Českobudějovický výrobce má s celoodpruženými elektrokoly poměrně slušnou historii a byl například jedním z prvních, kdo tu koketoval s motory Panasonic, což jsme už měli možnost vyzkoušet. Tentokrát ale do testu přistál celoodpružený Acron s motorem Bafang M510 a poměrně masivním rámem. Což je příslib slušného výkonu s příjemným sportovním chováním i odolností a k tomu akumulátorem slibujícím opravdu dlouhý dojezd.
Univerzální trailbike
Masivní tvary rámu s baterií vkládanou zespodu evokují na první dojem enduro či all mountain stroj, ale zdvihy 130 mm vpředu a 135 mm vzadu drží Acrona v segmetu trailbiků a v podstatě to potvrdil i svým projevem v terénu. Tam bych dodal ještě upřesnění směrem k obratnějším trailbikům. Je totiž univerzálním strojem vhodným i pro ty, kdo chtějí plné odpružení, ale ne úplně agresivní moderní geometrii. Rám nese nové plastické logo na hlavové trubce, která ale sází na současné trendy, protože skrz ni vede kompletní kabeláž, docela elegantně tažená zepředu. Před výrazným „nakrčením“ horní i spodní trubky za hlavou je integrovaný hlavní spínač baterie, takže bez jeho prvotní aktivace nelze na displeji pohon zapnout. Prohnutí horní trubky je charakteristickým poznávacím znakem řady kol této značky a její průměr je v lehkém kontrastu s objemnější spodní trubkou. Ta ukrývá pod hliníkovým krytem 836Wh akumulátor LG, takže opravdu velká „nádrž“ pro delší dojezd. Baterie díky rozměrům zasahuje trochu výš, až nad úroveň korunky vidlice, což je při manévrování lehce znát na rukou, ale není to nějak dramatické. Hodně se povedla dolní partie spodní trubky s šasi pro motor, která má naprosto plynulý přechod, štíhlejší tvar a chladicí boční výřezy za převodníkem. Uchycení motoru ve spodní trubce tady vypadá opravdu povedeně. Hranatý profil napojení sedlové trubky na šasi přechází ve výrazné zahnutí v místě čepu vahadla přepákování a sklon sedlovky tady potěší všechny ty, kdo mají raději většinu hmotnosti na sedle než na rukou. Díky prohnutí je ale omezena celková délka sedlovky, a tudíž i její zdvih. Hlavní čep zadní stavby je na úrovni převodníku a chválím provedení zadního čepu řetězových a sedlových vzpěr s průchozím a ne letmým provedením. Tohle místo opravdu budí důvěru, stejně jako celá zadní stavba a na boční tuhosti to bylo za jízdy znát. Celé to dokresluje masivní jednodílné vahadlo přepákování a větší průměr čepů. Kabeláž je tažena nenápadně pod hlavním čepem do spodní kyvky a přiznaný je pouze bovden teleskopické sedlovky, vedený ze spodní do sedlové trubky vnějškem, což usnadní prvotní nastavení jeho délky při montáži. Rámu v podstatě nemáme co vytknout, konstrukčně spíš příjemně překvapil a co se týká projevu odpružení, to umí pocitově žehlit terén jako by mělo o pár milimetrů vyšší zdvihy. Vzduchové jednotky Manitou jsou v terénu i na silnici v docela příjemné souhře a zatímco vidlici lze zcela uzamknout páčkou na korunce, tlumič nabídne postupné přivírání komprese až do nějaké 80% blokace, takže zadek stále částečně pruží.
Převody řeší sada Shimano Cues a tady jednoznačně kvitujeme to hladké řazení bez škubavých projevů, kdy desítková kazeta nabídne výraznější rozdíly mezi jednotlivými převody. Vlastní výplety na širokých ráfcích jsou 2,6“ plášťům slušnou oporou a i přes jemnější vzorek obutí až na nějaké extrémy docela slušně sedí. Na agresivní jízdu v hrabance či na blátě Rekony sice nejsou, ale kameny, kořeny i štěrk jim docela svědčí a na asfaltu alespoň tolik neztrácí. Trochu záhadou nám byly čtyřpístkové brzdy Riderever s velice příjemnými páčkami, ale poměrně krátkým krokem. Vyklubaly se z nich docela ostré kousky s příjemným dávkováním výkonu, ale páky mají opravdu krátký krok, takže je třeba si na to zvyknout.
Plný výkon i nádrž
Testovali jsme prostřední velikost 19,5 palce, takže ideál i pro 190cm jezdce, ovšem nižší zdvih sedlovky není úplně optimální, tady bychom se přimlouvali za víc než 100 milimetrů. Na displeji zapínáme pohon a indikátor pěti stupňů asistence doplňuje zobrazení okamžité rychlosti, křivka rychlosti i výkonu, údaje o najetých kilometrech a indikátor kapacity baterie. Většina doplňkových údajů je na jinak designově povedeném displeji zobrazena hodně malým písmem, ale vše je přehledné. S ohledem na 95Nm krouťák slibuje motor slušný výkon a akumulátor zase dojezd, takže uvidíme. S vypnutým pohonem jede kolo celkem ochotně, ale přece jen je odpružení lehce aktivnější, takže se pohupuje do taktu šlapání. Příjemná je volba 170mm klik, takže i bez motoru máme dostatečný záběr, ale současně pak v terénu nebylo nutné tak extrémně hlídat kameny na stezkách, aby si pedál neškrtl. Výška těžiště je rozumná a geometrie nabídne příjemné ovládání, byť nějaké extra stabilní „flow“ schopnosti tady díky vyšší pozici baterie a celkové výšce rámu jsou spíše na střední hodnotě. Acron je ale i tak docela příjemně ovladatelný v nízké rychlosti a v té vyšší pak ukazuje, že je spíše obratnější než stabilní. Řadu utažených zatáček totiž zvládl rychleji bez nutnosti si někde nadjíždět nebo to extra naklopit přes brzdu. Zadní stavba to s délkou nepřehání, takže točivost má nad stabilitou lehce navrch. Ve vyšší rychlosti ale kolo nevyžaduje nějak extra zkušeného pilota, prostě se nechá přirozeně vést a neprotestuje ani na skoku či v nějaké strmější pasáži. Do výjezdů ale je znát pozice jezdce na sedle a tady je nutné jít víc nad řídítka, případně na špičku sedla, aby kolo nemělo tendenci stavět se v nejprudších výjezdech na zadní. Lehce standardní geometrie posedu je ideální na pohodlnou jízdu po rovině a z mírného kopce, ale do extrémních stoupání prostě musí jezdec s těžištěm trochu pracovat. Acron ale není ebike na agresivní jízdu nahoru nebo dolů, je spíše ideálním univerzálem pro delší jízdy v terénu, kde dá jezdec přednost komfortnějšímu posedu před extra sjezdovými a stoupacími schopnostmi. Nicméně i tak nás jimi příjemně překvapil.
Totéž platí pro pohon, který má docela příjemný a současně bleskový náběh záběru, tedy hlavně ve střední a vyšší kadenci šlapání. Na nižší stupně asistence je to o plynulosti, ale už od trojky je to plně sportovní pohon a na čtyřku byl rozjezd do kopce v podstatě o záběru od prvního šlápnutí na pedál a snaze kola jít trochu na zadní. Hodně je znát volba převodů, kdy motor táhne plynule, ale s podřazením na lehčí převod je okamžitě cítit razantní záběr daný přiblížením nějaké optimální kadenci. Nechat motor táhnout na nejmenší pastorky naplno není do mírnějších stoupání úplně ideální, tady bych řekl že mají některé jiné pohony trochu silnější projev, ale jakmile jezdec šlape střední a vyšší frekvencí, jede to opravdu svižně. Každé podřazení na lehčí ale s vyšší frekvencí současně zvýší hlasitost pohonu, která je jinak na docela nízké úrovni. Ani není nějaký extrémní rozdíl ve výkonu samotného jezdce, pokud by trochu víc zabral do pedálů, prostě má kadence před sílou pocitově navrch. Není to ale o tom, že by jezdec musel stále točit nohama jako blázen, samozřejmě i na těžké převody jede Acron solidně. Jen je prostě v náročném terénu znát, že ideální převod dokáže vyždímat z motoru maximum. Hodně příjemný je doběh motoru při vynechání záběru, jakmile třeba ve výjezdu musíte na překážce přestat na okamžik šlapat. Skoro půlka otáčky klik je ještě doběh motoru, než přestane zabírat. Tohle bylo v technických pasážích do kopce perfektní, motor nás nenechal na holičkách a rovněž odraz na hraně nebyl o ostrém vypnutí motoru, ale příjemném finálním „postrčení“.Bafang M510 tak v terénu vůbec nepracuje zle a nabídne docela sportovní projev, aniž by v ostřejších výjezdech nějak „vadnul“. Až nejvyšší kadence šlapání v podstatě ukázala nějaký limit, ale to už je opravdu o extrému, v němž se jezdec pohybuje minimálně.
A teď to zásadní, což je dojezd, protože akumulátor je díky kapacitě trochu těžší (xxxx g), ale s takovouhle „nádrží“ nemusíte nějak extra šetřit palivem. Obvyklá testovací trasa ukázala pod metrákovým jezdcem po pěti kilometrech stoupání úbytek jen deset procent kapacity baterie. Klesáme do údolí technickým trailem, kde podvozek slušně žehlí a prostupnost je bez nějakých extra omezení, aby v zatáčkách kolo ukázalo svoji obratnost. Dole z baterie nezmizelo i přes nějaké krátké výjezdy skoro nic a po následném nejnáročnějším výjezdu na nejlehčí převod plus dalším táhlém stoupání zůstává na indikátoru 70 procent kapacity. Sjezd a pak 5 km dlouhé stoupání na střední převody s finálem na nejlehčí a jsme lehce přes padesát procent kapacity. Z vrcholku technickým trailem dolů a pak přes jeden kopec s další technickou stezkou až domů, kde baterii zbývá ještě 33 procent kapacity. Přitom máme najeto 33 kilometrů a nastoupáno 990 metrů při skoro stejné naklesané hodnotě, to vše na čtvrtou úroveň asistence pohonu, tedy druhou nejvyšší. Pětka tam padla v podstatě jen občas na zkoušku záběru do kopce, ale kromě nějakých „výzev“ nebo snahy opravdu nohám ještě ulevit, asi nebude zapnutá tak často. Tohle všechno by šlo zvládnout včetně stoupání i na trojku, ta neměla tak razantní pokles výkonu proti čtyřce. Dva nejslabší režimy pak budou v takto kopcovitém terénu spíš jen pro ty zdatnější, ale na rovinkách se ukázaly jako dostatečné a tady se nájezd může dostat naprosto spolehlivě přes stovku kilometrů. Co se týká nějakých pěších pasáží, režim Walk Assist byl díky dobře přístupnému tlačítku na displeji spolehlivý a stačilo přitlačit sedlo, aby zadní kolo neproklouzlo a rázem jsme netlačili žádnou hmotnost.
Acron tak ve výsledku docela příjemně překvapil jak komfortním odpružením, tak dojezdem nebo výkonem pohonu. Jako sportovně-rekreační trailbike umí zvládnout i ostřejší terén, ale celkově bude zásadní jeho ovladatelnost a hlavně pohodlný posed.
Rám: Alu Superlite, Gravity Casting, xxxmm
Vidlice: Manitou Machette, 130 mm
Tlumič: Manitou Mara
Kliky: Bafang, 170 mm, 38 z.
Brzdy: Riderever, 203/185mm
Řazení: Shimano Cues, SL-U6000, 1x10
Přehazovačka: Shimano Cues RD-U6000
Kola: EXE Race
Pláště: Maxxis Rekon, 29x2,6“
Kazeta: Shimano Cues, 11-48
Sedlo: Selle Royal Freccia
Sedlovka: EXE Race, 100 mm
Řídítka: Alloy, 760 mm
Představec: Alloy, 60 mm
Motor: Bafang M510, 36V/250W, 95Nm
Displej: LCD
Baterie: LG, 36V/835Wh
Nabíječka: 42V/4Ah
Hmotnost: 27,4 kg
Cena: 79 900 Kč
Když jsem na podzim přezul gravel na pláště American Classic, měl jsem na výběr závodní model Grus s nízkým středně hrubým rychlým vzorkem…
Kdo z nás někdy jezdil na kole „natěžko“, určitě mu na zadním nosiči nechyběla velká trojbrašna, případně kombinace dvou bočních a…