Test, Yeti ARC

Když jsme před pár lety testovali hliníkový hardtail téhle značky, libovali jsme si, že si stále drží své kultovní image, tradiční tyrkysovou barvu a některé typické konstrukční prvky. Hliník už ale není tím, co by chtěl sedlat závodník, takže je tu karbonový hardtail ARC, který jsme testovali v lehce netradičním osazení přesně podle gusta jeho majitele.

Nic polovičatého

Některé závodní hardtaily trpí přílišnou orientací na výkon, a ztrácejí pak příliš mnoho ve sjezdech, kde jezdci nenabídnou žádnou jistotu. Áercéčko ctí modernu a zámořskou konstruktérskou školu, takže má příkladně dlouhý rám, vynikající tuhost, solidní výkonnost, ale kokpit a hlavová partie obecně trochu výš nabídnou v dané kategorii až nečekaně vlídnou tvář i v hodně těžkých sjezdech. Testované elko se ukázalo díky delší sedlovce jako perfektní i pro 190cm jezdce, jemuž je délka rámu naprostým ideálem. Vlákna s vysokým modulem pružnosti se přitom podařilo zformovat do tvarů, jež jsou pro značku, dá se říct, typické. Pyramidová hlavová trubka má na bocích znatelné profilace a ozdobou je plastické logo značky, samozřejmě nanýtované. Horní trubka se směrem dozadu lehce zužuje, naopak spodní trubka není nijak nápadná, snad až na výstupek dole před středovým pouzdrem. Z něho vychází bovden přehazovačky a přesmykače, jež oba vstupují do útrob skrz plastové krytky kousek od hlavy. Nepřehlédnutelná je zadní stavba, která jako by ctila odkaz konstruktérů značky z devadesátých let. Absence horního spojovacího můstku nebo PM úchyt na vnitřní straně jsou modernou, ale ten plynulý oblouk před patkami se táhne se značkou Yeti snad od začátku. Tady na něj navazují patky pro pevnou osu diametru 142x12 a obzvlášť na straně přehazovačky budí zpracování matice i hliníkových částí háku přehazovačky a patky velkou důvěru. Líbí se nám i závitové středové pouzdro, tady prostě nebyl důvod šetřit, ale přímá montáž přesmykače už nechybí.

Jako magnet na nás působila tyrkysová, která spolu se žlutou ke značce prostě patří. Neznalé naopak přitahovala řídítka, která si jejich majitel nechal nasadit obráceně. Jelikož má rád i bikové berany, obráceně uchycené vlaštovky mu je lehce připomínají, a i když jsme měli zpočátku k úchopu nedůvěru a byl to trochu nezvyk, po pár kilometrech už to bylo v pohodě i ve sjezdech.

Ale nepředbíhejme, protože první dojmy hned po startu potvrdily, že tohle nebude o tupém bušení do pedálů pouze v XC rytmu. Řídítka sice dostanou ruce nepatrně níž, ale celkově vyšší pozice přední části rámu skýtala od začátku jistotu, jako bychom sedlali kolo někde mezi pevným trailbikem a maratonským hardtailem. Přitom výkon, s jakým kolo vyrazilo, díky tuhému rámu a lehkým kolům kupředu, byl famózní. Co taky čekat od cenovky přes sto tisíc a rámu, jenž nemá ani kilo dvacet. Yeti sice letěl kupředu a vyšší tlak ve vidlici nebo rychlejší pláště vybízely k maximu na silnici, ale tohle prostě chcete prohnat v terénu, ty geny tam jsou.

Jakmile kolo vyjede mimo asfalt, ukáže vám skvělou souhru tuhého rámu a zadní stavby, schopné leccos díky své konstrukci i delší sedlovce vyžehlit. S rovnými řídítky bychom měli ruce trailově pohodlně, tady to bylo přesně v lehce závodní, ale maximálně pohodlné výšce, a jakmile bylo třeba zabrat ze sedla, tenhle opačný spodní úchop byl dobrou pákou. Stroj zrychluje s ochotou dobře placené společnice a ideální výška těžiště spolu s perfektně nastaveným úhlem hlavy dovolí jak bleskové manévry, tak brutální rychlost ve sjezdu, kde kolo dokonale vede. Tady se prostě nešlo cestou kompromisu kvůli převaze v tom či onom směru jízdy, ale vše je maximálně vyladěné. Jestliže na rovině nebo ve stoupání dokáže kolo nabídnout precizní výkon a nemá ani přehnané tendence zvedat předek nad povrch, pak se v technických pasážích nestačíte divit, že už jsou za vámi. Ať už je projedete, přejedete, nebo chcete přeskočit, kolo neodporuje, ale zároveň z něj cítíte neochvějnou jistotu, žádnou zbrklost či rozhrkanost. Dokonalý offroad, a přitom ne tank ani divoký janek, prostě radost poslat to kamkoliv. Pevné osy nezkreslují nic ani v zatáčce pod brzdou, a snad jen rychlejší vzorek plášťů, vhodný na sušší povrch než zimní bláto a listí, lehce omezil agresivnější choutky, jinak nelze nic vytknout.

Osazení dle gusta majitele kola (sériově je v nabídce rám či tři kity GX, X01 a jedenáctkové XTR) poskytlo to, co jsme čekali, tedy co lepšího od ještě desítkového XTR čekat než to nejlepší, a vidlice i s vyšším tlakem dokázala v terénu skvěle žehlit jakékoliv nástrahy. Trochu jsme ji přitlumili v rozletu při stoupání po silnici, tam ze sedla zbytečně houpe, ale proč trojici CTD režimů nevyužít. Gripy Ergon jsou trochu objemnější, takže nebudou pro drobné ručičky, zato na sedle stejné značky by se dalo snad i bydlet.

Lehce ošoupaný lak na řetězové vzpěře je od paty majitele, ale když jsme zkoušeli schválně dostat se do kontaktu s rámem, museli jsme vytočit paty na maximum, a stejně to bylo jen těsně, takže přestože je zadní stavba v tomto místě širší, stále je to v normě a bez obav.

Pro znalce

Áercéčko není kolem pro každého, klasický závodník chce asi víc ležet na řídítkách a ne se ve sjezdech bavit, naopak milovník těžšího terénu, maratonů či etapáků a samozřejmě hardtailový fajnšmekr, ten si bude libovat po rovině i nahoru a ve sjezdech bude mít určitě navrch.

Fotogalerie kola zde