Test kola Ravo Racing Team

Nejvyšší cross-countryový model české značky Ravo, typ Racing Team, nově spoléhá na karbonový rám, osazení ovšem z velké části zůstává věrné prověřeným dílům. Koncová cena 52990 korun se zdá být velice lákavá, neboť za ni uživatel dostane kvalitně osazený atraktivní bike o váze 10,7 kilogramu (vel.20 bez pedálů), jehož závodní rodokmen je zřejmý na první pohled.

Jasná strategie

Již první metry ujeté na tomto kole daly jasně najevo, s kým máme tu čest. Tento rám byl zkrátka prvotně konstruován pro závodní tým v čele s Ivanem Rybaříkem. Zásadní tedy byla tuhost rámu zajišťující optimální přenos síly a samozřejmě také nízká hmotnost. Ačkoliv řada maratonců upřednostňuje komfortní bike, u strojů špičkových závodníků musí veškeré kompromisy stranou. My jsme do testu záměrně vybrali nejvyšší velikost rámu, tedy 20 palců, která je na tuhost nejnáročnější, a k ní také přiřadili odpovídajícího testera.

Dominantním prvkem rámu je skutečně skvělá boční tuhost, což platilo i u nejvyšší velikosti. Přenos síly je skvělý a to i při vyloženě silové jízdě nebo při spurtu. Slabinu v podobě určité „houbovitosti“, s níž se u některých karbonových rámů můžeme setkat, zde rozhodně nehledejte. Díky tomu, že se nešlo při konstrukci rámu pouze po co nejnižší váze, se podařilo postavit skutečně tuhý závodní bike. To pro někoho ale přináší i negativa, neboť o jízdním komfortu se zde moc nedá hovořit. O co je lepší tuhost, o to je menší pohodlí jezdce. Absorpce zadní stavby je velice malá, pokud vůbec existuje. Kolo tedy jezdci nepromine prakticky nic. Tato vlastnost proto Ravo Racing Team předurčuje vlastně jen pro závodníky, jimž nezáleží na pohodlí a preferují jen a pouze výkon. Ti z něho ale budou nadšení.

Vysoká tuhost rámu pro nás byla příjemným překvapením. Na biku za tuto cenu jsme ji popravdě nečekali. Má ji na svědomí nejen mohutný hlavní trojúhelník, především v partii hlavy a středu, ale i zadní stavba. Spodní ramena vidlice, včetně partie bezprostředně za středovým pouzdrem, jsou velice mohutná a použitá profilace opět přidává tuhosti a ubírá komfortu. Totéž platí i o vzpěrách. Ty sice nepostrádají lehké zprohýbání, jejich robustní tvar jim ale nedovoluje pohlcovat otřesy. Komfort logicky nezvýší ani monostay. Zajímavě působí tvar zadních patek, jenž záměrně zmenšuje, tedy zkracuje, trojúhelník zadní stavby. Díky tomu je úchyt zadní kotoučovky výrazně vytažený směrem dozadu.

Co se týče čistoty zpracování karbonového rámu, nemáme jedinou výhradu. Ačkoliv je na rámu použit přesmykač typu Top Swing, nanýtované závity pro košík by svou polohou neměly bránit ani použití klasiky, tedy přesmykače s nahoře umístěnou objímkou.

Nejen tuhost

Tuhost je sice dominantní, ale zdaleka ne jediná pozitivní. Ravo Racing Team nám okamžitě padnul do ruky, na čemž má zásluhu skvěle ovladatelná závodní geometrie. Měli jsme pocit, že bez jakéhokoliv předběžného seznámení s kolem bychom si na něm mohli rovnou střihnout XC závod nebo maratón. Geometrie rozhodně není nadmíru živá a vedení ve sjezdech je velice dobré. Přesto ani technický úsek nebyl kolu cizí. Díky nízké hmotnosti a vysoké tuhosti bike skvěle akceleruje. Na tom má samozřejmě důležitý podíl i nízká obvodová hmotnost kol s ráfky Mavic XM-117 obutými do rychlých plášťů Hutchinson Python. Takže skvělá akcelerace, po níž následuje doslova let krajinou. Pouze je nutné se smířit s tím, že vaše záda stále cítí profil tratě.

Za jedna zaslouží kolo i ve výjezdech. V dlouhých táhlých kopcích přijde opět vhod nízká hmotnost a tuhost, v příkrých výjezdech pak vhodně zvolená délka rámu, o něco delší zadní stavba a nízko položená řídítka. Téměř jsme při jízdě měli pocit, že není kopec, jenž bychom nezdolali. Pouze ve výjezdech s kameny a kořeny není Ravo úplně ve své kůži. Pythony jsou sice skvělé, ale zadní kolo má občas tendenci odskakovat. Řešením je ubrání tlaku, které podstatně zlepší adhezi. Příjemným překvapením byly sjezdy. Náš předpoklad, že tuhý rám a nízká hmotnost zapříčiní rozskákání kola a celkově horší ovladatelnost, se nenaplnil. I v místech, kde jsme ve velké rychlosti jeli zmrzlým terénem rozdupaným od koňských kopyt, bylo ovládání absolutně jisté a jízda v rozumné rychlosti bezpečná.

Co se ještě líbilo…

Vidlice Manitou R7 funguje spolehlivě. Nabízí solidní citlivost a především se svým předchůdcem neporovnatelnou tuhost. Ačkoliv máme lehké výhrady k rozevírajícím se čepům brzd při silném stisku páky, v kombinaci s velice dobrým výkonem véček Avid SD5 se tento neduh nijak výrazně neprojevoval.

Z komponentů Shimano musíme pochválit skvělou tuhost klik Deore LX ještě zvýrazňující pocit ze skvělé akcelerace. Zdařilou volbou bylo i použití páčkového řazení Deore XT, byť v kombinaci s inverzní přehazovačkou XTR. Doslova úžasný je tvar brzdových pák Avid. I při dlouhodobém brzdění je jejich kontakt s bříšky prstů příjemný. Pokud se mají na XC kolo dát hutchinsony, pak téměř není jiná možnost než Python. Tyto pláště prostě nemají chybu. Povedené je zpracování i design komponentů Kalloy Guizzo, konkrétně sedlovky, řídítek a představce. Grafika lehce evokuje značku FSA. Naopak ne zcela šťastný je tvar karbonových rohů. Ty jsou sice díky použitému materiálu atraktivní, jejich délka je ale vhodná leda tak pro něžnou dámskou ručku. Co se týče sedla Fi’zi:k Gobi, ani to komfort nezlepší. I když je jeho tvar povedený a pružné bočnice Wing Flex zlepší tvarovou přizpůsobivost, celkově se sedlo jeví jako tvrdší.

Máme-li říci verdikt o kole Ravo Racing Team, bude znít asi takto:“Atraktivní kolo stvořené pro závodníky a jezdce vyžadující dokonalou odezvu na šlapání, s minimálním komfortem, s nízkou hmotností a hlavně za přijatelnou cenu.“ Jestliže zatoužíte po samostatném rámu, můžete jej vlastnit včetně hlavového složení a sedlové objímky za necelých pětadvacet tisíc.

(red)