test, Ježkovo ... Made by Airoo

Existují kola více či méně výjimečná, ovšem to představené na následujících řádcích je unikátní v každém svém detailu - jak konstrukcí a designem, tak samotnou značkou. Mezi vyloženě neokoukané patří také všechny použité komponenty, a pokud s nepříliš omezeným rozpočtem přemýšlíte o pořízení něčeho nepřehlédnutelného, jste na správné adrese. Nás pak o to více těší, že rám tohoto křížence gravel modelu a závodní „krosky“ vznikl kompletně u nás, od navržení geometrie a všech prvků konstrukce, přes následné svaření ze špičkových duralových trubek Dedacciai Aegis až po luxusně provedený lak. A proč právě „Ježkovo“? Že by něco ve stylu Krakonošovo? Tak trochu. Petr Ježek ze společnosti Airoo je perfekcionistou, jenž se rozhodl vedle řady importovaných značek nabídnout i vlastní kola, která by uspokojila jeho touhu po nekonvenčnosti. Zájemce může volit z nepřeberného množství variant rámů, jejich designů i barevných kombinací, je možné zasahovat do výchozích geometrií, s ohledem na tělesné proporce i jízdní požadavky. Stejně tak volné ruce má zákazník u finálního osazení, byť testovaný zeleno-zlatý model s pořadovým číslem třicet je z nemalé části určitou výkladní skříní společnosti Airoo, neboť zde nechybí takové skvosty jako ultimativní karbonové loukotě BikeAhead, řídítkové kombo FRM, eliptické převodníky O.Symetric nebo třeba hodně příjemná omotávka Stella Azzurra. Jen pro zajímavost, tyto konkrétní loukotě známé německé „garážovky“ s označením BiTurbo Cross byly v okamžiku testování kola ještě ve fázi prototypu a na trhu by se měly objevit na jaře. Byli jsme jedněmi z prvních novinářů, kteří se na nových cyklokrosových loukoťových kolech BikeAhead svezli.

Zpět ale k rámu. Úplně se nabízí zvolání: „Ježkovo voči, to je paráda!“ Všude, kde jsme se s kolem během testovacích kilometrů objevili, způsobilo daleko větší poprask, než kdyby na sobě mělo logo Cipollini a stálo čtyři sta tisíc. V případě rámu, který byl za pomoci „bike-fittingu“ přesně navržen pro konkrétního zákazníka, byla zvolena velmi hravá geometrie, na níž se podílí krátká zadní stavba a z našeho pohledu dokonale naladěné rámové úhly. Některá řešení odkazují na MTB, konkrétně výrazný sloping a robustní zadní stavba s výrazným esovitým prohnutím sedlových vzpěr, naopak integrovaná sedlovka je ryze silničním prvkem. Nejvíce se nám zamlouvá provedení jednotlivých detailů, které si Petr Ježek navrhl sám, a jsou dotažené k dokonalosti. Jedním z těchto nekonvenčních řešení je leštěná tenkostěnná nerezová trubka integrovaná do vrchní partie trubky sedlové. Na tomto „komínku“ je usazen horní karbonový díl sedlovky, dovolující výškovou regulaci přibližně v rozmezí 1,5 centimetru. Famózně vypadá hadička brzdy vystupující vzadu ze sedlové trubky, aby pokračovala dále ke třmenu po levé sedlové vzpěře. Netradičně působí i zadní patky, kdy skrz pravou byl veden kabel elektronického řazení Di2. Praktickým řešením je použití závitového středového pouzdra, u Airoo evidentně dobře vědí, který prvek má smysl, a který nikoli. Baterie elektronického řazení je samozřejmě zasazena do útrob sedlové trubky.

Současnou klasikou je kónická hlava a sázku na jistotu představuje snížené napojení sedlových vzpěr, jež se díky výraznějšímu položení lépe popasují s pohlcováním rázů od terénu. Samostatnou kapitolu představuje provedení jemné grafiky a pastvou pro oko byl také zelený metalický odstín s hlubokým leskem. Nicméně právě barva bude na každém uživateli, a je celkem pravděpodobné, že s logem Ježkovo nikdy nevzniknou dva identické rámy. Ostatně, na každém je jasně označeno, o kolikátý vyrobený kus se jedná.

Proč ne karbon?

Vzhledem k tomu, že například u loukotí BikeAhead lze očekávat cenovku kolem sta tisíc korun za pár a ani další komponenty rozhodně nejsou jakkoli ekonomické, tak jsme se setkali s otázkou, proč že není použitý rám karbonový? V posledních letech se totiž tak nějak zažilo, že jedině karbon má nárok na zařazení do luxusní třídy, přitom se úplně zapomíná, že špičkově zpracovaný duralový rám může průměrný karbonový v mnohém zastínit. Nemusí jít pouze o vynikající tuhost či o poměr cena/výkon, ale také o možnost individualizace a výrazně jednodušší úpravy geometrie, na niž právě u Airoo sází. V případě použití superlehkých duralových trubek se u rámu lze váhově dostat jen lehce přes kilo, byť u toho testovaného musíme do hmotnosti zahrnout také integrovanou sedlovku. A pokud jste již díky pohledu na mohutné profily trubek ze slitiny 7000 přesvědčeni, že skvělá tuhost zde bude pravděpodobně vykompenzována značnou redukcí schopnosti pohlcovat otřesy, v reálu budete hodně mile překvapeni. Podobně jako my. Na celkovém pohodlí jízdy se logicky podílí sestava přední vidlice, karbonových ližin sedla Selle Italia, dále zmíněné snížené napojení sedlových vzpěr a v neposlední řadě pláště WTB o šířce 42 milimetrů, i tak ale rám rozhodně nelze označit za tvrdý. Použití sady trubek italské značky Dedacciai bylo evidentně správnou volbou.

Set s cenovkou pohybující se lehce přes čtyřicet tisíc korun zahrnuje vedle rámu také přední celokarbonovou vidlici, karbonové kombo představce a řídítek, hlavové složení Deda, již popsanou integrovanou sedlovku s unikátním stavitelným zámkem a dokonce i superlehké sedlo Selle Italia, barevně sladěné s rámem. Z každé části pak přímo sálá láska k detailu, v případě testovaného kola třeba i doladění barevně eloxovaných duralových šroubků pro montáž košíků, které jsou u spodní trubky zelené a u sedlové zlaté. Mezi šperky patří rychloupínáky Tiso a od shodné značky pochází rovněž šroubky převodníků. Extrémně elipsovité provedení obou „placek“ je sice záležitostí pro opravdové entuziasty, a první metry jízdy mohou působit trochu nezvykle, ale potlačení mrtvého bodu při šlapání má jasnou logiku a mnozí profesionální závodníci nedají právě na tyto převodníky dopustit. Značka O.Symetric dodala i malé ramínko zabraňující spadnutí řetězu z malého převodníku, tedy opět detail známý hlavně z profipelotonu. Nevšední libůstkou bylo karbonové ramínko Berner, použité u přehazovačky z důvodu schopnosti popasovat se s dvaatřicítkovým pastorkem. Keramická ložiska obou kladek asi není nutné v této spojitosti zmiňovat. Samotné komponenty Dura-Ace Di2 již nejsou v této podobě nějakou tu sezónu aktuální, ale dodal si je sám zákazník. Zajímavostí je spojení silničních pák s bikovými třmeny Deore XT a kotouči CorsaEstrema, jak jinak než se zelenými unašeči. Brzdný výkon byl vynikající!

Možnost naprosté individualizace, kdy můžeme neomezeně popustit uzdu své fantazie, tak by mohlo znít motto značky Ježkovo. Lakování na zakázku svařovaného rámu dovoluje třeba i sladění grafiky a odstínů dalších komponentů, v našem případě karbonového řídítkového komba FRM, u nějž nás nadchlo ponechání jakéhosi „okénka“ s logem, kde byl přiznaný použitý materiál, tedy pletenina uhlíkových vláken. Podobně lze doladit třeba kliky či další díly.

Gravel, kroska, plusková silnička?

Zkoušené kolo je vším dohromady, dokonce má v některých ohledech nečekaně blízko i k superlehkému závodnímu XC biku. Široké pláště s jemnějším vzorkem byly perfektními společníky do pošumavského terénu, byť vzhledem k místu v zadní stavbě za středovým pouzdrem neumožňují průchod výrazněji nabalenému bahnu. Do něj ale takovéto kolo podle nás stejně nepatří. Přenos síly byl hodně sebevědomou disciplínou a také loukotě BikeAhead byly v tomto ohledu ideální. Navíc to byly ony, čemu jsme s přibývajícími kilometry začali stále více přičítat schopnost zahlazovat ostrost rázů. Tyto loukotě k tomu všemu vypadají naprosto famózně, jejich ostře řezané plochy, hra světla a stínu, doslova kubisticky vyhlížející středová „hvězdice“, prostě nádhera.

O ovladatelnosti již byla řeč, velmi příjemná točivost zde však není preferována na úkor jízdní stability. S držením přímého směru nemá kolo sebemenší problémy. Tak jako tak ale geometrie působí nečekaně hravě, a přes použití superdrahých loukotí jsme se neubránili nutkání protáhnout kolo skutečným terénem. Výsledný dojem byl takový, že před námi stojí jeden z nejvydařenějších univerzálů – v tom nejlepším slova smyslu. Kolo, které dokáže letět po polních a lesních cestách prakticky stejně jako po asfaltu, snad pouze s větším důrazem na tlak v pláštích, nežli tomu je u XC devětadvacítky. Přece jen karbonové ráfky bychom opravdu neradi poškodili při cvaknutí duše o nějaký ten kořen či kámen. Kraťoučká zadní stavba pak byla u kola této kategorie přímo návyková a společně s kompaktně vyhlížejícím předním trojúhelníkem se zasloužila o hravost a s tím spojenou radost z jízdy, ať už mimo asfalt, či na zpevněném povrchu.

Plusková silnice, tak by mohlo znít zařazení testovaného kola. Oním plus faktorem je zde navíc i designová výjimečnost a neustálé strhávání pozornosti okolí. V případě rámů s logem Ježkovo si však můžete nechat připravit jak extrémně okázalý design pro naštvání sousedů, tak i naprosto decentní barevnou kombinaci, pro záměrné splynutí s davem. Záleží jen na vás…

Galerie kola ZDE

(osazení testovaného kola)

Rám: Ježkovo – Dedacciai Aegis 7005

Vidlice: Columbus MUD karbon

Kliky: Shimano FC RS510, převodníky O.Symetric

Brzdy: Shimano Deore XT, 160 mm

Páky: Shimano Di2 - hydraulic

Přehazovačka: Shimano Dura-Ace Di2

Přesmykač: Shimano Dura-Ace Di2

Kola: BikeAhead BiTurbo Cross

Kazeta: Shimano 11-32 (11)

Pláště: WTB Resolute 42 mm

Řídítka: FRM Carbon

Sedlo: Selle Italia Flite K Carbon

Hmotnost: 8,12 kg

Cena rámového setu: od 35 000 Kč (rám + sedlovka, vidlice, hlava, představec s řídítky, sedlo)

Přibližná cena testovaného kola: cca 200 000 korun