Test, Rock Machine Crossride E500

Přestože domácí značka Rock Machine představila letos na jaře prototyp elektro endura na tlumičích Öhlins v ceně přes čtvrt milionu korun, stěžejní jsou v její nabídce především standardní krosová elektrokola. Námi testovaný pánský kros s pohonem Shimano přitom ukázal, že i na silnici a polních cestách je to s pomocí motoru docela zábava a rychlost zdolávání oblíbených stoupání může být silně návyková.

Kompaktní celek

V případě středového motoru je vždycky nutné vytvořit mu odpovídající prostor, což se zde podařilo velice stylově a navíc díky jeho pozici pod úhlem 45 stupňů neutrpěla ani prostupnost terénem. Rám navíc vypadá velice sportovně a přitom bytelně, což je zásluhou masivní partie právě nad motorem a v místě napojení baterie. Spodní rámová trubka je pak výrazně rozšířená a lehce snížená, aby baterie seděla co nejníže v těžišti. Ostatní partie rámu už ale vychází z klasiky, takže standardní hlavová trubka konstantního průřezu, horní trubka s lehkým prohnutím do oblouku a na něj navazující oblouk sedlových vzpěr. Zadní patky pak nešetři profilacemi a na místě je zde také úchyt pro masivní stojánek, jenž musí unést větší zátěž než u klasiky. Třmen zadní brzdy je ale v duchu aktuálních trendů umístěný na vnitřní straně sedlových vzpěr, a rovněž vedení bovdenů a kabeláže se ukrývá uvnitř rámu, kam vstupuje hned za hlavovou trubkou dvojicí otvorů v té spodní. Nechybí montážní body pro nosič nebo blatníky, ovšem košík na bidon do rámu umístit nelze. Celkově je tedy design kola v duchu co nejmenšího počtu rušivých elementů a vypadá poměrně sportovně, s čím i přes přítomnost elektropohonu koresponduje celková geometrie nebo posed.

V případě komponentů je to shimanovský mix s ohledem na výslednou cenu, tedy devítkové řazení Acera v kombinaci s přehazovačkou Deore a dostupnějšími kotoučovými brzdami, rovněž z produkce Shimana. Vše ale bez jediné připomínky k celkové funkčnosti, navíc nás mile překvapil výkon brzd. Ty dokázaly i v rychlém sjezdu krotit hmotnost kola docela razantně díky delší páčce a jistota plášťů Schwalbe pak několikrát prokázala, že se s tímhle kolem dá i docela slušně klopit asfaltová zatáčka. Co se týče komfortu sedla, nemáme připomínek, stejně jako k funkci ergonomicky střižených gripů, tady je jezdec příjemně rozmazlován, aby si delší jízdu užil bez nějakých nepříjemných otlaků vpředu či vzadu. U pružinové vidlice pak citlivost vůči rázům odpovídala systému, ale vzhledem k nižšímu zdvihu to i přes občasné choutky není do nějakého razantnějšího terénu. Polní či lesní cesta tak představují určité maximum, které je tenhle model ochoten skousnout. Zkrátka je to krosové kolo a ne bike, i když to geometrie a ovladatelnost občas podávaly trochu jinak.

Elektrosportovec? Proč ne!

Je to trochu zavádějící, nazývat elektrokolo sportovním, vždyť to s výkonem jezdce nemá nic společného, tedy ne v tom pravém smyslu slova výkon. Díky středovému motoru, se snímačem krouticího momentu, si ale jezdec může vybrat, jestli se nechá rozmazlovat, nebo si i přes pomoc motoru dá trochu do těla. Pohon nabídne trojici úrovní výkonu, Eco, Norm a High, přičemž nejslabší opravdu nenabídl takovou pomoc, abychom si jízdu užili bez potu a s minimální námahou. Střední režim už je o něčem jiném a jezdcovy nohy si docela sleví, aby pak nejvyšší výkon zvládal výjezdy skoro za nás. Tedy skoro, protože je potřeba zabrat, aby ukazatel v podobě linky, vyznačující sílu záběru motoru v závislosti na síle šlapání, byl na maximu.

To vše spolu s okamžitou rychlostí, aktuálním časem a některou z hodnot dojezdu nebo dalších cyklistických funkcí zobrazuje velký pětiřádkový displej uprostřed řídítek. Ovladač s tlačítky pro změnu režimu a zobrazených funkcí je příjemně v dosahu palce, takže stačí jen volit režimy a zobrazovat údaje. My jsme baterii vyjmuli z rámu a přes adaptér ji nabili, protože nasunutou do rámu ji nabíjet nelze. Po zapnutí displeje se na boku baterie rozsvítí indikační diody a displej ukáže podle režimu předpokládaný dojezd. Samozřejmě jsme dali nejvyšší výkon, usadili se na spíše sportovně střiženém rámu, jenž nabídne středně vysokou a mírně nataženou pozici rukou a vyrazili.

Akcelerace je docela slušná, ovšem odpovídá krouticímu momentu, jenž přece jen není tak silný jako u terénní verze shimanovského pohonu. Motor rovněž není tak tichý, jako jeho mladší sourozenec, ale není to nic, co by jízdu znepříjemňovalo. Řazení v záběru řetězu funguje, takže to tam sázíme, a v mírném stoupání je to na maximálce 25 km/h o volbě, zda víc zabrat, nebo víc točit. Motor ale jasně ukazuje, že potřebuje vyšší frekvenci šlapání, aby podal maximum, a velký převodník prostě na malý pastorek nemá šanci utáhnout narůstající sklon kopce. Stačí ale naladit na vyšší frekvenci a bike znatelně akceleruje a nabírá na dravějším projevu. Trochu udiví aktuální dojezd na téměř polovině původní hodnoty, ale ten se propočítává průběžně, takže se hodnoty během jízdy dost mění, a to jak do plusu, tak i opačně, takže netřeba panikařit.

Kolo velice poslušně reaguje na povely jezdce a překvapí svojí hbitou geometrií a dobrou ovladatelností v ideálním poměru se stabilitou ve vysoké rychlosti. Občas dokonce vybízí k dravější jízdě v zatáčkách, ale hmotnost baterie a motoru přece jen nakonec tyhle touhy zabrzdí. I tak je ale kolo velice příjemné a jízda je na něm pocitově dost svižná, tedy ve smyslu ovladatelnosti i jízdy z kopce přes maximální rychlost motoru nebo na rovině při maximu. Na rovině se pak samozřejmě úbytkem výkonu projevuje překročení pětadvacítky, což je běžný projev.

Co se týče výjezdů, standardní cesty jsou bez nějakého omezení, ale prudké stoupání někde na lesní cestě už má určité limity dané převody. Nejtěžší převod totiž nabídne rozumnou frekvenci šlapání i přes padesát v hodině, kdežto v opačném případě je velký převodník v kombinaci se čtyřiatřicítkovým pastorkem přece jen málo a motor má u těžšího jezdce dost práce. Pro běžnou „elektro-turistiku“ je to ale dostatečná převodová škála i výkon.

Co se dojezdu týče, plná baterie ukázala na High režim přes šedesát kilometrů dojezd a na Eco hodně přes stovku. Naše testování v kopcovitém terénu a s téměř stokilovým jezdcem v režimu High ubralo po šestatřiceti kilometrech asi 55 procent kapacity baterie a téměř na nulu jsme se dostali po nájezdu šedesáti kilometrů, ovšem těch táhlých stoupání nebylo málo, což je velice slušné, a více jak sto dvacet kilometrů by na Eco režim nejspíš nebyl problém. Takhle jsme ovšem měli rychlostní průměr 24 km/h, což by na nejslabší režim znatelně pokleslo, motor přece jen udělal dost práce za nás.

A o tom vlastně celé elektrokolo je, o pohodové svižné jízdě bez nějaké námahy. V tomhle případě to platí i pro ovládání kola, protože i to bylo k jezdci více než vstřícné.

Fotogalerie kola ZDE

Technické specifikace:

Rám: Alloy 6061.T6 Multibutted

Vidlice: SR Suntour NEX, 63 mm

Kliky: Shimano FC-E6000, 44 z.

Brzdy: Shimano BR-M365

Řazení: Shimano Acera, 1x9

Přehazovačka: Shimano Deore

Náboje: Shimano TX505

Ráfky: Weinmann U28

Pláště: Schwalbe Silento, 42-622

Kazeta: Shimano HG300, 11-34

Sedlo: Selle Royal Ariel

Sedlovka: ONE Sport

Řídítka: ONE Sport

Představec: ONE Sport

Motor: Shimano STePS E6000, 250 W

Baterie: Shimano Li-Ioi, 36 V/ 11.6 Ah

Hmotnost: 20,85 kg

Cena: 54 990 Kč