Test, Svižný elektro-Haibike

Onejpočetnější kolekci sportovních elektrokol není v případě této značky pochyb a možnost otestovat nejvýše postavenou pevnou raketu XDURO Hard Nine Carbon 10.0svádí i leckteré zatvrzelé odpůrce kol s elektropohonem. Naše očekávání nebyla přehnaná, spíše šlo o srovnání hodně sportovní XC geometrie s dosud ježděnými elektrokoly komfortnějšího nebo více trailového ražení, abychom zjistili, nakolik je v tomhle segmentu pohon přínosem.

Nekompromisní kvalita

Jestliže někdo občas „naroubuje“ elektropohon doslova kamkoliv a vytvoří tak pseudo elektrokolo, u Haibiku je tomu zcela naopak. Od začátku do konce je všechno podřízeno cílové myšlence dokonalé symbiózy rámu, motoru a baterie, tedy včetně kabeláže a dalších nezbytností. Celokarbonový rám je v tomhle případě ukázkou dokonale zvládnuté technologie a charakteristický design už na dálku dává tušit příslušnost ke značce. Celokarbonové patky, vnitřní vedení veškeré kabeláže, bovdenů či hadice zadní brzdy, a především uložení motoru a ochranný kryt. Každý detail má svůj důvod a třeba rozměrné plastové krytky vstupů kabeláže do rámu výrazně usnadňují případný servis díky lepšímu přístupu. Pevné osy jsou samozřejmostí, ale nehledejme třmen zadní brzdy uvnitř trojúhelníku zadní stavby, tady je to lépe přístupná horní pozice. Prohnutá sedlová trubka nahrává co nejkratší zadní stavbě, a pak je tu to hlavní, uložení motoru.

Po vzoru hliníkových rámů je i zde tato partie vytvarovaná přesně pro tvar motoru, aby bylo možné jej namontovat napřímo bez zbytečných adaptérů navyšujících hmotnost. Karbonové šasi tak drží celý motor, který je ze spodní strany krytý plastovým chráničem. To je vlastně jediná součást rámu, která kromě závitové vložky pro pevnou zadní osu není z karbonu. Konstruktérský koncert pak vrcholí všemi detaily jednotlivých rámových uzlů, kde obzvlášť napojení sedlových vzpěr, oblast zadní patky nebo hlavová partie působí maximálně vyspěle.

U kola s cenou přes dvě stě tisíc nelze čekat nic jiného, než špičkové osazení, což zde reprezentuje vidlice RS-1, Kola DT Swiss, sada XX1 a lehké díly německých tuningových specialistů. Námi testovaný kousek měl proti sériovému osazení změnu v podobě teleskopické sedlovky a komfortnějšího sedla nebo univerzálních pedálů. To nepatrně navýšilo hmotnost proti ohlášené hodnotě zhruba o kilogram. Díky přítomnost elektromotoru to ale nijak nevadí. Nebo snad ano? A může být v případě takto pojatého elektrokola hmotnost rozhodující veličinou? I na to jsme se během testu snažili najít odpověď.

Proč jen pětadvacet...

XDURO je pedelec, jenž nekompromisně respektuje nařízení a tím i maximální rychlost s pomocí motoru do 25 km/h, což jsme během testu museli přijmout mnohokrát s lítostí. Jakmile totiž usednete za řídítka, nemáte pod sebou „jen“ elektrokolo, ale ryze sportovní elektrokolo, bez ohledu na rychlostní omezení. Nižší sportovní pozice řídítek, posed středně natažený a nic nenasvědčuje tomu, že byste měli jet jako nedělní výletník. Čtveřice režimů výkonu se na funkcemi nadupaném displeji Nyon pere o vaši přízeň a jasná volba nejsilnějšího Turbo módu se za chvilku ukáže být přehmatem. Bike totiž dobře jede i bez motoru a s jeho pomocí dosáhnete pětadvacítkového maxima téměř okamžitě, takže logicky přichází ke slovu snižování výkonu, abyste alespoň něco jeli za svoje. U těžších celoodpružených kol to není tolik znát, tady je ale nižší hmotnost a akcelerace tím, co nahrává přepnutí na nižší výkon.

Dokonalá tuhost celku nedovolí ani pomyslet na nějaké kroucení a pevné osy, i přes devětadvacítkové výplety a hmotnost vyšší, než u běžného biku, spolupracují na přesném ovládání ve všech situacích. Ač sportovní, elektrokolo XC střihu nemá HardNine ve velikosti M závodní délku inklinující k vyšší stabilitě. Naopak i přes sportovní posed je kolo příjemně hravé a obratné, takže dobře manévruje, ovšem díky pozici těžiště nepatrně výš od něj nelze čekat tak plynulé proplování zatáčkami. Vše zvládá mrštně a hbitě a přitom není přehnaně živé. Jezdec tak má pod sebou bike toužící po výkonu, ale přitom nabízející dostatek zábavy. Sto milimetrů úžasně progresivního zdvihu vidlice s možností blokace s ochranou proti průrazu jej v tom bude jen podporovat. Zatímco předek je tedy dostatečně citlivý a vnímavý k terénu, zadní partie už jsou o něco tvrdší, ale s tím je třeba u „XC“ kola počítat.

Rozhodující je zde rychlost a jejího maxima opravdu lze dosáhnout v mžiku, ať už máte motor v režimu Eco či Turbo. Choutky na terénní pasáže bike jezdci nevymlouvá, naopak jde celkem ochotně do vzduchu, ve sjezdech si samozřejmě vynutí přesun za sedlo, ale i když není problém odskočit hranu po zadním, ve výjezdech drží předek díky hmotnosti baterie a geometrii docela příkladně na povrchu. Prostě sportovní univerzál, byť s elektropohonem.

Z maxima na nulu nás docela příjemně zastavily brzdy Magura, které překvapily citlivým dávkováním účinku a docela jasnou odezvou na páce. Rovněž vzorek plášťů je dobrou volbou pro většinu povrchů, takže ani zde nemáme co vytknout a v podstatě totéž platí i pro komponenty pohonu nebo tvar řídítek, která svým zahnutím dokonale padnou do ruky.

Bike nemá slabiny, ale důležitý je pohon, ten bude pro potenciálního uživatele nejspíš prioritou. Bosch Performance CX se šestnáctkou zubů vpředu a kazetou 10-42 vzadu zvládá bez ostychu všechno. Turbo režim se ukázal být spíše jen pojistkou pro nejstrmější výjezdy nebo vyhrabání se z písku. Eco, Tour či Sport bohatě postačí a popravdě být hned na pětadvaceti a pak točit nohama naprázdno, to není moc zábava.

Standardně tichý chod motoru, doplněný indikací řazení, kdy by měl pohon odlehčit v tahu kvůli snadnější změně převodů a k tomu 500Wh baterie. Tohle všechno vám „televize“ Nyon na řídítkách vykreslí na začátku jako dojezd v režimu Eco až 170 km a vy jste skoro v rauši. Naštěstí po pár kilometrech po rovině systém střízlivým propočtem informuje o dojezdu v Eco módu reálnějších 130 km a vy si jen říkáte, že by to na tu dálku chtělo někam na rám košík na bidon. Bohužel, tohle je asi jediný minus provázející většinu elektrokol. Když si v Turbo režimu po rovinkách najedete nějakých patnáct kilometrů, píše vám displej v tomtéž režimu dojezd ještě padesát kilometrů, což je dost slušné. V terénu je v režimu xxx odzkoušený dojezd xxxx km s převýšením xxxx metrů.

Jestli někdo fandí nadupaným sporttesterům, pak si může na displeji přepínat kromě navigace, propočtu dojezdu dle zadané trasy či zobrazení všech cyklistických údajů, také mezi fitness funkcemi sledujícími jeho výkon nebo si pustit muziku. Nyon prostě chce odtáhnout pozornost jezdce od okolní krajiny jen na sebe, takže pozor na to. Sportovec by možná uvítal mini displej Purion, ale tohle je pevný topmodel a k němu nadupaná mašinka prostě patří. XDURO je vlastně celé hodně nadupané a pokud někdo touží mít špičkové XC elektrokolo se standardními parametry pohonu, tenhle stroj nemá téměř žádnou slabinu.

Fotogalerie kola ZDE

Technické specifikace:

(sériové osazení)

Rám: Carbon Hi-Mod, UD

Vidlice: Rock Shox RS-1, 100 mm

Kliky: FSA, 16 zubů

Brzdy: Magura MT8, 203/180 mm

Řazení: Sram XX1

Přehazovačka: Sram XX1

Kola: DT Swiss LRS M1501 Spline, 15 mm, 12x142 mm

Pláště: Schwalbe Rocket Ron, 57-622

Kazeta: Sram XX1, 10-42

Sedlo: Tune Komm Vor

Sedlovka: Bike Ahead Carbon

Řídítka: Bike Ahead Carbon, 730 mm

Představec: Haibike

Motor: Bosch Performance CX, 250W, 75Nm, 25 km/h

Baterie: Bosch, 500 Wh

Displej: Bosch Nyon

Hmotnost: 17,7 kg