Pozice silničního topmodelu značky Wilier značí jediné – jde o jeden z nejdokonalejších závodních strojů současnosti a můžeme si pořídit také přesnou repliku týmové verze stáje Astana, v designu s charakteristickým bledě modrým odstínem. Námi testovaná varianta sice spoléhá „pouze“ na elektronickou Ultegru Di2, což ale neznamená jakékoli kompromisy! Při cenovce 175 900 korun bychom ale žádné ani nehledali, jízdní projev zde odpovídá roli elitní modelové řady. Zero SLR Disc, této zásadní novince italské značky, jsme v nedávné době věnovali pozornost rovněž v naší VIP sekci. Když pak od dovozce přišla nabídka k otestování, hodně jsme se na tento šperk těšili. Rám s hmotností 780 gramů je totiž pastvou pro oko v každém detailu a přes své ryze výkonové zaměření nezapomněl ani na jízdní komfort – právě kombinací perfektního přenosu energie a nabízeného pohodlí nás během testu neustále udivoval.
Máme před sebou konstrukční modernu, u níž se nám však současně líbil vyloženě tradiční design se stejně tak tradičním odstínem barvy či podobou loga. Testovaná modrá, eventuálně neméně efektní rubínově červená, v obou případech s hlubokým leskem, společně s kruhovým profilem mohutné spodní trubky a dokonale plynulými přechody jednotlivých rámových partií působí jako celek nesmírně elegantně. Na jednu stranu je použita kompletní integrace úplně všeho, tedy koncept „total integration“, s nímž Wilier přišel již před čtyřmi lety v podání Cento10Air, na stranu druhou působí díky svému designu a oblinám až nečekaně tradičně, takže vyhoví i vyloženě konzervativním silničářům. Konstrukční prvky jedenadvacátého století, včetně dnes už skoro nezbytných kotoučových brzd či integrovaného stahování sedlovky, se evidentně dají skloubit s elegancí – a model Zero SLR Disc nám v záplavě černých silniček právě svým kabátem udělal velkou radost.
Když už jsme zmínili plnou integraci, tak ta u testovaného modelu zahrnuje také ultralehké karbonové kombo řídítek a představce. Všechny hadice či kabely jsou zraku dokonale skryty, přitom se povedlo zúžit celou hlavovou partii, a to pro navýšení již zmíněného komfortu jízdy. Spodní hlavové ložisko má rozměr 1 ¼“ a také celá přední vidlice působí na dnešní dobu až nečekaně subtilně. Wilieru se zde podařilo dosáhnout toho, na co mnozí ostatní výrobci s příchodem kotoučovek do silničního segmentu tak trochu zapomněli – a sice dokonalé vyváženosti pohlcování otřesů u přední i zadní partie kola.
O spojení nespojitelného
Když už jsme zmínili konstrukční modernu, logicky nemohou chybět pevné osy nebo snížené napojení sedlových vzpěr, které zadní stavbě umožní ještě lépe pracovat na nekvalitním asfaltu. Pro tentýž účel je použita také sedlovka se zadním zploštěním svého průřezu, kdy je při jízdě i pouhým okem patrné, jak účinně dokáže pracovat v předozadním směru. Zkrátka vše pro komfort jezdce, což nebývá v ryze závodním segmentu až tak úplně běžné. U zadních staveb moderních strojů se sice daří podobnou míru pohodlí naladit vícero značkám, ale málokdy v tak přesvědčivém vyvážení s předkem. Vidlice vážící 340 gramů v sobě dokázala spojit nespojitelné, a sice torzní tuhost nezbytnou pro kotoučovou brzdu a současně nabídku komfortu. Přitom výrobce avizuje, že je nové Zero SLR Disc nejtužším strojem v nabídce a přenos síly je v reálu opravdu perfektní. I silovější jezdci budou spokojeni, to platí při spurtu a v kopcích, ale i při položení do zatáček. V nich nejvíce vynikne kombinace tuhosti a schopnosti absorbovat vibrace – třeba v případě, kdy zatáčka začíná vybrzděnou „roletou“, dokáže kolo zachránit situaci a z nemalé části pohltit rázy, které by nás jinak ve vyšší rychlosti hodně rozhodily.
A pak je zde geometrie. Ta je jasným vodítkem, že máme co do činění s nekompromisním závoďákem. Ostrost reakcí je dechberoucí a zatáčkami se Zero SLR Disc proplétá s fantastickou mrštností. Naladění ovladatelnosti se nesnažilo za každou cenu zohlednit všechny teoretické majitele luxusního stroje i z řad běžných hobby jezdců a místo toho se zaměřilo primárně na závodníky a zkušené silničáře. A přesně tak by to u závodního topmodelu mělo být. Výsledné naladění je na jednu stranu sice dostatečně přátelské, se zcela adekvátním držením přímého směru, na stranu druhou však možná dokáže méně připraveného, ne příliš zkušeného hobby silničáře zpočátku lehce zaskočit svými naprosto bezprostředními reakcemi na každý sebemenší podnět, ať už od řídítek či od změny těžiště. Závodník nebo zkušený amatérský jezdec budou ovšem maximálně nadšeni, u takto výkonného stroje by bylo chybou snažit se naladit co nejuniverzálnější geometrii.
Ale aby nedošlo k omylu, ostrost řízení, jež si v ničem nezadá s nabízenou akcelerací, zde není přemrštěná a kolo v reálu dokáže zkrotit i průměrně zkušený silničář, pouze je zde jasně patrný rozdíl v ovladatelnosti oproti mainstreamové kategorii silničních kol, která bývají naladěna tak, aby závodníka neurazila, ale současně aby nevylekala nezkušeného jedince. Testovaný topmodel Wilieru ovšem kompromisy nezná, a přesně to nás na něm tak bavilo. Přitom třeba variabilita posedu je zde hodně nadstandardní a vysoká sestava atypických podložek pod představcem umožňuje výraznou výškovou korekci řídítek. V ohledu nastavení kola pro konkrétní postavu již testovaný model zdaleka není tolik nekompromisní, což potvrzuje také možnost volby sedlovky s nulovým nebo 15mm přesazením zámku.
Variabilita a individualizace jsou pojmy související s kolekcí Wilieru a také Zero SLR je nabízeno v širokém množství kombinací designů, zapletených kol nebo komponentových sad Campagnolo, Shimano i Sram, a to vždy ve spojení s elektronickým řazením. Mimochodem, týmová replika stáje Astana je postavena na karbonových kolech Corima, oproti tomu námi testovaná varianta s elektronickou ultegrou využívá sice také kola s karbonovými ráfky, ovšem s vlastním logem Wilier a výškou profilu 38 milimetrů. Právě výška ráfků se ukázala jako ideální kompromis nabízející vynikající akceleraci i chuť po vysokých rychlostních průměrech. O přítomnosti těchto kol nejvíce víme při rychlostech nad třicet kilometrů za hodinu, v nichž si ráfky doslova libují, současně nás však překvapila velmi slušná imunita vůči bočnímu větru. Širší tvar profilu ráfku společně s jeho výškou jsou v tomto ohledu nečekaně přátelské. Mimochodem, tato kola pro Wilier produkuje italská značka Miche.
Co se týče elektronické ultegry, zde není co dodávat, vše fungovalo dokonale – vlastně totožně jako u prestižní Dura-Ace Di2. Snad pouze kombinace převodníků Compact 50-34 nemusí být v případě takto rychlého kola po chuti úplně každému, ale možnost individualizace se u Wilieru částečně dotýká také skladby převodů. Za skvělou volbu považujeme méně vídané pláště Vittoria Corsa Graphene 2.0 šířky 25 mm, pocitově při jízdě až nečekaně blízké galuskám. Právě tyto pláště měly co říci k výslednému hodně nadstandardnímu komfortu jízdy a jejich jemný, podélně členěný dezén se ukázal jako skvělý parťák v rychle projížděných zatáčkách. Z dalších dílů musíme zmínit sedlo Prologo Dimension, patřící mezi závodními modely jednoznačně k těm nejpohodlnějším. A úplně na konec jsme si nechali karbonové kombo řídítek a představce Wilier. Vyhovovalo nám naklopení řídítek vůči představci, s ideální pozicí pák a s příjemně tvarovaným spodním obloukem. Podobná komba nebývají takto štědrá v nabídce pohodlí a plošší horní partie je z ergonomického hlediska jednoduše dokonalá.
Tolik tedy k nejvyšší silniční řadě Wilier, která je k mání i ve formě samostatného rámového setu. Takže možnost další a další individualizace...
Tabulka:
Rám: Zero SLR – Carbon Monocoque HUS MOD
Vidlice: Zero SLR – Carbon Monocoque HUS MOD
Kliky: Shimano Ultegra 50/34
Brzdy: Shimano Ultegra flatmount, 160/140 mm
Řazení: Shimano Ultegra Di2
Přehazovačka: Shimano Ultegra Di2
Přesmykač: Shimano Ultegra Di2
Kola: Wilier Triestina NDR38KC Carbon
Kazeta: Shimano Ultegra 11-30 (11)
Pláště: Vittoria Corsa Graphene 2.0, 25 mm
Řídítka / představec: Zero Integrated Carbon bar
Sedlovka: Zero SLR Carbon
Sedlo: Prologo Dimension 143
Hmotnost testovaného kola: 7,15 kg (vel. L)
Cena se sadou Ultegra Di2: 175 900 Kč
Cena rámového setu: 114 900 Kč (včetně řídítek)
Devětadvacítkové hardtaily v ceně do třiceti tisíc korun patří k nejprodávanější kategorii, většinou se totiž jedná o ryze sportovní biky s…
Přestože se domácí Qayron prezentuje spíše svými trailovými biky, v kategorii XC rozhodně nezahálí, a to dokonce i v segmentu „ostrých“…