TEST, Rock Machine RaceRide 700

Rock Machine RaceRide 700

Čtveřici silničních kol této značky vévodí dvojice modelů na identických karbonových rámech s odlišným osazením. Cenově dostupnější verzi s označením 700 jsme provětrali na domácích silnicích a její tuhý a poslušný rám nám byl velice příjemným společníkem.

Masiv kontra subtilnost

Model Raceride rozhodně nenavazuje na nějakou silniční klasiku, ale je z něj cítit agresivita designu převážně bikové značky. Nápadná loga jsou téměř na každé trubce a ani profil hlavních trubek předního trojúhelníku není z těch, které by nechtěly okamžitě udeřit do očí. Masivní partie kónické hlavové trubky a na ni navazující spodní trubka s profilem, za který by se nemusel stydět ani enduro bike, dávají příslib výrazné tuhosti. Rovněž napojení horní trubky je za hlavou hodně výrazné, ovšem následně se její profil sníží až na poloviční výšku. Finální lak ponechává jasně patrné vrstvy UD karbonu, takže je dobře vidět spoj obou polovin pohledové vrstvy na horní trubce i napojení dílců kolem hlavy.

Zatímco přední trojúhelník je ódou na karbonovou muskulaturu, zadní stavba už prozrazuje zcela opačný záměr, jejím cílem je tlumit a přinést komfort, což se tenkým sedlovým vzpěrám přecházejícím plynule kolem sedlové trubky do horní dařilo celkem úspěšně. Řetězové vzpěry přitom od drobných patek postupně nabírají na objemu, hlavně ve vertikálním směru a celá partie kolem bezzávitového středového pouzdra standardu PF30 je pak hranicí spojující komfort tam vzadu s potřebnou tuhostí ve zbytku rámu. Výraznější průřez sedlové trubky v její spodní části pak zaměření na tuhost jen dokresluje.

Plastikové dílce kryjí na rámu vstupy řadicích a brzdových lanek, ovšem bovden zadní brzdy vystupující z rámu před středovým pouzdrem není esteticky příliš zdařilý. Je to daň za z hlediska aerodynamiky výhodnější umístění zadní brzdy na spodek řetězových vzpěr. Sedlové vzpěry bez můstku a brzdy tak vypadají opravdu hladce a nerušeně, takže nezbývá než tenhle kousek bovdenu přijmout jako určitou daň za jinak uhlazený design.

K masivnímu rámu patří i stejně koncipovaná vidlice, v tomto případě rovněž v celokarbonovém provedení s tuhou konstrukcí a spíše slabší vnímavostí vůči drobným rázům od vozovky. Přesto ale konstrukce dokázala utlumit dostatek vibrací, takže ji nelze zařadit mezi necitlivá provedení.

Komponentové osazení je v případě tohoto modelu mixem poplatným ceně těsně pod hranicí čtyřicet tisíc korun. Řazení obstarává slušně fungující sada 105 v kombinaci s klikami FSA, drobnou výtku pak máme jen k účinku brzd Tektro, které se neukázaly zrovna jako jedovaté společnice a vyžadovaly spíše razantnější stisk páky. S koly Fulcrum jsme neměli problém, nejsou to sice královny tuhosti, ale vzhledem k ceně a tužšímu rámu je to odpovídající společník. To naprosto hladký vzorek plášťů nebyl při jarních deštících na kostkách zrovna ideálním pomocníkem, ale na suchu byl naprosto v pořádku. Komponenty kokpitu i posedu pak nenabídly žádný prostor ke kritice, naopak sedlo bylo jak designem, tak tvarem líbivým a pohodlným modelem.

Poslušný a hravý

V případě tohoto modelu se konstruktérům podařilo skloubit sportovní hravou geometrii s dostatečně pohodlným posedem v lehce závodním módu a jízdním projevem nevyžadujícím od jezdce příliš mnoho zkušeností k tomu, aby kolo zkrotil ve vyšší rychlosti. Tuhý rám nabídl spíše střední míru akcelerace, ale celková lehkost jízdy nebo chuť zrychlovat ve vyšším tempu byly na slušné úrovni. Kolo se nechalo od prvních okamžiků dobře vést a přitom neprotestovalo ani proti ostřejší změně směru, která mu díky obratné geometrii nebyla vůbec proti srsti. Posed středně natažený dopředu umístil jezdce zhruba doprostřed mezi sedlo a řídítka, takže jak amatér, tak sportovně zaměřený cyklista zde nebudou trpět přehnaně ohnutými zády, ale ani nebudou mít ruce příliš nízko.

Zmíněná geometrie nabídla na rovině vedení směru vyžadující nepatrně vyšší míru pozornosti, přece jen nevychází konstrukce z rekreačních modelů, ale jakmile si jezdec navykl na celkové chování, dokázal z obratnosti skloubené v rozumné míře se stabilitou dokonale těžit. Do zatáček se totiž kolo nechá navést velice ochotně a nepřekvapí nějakým nečekaným vrtochem. Ze sedla pak byla znát tuhost předního trojúhelníku i partie kolem středového pouzdra a hlavně síla vidlice, o kterou se jezdec může bez obav opřít ve spurtu plnou silou.

Celkový dojem z testované sedmistovky je tedy jednoznačný, srdcem je to závodník nabízející kvalitní výkon, podpořený obratnou geometrií, a svému majiteli poskytne kromě dobrého přenosu výkonu také dostatečnou míru komfortu, zaručenou především konstrukcí zadní stavby.

Fotogalerie ZDE

Technické specifikace

Rám: Carbon UD

Vidlice: Full Carbon UD

Kliky: FSA Omega Compact BB30, 34/50

Brzdy: Tektro R525/T730 Direct Mount

Řazení: Shimano 105, 2x10

Přehazovačka: Shimano 105

Přesmykač: Shimano 105

Kola: Fulcrum Racing Sport, 23C

Pláště: Schwalbe Durano

Kazeta: Shimano Tiagra, 11-25

Sedlo: Fi'zi:k Ardea

Sedlovka: One Sport

Řídítka: FSA Vero Compact

Představec: One Sport

Hmotnost: 8,4 kg

Cena: 39 990 Kč