Test, Rocky Mountain Instinct 950 MSL

Slovo „univerzál“ se v posledních letech stalo určitým zaklínadlem, budeme-li se bavit o fullech s trailovými či all-mountain zdvihy. Naším testem prošel bike, jenž je univerzální v tom nejlepším slova smyslu, a sice karbonový Instinct 950 MSL legendární kanadské značky Rocky Mountain. Konstruktérům se podařilo postavit stroj, jehož variabilní geometrie společně s fantastickou tuhostí a příznivou hmotností nabídnou projev bezmála jako z pohádky. Červená devětadvacítka se zdvihy 140/130 milimetrů si skvěle poradí s hodně náročným terénem a současně vůbec neprotestuje proti zdolání osmdesátikilometrového okruhu ve sportovním tempu. Zatímco nadání pro tvrdý terén jsme automaticky očekávali, skoro až „XC-maratonská“ stránka kola nám téměř vyrazila dech. Od modelu koncipovaného pro tvrdší trailové ježdění bychom nečekali, s jakou suverenitou se popere s dlouhými i extrémně příkrými výjezdy. Instinct 950 MSL je zkrátka bikem mnoha tváří a nám jeho naladění učarovalo. Skoro se nechce věřit, že je na trhu již čtvrtou sezónu.

Devětadvacítky stokrát jinak

Zdá se to poměrně nedávno, kdy jsme všichni polemizovali nad tím, zda největší průměr kol dokáže nabídnout klíčovou ovladatelnost a jaká jsou vlastně zdvihová omezení segmentu 29“. Najednou, jako by se nechumelilo, jsou zde modely kombinující velká kola s točivou geometrií a značnými zdvihy, rozdávající radost z jízdy nikoli hrstmi, ale přímo vrchovatými hrnci. Testovaný Rocky Mountain dokázal mistrně skloubit několik kategorií dohromady, použil k tomu však poměrně sofistikovanou techniku.

Prvním detailem, který zaujme, je charakteristické umístění zadního čepu jinak poměrně standardně řešené čtyřramenné koncepce. Tento čep je totiž situován těsně před osou kola, ovšem lehce nad její úrovní. Jinak působí zadní stavba poměrně jednoduše a dává zcela zapomenout na „virtuální“ historii značky, spojenou třeba s legendárním ETSX. Další zásadní věci se již odehrávají v bezprostřední blízkosti tlumiče. Pakliže jsme v úvodu zmínili fantastickou tuhost rámu, tak ji má z části na svědomí třeba i spojovací osa, na níž je mezi vzpěrami uchycena pístnice tlumiče. Vzpěry zde tlačí na tlumič na přímo, nikoli přes přepákování, a černé dvojdílné ramínko „pouze“ zajišťuje trajektorii stlačení tlumiče a současně vše zpevňuje v rámci prevence proti nežádoucímu kroucení. Tím ale typické znaky nekončí.

Z hlediska univerzality geometrie je klíčovým prvkem variabilní uchycení předního oka tlumiče. Dvojice čtverečků v sobě, s asymetrickým umístěním středového montážního bodu, nabídne skoro nespočet variant. Nejcitelnější je možnost volby trojice základních předozadních pozic, určujících nastavení geometrie s vlivem na sklon hlavy a výšku středu. Pak jsou zde možnosti dalšího doladění, kdy přenastavení čtverečků úchytu dovolí umístění předního oka tlumiče výše či níže. To už je trochu vyšší dívčí v případě ladění průběhu pružení, kdy horní uchycení navyšuje citlivost tlumiče i reálné využití zdvihu při běžné jízdě, ovšem za cenu o něco vyšších sklonů k pohupování plně aktivního systému. To je však kroceno dálkovým ovládáním komprese, od plné aktivity až po 100% lockout, a to ve třech krocích.

Skalisté hory, Brdy i pohodový maraton

Výchozí nastavení tlumiče se logicky nabízí do středové pozice úchytu - a po mnohadenním soužití můžeme říci, že právě toto nastavení nám vyhovovalo nejvíce a měli jsme v něm tlumič po nějakých pětasedmdesát až osmdesát procent našich vyjížděk. Trailové, skoro endurové naladění tím jakkoli neutrpělo, byť větší položení hlavového úhlu související s uchycením tlumiče do nejpřednější pozice těmto stylům nahrává ještě o něco více, ovšem za cenu okleštění tolik vyzdvihované univerzality.

Střední, výchozí pozice nastavení je i v hodně tvrdém terénu ideální, zdvihově se ve sjezdech zdá být testovaný model ještě o kategorii dále, než je „obyčejných“ 140/130 mm. Bezvadně hravá geometrie v technických pasážích, jisté vedení v zatáčkách a klopenkách, touha odskočit si každou hranu a neostýchat se bike poslat tam, kde by většina čistě trailových fullů měla problémy. Instinct jako by popíral nutnost volby optimální stopy - jeho velká kola, více než dostatečné zdvihy a průběh pružení se popasují skoro se vším, co se nám připlete do cesty. Tvrdé dopady ze skoků mu rozhodně nevadily a karbonový přední trojúhelník se v takových okamžicích tváří hodně odolně. Nechybí teleskopická sedlovka s ovládáním z řídítek, která společně s obřími koly dodá v hodně prudkých sjezdech či terénních zlomech pocit neohroženosti.

Až potud byl Rocky Mountain takový, jak jsme podvědomě očekávali, a to i s ohledem na zkušenosti dalších jezdců. Velmi příjemné překvapení následovalo ve chvíli, kdy se terén otočil a museli jsme překonávat prudká, třeba i pár kilometrů dlouhá stoupání. Aniž bychom sáhli na uchycení tlumiče, jenž stále zůstal ve střední pozici, byly vrchařské schopnosti nečekané. Na rozdíl od některých jiných značek, které v rámci maximálního „fun factoru“ posunuly jezdce až příliš nad zadní kolo, se u Rocky Mountain rozhodli zachovat jízdní pozici o poznání sportovnější. I přes položenější vidlici a velmi krátký představec nebylo nutné v příkrých stojkách křečovitě svírat řídítka a snažit se o jízdu přímým směrem. Ten si bike držel skoro automaticky, podobně jako ve vyšších rychlostech ve sjezdech. Hlavně jsme ale na testovaném modelu vyjeli prakticky to samé, co na superlehkém maratonském fullu. Hmotnost necelých čtrnáct kilogramů nebyla překážkou, a pokud, tak jen v rychlosti zdolání výjezdů, nikoli v akčním rádiu, který jsme zvládli kdykoli objet.

Změna pozice předního oka tlumiče, s níž musela vždy automaticky souviset také úprava tlaku a doladění odskoku, přišla vždy až ve chvíli, kdy jsme si byli naprosto jisti „ideálností“ výchozí středové pozice. Posunutí tlumiče vpřed jsme uvítali v hodně tvrdém terénu a bike v takový okamžik působí svou hravostí a pocitovou robustností spíše jako čistokrevný all-mountain, byť s trochu limitovaným zdvihem. Takže se radost z jízdy v klopenkách, na lávkách či při menších skocích ještě násobí, ale za cenu určité redukce vrchařských schopností. Proto se nám právě středová pozice jeví jako optimálnější - z hlediska kombinace sjezdů i výjezdů bez nutnosti změny uchycení tlumiče je ideální. Navíc ve skutečně tvrdém terénu není toto „univerzální“ nastavení o moc méně schopné.

Nakonec je zde ta nejvíce XC, chceme-li maratonská poloha tlumiče, tedy s předním okem posunutým maximálně vzad, čímž se úhel vidlice znatelně napřímí. Takové naladění oceníme, chceme-li si na tomto všeumělu střihnout bikemaraton, ale upřímně, po chvíli ježdění jsme opět vrátili tlumič do středové pozice, dovolující mnohem lépe využít celkový potenciál tohoto výjimečného stroje.

Naladění k dokonalosti

Je zde ještě zmíněná možnost „výškového“ laborování s citlivostí tlumiče a průběhem zdvihu, které však výrazněji registrují jen ti, kdo mají s pružením skutečně dlouhodobé zkušenosti. Nám osobně vyhovovala „střední-horní“ pozice, která byla příjemně citlivá, nicméně s nutností častějšího přitažení komprese při sportovnější jízdě. Výhodou je páčka neustále po ruce a její středová poloha bude ideální právě při požadavku kompromisu mezi pružením a minimálními ztrátami při záběru. Nastavení adekvátní předozadní pozice tlumiče je zásadní pro celkové vyznění geometrie, naopak „přepíchnutí“ předního oka tlumiče nahoru či dolů je už jen o decentnějších úpravách v závislosti na preferencích, hmotnosti jezdce, konkrétním terénu a jízdním stylu.

Pokud shrneme dojmy z testovaného modelu, tak rozhodně nepřekvapil průběhem pružení či dokonalou tuhostí. Naopak svou univerzalitou rozhodně ano, ve výjezdech jsme nechápali, kde se v něm bere tolik suverenity v pasážích, v nichž budeme muset jiné trailové biky mnohdy nejspíš tlačit.

O bezvadně pracující vidlici Fox není třeba se rozepisovat, stejně jako o práci brzd SLX se 180mm kotouči. Dále dokonale do ruky padnoucí gripy na adekvátně širokých řídítkách nebo sedlo WTB, u nějž nám však scházela ochrana boků proti prodření. Někomu by nemusela úplně vyhovovat ergonomie dvojpáčky dálkového ovládání tlumiče, u níž je možné vždy jen úplné „odcvaknutí“ a poté zpětné aktivování středové pozice, ale jde spíše jen o zvyk. To však zabředáme do úplných detailů. Když už jsme u nich, potěší zpracování rámu či dokonalé provedení kluzných čepů, u nichž nelze přehlédnout praktické miniaturní mazničky.

A přítomnost dvojpřevodníku? Z několika míst jsme slyšeli, že na kole dané kategorie nemá co dělat a že zpřevodování 1x11 by bylo adekvátní. My si to však nemyslíme. Berme to tak, že funkční vodítko řetězu zde jako bonus nabídne změnu převodu. Nejtěžší 36-11 považujeme za naprostý ideál nejen pro danou třídu, u níž vedle technických dovedností chceme občas i rychlejší jízdu při asfaltových přesunech a ve sjezdech. Proč se v klesáních, v nichž můžeme šlapat, zbytečně připravovat o rychlost? Nejlehčímu převodu 26-40 jsme v prudkých výjezdech blahořečili. Na takto schopném a univerzálním biku má klasická dvojplacka svou logiku a mohli by si z ní vzít příklad i konstruktéři jiných značek.

Na konec jsme si nechali cenu, v testované specifikaci je to 116 990 korun. Jistě, je to ranec, ale za tuto částku získáte jeden z nejschopnějších biků současnosti, navíc kultovní značky. Současně můžeme model Instinct získat v „duralové“ verzi, která je cenově dostupnější, a její schopnosti jsou přitom skoro identické. Případně je možné zvolit samostatný rámový set, a to v nejluxusnější konfiguraci s karbonovou zadní stavbou.

Fotogalerie kola ZDE

Technická specifikace

Rám: C13 HiMod Carbon / 7005, 130 mm

Tlumič: Fox Float DPS Evol. Performance

Vidlice: Fox 34 Float Perf., 140 mm

Kliky: Race Face Aeffect SL, 36/26

Brzdy: Shimano SLX, 180 mm

Řazení: Shimano SLX

Přehazovačka: Shimano Deore XT

Přesmykač: Shimano SLX

Kazeta: Shimano SLX 11-40 (11)

Náboje: RM / SunRinglé

Ráfky: SunRinglé Helix SL TR27

Pláště: Maxxis Ikon 2,35“ / Minion, 2,3“

Řídítka: Rocky Mountain AM, 760 mm

Představec: Rocky Mountain AM

Sedlovka: Rock Shox Reverb Stealth

Sedlo: WTB Volt Race

Hmotnost: 13,95 kg (vel. XL, s pedály)

Cena: 116 990 Kč