Test, Ghost FR AMR – freeride žije!

Éra nezničitelných celoodpružených strojů pro freeride, která tady byla před více jak deseti lety, upadla díky enduro fenoménu tak trochu v zapomnění, ovšem o to větší je to radost, když má člověk možnost zase nějaký freeride osedlat. Ghost svým modelem FR AMR zamířil do této kategorie už před pár lety, ovšem řada 2019 je v mnoha detailech upravená tak, aby ještě lépe korespondovala s tím, co jezdec od takové „mašiny“ očekává.

Hlavně vydržet

Jistěže je tohle cílem každého konstruktéra, pokud navrhuje rám kola, ovšem zatímco enduro, trail či all-mountain tak nějak honí hmotnost občas za každou cenu, u freeride je primární odolnost, tuhost, nezničitelnost (tedy myšleno v rozumné míře). Nám se pod ruce a chodidla dostal model FR AMR 6.7, tedy prostřední cenová verze z trojice hliníkových modelů, jelikož na karbon se zde nehraje. Tvary jednotlivých trubek a charakteristický design značky nezapře snad ani na kilometr a „šejping“ hlavové partie či napojení sedlové trubky i zadní stavba se zkrátka prolínají napříč celým modelovým spektrem Ghostu. Hlava je samozřejmě kónická a spodní i horní trubka se za ní pojí dlouhým svárem, takže nějakou vlažnost v přesném vedení směru s ohledem na tuhost této partie tady lze hledat jen stěží. Zatímco horní trubka je tvarově štíhlejší, ta spodní má na starosti výraznější část z perfektní celkové tuhosti. Na ní se podílí i partie středového pouzdra, která vůbec není klasikou, jak ji známe, ale je tvořena dvěma podélně svařenými odlitky, které nesou jak lisované středové složení, tak spodní nosník tlumiče nebo hlavní čep zadní stavby. Na celé toto „šasi“ je pak navařena jak spodní, tak sedlová trubka. Ta je mimochodem výrazně zalomená a v místě prohnutí nese lehce předsazený čep jednodílného vahadla přepákování na tlumič.

Hlavní změny se odehrály na postu zadní stavby, kde se nikoliv odlehčovalo, ale naopak kvůli tuhosti a odolnosti přidávalo, a to výrazně. Spojovací můstek řetězových vzpěr už netvoří odlehčení ve tvaru písmene X, ale je to masivnější plný díl, navíc s větší světlostí pro plášť. Rovněž horní spojovací můstek sedlových vzpěr je masivnější, víc protažený nahoru, a rovněž i on nabídne víc prostoru pro bláto kolem pláště. Hliníkové šrouby čtyřčepového zavěšení sice i nadále spoléhají na nižší dotahovací moment, ale mají jinou dosedací plochu na ložiska, takže se vylepšovalo i tady. Samozřejmostí je boost rozteč patek nebo nosník třmenu zadní brzdy, opírající se jedním koncem přímo o osu náboje. Vnitřní vedení bovdenů pak sice stále vstupuje do spodní trubky poměrně otevřenými a průniku vody vstřícnými vstupy, ale to je asi jediný detail, do něhož rýpneme.

Na osazení pružinovým tlumičem a jejich celkovou reinkarnaci, která provází téměř všechny fully této značky, nelze v případě funkce než pět pouze chválu. Jednoduchost, odolnost, konstantní funkce pružení bez ohledu na teplotu a tlak a ten božský chod, to prostě nelze nechtít. Samozřejmě je s tím spojena nutnost vybrat si odpovídající tvrdost pružiny dle hmotnosti, nemožnost výrazně změnit tvrdost odpružení jako u vzduchu a také musí jezdec počítat s tím, že to prostě bude pořád lehce houpat. A tím myslíme, že pořád, tedy pokud nepůjde o model s tlumičem Rock Shox s páčkou částečné blokace. Vpředu ovšem vidlice stále spoléhá na vzduchové odpružení nejmasivnějšího foxáckého kousku, navíc rovněž v boostovém provedení a s možností ladění parametrů komprese, podobně jako u tlumiče. Zatímco vzadu má jezdec k dispozici 165 mm zdvihu, vpředu jej rozmazluje ještě 5 mm navíc. A s tímhle vším je pak nutné nabrat ten jediný správný směr, tedy brutálně dolů.

Ani sjezd, ani enduro

Přesně tak, tohle kolo si bere od obojího něco, ale jde o svébytnou kategorii s vlastním specifickým projevem, jak tomu bylo vždy. Posed u největší testované velikosti je optimální pro 190cm jezdce, menší elko už by bylo krátké a nízké. Ghost totiž nepřehání délku horní trubky u svých modelů a navíc tady to ani není žádoucí. Freeride nemusí mít geniální flow ani sjezdové vedení směru, ale musí umět dropovat odkudkoliv, protáhnout se mezi stromy, dobře jít do vzduchu na dvojáku, ale, samozřejmě, v rozbitém sjezdu musí umět jezdce podržet. A ještě je tu dobrá prostupnost terénem, takže nelze čekat extrémně nízké těžiště. Tohle všechno se podařilo do „framra“ vměstnat a k tomu ještě jako bonus navíc geniálně jemné odpružení, které mu řada endur se vzduchovým tlumičem může závidět, protože tady je to jednoznačně blíž ke sjezdovému projevu zadního odpružení.

Nepředbíhejme ovšem a podívejme se na posed, jenž není úplně závodně střižený, ale řídítka jsou v příjemné výšce. V ostřejších sjezdech a klopenkách bychom sice nejspíš sáhli po řídítkách s menší hloubkou, aby byl posed ještě o něco ostřejší, ale jako univerzální „allrounder“ to má bike rozumně nastavené. Úhel sedlové trubky a pozice jezdce nejsou macešské vůči výjezdům, takže není nutné jít extrémně nad řídítka, ale na druhou stranu směr nahoru není zrovna to, co bude majitel kola vyhledávat. Zadek pod šlapáním houpe a pozitiva pružiny se zde mění v negativa. Výjezd je tedy spíš nutné zlo, a to i s přihlédnutím k hmotnosti, protože opět potvrzujeme, že tohle není závodní enduro, ale bytelný freeride.

A ten se projeví právě teď, tedy jakmile se cesta začne lámat směrem dolů, kde nejdříve jezdec euforicky vnímá nenasytnost a zároveň progresivitu pružiny, požírající vše, co jí přijde do cesty, aby při delší jízdě s každým skokem zjišťoval, že tohle kolo prostě přebije každou nástrahu trati. S narůstající rychlostí se nemění ovladatelnost, a lze to díky položené vidlici narvat ostře i do prudké klopenky. Manévrovatelnost mezi ostrými zatáčkami sice postrádá i díky vyšší pozici řídítek dokonalé „flow“, ale to se vykompenzuje s nástupem rozbitých sjezdových pasáží, kde kolo s přehledem přeletí cokoliv a celkem ochotně se protáhne i v nižší rychlosti uzavřenou zatáčkou mezi stromy. Zadní stavbu není problém stlačit pod sebe a přitažením řídítek odskočit jakoukoliv hranu bez výraznější námahy. Tohle všechno jen podpoří perfektní směsi plášťů Maxxis, které jsou osvědčenou volbou na náročné tratě. Kombinace předního čtyřpístku a zadního dvojpístku od Magury je poměrně citlivá záležitost, je potřeba si zvyknout na režim blíž k On/Off než plynulému dávkování a nástupu účinku. Na druhou stranu dopad z dropu a potřeba okamžitě zastavit nejsou pro tyhle brzdy problém. A v podstatě nic pro tenhle bike není problém, tedy co se týká cesty směrem z kopce nebo převodů, kdy jezdec má fyzičku a do kopce to zvládne, nebo prostě sleze, i o tom totiž je freeride, a FR AMR je jeden z těch ryzích.

Fotogalerie kola ZDE

Vybavení kola

Technické specifikace

Rám: Al, Boost, 165 mm

Tlumič: Fox DHX2 Coil

Vidlice: Fox F36 Performance Elite, 170 mm

Kliky: Truvativ Descendant, 170 mm, 34 z.

Brzdy: Magura MT Fifty4, 203/180 mm

Řazení: Sram GX Eagle, 1x12

Přehazovačka: Sram GX Eagle

Kola: DT Swiss M1900

Pláště: Maxxis Minion DH F/R, 2,5/2,4“

Kazeta: Sram XG-1275, 10-50

Sedlo: SDG Fly Mountain

Sedlovka: Kind Shock LEV Integra

Řídítka: Ground Fiftyone, 780 mm

Představec: Ground Fiftyone

Hmotnost: 15,45 kg

Cena: 84 990 Kč

hmotnost: 15,45 kg