Test, Stevens Prestige

Výčet cyklokrosových, silničních a gravel modelů hamburské značky Stevens by byl hodně dlouhý, nejspíš stejně jako výčet slavných jmen medailistů z cyklokrosových kolbišť. Ale pokud nejste ryzí cyklokrosař či ortodoxní silničář a táhne vás to spíš ke gravel stylu v trochu sportovnějším svižném pojetí, testovaný Prestige vás jednoznačně nadchne.

Drobná, ale podstatná vylepšení

Když jsme testovali model Prestige ročníku 2019, pěli jsme chválu na ovladatelnost, obratnost, jízdní projev, ale trochu nám vadilo u hliníkového rámu Press-Fit středové pouzdro. Aktuální model už zase spoléhá na závitové provedení, dostal gravelovou sadu a přední hliníková vidlice i samotný rám mají víc závitů pro montáž příslušenství. Stále svižný stroj s cyklokrosovými kořeny, ale nově trochu stabilnější univerzální geometrií víc zaměřený na dálkové jízdy s bikepackingovým vybavením. Hliníkový rám si nehraje na nějaké výrazné profilace, nicméně čistě jen kruhové průřezy zde nehledejme. Spodní trubka je poměrně masivního čtverhranného průřezu, jenž se jen lehce rozšiřuje směrem ke středovému pouzdru, a horní začíná za hlavou podobně, ale směrem k sedlové přechází v eliptický průřez. Méně nápadné, ovšem o to praktičtější je řešení sedlové trubky, která má sice průměr pro komfortní 27,2mm sedlovku, ovšem od poloviny délky až ke středovému pouzdru je pro nárůst tuhosti objemnější. Jezdec tak nepřijde o komfort daný štíhlou sedlovkou a rám neztratí nic z tuhosti. Té nahrávají i kruhové profily řetězových či sedlových vzpěr, obojí s dostatečnou průchodností i pro širší obutí, a zatímco řetězové jsou lehce prohnuté, sedlové míří nahoru zpříma. Vnitřní vedení bovdenů vstupuje jednoduše do otvorů za hlavou, praktické je ale vyvedení otvorem pod středovým pouzdrem, takže servis nebude noční můrou, a hadici přední brzdy ponechali konstruktéři z praktických důvodů venku.

Celkem minimalisticky pojaté patky na pevnou 12mm osu nepostrádají závit pro případnou montáž blatníků, na něž je připraven i závit za středovým pouzdrem nebo na můstku sedlových vzpěr. Mimochodem doplněný ještě dvěma závity, třeba pro nosič. Když už jsme u výčtu závitů, tak rám nese pár na sedlové trubce, trojici na spodní trubce, další pár zespodu spodní trubky a ještě jeden pár na horní trubce za hlavou. Tři závity na každé noze má i vidlice, ale té nechybí ani závit dole v patkách, jen můstek nemá žádný na držák blatníku, a tam asi přijde ke slovu vložka ve sloupku nebo drobný závit nahoře zevnitř pravé nohy. Navěšet na Prestige kompletní brašny, košíky a blatníky tak nebude příliš složité, chtělo by se říct, že tvůrci počítali se vším.

Pevnou zadní osu už jsme zmínili, vpředu rovněž nechybí, a brzdové třmeny Flat-Mount jsou zde samozřejmostí, stejně jako 160mm kotouče, aby brzdy zvládly i naložené kolo a těžšího jezdce (nosnost celkem 130 kg). Tomu nahrává i profil ráfků zapletených kol Fulcrum s osmadvaceti dráty, tedy žádné zbytečné odlehčování, ale sázka na jistotu.

Sada Shimano GRX pak ke kolu dokonale ladí a mixuje brzdy GRX 400 s klikami GRX600 a přehazovačkou či přesmykačem GRX810. Kratší představec, řídítka jen s lehkým vyhnutím konců ven, sportovní sedlo a zajímavě provedená sedlovka. Ta je asi jedinou věcí, kterou bychom kolu vytkli, protože širší vrchní díl zámku je v kombinaci se sedlem zbytečně široký, a tudíž omezuje posunutí sedla vzad, jinak totiž přijde do kontaktu se stehny. Širší sedlo, jiná sedlovka nebo jezdec zvyklý sedět víc vpředu jsou asi jediná řešení neduhu této konstrukce.

Sportovní geny nezapře

Dost popisu a teorie, vyrážíme do terénu, respektive na silnici, abychom nakonec skončili i v terénu, kam kolo svým genetickým základem tak nějak patří. Padesát čtyřka rám má sedlovou trubku reálných 51 centimetrů a horní trubka to spolu s 80mm představcem s délkou rovněž nepřehání, takže kolo bude ideálně pasovat maximálně 180cm jezdci. Ač příklon ke gravelu, stále ještě převládající obratnost kola dává jasně najevo svůj cyklokrosový původ, a i když je přední vidlice pocitově položenější, celek netrpí leností nebo přehnanou tendencí ke stabilnímu vedení přímého směru. Kolo bez odmlouvání padne do ruky, a přitom není ani líné, ani od jezdce nevyžaduje nějaké velké zkušenosti a jistou ruku, prostě poslušnost a skvělá reakce na každý podnět. Co překvapilo, byla ochota kola jet kupředu a lehký jízdní projev.

Pláště sice patří k „lepivkám“, které na asfaltu nejsou zrovna nejrychlejší, ale vyšší tlak a také již o třetinu ojetý vzorek se projevily docela svižnou jízdou. Tuhý rám si nechá líbit hodně silové šlapání, aniž by měl tendenci pod jezdcem někam uhýbat, přitom na kostkách a polních cestách nepůsobil nijak tvrdě. Sedlové vzpěry sice nejsou zrovna nástrojem komfortu, ale štíhlá sedlovka a pohodlné pláště to bohatě vynahradí. Rychlé silniční přesuny, respektive celá vyjížďka byly ve výsledku sbíráním plusových bodů na téma „gravel na silnici ano“. Pohodlný posed, možnost výrazné výškové změny představce, řídítka adekvátní šíře k výšce rámu a převodový rozsah optimální pro samostatnou jízdu, to jezdce baví. Řazení funguje ukázkově a převody na rovině i v mírném klesání plně dostačují, byť nasazení štíhlejších plášťů a konvertování čistě na silnici nebude pak v pelotonu kvůli vyšší kadenci šlapání kvůli nejtěžšímu převodu 46/11 úplně ideální. Tohle je ale gravel, ne závodní silnice, takže raději univerzálně a snadněji nahoru než závodně rovně a dolů. Menší třicítkový převodník a kazeta 11-34 jsou pak drtiči výjezdů, a to i když jste prošití, což nebyl v teplotách lehce nad nulou problém, takže pokud bude mít kolo plnou nálož bagáže, převody rozhodně omezením výjezdů nebudou.

A totéž platí i pro geometrii kola jako takovou, protože na silnici vládla plná spokojenost a míra obratnosti spojená s naprosto dostatečnou stabilitou i ve vysokých rychlostech, byly skvěle vyrovnané. Náklon do zatáčky a plynulý výjezd z ní nebo přecházení z jedné zatáčky do druhé, vše bez odmlouvání nebo pocitu zbytečně vysokého těžiště či pozice řídítek. Terénní vložky spojené s přejezdy mezí a různých dolíků v cestě po loukách pak nabídly rovněž snadné ovládání kola a paradoxně také ostřejší zatáčky nebo hravé úseky pěšin jsou místa, kde kolo rovněž exceluje a není pocitově dlouhé. Štíhlejší sedlové vzpěry nebo ještě objemnější pláště či karbonová vidlice by určitě dokázaly navýšit míru komfortu, ale když přihlédneme k celkové tuhosti kola a schopnostem lehké jízdy na silnici i mimo ni, už by to asi bylo zbytečné vymýšlení si. Ve sjezdech byl Prestige spolehlivým parťákem při horním i spodním úchopu řídítek, a výjezdy mu díky tuhému rámu i spolehlivé geometrii rovněž nedělaly žádný problém. Přesto mu nechyběl takový ten typický sportovní švih, který klasickým gravelům s delší geometrií někdy schází, ale tady jej cyklokrosové geny prostě zaručují. Na blátě pak sice jemnější vzorek plášťů už trochu ztrácel, ale nemůžeme chtít maximální univerzalitu ve všech směrech, a volba plášťů tak bude do budoucna záležet na preferencích jezdce, zda víc terén či víc silnice a jestli sucho nebo za každého počasí. Prestige totiž zcela jistě může být buď více silničním tréninkovým i sportovním nástrojem, zimákem, nebo naloženým gravelem pro dlouhé cesty po silnici i mimo ni. Geny i vybavení na tohle všechno rozhodně má.