Test, Prostě Yeti

Vymýšlet nadpis jako „Kultovní Yeti“, „Yeti na všechno“ či „Luxusní svezení“ nám nakonec přišlo úplně zbytečné, protože Yeti je prostě Yeti, a kdo tuhle americkou kultovku nezná, nejspíš objevil svět bikingu až letos v březnu, když si v souvislosti s nouzovým stavem vyhodnotil horské kolo jako svůj nový zdroj zábavy. Yeti stál u zrodu MTB, co se týká vývoje, stále si jede vlastní cestou, která je trochu jiná od těch, po nichž jede masa ostatních. Není zbytečně extravagantní svou geometrií, nekřičí přeplácaným designem, má prostě charisma, kterým vás dostane.

Sto třicet milimetrů na všechno?

Vyšší zdvih vpředu než vzadu je trend, který ovládl rýsovací prkna řady značek, Yeti nevyjímaje, i když u něj bychom mohli klidně napsat, že v tomhle ohledu patří k průkopníkům, jelikož na tom v podstatě staví celou kolekci. Model SB130, který jsme testovali v „lepším“ provedení rámu Turq Series, tedy v nejkvalitnějším karbonu, jenž nabídne o 265 gramů nižší hmotnost než v případě C-Series, není výjimkou, takže zatímco vzadu má jezdec k dispozici 130 mm, vpředu je zdvih o 20 mm vyšší. Že tyhle hodnoty patří čistě do ranku trailbiků, to není u Yeti až tak směrodatné, protože jejich kola s oblibou přesahují nad rámec teoretických kategorií. SB 130 tak dle svých tvůrců umí být trailbikem, ale také all-mountainem či lehkým endurem. Popravdě, už jsme jezdili řadu kol s podobným zadním zdvihem a je to hlavně o funkci odpružení a geometrii, zda vás pustí na enduro trať a hravě ji zvládnou, nebo jestli bude jejich maximem náročnější maraton, kde vám i tak naklepou sedací partie. Univerzalita je to, co hlásají tvůrci stotřicítky a mají pravdu, protože úhly a milimetry rámu jsou daleko od maratonských tratí a začínají tam, kde končí jezdci oblečení do lycry a nastupují ti ve volném oblečení a nejlépe s chrániči na kolenou.

Hodnota zadního zdvihu je pouze maskovací manévr, a jelikož je odpružení Switch Infinity dostatečně hluboké a přitom rozumně progresivní, dohání podvozek s tlumičem Fox DPX2 to, co mají občas u konkurence na starosti další dva centimetry zdvihu navíc. Když k tomu přidáme přední stopadesátkový zdvih vidlice Fox 36 Performance, tak trochu nezvykle s Kashima úpravou povrchu vnitřních nohou, můžeme se bavit o ekvivalentu plnohodnotného stopadesátkového fullu. Devětadvacítkový rám se tady podařilo vyladit do posledního milimetru, což dokazuje krátká zadní stavba, na trailbike až „endurově“ položený hlavový úhel, a přitom je vše v délkách, které se nepachtí za aktuálním trendem co nejdelší horní trubky. V Yeti u této generace rámů přizpůsobili rám potřebě vozit bidon, dodali masivní vahadlo přepákování na tlumič, ten prodloužili nástavcem zajišťujícím 12% nárůst progresivity, a obojí propojili opravdu masivními čepy. Dvojice vertikálních „kluzáků“ nesoucích hlavní ložisko otáčení jednodílné zadní stavby se blýská Kashima úpravou ze své karbonové klece a pohyb čepu nahoru a dolů v závislosti na hloubce zdvihu je tím, co tvoří podstatu systému Switch Infinity. Tedy nikdy nekončící smyčka, ležatá osmička, prostě směs virtuálu a jednočepu, když to nazveme bikovou hantýrkou. Rám s boostovou zadní osou, PM úchytem třmenu brzdy na horní straně sedlové vzpěry a vnitřním vedením bovdenů určitě potěší mechaniky tím, že pro kabeláž jsou uvnitř rámu vodicí tunely, takže výměna bude naprosto jednoduchá. Agresivní projížděče kamenných polí potěší gumový chránič kromě zadní stavby i na spodní trubce, která je kvůli dvěma nosníkům hlavního čepu a místu pro bidon výrazně vytrčená dopředu, a tudíž dost na ráně. Luxusní plastické logo na nízké hlavové trubce nechybí, takže můžeme naladit tlak v odpružení a vyrazit.

Elko na metr devadesát? Jasně!

Že by měl mít 190 cm vysoký jezdec velikost L se sedlovou trubkou délky jen 450 mm? Dle doporučení výrobce to tak je a musíme mu dát za pravdu, protože rozsah této velikosti by měl pokrýt postavu s výškou 178 až 191 centimetrů. Má to dvě roviny, v nichž se najdou ti na spodní a horní hranici onoho rozmezí. Pro menší jezdce bude elko moderním delším trailbikem s geometrií blíže k enduru, naopak těm s výškou u horní hranice přijde jako optimálně dlouhý a obratný trailbike, bez zbytečného přiblížení současnému dlouhému trendu. Pravdou je, že s délkou to rám zbytečně nepřehání a pro 189cm testera to byl naprostý ideál. Strmější úhel sedlové trubky se projevil velkým přínosem ve výjezdech, kde je to prostě moderní berlička pro zvládnutí i hodně ostrých stoupání, ale na rovině nedal zase tak razantně pocítit váhu víc na řídítkách či šlapání mírně pod sebe. Tyhle typické vlastnosti moderních trail a enduro geometrií určených jen nutným výjezdům, aby kolo mohli jezdit hlavně z kopce dolů, byly znatelné spíše jen z mírného kopce, kde jezdec jede v sedle a cítí nepatrně vyšší nátlak na řídítka. Prostě trailově-endurová geometrie, žádný maratonec. Výška řídítek snesla ještě jednu podložku nad představcem, aniž bychom měli dojem příliš ohnutého hřbetu, či naopak pro výkony ve sjezdech řídítka zbytečně vysoko. Tvar karbonových řídítek Yeti a gripů Ergon pak spolu se sedlem WTB Volt zajistil maximálně komfortní úchop i posed. Zato u tlumiče jsme chvilku laborovali s nastavením, protože i 200 PSI na téměř metrákového jezdce vykazovalo skoro třetinový SAG. Ve finále jsme u toho ale zůstali, protože zadní odpružení bylo i s vyšším tlakem výrazně progresivnější, až v závěrečné čtvrtině zdvihu a s nižší hodnotou SAG bychom se zbytečně připravovali o citlivost. Trojice úrovní komprese ovládané dobře přístupnou páčkou na boku tlumiče navíc veškeré pohupování ve výjezdech snadno vyřešila, tedy ne že by to nakonec bylo nějak nutné. Vidlice pak s nastavením problémy nemá, tam je supercitlivost vůči jemným rázům daná už z výroby a dojde tak jen na ladění progresivity přidáním či ubráním tokenů.

Mix osazení kola není úplně standardním dle specifikací výrobce, což ale u takové značky a při výsledné ceně modelů, atakující směle dvousettisícovou hranici, lze předpokládat. Měli jsme tedy osazení blízké specifikaci C2, ale rám byl Turq s lepším tlumičem, takže variace T1 a kola zcela mimo specifikaci dodal Race Face. Pohon Sram GX Eagle doplnily nové brzdy Sram G2 RSC a teleskopická sedlovka Race Face se 150mm zdvihem obsadila místo sériové Fox Transfer se zdvihem katalogově o 20 mm vyšším. Právě delší sedlovka se 170mm zdvihem by naprosto vyřešila výšku rámu, kdy už měl 189cm tester namontovanou stopadesátku v podstatě na maximální hranici povoleného vysunutí. Dva centimetry navíc by tak dodaly jistotu usazení v rámu i klid na duši. S délkou rámu, představce nebo 780mm šířkou řídítek jsme se dokonale sžili a snad jen viditelná práce karbonových řídítek v terénu byla i přes jejich přínos k celkovému pohodlí občas lehkým psychickým „blokem“, zda by měl mít tenhle komponent lehčího jezdce.

Jízda na SB130 je ale zážitek, ať už ve smyslu zdolávání terénu, ovládání kola nebo jen hltání každého detailu a pohledů pod sebe, zda se něco někde nekroutí a zda všechno pracuje a pohybuje se, jak má. Nekroutí, pracuje, pohybuje se a ve výsledku naprosto úžasně jede. Tuhý, a přitom ne pocitově nějak tvrdý rám jde při šlapání jen nepatrně do zdvihu, ale při silovém záběru do pedálů nedochází k nějaké ztrátě výraznějším zanořením. Ochota kola jet kupředu je až návyková a komu je to málo, střední pozice komprese tlumiče mu do výjezdu nabídne ještě trochu výkonu navíc, případně lze tlumič i vidlici zamknout až nadoraz. To by ale byla škoda, protože podvozek je silnou stránkou tohoto kola a v jakémkoliv terénu si jezdec vychutná to jemné vyzobávání všech nerovností. Ochota jít do náklonu, agresivně zvládat zatáčky nebo se jen vozit na „flow“ vlně, tohle všechno má kolo v genech. Maximální pohoda a poměrně svižný projev, snad jen lehce brzděný širší plochou plášťů WTB, které jsou hodně silné v hrabance, na štěrku, ale na tvrdším podkladu či na silnici cítíte, že úplní rychlíci s jasně čitelnou odezvou při náklonu v zatáčce to nebudou. Nicméně i přes obuté dva a půlky jede kolo překvapivě lehce a jen láká odbočit do prvního sjezdu. Tam se naplno projeví 65,5° úhel vidlice, jenž o sobě předtím nedával na rovině ani v nízké rychlosti nijak negativně vědět. Předek dokonale vede, kolo poslouchá na slovo a každá zatáčka je požitkem. Ani nevíte jak, ale bike prostě „zlomíte“ i do utažené zatáčky s takovou jistotou, jako byste čekali spíš od sedmadvacítky s ostřejším úhlem hlavy. Nižší těžiště sice občas vydá i přes 170mm kliky varovný „výstřel“ od vystouplého kamene, ale není to tak dramatické. To schopnost zdolávat skoky nebo jak rychle si nechá kolo na dropu zatlačit zadek hezky pod sebe, to je na devětadvacítku až nečekané překvapení, nutno uznat, že v příjemném smyslu slova. Zadek přitom náraz zpracuje ochotně a neměli jsme pocit, že bychom šli s tlumičem nadoraz, nebo že by zdvih byl nedostatečný. Jistě, své udělá objem plášťů a průměr kol a taky už jsme jezdili řadu komfortnějších a pod brzdou méně tuhnoucích odpružení, ale tady je vše v souhře pro celkovou univerzálnost, do jejíž skládačky patří krom sjezdů i stoupání. Tam můžete klidně strávit celý den v alpském výjezdu. Musí přijít opravdu strmá pasáž, aby bylo nutné sáhnout po páčce komprese na tlumiči a zařadit střední mód či přesunout těžiště víc na řídítka. Ani v tomhle případě ale bike nekontruje tím, že by vás nutil držet silou řídítka kvůli korekci směru, přední kolo i přes úhel hlavy prostě nebojkotuje vaše výjezdové snažení. „Géixko“ šlape na jedničku, výjezdové převody jsou ideál a kdo na to má fyzicky, asi nasadí větší převodník pro sjezdy, bike na to určitě má.

Tohle kolo jednoznačně patří mezi ta, která boří hranice a je strojem na všechno, i když blíž má samozřejmě k enduru než k maratonu, projev čtyřpístků G2 to svým výkonem jasně potvrzuje, ale prostě čím těžší trať, tím širší úsměv od ucha k uchu. Yeti zkrátka chcete a musíte mít, jenže to má jeden malý háček, musíte na něj mít. Luxus prostě není zadarmo, ale tady máte jistotu, že se za vámi každý znalec bikové techniky otočí, protože Yeti je prostě Yeti.

Fotogalerie kola ZDE

Technické specifikace:

( Sériová verze T1)

Rám: Karbon Turq Series, 130 mm

Tlumič: Fox DPX2 Factory

Vidlice: Fox 36 Factory Fit 4, 150 mm

Kliky: Shimano Deore XT, 170 mm, 30 z.

Brzdy: Shimano Deore XT, 4pístek, 180/180 mm

Řazení: Shimano Deore XT, 1x12

Přehazovačka: Shimano Deore XT

Kola: DT Swiss M1700, 30 mm, Boost

Pláště: Maxxis Minion DHF, 2,5“

Kazeta: Shimano Deore XT, 10-51

Sedlo: WTB Volt Custom

Sedlovka: Fox Transfer, 170 mm (L/XL)

Řídítka: Yeti Carbon

Představec: Race Face Turbine

Hmotnost: 14,64 kg (testovaná verze)

Cena: 202 000 Kč