Test, Haibike Seet – inspirace e-biky

Značka Haibike si vždycky šla svojí vlastní cestou, co se designu rámů týče, a její kola tak jsou čitelná hned na první pohled. Jenže aktuálně se zdá, že jde proti proudu i co se týče inspirací designu, který do jejích nemotorových kol postupně prolíná z vlastní početné kategorie e-biků. Zatímco u většiny značek je tomu naopak, že se elektrokola inspirují standardní produkcí, nově pojmenované hardtaily Seet nesou jasný rukopis haibikovských elektrokol.

Neokoukanost poplatná funkci

Vytvořit zajímavý design rámu nemusí nutně přinést pozitivní vliv na jízdní vlastnosti, což se v tomto případě naštěstí nestalo. Testovaná devětadvacítka Seet HardNine 5.0 je svojí cenou a zaměřením někde na pomezí rekreačně sportovní a výkonnostní kategorie, kde v obou případech dovolí mírné přizpůsobení potřebám jezdce. Rám je na první pohled netypický jak nakrčením horní trubky hned za hlavou, tak trojúhelníkovým profilem té spodní. Absence prohnutí sedlové trubky se v tomto případě pozitivně podepsala na miniaturním držáku přesmykače, jenž netrčí směrem dozadu, ale je hezky schovaný. Další designové prvky hledejme především na zadní stavbě, jejíž sedlové vzpěry jsou napojené ve dvou třetinách výšky sedlové trubky, což by mělo přinést lepší tlumení. Patky jsou naprosto originálně pojaté, a pokud by někdo chtěl montovat blatníky či nosič, jeden pár závitů přiznaný z vnější strany doplňuje další na sedlových vzpěrách či jeden na jejich spojovacím můstku. Absenci pevné osy lze v této cenové kategorii prominout, přece jen je model více zaměřený na rekreační sport než závodění.

To mu ale nebrání využít aktuální prvky jako vnitřní postmount úchyt zadní brzdy nebo vnitřní vedení řadicích bovdenů, tentokrát v praktickém jednodílném provedení. SideSwing přesmykač opěvujeme vždy pro jeho skvělou funkci, a nejinak je tomu i zde, takže co se rámu týče, ač na první pohled dost netypický, vše má své praktické odůvodnění a na jízdních vlastnostech se to během testu neprojevilo nijak negativně.

Co se týče osazení, u kola za necelých šestadvacet tisíc je sada pohonu SLX docela příjemným nadstandardem. Kliky i oba řadicí mechanismy patří svojí funkcí i cenou na kola řádově o deset tisíc dražší, takže tady uživatel získá perfektně fungující pohon v dražším designu. Je to možná i lehká kompenzace za neshimanovské náboje na rychloupínák vpředu i vzadu, protože vidlice, ač vzduchová a s lockoutem z řídítek, patky má stále na klasiku. Obutí nelze díky jeho univerzálnímu vzorku cokoliv vytýkat, brzdy Tektro jsou pak rovněž dobře fungující kotvy a co se týče ostatních komponentů, tak za nás tvar řídítek či sedla v nabízeném komfortu i ergonomii úchopu jednoznačně plus. Pohodlné gripy s pojistkou si dlaně rychle zamilují a zahnutí řídítek k jezdci ani při delší jízdě netrápí zápěstí, takže maximální spokojenost.

Pro pohodu i výkon

Prvotní nastavení kola je díky množství podložek pod představcem na hodně naddimenzované délce sloupku vidlice jasně výletnické. I posed je v tomhle módu hezky vzpřímený, a díky nezávodní délce rámu se tak jezdci dostane opravdu maximum komfortu, co se týče vzpřímených zad a nepřetěžovaných dlaní. My jsme okamžitě přesunuli alespoň jednu podložku pod představec, aby se řídítka dostala do lehce sportovnějšího režimu, v čemž lze pak ještě pokračovat, a přímá úměra výkonu ve stoupání či na rovině tomu pak odpovídá, i když do extrému bez jediné podložky pod představcem už bychom nešli. Bike má přece jen nějak nastavenou geometrii, a čistě závodní stroj z něj řídítka maximálně dole neudělají. Jedna až dvě podložky nad představcem se ukázaly jako optimum pro testera s výškou 190 cm, jemuž dvacítkový rám dokonale sedne. V první řadě jsou to gripy, sedlo a zahnutí řídítek, co jezdec ocení už po pár metrech, aby následně začínal vnímat jízdní projev kola jako celku.

To nabídne příjemně živou geometrii s ostřejším hlavovým úhlem a nezávodní délkou rámu. Míra torzní tuhosti je někde na pozici vyšší střed, takže proti záběru do pedálů kolo neprotestuje uhýbáním osy klik na stranu, ale přitom není v terénu zbytečně tvrdé. Svůj díl na absorpci rázů nese kromě plášťů a vidlice i zmíněné napojení sedlových vzpěr v nižší pozici, takže i když má sedlovka průměr 31,6 mm, zadní stavba se nechová k sedacím partiím jezdce nijak macešsky. Vidlice by sice snesla lehkou úpravu citlivosti z kraje zdvihu, a naopak hlubšího zanoření v jeho střední fázi, ale na silnici jsme ze sedla občas sáhli po páčce lockoutu a ve sjezdech pak hloubku zdvihu ocenili.

Když jsem psal, že bike je určený spíše rekreačním sportovcům, pak to neplatí o jeho terénních schopnostech. I přes spíše klidnější jízdní projev, bez nějakých přehnaných výzev ke zrychlení vzhledem k hmotnosti, dokáže kolo hbitě měnit směr a dokonale naslouchat potřebám jezdce. Předek dostal do vínku velkou dávku točivosti, a i když jsme se zpočátku obávali, že to bude ve sjezdech trochu omezující pro méně zkušené jezdce, vedení směru a ochota naslouchat nás mile překvapily. Kolo dokáže jezdce protáhnout každou zatáčkou, kde působí kratším dojmem a hravě ji zvládne. Nižší pozice těžiště je zde výhodou, ale kombinace lehce kratší stopy předního kola spolu s vyšší polohou řídítek nedovolí užívat si zatáčky v takovém náklonu a projíždět je pod plynem. Naopak je to spíše o hravosti a potřebě se zvyšující se rychlostí být více obezřetný. Kolo je tedy třeba v rychlosti lehce krotit, ale na to si i začátečník rychle zvykne a pak si bude točivé pasáže užívat. Do vzduchu jde bike rovněž ochotně a odhození zadního kola do boku není žádný problém, stejně jako odskočit si hranu, takže technický potenciál zde není nijak ošizený.

I přes snadné nadhození předku jsme neměli problém se stavěním na zadní v prudkých výjezdech, kde stačí jen lehce nakrčit lokty a kolo ochotně stoupá. V opačném směru pak je třeba přesunout těžiště trochu za sedlo, aby měl jezdec více jistoty, ale vyšší pozice řídítek v tom dost nahrává. Je-li třeba do sjezdu trochu přišlápnout, třicet osm zubů převodníku nenutí ke zbytečně rychlé frekvenci šlapání, naopak ve výjezdech je malá osmadvacítka největšímu pastorku adekvátním partnerem.

Celkový dojem z testovaného sedla leží někde na pomezí sportovních choutek a výletního pojetí jízdy, kdy bychom klidně takový posed uvítali i na maraton bez nějakých vítězných ambicí a hravost geometrie zase na technické stezky, kde to nebude o vysoké rychlosti a potřebě dokonalého proplouvání zatáček v náklonu. Zkrátka sportovní hardtail, který jezdce nijak nesvazuje, a nabídne mu, co se týče posedu, až nadstandardní míru pohodlí.

Fotogalerie kola ZDE

Technické specifikace

Rám: Al 6061

Vidlice: SR Suntour XCR Air RLR, 100 mm

Kliky: Shimano SLX, 28/38

Brzdy: Tektro HD-285,

Řazení: Shimano SLX, 2x11

Přehazovačka: Shimano SLX

Přesmykač: Shimano SLX

Náboje: XLC

Ráfky: Ryde DB19

Pláště: Schwalbe Rapid Rob, 57-622

Kazeta: Shimano SLX, 11-42

Sedlo: Haibike TheSaddle+

Sedlovka: Haibike TheSeatpost+

Řídítka: Haibike TheBar+ TopFlat

Představec: Haibike TheStem+

Hmotnost: 14,15 kg

Cena: 25 990 Kč