Test, Znovuzrozený Tarpan

V kolekci značky Pells je jméno Tarpan historickou stálicí, a zatímco v přírodě patřilo před jeho vyhubením divokému evropskému koni, brněnská značka jej přiřadila devětadvacítkovému trailbiku. Jenže aktuálně má Tarpan dvě podoby, obě reflektující současné trendy geometrie a nabízející trochu divočejší a ostřejší svezení, než měl jejich prapředek. My jsme otestovali drsnější plemeno s přívlastkem AM, které bude doma víc v kopcích, bikeparcích a na náročnějších stezkách, kde dodá jezdci víc jistoty a volnosti, zatímco stádo TR si víc libuje v rychlosti a otevřenější krajině.

Všechno je jinak?

Na první pohled se díky rámu s výrazným dvojitým prohnutím spodní trubky zdá, že jen tohle je ten největší rozdíl vůči prapůvodnímu druhu, ale i když je tlumič usazený téměř shodně pod horní trubkou, úplně jinak je všechno. Masivní spodní trubka samozřejmě ukrývá vnitřní vedení kabeláže s jednoduchými vstupy a vývody před středovým pouzdrem, kde i bovden teleskopické sedlovky jde venkem a zase zpět do sedlové trubky. Na údržbu jednoduché, ovšem bovden přehazovačky vyčnívající kolmo vzhůru z řetězové vzpěry je trochu na ráně řetězu. Jakmile jedete sjezd na nejmenší pastorky, tak náročný terén uštědří řetězem bovdenu pár škrábanců, což není pro životnost moc praktické. Chválíme závitové středové pouzdro i prostor pro košík na bidon a především pak konstrukci zadní stavby. Jde o variantu s Horst Link provedením zadního čepu před osou náboje a výrazně asymetricky řešenou spodní kyvkou. Ta má hlavní čep přímo skrz sedlovou trubku nad úrovní převodníku a díky asymetrickému provedení má řetěz i převodník dostatek volného prostoru, aby nebyl v kontaktu s řetězovou vzpěrou. Na servis snadno přístupné jsou všechny čepy zadní stavby, vyjma těch z vnitřní strany vahadla přepákování k nástavci tlumiče. Vahadlo má čep předsazený před sedlovou trubkou s výrazným lomením a sedlové vzpěry se spojovacím můstkem a masivním profilem kolem patek jsou do vahadla uchycené letmo. Čepy u patek jsou ale svojí šířkou poměrně naddimenzované a zadní stavba celkově překvapila příjemnou torzní tuhostí. Horní trubka pak svojí pohledovou délkou naznačí, kam že se geometrie pohnula, a jelikož ploché dílce předního úchytu tlumiče nejsou zrovna žádní drobečci, je jasné, že odolnost tady dostala přednost před ubíráním gramů.

Ano „Áemko“ je all mountain se zdvihy 160/140 milimetrů, a když se na něj podíváte nebo posadíte, máte spíš enduro dojmy, než že byste cítili víc trailovou orientaci. Vypovídá o tom i geometrie, protože sedlový úhel je strmějších 77 stupňů a hlavový endurových 64,5 stupně, nehledě na delší reach, tady se všechno pohnulo směrem k současným trendům a po zkušenosti pak spíš do bike/trail-parku a na enduro než k celodennímu švihání po okolních kopcích. Jelikož nám v testu přistál druhý nejlevnější model Tarpan AM 2 ze čtyř nabízených, osazení už je částečně mixem zohledňujícím cenu. Překvapí kombinace odpružení, kde vpředu pracuje Marzocchi Z1 z produkce značky Fox, zatímco vzadu je expanzkou vybavený tlumič Rock Shox od SRAMu. Obě jednotky nabídnou možnost blokace, ovšem zatímco vpředu je to postupné přitažení komprese, dobře dostupná páčka na boku tlumiče nabídne jen otevřeno a zamčeno, navíc takřka bez ochranného zdvihu. Nutno ale říct, že odpružení svým projevem takřka imunním na pohupování při šlapání lockout tlumiče skoro nepotřebuje. Najít vzájemnou souhru chtělo chvilku ladění tlaků a odskoků a u tlumiče překvapila nutnost poměrně vysokého tlaku 250 PSI pro 30% zanoření pod metrákovým jezdcem. Limit je ale 360 PSI, takže zvládne i těžšího, ale už to chce výkonnější hustilku.

Komponenty pak kombinují dvanáctirychlostní pohon Shimano Deore, překvapivě s lepšími brzdami SLX ve čtyřpístkovém provedení. Vzadu je sice jen 180mm kotouč, což s ohledem na schopnosti kola mohlo být na průměru o dvacet víc, vpředu ale dvoustovka je. Kokpit je pak vlastní a sedlovka Limotec se 150mm zdvihem tak nějak nevybočuje směrem ke světoznámým značkám, ale vše fungovalo, výtku máme snad jen k ergonomii řídítek a gripů. Přece jen by se zadní zahnutí řídítek pro větší komfort zápěstí hodilo, delší pobyt za skoro rovnými řídítky s tenčími gripy není úplně nejpohodlnější. Jinak ale není snad až na trochu vyšší hmotnost co kritizovat, protože výplety držely spolehlivě, obutí až na nějaké slabší projevy zadní gumy v blátě rovněž a hodně příjemně překvapila geometrie, celkový jízdní projev a také chod odpružení.

Do sedel!

Tarpany před zhruba 140 lety vyhubili, protože těm se pod sedlo nechtělo, ale tady je to jinak, kolo celkem rychle padne do ruky. Zvolil jsem na svých 189 centimetrů elko, a i když bych dle tabulek byl i na XL, volba to byla správná, tedy pokud bych nechtěl ještě delší reach, víc stability a „tankoidnější“ projev. Rám je totiž dostatečně dlouhý, a to byl nasazený 35mm představec, takže ruce bych víc vpředu nechtěl, snad jen vyšší zdvih sedlovky by se mi tu hodil, ale i tak jsem měl v její délce ještě rezervu. Pocitově mě geometrie usadila víc na střed rámu, takže lomená sedlová trubka je spíš optický klam, ale není to zase tak extrémně znát, že bych šlapal čistě pod sebe, stále je to i pro staromilce v přijatelném rozmezí. Co je na první dojem jasné, je stabilní ovládání dané položeným hlavovým úhlem a rozvorem, i když zadní stavba má jen 440 milimetrů. Jenže tabulky jsou věc jedna a jízda ta druhá, tady Tarpan hodně příjemně překvapí. První věc je celková tuhost rámu, kdy zadní stavba nevykazuje na vahadle ani spodním čepu nějaké tendence ke kroucení. Zbytek rámu je na tom podobně, prostě ideální míra, totéž platí pro odpružení a jeho pohyb při šlapání. Zmíněné 30% zanoření tlumiče a k tomu odpovídající tlak ve vidlici, aby obě jednotky byly ve vzájemné souhře, a ať jsem jel na lehký převod, nebo to tam „kroutil“ na těžký, zadní stavba se stále držela kolem hodnoty zanoření a nestala se z ní žádná houpačka, a to ani do prudšího výjezdu. Tlumič v plně otevřeném režimu přitom nabídl citlivý projev a zadek dokázal slušně kopírovat nerovnosti, zejména ty střední a větší, kdy byl dojem ze zadního zdvihu občas bezedný. Na zatížení jezdcem je znát hlubší zanoření, ale na šlapání prostě zadní stavba nereaguje přehnaně, nevyzobává nejmenší nerovnosti, zato ve střední části zdvihu se ukáže jako supercitlivá žehlička, aby přitvrdila až v úplně finální fázi. Odpružení není tak progresivní s nějakým plynulým nástupem od nejmenších nerovností, nebo že by poskytlo velkou oporu ve střední fázi zdvihu, je na začátku spíše méně citlivé, aby pak jezdce překvapilo hloubkou zdvihu a ve finále jej jen minimálně pustilo nadoraz při dopadu ze skoků nebo přejezdu nejnáročnějších pasáží. Za chvilku si ale na projev zvykám, a zatímco mě předních 160 milimetrů rozmazluje, zadek všemu zdárně sekunduje, aniž by mě okrádal o energii v každém přišlápnutí. Rychlé rovinky zvládá podvozek bravurně, a i když je samozřejmě znát hmotnost kola a delší geometrie, nižší těžiště a přirozené „flow“ dovolí užívat si plynulou a svižnou jízdu, tedy svižnou v rámci dané kategorie. Nečekejte bleskovou akceleraci, ta se nekoná, ale na kole s téměř endurovou geometrií a schopným podvozkem můžete jet opravdu svižně, aniž byste s každým výjezdem řešili, kde je lockout tlumiče. Ten je opravdu skoro zbytečný, kolo stoupá ochotně, stačí jen lehce nakrčit lokty, zadek totiž díky sedlovému úhlu nenechá přední kolo zbytečně zvedat. Tady chci geometrii pochválit, nebylo nutné nějak razantně držet řídítka v nízké rychlosti a ve výjezdech, aby přední kolo drželo přímý směr, vše bylo přirozené. Samozřejmě, že nižší těžiště si vyžádalo jen 170mm kliky, ale díky tomu se kontakt klik či pedálů s terénem omezil na minimum a prostupnosti bylo učiněno zadost.

To zásadní ale přichází s prvními stupni klesání, protože na tohle je Tarpan stavěný a ukázal, co umí. Podvozek chodí, a to i pod brzdou, elko nenutilo nějak nadměrně pracovat s předozadní pozicí jezdce a jen to valíte dolů, směle zapření do řídítek. Nechtějte trailové berličky s odskakováním hran po zadním jen s přitažení řídítek, tohle kolo chce díky delšímu „reachi“ hodně razantní přitažení, ale o tom to nebude. Tělo dopředu a narvat to přesně tam, kudy chcete projet, a kolo vás tudy protáhne, ani nevíte jak. Stabilní vedení směru a současně snadná manévrovatelnost, snad jen v hodně utažených zatáčkách s nutností trochu razantnější pobídky, nadjetí si nebo využití zadní brzdy, prostě v enduro stylu, ne hravém trail průjezdu. I přes hodnotu zadního zdvihu prostě musím přiznat určitý enduro přesah, ať už geometrii, tak i schopnostem odpružení poprat se s těžším terénem a skoky. Skoro to zní jako samá superlativa, což samozřejmě tak není, ale Tarpan prostě příjemně překvapil schopnostmi ve vyšší rychlosti, ve sjezdech a přitom nezklamal ve stoupání, tam jede hodně rozumně, takže „nejnormálnější“ je nakonec na rovině, kde mu šlapavé rychlé úseky s ohledem na hmotnost a akceleraci nedělají tak velkou radost jako sjezd a paradoxně i stoupání.

Hledáte all mountain s delší moderní geometrií a enduro přesahem, pocitově hlubokým odpružením a přitom imunitou na pohupování? Chcete si klidně šlapat bez omezení do kopce na začátek těžkého trailu? Nechcete čistě trailovou až XC svižnost na rovinách, ale budete si klidně proplouvat zatáčkami a užívat komfort plynulejší jízdy? Pak říkáme AM verzi Tarpanu ano.

Technické specifikace

Rám: Al 6061, 140 mm

Tlumič: Rock Shox Super Deluxe Select+

Vidlice: Marzocchi Bomber Z1, 160 mm

Kliky: Shimano FC-MT510, 170 mm, 32 z.

Brzdy: Shimano SLX čtyřpístek, 200/180 mm

Řazení: Shimano Deore, 1x12

Přehazovačka: Shimano Deore

Ráfky: Rodi Tryp 30

Náboje: Alloy, Boost

Pláště: Schwalbe Magic Marry/Hans Dampf, 2,3“

Kazeta: Sun Race, 11-51

Sedlo: Selle San Marco GND

Sedlovka: Limotec Alpha, 150 mm

Řídítka: Pells DB, 780 mm

Představec: Pells 3D Forged, 35 mm

Hmotnost: 16,7 kg

Cena: 69 990 Kč