Vautron Nanolight

Kola značky Vautron patří věkově mezi nejmladší u nás, a snad i proto mají za cíl oslovit zákazníka hlavně originalitou a neotřelým designem. Druhý nejvýše postavený model sází na scandiový rám, což také není zrovna masově rozšířený materiál, takže jaká je jízda na originálu?

Lehký sporťák

Geometrie kola sází na závodní charakteristiku posedu, takže jezdec sedí s rukama výrazně nataženýma před sebe a je jasné, že jiné než sportovní pojetí jízdy zde není žádoucí. Rozložení hmotnosti jezdce je ale provedeno rovnoměrně, takže ruce nejsou výrazněji přetížené, ale sedlo dostatečně vzadu umožňuje šlapat před sebe a podávat maximální výkony.

vcelkovka

Bike reaguje na záběr do pedálů velmi citlivě a perfektní akcelerace je mu doslova vlastní. Tuhost rámu je někde ve středu spektra, dalo by se říci, že zadní stavba spolu se spodní třetinou předního trojúhelníku jsou mnohem tužší než horní díl rámu s hlavovou trubkou. Zadek tedy výrazně odporuje bočnímu působení sil, kdežto partie od řídítek k sedlovce nabízí jen nepatrné výchylky z přímého směru. Díky tomu je kolo tuhé v záběru, ale ne příliš tvrdé a vzdorovité do zatáček. Proto je i přes natažený posed a delší geometrii slušně ovladatelné a na povely od řídítek reaguje ochotně. Proplétat se po klikatých stezkách anebo se protáhnout ostřejší zatáčkou tak není žádný problém, stejně jako udržet kolo stabilní ve vyšší rychlosti.

Celkový jízdní projev je pak díky hmotnosti, geometrii a úzkým plášťům velmi lehký. Kolo je prostě závodním strojem se vším všudy, takže nabídne jezdci možnost ukázat, co v něm je. Po rovině jede na maximum a nemá tendenci jej okrádat o sílu. Ve stoupání je potom delší posed výhodou v ostřejších stojkách, takže lze vyjet i náročnější místa v sedle. Přesto není problém dostat kolo na zadní nebo si odskočit terénní nerovnost přitažením řídítek. Zadní stavba má totiž rozumnou délku, takže ovladatelnost v technických sjezdech nebo ve výskoku je vzadstavba dobře nastavená. V prudších pasážích je sice třeba přesunout zadek trochu za sedlo, ale delší rám nehrozí tendencí hodit jezdce přes řídítka. Pouze užší pláště nejsou v hodně rozbitém terénu příliš velkou oporou, a tak vyžadují spíše zkušeného pilota. Rám ale nabídne dostatečnou oporu i začátečníkům.

Ke sportovnímu projevu patří i sportovní podvozek, což zde ale neplatí stoprocentně. Materiál rámu a profilace trubek sice nabízejí dostatečnou tuhost pro přenos síly, celkový komfort absorpce rázů je ale nastaven spíše na pohodlnější mód. Díky karbonové sedlovce a citlivé vidlici má jezdec pod sebou poměrně solidní žehličku nerovností, a to i přes zmíněné užší pláště. Zadní stavba i přes boční tuhost nabízí díky esovitému prohnutí celkem solidní komfort, takže ani delší tratě maratonů nebudou představovat výraznější problém. Pohodlné závodní kolo, to je tedy označení zcela na místě.

Jemné tvary

Celkový design rámu je na první pohled jemný a nijak se nesnaží zaujmout přehnanými profilacemi. Průřezy trubek jsou kruhové a pouze spodní rámová trubka je u hlavy vejčitá, aby se postupně ke středovému pouzdru rozšířila do výrazného obdélníku pro posílení boční tuhosti. Sedlové vzpěry jsou lehce prohnuté, kdežto řetězové vzpěry mají výraznější zploštění ve střední části a navazují na velmi dobře zpracované patky. Napojení na středové pouzdro pak působí poměrně masivním dojmem, stejně jako všechny svary trubek, jejichž housenky jsou velmi jemně provedené. Zajímavý je můstek sedlových vzpěr, který nese označení materiálu rámu e1. I přes použití kotoučovek jsou rám i vidlice vybaveny čepy ráfkových brzd, protože tentýž model se dodává v provedení s „véčky“.

vdisk Komponentová skladba je zde uniformní v podobě kompletní sady Deore XT s přehazovačkou XTR. Chodu řazení nelze nic vytknout, stejně jako funkci brzd, které se po zajetí předvedly velmi slušným výkonem. Zapletená kola Shimano pak jen dokreslují decentní výjimečnost stroje. Zajímavé je, že dokonce i pedály nesou označení XT, což nebývá tak časté. Kokpit Ritchey doplňuje karbonová sedlovka bez loga výrobce, nicméně její přínos pohodlí jsme již zmínili. Pláště Ritchey Z-min jsou sice svým ostřejším vzorkem solidní v měkčím terénu a slušně jedou, jejich šíře je ale omezuje na kamenech a mokré kořeny jim také příliš nesvědčí. K vidlici Fox F32 RLC nemáme výhrady, protože možnosti jejího nastavení a celková jemnost chodu jsou prostě perfektní.