Test, ještě dravější Author Versus

Author svým hardtailem Versus zamířil před šesti lety trochu nečekaně do trailových vod, a zatímco tehdy šlo o pluskový hardtail, aktuální provedení spoléhá na štíhlejší obutí. Versus v současné podobě upustil od nápadného prohnutí horní trubky a přichází buď na „dospělých“ devětadvacítkách, nebo v hravějším a cenově nejdostupnějším sedmadvacítkovém provedení. To je určeno spíše začínajícím či juniorským fanouškům bikování v terénu, a jakkoliv lze škatulkovat, geometrií i směřováním je testovaný Versus 27,5 1.0 někde na pomezí trailu a down-country. V reálu bude ale ideálním nástrojem pro nejmladší dravce, kteří chtějí jistotu z kopce, na skocích a samozřejmě mají omezený rozpočet.

Vyspělý základ

Znalci endura, trailbiků a hardtrailů možná u kola s cenovkou lehce přes dvacet tisíc ohrnou noc, jenže vše má svůj účel a ne každý může dát za kolo třicet nebo násobně víc tisíc, obzvlášť je-li určeno pubertálnímu uživateli, jehož to za půl roku může přestat bavit. Tady je především dobře zpracovaný základ v podobě hliníkového rámu s nápadnými profilacemi trubek a výrazným slopingem. Testovaná patnáctka je nejmenší ze tří velikostí a na našeho 163 centimetrů vysokého testera se zkušenostmi z tratí ve Finale Ligure byla ideální. Jistě, chtěl širší řídítka a teleskopku nebo vidlici s regulací odskoku a pevnou osou, ale proti rámu a jeho geometrii nenamítal vůbec nic a okamžitě to začal „drtit“. Rám je nápadný masivnější spodní trubkou pagodovitého průřezu, jemuž je zrcadlově obráceně situovaný profil horní trubky. Napojení na kónickou hlavovou trubku je tedy poměrně široké a před ní nechybí hliníkovými krytkami jištěné vstupy pro kabeláž řazení, zatímco hadice brzdy je tažena vnějškem. Výztuha napojení sedlové trubky na tu horní je pak dalším nápadným prvkem rámu, stejně jako sedlové vzpěry s horní trubkou v jedné přímce. Tedy u testované nejmenší patnáctky. Zadní stavba se tváří o poznání subtilněji, řetězové vzpěry přechází do závitového středového pouzdra masivním profilovaným dílcem a stejně tak zadní patky mají prostorově zajímavý tvar, byť jsou na rozdíl od devětadvacítkových modelů jen na rychloupínák. Opticky kratší a štíhlá zadní stavba pak postrádá jakékoliv montážní závity, ale při pohledu na délku svaru v napojení sedlových vzpěr na horní a sedlovou trubku je jasné, že tohle nebude rekreační stroj. Kratší zadní stavba, delší přední trojúhelník a skoro trailová geometrie nezacházející do těch nejagresivnějších současných trendů. Jen lehce strmější úhel sedlové trubky, k tomu příjemně na pomezí D-C a trail stylu položený 66° hlavový úhel a delší rozvor. Tohle je optimum pro zábavnou jízdu, ale netlačí to jezdce někam, kam už by nechtěl, tedy zbytečně moc na střed rámu a na řídítka. I bez supermoderní geometrie se všechny úhly a délky trubek podařilo namíchat optimálně a vyšel z toho bike, jenž je schopen docela příjemně stoupat, hravě si užívat technické traily na rovině a především pak nabídnout maximum zábavy ve sjezdu, aniž by byl zbytečně dlouhý a příliš stabilní nebo naopak moc dovádivý. Zpátky ale k rámu a osazení, které je směřováno na začínající vyznavače trailů, a především mladší jezdce, kteří si chtějí na kole prostě „zablbnout“, a ne jen hltat kilometry.

Vidlice RST s olejovou patronou a lockoutem na korunce nabídne 120 milimetrů zdvihu, ale absence vnější regulace odskoku zde pro nějaký sofistikovanější projev občas znát je. Pláště v šířce 2,4 palce jsou pak ideální kompromis pro zajištění tlumicích schopností, ale stále ještě ochotně jedou i na silnici a navíc Rekon má středně vysoký rychlejší vzorek schopný dobře držet na tvrdém podkladu, takže jede svižně. Na blátě a na sněhu už by to chtělo agresivnější desén, ale i tak je obutí zvoleno jako rozumný kompromis pro nejširší využití a lehce podhuštěné drželo i na mokrém podkladu, jen se trochu hůře čistí. Docela příjemně překvapil výkon brzd, dostatečně dlouhá páčka padne dobře do ruky a 180mm kotouče jsou pak dobrý základ, takže do smyku šel zadek docela „na přání“. Převody 2x9 jsou v případě sady Alivio funkční základ, a pokud by někdo s vyšší váhou směřoval tohle kolo víc do vzduchu než na zem, kliky na čtyřhran asi budou to první, co projde tuningem. Řazení ale řadí, jak má, převodový rozsah je dostatečný jak na rovinku, tak i do těch nepříjemných stoupáků vedoucích na začátek trailu, takže na funkci si nelze stěžovat. Výše zmíněné výtky tak budou spíše jen jako námět pro vylepšení v případě, že by mladý jezdec nebo i ten zkušenější hodlal z kola vyždímat víc, a tudíž potřeboval navýšit odolnost jednotlivých dílů. Rám totiž svojí geometrií k trochu ostřejšímu dovádění doslova vybízí.

Traily, skoky i výlety

Praktický test bych rozdělil na dvě části, jednu zaměřenou na dojmy juniorského testera využívajícího běžně celoodpružené enduro a pak poznatky dospělého jezdce. Posed na kole je hodně přirozený a opravdu nenutí nějak se přizpůsobovat, navíc patnáctkový rám má „užší“ 700mm řídítka, což junior zrovna neocenil. Naopak hodně jisté gripy s příjemnou pryží a jemným vzorkem na spodní části pod bříšky prstů ano. Sedlo rovněž nenabídlo žádný prostor ke kritice a vidlice vyzobávala menší nerovnosti i větší rázy spolehlivě, byť s trochu živějším projevem v odskoku. To ale na druhou stranu pomáhalo při odrazu na skoku, takže na dovádění ano, na nějaké rychlé sjezdové pasáže s nutností držet předek víc na zemi už si ale odpružení na limit sáhne. Hodně slušně jel Versus 27,5 1.0 do kopce, tam nebyla znát nějaká větší tendence předního kola zvedat se nad terén, stačilo jen lehce nakrčit lokty, takže do kopce ano, vlastně i na rovině byla jízda přirozená. Ovládání padlo hned do ruky a položenější úhel vidlice byl znát jen chvilku, pak už to jezdci ani nepřišlo a dokázal se proplétat, kudy potřeboval. Těžiště pocitově trochu výš nabídlo dobrou prostupnost terénem, ale současně neomezilo sklápění do zatáček a typické „flow“ schopnosti, pro tuto kategorii kol charakteristické. Vezmete za to, záběr do pedálů klidně i na zadním, sklopíte předek na zem a zapření do řídítek valíte dolů, prostě jako na trailbiku. Zapřít se o předek je tady víc než snadné a přes počáteční „ostych“ nakonec junior prohlásil, že tohle je prostě trailbike a sedí mu. Podle poletů, které absolvoval na zasněžených trailech, bylo jasné, že nelže, nemusel se s kolem nijak prát a vše šlo automaticky, lehce. Sedmadvacítkový Versus do vzduchu chce, ale zároveň umí držet na zemi, když je to potřeba, a nabídnout dostatečnou míru jistého vedení. Klopenky a ostřejší zatáčky mu nejsou proti srsti, ale samozřejmě je proti sedmadvacítkám s klasickou XC geometrií stabilnější, nezatočí na pětníku. Na rozdíl od trailových devětadvacítek bude ale díky několika milimetrům ubraným na délce obratnější a o dost zábavnější, takže se snáze vejde do utaženějších zatáček. Bike na zábavu a dovádění na trailech, dle slov testera juniora klidně i na některou z lehčích skákacích „lajn“ v bikeparku Dolní Morava. Sériové nastavení výšky řídítek s dostatkem podložek pod představcem pak v terénu navyšuje jistotu ve sjezdech i komfort na rovině, na agresivnější jízdní styl ale nejspíš poputuje polovina podložek, případně všechny nad představec nebo se bude zkracovat sloupek. Rekreační uživatel bažící po pohodlném posedu ale nejspíš zanechá takto a bude spokojen.

Tester „senior“ s výškou na devatenáctku rám, respektive spíše ještě na devětadvacítkovou variantu, ocenil především tuhost rámu a ochotu, s jakou jde za pedálem. Tedy hlavně když zamknete vidlici, která svým ochotnějším zajížděním do zdvihu přece jen něco z té energie vložené do spurtu sebere. Výšku těžiště pak beru jako ideální kompromis pro dobrou prostupnost rozbitým terénem a současně neprotestující proti hodně položeným průjezdům klopenek. Kdybych chtěl na svých 189 centimetrů menší pevné kolo na dovádění třeba na pumptracku a současně na skákavých trailech, rám by mě svojí geometrií plně uspokojil a ideálem by byla nejspíš sedmnáctka velikost, ať to je pořád ještě hodně hravé. Do kopce bych si asi moc neposeděl, tam už by to chtělo devatenáctku, ale tu povedenou geometrii prostě vycítíte. Komponenty s ohledem na svoji hmotnost, věk a požadavky nehodnotím, tam by to znamenalo velký upgrade, ale základ se povedl a tady souhlasím s juniorem, že to prostě je trailbike, co hned padne do ruky a nechá si dost líbit. Není to „tankoidní hardtrail“ s přesahem do endura ani nízká slopingová variace na téma XC rámu, je to plnohodnotná trailová geometrie. Navíc i délka zadní stavby to kvůli dostatečné stabilitě se zkracováním nepřehání, takže na zadní ano, ale s razantnějším přitažením řídítek, prostě jistota v každém směru a současně tolik obratnosti, kolik od kola stvořeného pro zábavu v terénu očekáváte.

Technické specifikace:

Rám: Dural 6061

Vidlice: RST Blaze TnL, 120 mm

Kliky: Shimano MT101, 22-36 z., 170 mm

Brzdy: Tektro HD-M280, 180 mm

Řazení: Shimano Alivio, 2x9

Přehazovačka: Shimano Alivio

Přesmykač: Shimano Alivio

Náboje: Quando Disc

Ráfky: Author Xenon TRC

Pláště: Maxxis Rekon, 27,5x2,4“

Kazeta: Shimano CS-HG200, 11-36

Sedlo: Author Patriot

Sedlovka: Zoom

Řídítka: Al, 700 mm

Představec: Al, 35 mm

Hmotnost: 14,89 kg

Cena: 21 990 Kč