Test, Haibike pro holky

Když se podívám na nadpis, zní mi to trochu jako posměšek nějakému pánskému kolu, jako že není bikerům dost dobrý a je vhodný tak maximálně pro nás, něžné pohlaví. Jenže když testujete hardtail Seet HardLife4.0, je nadpis zcela v pořádku, protože tohle prostě je dámský bike.

Hard Life? Nikoliv.

Kluci z redakce testovali pánského seeta na devětadvacítkách a tahle jemnější dámská varianta je přesnou kopií jeho rámu, jenže v lesklém designu a samozřejmě s upravenou geometrií odpovídající střednímu průměru kol. Sedmadvacítky k nám cyklistkám menšího vzrůstu prostě patří a ne každá se dokáže poprat s devětadvacítkovými setrvačníky. Ačkoliv zní přeložený název kola v nadneseném slova smyslu dost hrozivě, těžký život nám bikerkám tenhle model určitě nepřinese, spíš naopak. Když začnu proti klukům hned trochu netradičně jízdními vlastnostmi, tak musím uznat, že kolo reflektuje všechny požadavky cyklistek, ať už co se týče posedu, komfortu či ovladatelnosti a jízdních vlastností. Snad jen s výjimkou tužší pružiny vidlice, ale to trochu předbíhám.

Nastavit si optimálně posed není díky příjemné délce rámu žádný problém a tolik podložek pod představcem se moc často nevidí, takže tady je dost místa pro přesně naladění výšky řídítek. Mechanik hodil jednu podložku nad představec a nechali jsme to v komfortnějším módu. I tak je ale pozice řídítek dost vysoko, takže pro výletní pojetí jízdy rozhodně nebude problémem nedostatek výhledu pro kochání se okolím. Rovněž o nadbytečném zatížení rukou si můžou cyklistky v tomto případě nechat zdát, takže pohodlí na maximum. Sedlo také nabídlo dostatek pochopení, takže ani zde nemám výtku a delší jízda na něm byla opravdu příjemná. A v poslední řadě musím pochválit i gripy a zahnutí řídítek, opět tvar odpovídající posedu, takže minimální namáhání zápěstí a gripy i přes přítomnost mechanické pojistky rozhodně nepatří k tvrdým. Tohle všechno tedy spíš EasyLife než HardLife.

Sedmadvacítky a šestnáctkový rám, co tedy s výškou 162 centimetrů čekat, než výbornou ovladatelnost díky hbitému předku s točivou vidlicí, a přitom dostatek stability ve vyšší rychlosti. Kolo docela slušně jede, i když celková hmotnost byla občas znát, ale na druhou stranu musím pochválit tuhost rámu, s jakou zpracoval výkon mých nohou, a přitom ze mě v terénu nevyklepal duši. Zadní vzpěry napojené na sedlovou trubku dost nízko neočekávaně přispěly k celkovému pohodlí, a přestože sedlovka není z nejštíhlejších, nechovala se zadní partie rámu ke mně nijak macešsky. Naopak přední vidlice na mých 55 kilogramů nemá zrovna odpovídající tvrdost pružiny, takže i když byl začátek zdvihu docela citlivý, střední část už přece jen vyžadovala větší zatížení a dostat vidlici na maximum bych asi nedokázala. Tady by vzduchová vidlice nebo měkčí pružina byly vítaným tuningem.

Co se týče jízdy ať už v terénu, nebo po silnici, kolo si to docela svižně valí a díky průměru kol není zrychlení tak omezené, jako na devětadvacítce. Jasně že kolo není nějaký závoďák, to by chtělo pár gramů ubrat a vyladit to odpružení, ale neodporuje při jízdě ze sedla, drží hezky tempo, a když jsem za to vzala do výjezdu, nějaké zvedání předního kola jsem skoro nezaregistrovala. Předek sedí dokonale na podkladu, takže není nutné zbytečně krčit lokty a posouvat se na sedle dopředu.

Točivost už jsem zmiňovala, kolo je příjemně obratné, ale zároveň to nepřehání, takže i když klikatou cestičku zvládne s přehledem, jakmile přišel rychlejší sjezd, nemusela jsem nějak přehnaně krotit přední kolo a celková geometrie s delším předním trojúhelníkem udělala ve stabilitě dost práce za mě. Na druhou stranu naklopit kolo do zatáčky není problém, takže ovladatelnost je poměrně vyvážená. Snad jen do vzduchu a na nějaké parádičky to moc nebylo, předek seděl na zemi, a abych bike odlepila do vzduchu, musela jsem trošku víc zabrat. Prostě to není divoký janek, ale obratný a přitom dostatečně galantní společník.

Libí?Jasně!

Co si budeme namlouvat, u dámského kola vždycky hraje dost podstatnou roli design a tady se podařilo skloubit jak pěkný odstín modré, tak nevšední tvary rámu do zajímavého celku. Není to přehnaně holčičí, a přitom je to líbivé a navíc funkční. Horní trubka je za hlavou prohnutá nahoru, bovdeny vedou hezky vnitřkem a zadní stavba pak rozhodně nepatří k tomu, na co jsem zvyklá za poslední roky od drtivé většiny výrobců. Jasně že někdo vytkne osy na normální rychloupínáky, ale která z rekreačních bikerek potřebuje tužší zadní stavbu a vidlici kvůli agresivní jízdě a zatáčení. Rám tedy za mě rozhodně designově palec nahoru.

Osazení pak také nemám co vytknout, brzdy mají znatelný okamžik dosednutí destiček na kotouč, takže se dají dobře dávkovat, i když posilovač v páčkách u lepších kousků Shimana je pro nás holky občas výhodou. Řazení chodí přesně, a i když někdo by trojpřevodník považoval za relikvii, možnost volby převodů, tedy u těch cyklistek, co umí řadit, je výhodou pro univerzálnost v každém terénu. Kryt řetězu sice není žádná nádhera, ale kdo se bojí mastného řetězu a převodníku, proč ne. Chválím přesmykač za jeho minimální odpor při řazení, s tímhle si i dámská ručka poradí snadno, takže podtrženo sečteno, až na tu zmíněnou tvrdší pružinu vidlice je všechno jak má být. I pláště, jejich vzorek docela solidně jede, není zbytečně hrubý, a přitom v terénu nevyvolává obavy z toho, že by se nezakousl dostatečně. Ať už tedy na rekreační vyjížďky nebo na lehčí sportovní biking, dámský HardLife v druhém nejlepším provedení je fajn kamarád.

Fotogalerie kola ZDE

Technické specifikace:

Rám: Al 6061

Vidlice: SR Suntour XCM, RL, 100 mm

Kliky: Shimano Deore, Octalink, 24-32-42

Brzdy: Tektro HD-M286,

Řazení: Shimano Deore, 3x10

Přehazovačka: Shimano Deore XT

Přesmykač: Shimano Deore

Ráfky: Ryde DB19

Pláště: Schwalbe Rapid Rob,

Náboje: XLC Alu disc

Kazeta: Shimano HG50, 11-36

Sedlo: Haibike

Sedlovka: Haibike

Řídítka: Haibike

Představec: Haibike

Hmotnost: 13,85 kg

Cena: 20 990 Kč