť základní tandemová průprava předního jezdce není možná od věci. Když zastavíme, tak Eda slézá jako první a já až po něm. Během první jízdy jsme si vše osvojili, takže určitě nejsou na místě obavy z výše posazeného těžiště zadního jezdce!“

Rám ze slitiny hliníku a vidlici z chrom-molybdenových trubek svařil pan Bareš ze středočeského Brandýsa nad Labem a vše další už je dílem Marka Vitocha z pražského Bikemarastu. Devětadvacítková koncepce rámu je výhodou z hlediska variability – pokud bude dvojice v budoucnu inklinovat k terénu, není problém namontovat odpruženou vidlici a 29“ bikové pláště. Osazení je laděno s ohledem na spolehlivost a samozřejmě i cenu, která se vyšplhala na šestačtyřicet tisíc korun. Hmotnost je přijatelná a nebyla by složitá výraznější gramová redukce, třeba v případě klik. Volba komponentů je však velmi promyšlená z hlediska optimálního poměru cena / výkon. Řídítka a představec ITM doplňují anatomicky tvarované rohy Force, sedla a sedlovky pochází taktéž od této domácí značky. Vysokou variabilitu posedu zadního jezdce zaručuje délkově stavitelný představec uchycený na přední sedlovce, ve skvělém dosahu je zde třeba i košík s pitím. Kompletní řazení Deore doplňují spolehlivé kotoučovky Shimano, využívající vpředu 200mm a vzadu 180mm kotouč XT Ice Technology (pro lepší chlazení).

Kliky kombinují Shimano a Sram (třetí „horní“ kliky), přičemž spodní kliky pod druhým jezdcem byly záměrně zvoleny ekonomičtěji, aby tolik nevadilo jejich uříznutí a tudíž znehodnocení pro budoucí použití. Zásadní je logicky odolnost kol, jež jsou postavena na nábojích Force 4x1 a diskových ráfcích Mach1, zapletených šestatřiceti zesílenými dráty Sapim Strong.

Převody odpovídají zažité „krosové“ klasice, tedy vzadu trojpřevodník a devět pastorků. Samotná posuvná redukce nesoucí třetí pár klik je vlastně samostatným středovým pouzdrem s držákem, jenž se velkoplošnými objímkami přitáhne k zadní sedlové trubce. Tedy konstrukčně jednoduchý díl, jehož poloviny k sobě stahuje celkem osm šroubů. Na rozdíl od standardního tandemu je pouze nutné, aby levé zadní kliky měly vlevo dvojpřevodník, jehož menší z převodníků je pak počtem zubů identický s převodníkem třetích klik nad ním. Žádná velká věda, alespoň tedy v podání lidí z Bikemarastu…

(kad)