Test kola, Down Country od 4EVER

Když přijít s celoodpruženou novinkou pro náročné XC či maraton, tak proč ne dle aktuálních trendů rovnou s lehkým přesahem až do kategorie Down Country? Domácí 4EVER tak u celokarbonového modelu Sonnic vsadil na větší terénní schopnosti, jistotu ve sjezdech a současně vynikající výkon i směrem vzhůru. Testovaný topmodel navíc osadil elektronickou sadou Sram GX Transmission, takže tady rozhodně nebylo kde hledat slabiny.

Pro tuhost vše

Musel bych hodně zalovit v paměti, kdy jsem naposledy testoval celoodpružený bike s tak skvělou torzní tuhostí a výkonem, navíc v hodně slušném poměru k terénním schopnostem i zdvihu. Sonnic není trailbike, až sem se jeho přesah nedostal, ale je ostrou XC raketou se schopnostmi přesně zapadajícími do DC stylu. Rám v žádné partii nehoní gramy za cenu snížení tuhosti či odolnosti, přitom má celé kolo i s pedály pod 12,5 kilogramu.

Masivní hlavová trubka navádí skrz těsněnou horní krytku hadici zadní brzdy i bovden lockoutu tlumiče dovnitř přes horní ložisko, řadicí bovden, nebo ten pro teleskopickou sedlovku zde díky elektronickému ovládání chybí. Hlavové složení na rozdíl od hardtailu Scanner nemá blokaci proti protočení řídítek, ta jsou ale dost vysoko, aby řazení nepřišlo do kontaktu s horní trubkou. Ta má široký plošší průřez s masivním spodním nosníkem předního čepu tlumiče, zatímco zadní čep je vyřešen přes spojovací dílec kolem sedlové trubky až k přepákování na sedlové vzpěry. Spodní rámová trubka má vícehranný profil, a přestože není u press fit středového pouzdra tak široká, díky napojení sedlové trubky masivním profilem v pozici až před středovým pouzdrem je tenhle rámový uzel extrémně tuhý. S tím pak koresponduje i zadní stavba, kdy se řetězové vzpěry svojí výškou i šíří v oblasti hlavního čepu nezaleknou snad ničeho. Jejich rozestup v hlavním čepu je pak dalším dílkem skládanky celkové tuhosti, tady není patrná žádná flexe, a totéž platí i pro celou zadní stavbu. Sdružený čep zadní osy, řetězových i sedlových vzpěr je zárukou citlivé funkce odpružení a sedlové vzpěry svými rovněž většími rozměry opět hrají na notu tuhosti. Dělená ramínka přepákování pak díky slepé díře pro čep, stejně řešené jako u spodní kyvky, krásně ladí s celkem a čepy na přepákování jsou z vnějšku slepé oba. Vypadá to dokonale uhlazeně a spolu s ostrým červeným lakem a lesklými hologram logy je design nepřehlédnutelný. Všechny rámové uzly jako by měly za cíl nabídnout maximum pro tuhost, a i když jsem svůj metrák váhy plus batoh s foťákem rozkýval ze sedla sebevíc, jediná opravdu nepatrná flexe se projevila spíš na horní trubce, dole se nehnulo nic. Proč tuhle vlastnost tak vyzdvihuji? Protože tenhle bike nabídne sdružený lockout jednotek Rock Shox SID, a když nezvolíte na levé otočné rukojeti prostřední Pedal polohu s jen lehce omezenou mírou pružení, získáte ve třetí poloze Lock naprosto tvrdý bike, který vyloženě provokuje k tomu, abyste se do toho ve výjezdu po asfaltu nebo nějaké šotolině obuli na maximum. V takovém případě nechcete, aby se pod vámi rám kroutil, a tady se toho rozhodně nedočkáte, je tuhý a valí nahoru naprosto neohroženě. Nový SID vpředu pak díky 35mm vnitřním nohám není konstrukčně rovněž nějak poddajný, oceníte to i ve sjezdech v nějakých vracečkách pod brzdou.

Souhra parametrů

Dost ale tuhosti, protože základem je geometrie rámu a podvozek, což obojí tady směle mixuje několik kategorií k výsledné souhře snad ve všech směrech jízdy. Hlavový úhel 66 stupňů už je téměř trailový, což jezdec jasně cítí v opoře přední vidlice ve sjezdech a především pak na rozvoru, který se díky tomu prodloužil, aniž by horní trubka šla do extrému, ta je naopak spíše kratší. Sedlový úhel má 76 stupňů, ale že by jezdce tlačil příliš dopředu na řídítka a střed kola, tedy v moderním duchu trail a enduro, to říct nemůžu. Šlapalo se mi ideálně, tedy lehce pod sebe, ale stále bez pocitu, že jsem vpředu nějak moc. Výška řídítek v ideálně komfortně sportovní pozici a rozhodně bych na svoji 189cm výšku nechtěl rám XL, testované elko, tedy devatenáctka, mi i přes doporučení v tabulce geometrií seděla dokonale. Zatímco Scanner v elku byl trochu divoký, a tam bych možná XL zvolil, tady jsem rozhodně ani chvilku neměl potřebu větší velikosti. Jednak má Sonnic delší zadní stavbu a díky hlavovému úhlu také větší rozvor, takže kolo je ve výsledku dostatečně stabilní a pocitově delší. Trochu jsem laboroval s tlakem v tlumiči, kam na moji váhu nakonec muselo 250 PSI, abych měl 35% SAG. Citlivost zadního odpružení je v rozmezí základního zanoření perfektní i vůči malým nerovnostem, ale současně není zadek žádná houpačka, co by reagovala přehnaně na tah řetězu. Spíš jen na zatížení jezdcem, ale ani to nijak výrazně, takže progresivní naladění zadní stavby tady fungovalo na jedničku, a když má žehlit, tak žehlí, a když to není třeba, nehoupe zbytečně. Jenže ono vám to nedá a stejně si otočnou rukojetí sdruženého lockoutu přepnete ve výjezdu na silnici či štěrku na Pedal režim, abyste zrychlili, a je to znát. Nemluvě pak o plné blokaci, to se z fullu stává XC raketa, která díky tuhému rámu předčí výkonem i řadu hardtailů. Předek pak funguje stejně, tedy v menším rozsahu zdvihu citlivé kopírování malých nerovností, ale pak přijde nárůst progresivity, aby jezdec vidlici zbytečně nerozhoupal, když to terén nevyžaduje.

Posed na jedničku, kultivovanost odpružení rovněž, chvilka zvyku na tlačítkové ovladače řazení i teleskopické sedlovky (ano, i tady je baterie) a také nutnost najít optimální pozici dlaní na řídítkách, když vlevo je otočná rukojeť lockoutu. Kdo se drží rád na konci řídítek, má vyhráno, kdo raději blíž k představci, bude mít pod půlkou dlaně ovládání lockoutu. Já raději konec, takže to na jistotu úchopu nemělo vliv, ale někomu to vadit může.

S každým šlápnutím do pedálů je jasné, že tady nejde jezdcova energie do pohupování a kroucení, ale čistě na pohyb vpřed. Objemnější pláště dobře odvalují, i když na asfaltu byly pocitově lepivější, ovšem šotolina do kopce jim chutná až neskutečně. Rychlé rovinky v terénu na tvrdším až středně pevném podkladu jsou pro obutí ideálním parketem, na blátě už se jim tolik tančit nechce. Na ostré XC ale zcela v pořádku a o trailech tady nebyla řeč. Geometrie kola by je ale zvládla, protože od začátku je cítit rozvor a jistota od předního kola, o které není problém se ve sjezdu opřít. Není to až takový extrém, ale pokud bych si na něčem dovedl představit Sudety nebo v Novém Městě na Moravě nejtěžší pasáže, tak by to bylo tohle. Míra jistoty ve vysoké rychlosti je vynikající, a přitom kolo dokáže docela hbitě zatočit, i když určitá míra ostřejšího náklonu a pobídky do řídítek se od jezdce vyžaduje. Sonnic ale nejede jako po kolejích, má příjemně nízko těžiště, nabídne dobré flow, jen to není kratičké hravé xcéčko. S ohledem na zdvih a terénní schopnosti tady délka vyvažuje potřebnou stabilitu v rychlosti. Na technických tratích s utaženými zatáčkami za to musíte vzít trochu víc, ale kolo nikde neprotestuje a nemusíte jej do zatáčky lámat, prostě blíž trail stylu než hravému XC. Teleskopická sedlovka je tady vyloženě ku prospěchu, protože můžete zvládnout ostřejší „padáky“, Sonnic neprotestuje ani proti odlepení do vzduchu, i když tady to není „jen“ o přitažení řídítek, ale raději obě kola naráz nebo ostřejší povel. Ve vzduchu je jistý, nechá si líbit parádičky a dopady tlumí obě jednotky perfektně. V těžkém terénu tedy žádná slabina a hodnoty zdvihu se rozhodně nesnaží užírat energii, spíše je podvozek sportovní, s komfortem v menším rozsahu zdvihu a to požírání velkých rázů přijde ke slovu, jen když je to opravdu nutné. Nikdy jsem ale neměl pocit, že by mi zdvih už nestačil, takže rám s ním umí hospodařit.

Sjezdy i rovinky nadchnou, ale ty opravdové lahůdky přicházejí ve stoupání, kdy beze ztrát valíte terénem nahoru, lockoutem přibrzdíte odpružení a zadek zpracuje jen to nejnutnější, abyste zase zrychlili, a když to zamknete, nandáte si ještě víc. To dolování maxima na rovinách i ve výjezdech tady neomrzí a hodnota zdvihu je opravdu jen číslo, nikoliv omezení. Možná by někomu s menší výškou přišla geometrie málo živá, ale s ohledem na šířku obutí a zmíněnou jistotu ve sjezdech je to všechno velice vyvážené.

Geometrie, naladění rámu i odpružení se zkrátka povedlo a chválím kombinaci elektronického řazení s brzdami Shimano, XT je sázkou na jistotu a velice příjemnou ovladatelnost. Volba teleskopky je praktická i pro možnost využití její baterie v případě vybití té v přehazovačce, takže může zachránit. Tady lze až na absenci ochrany řetězové vzpěry proti hodně hlučným nárazům řetězu jen těžko někde hledat slabiny. Pokud bych měl řešit XC full s mírným přesahem do těžšího terénu, abych nemusel řešit svoji hmotnost vůči odolnosti rámu a jeho tuhosti, je Sonnic na stupnici úspěšnosti hodně vysoko.

Technické specifikace

Rám: Full Carbon High Modulus, 120 mm

Tlumič: Rock Shox SID Luxe Ultimate 3P

Vidlice: Rock Shox SID Ultimate 3P, 120 mm

Kliky: Sram GX Eagle T-Type, 34 z.

Brzdy: Shimano Deore XT, 180/160 mm

Řazení: Sram AXS Pod, 1x12

Přehazovačka: Sram GX Eagle T-Type

Kola: Mavic Crossmax

Pláště: Schwalbe Racing Ray/Ralph, 2,35“

Kazeta: Sram GX Eagle T-Type, 10-52

Sedlo: Selle Italia Novus Boost Evo X-Cross SF

Sedlovka: Rock Shox Reverb AXS, 125/150 mm

Řídítka: Ritchey WCS Trail, 760 mm

Představec: Ritchey WCS Trail

Hmotnost: 12,22 kg

Cena: 129 990 Kč